Profily



Hippies: legenda o svobodě, sexu a fetu

 

 

 
Mají dlouhé vlasy, na krku různé korálky, na sobě hadrové oblečení a květiny ve vlasech. Co nemají jsou zábrany, stejně jako problém si to rozdat na veřejném prostranství. Nemají rovněž problém, zhulit se jako papriky. Prý jim to otevírá bránu do jiné dimenze, do té, kde je jen samá láska. A všechno co člověk potřebuje je láska, jak zpívali Beatles v písničce, která se bezmála stala jejich hymnou. Říkají si květinové děti, nebo taky hippies.

 

"Osvoboď svou mysl!" (Let your minds be free)
 
Kde se vzal, tu se vzal... hipízák
 
Lze vysledovat původ hippies, které se od šedesátých let stalo světovým fenoménem? Pravděpodobně ne, jisté však je to, že základním kamenem, z níž se později vytesala masa svérázných lidiček byla rebelie a odmítání reality v podobě tzv. amerického snu. Jméno se pak odvodilo od slůvka „hip“, znamenajícího moderní, či módní a nová komunita mohla začít růst. Její cíle byly zpočátku brutálně přímočaré a lákavé – mír, láska, přátelství a svoboda. K tomu se vzápětí přidružila vzpoura proti společnosti, která je nechápala. K naplnění těchto cílů se začali spontánně sdružovat do komun v níž kromě tehdy módního psychedelika LSD frčela i volná láska (free love). Prostě ráj na zemi.
Hnutí se jako lavina začalo šířit v polovině 60. let ze západního pobřeží USA, ze San Francisca a získávalo stále více a více příznivců. Což je pochopitelné. Komu by se nelíbilo srát na veškeré autority, neustále s velkým halasem protestovat a jako bonus se sjet pod obraz, popřípadě vojet všechny nadržené samičky s korálky a kytičkami ve vlasech v dosahu. A klidně všechny najednou. 
Hippies propagovali spontánní chování, lásku a prosazovali názor, že si člověk má užít života a nebudovat kariéru, nehonit se za penězi. Okázale pohrdali pokrytectvím a svatouškovstvím americké společnosti, nenáviděli majetnictví a lesknoucí se úspěch. Spojovala je víra v přátelství, lásku a samozřejmě stále rostoucí nespokojenost s vládnoucími vrstvami. To že se však jen z lásky nenažerou a ani si novou dávku nepořídí, jim začínalo docházet až vzápětí. Stejně jako fakt, že jejich okřídlené heslo „Nevěřte tomu, komu je přes 30!“ je s přibývajícími léta rovněž mimo mísu. I hipízáci totiž stárnou.
 
 
"Milujte se, neválčete!" (Make love, not war)
 
Začátek zlaté hipízácké éry
 
Komunita na sebe poprvé v masovém měřítku upozornila během demonstrace Human Be-In (buďme lidmi) konané v San Francisku 14. 1. 2012 - 14. ledna 1967. To strhlo neskutečnou lavinu spojenou s velkou migrací americké mládeže do San Franciska. Naivní ideály, kdy se všichni o všechno dělili, žili i šoustali ve velkých pospolitostech (20 lidí v malém bytě žádný problém) a samozřejmě ujížděli na hudbě, která se stále populárnějšímu bezstarostnému způsobu života, přibližovala, nakonec eskalovaly v tzv. Zlatou éru Hippies. Volnomyšlenkáři si navíc vedle konzumní společnosti našli i dalšího, v té době prudce aktuálního a mediálně propíraného nepřítele – válku ve Vietnamu, stejně jako jaderné testy, čímž se z nich stali pacifisté, mnohdy levicového zaměření.  Proti válce proběhlo několik velkých demonstrací po celém světě; rozsáhlých shromáždění ve Washingtonu se účastnily desetitisíce lidí; mnohdy až statisíce (např. v roce 1969). Velká část Američanů začala válku považovat za chybu a žádala její rychlé ukončení, díky čemuž hippies aktivně se v protestech angažujících, požívali od společnosti, proti které rovněž protestovali, jistou dávku tolerance. Hipízáci se tak mohli naprosto volně, bez větších problémů bezstarostně oddávat svým radovánkám, stejně jako otevřenému sexu. A dělali to opravdu důkladně. Nenadarmo se létu, které přišlo po demonstraci Human Be-In, říkalo „Léto lásky“. Romantický název pro časové období, během kterého „prcal kámen cihlu“.
 
 
"Vše, co potřebujete, je láska!" (All you need is love)
 
Počínající obavy: „Hippies Go Back!“
 
Postupem času hipízáci začali doslova děsit Ameriku. V rámci svého přesvědčení se nezdráhali přímým střetům ani s policií ani s vládnoucími vrstvami. Ověšeni květinami, v popuzujícím módním trendu, s transparenty říkajícími cosi o neposlušnosti a nemravnosti ("Nepracuj!" "Šéf tě potřebuje, ty nepotřebuješ nikoho!" "Je zakázáno zakazovat!"), rvaly nervy hlavně dohlížející policii, která s nimi v rámci politiky umírněnosti (spíše se jednalo o obavu k rebéliím, v které by v případě tvrdšího zákroku provokace mohli přerůst) zacházela hodně umírněně. A hippies, vědomi si síly pospolitosti provokovali stále více. Větší ambice ani neměli. Díky jejich principům - víra v lásku, mír a harmonii si sami odmítli vytvořit svoji základnu moci, tudíž by nebyli nikdy schopni udělat reálný převrat v systému. Stále více lidí navíc začínala komunita vymykající se všední realitě lézt na nervy. Účelně se tedy začalo poukazovat na nešvary společnosti v podobě tvrdých drog, parazitování na systému  (Daně musí platit každý) a puritáni si samozřejmě přihodili nemravnost. Úřadům se samozřejmě nelíbilo, že hipízáci pálí povolávací rozkazy do Vietnamu. Velké parkoviště, které hipíci začali měnit v park nakonec vyvolalo na popud guvernéra Regana zásah národní gardy a hipízákům přestávala kvést ve městech pšenka. Ovšem i  migrace hippies z velkoměst zpět do lůna přírody, což v reálu znamenalo usidlování kolem malých vesniček, rovněž začínalo, stále častěji ,narážet na problémy. Místní usedlíci je nechtěli. Jejich hlučná zábava, nervy drásající hudba, smích a samozřejmě ty drogy!, všude jenom ty drogy a sex! je štvala, až to dospělo k radikálnímu, ne však přímo účinlivému opatření. Na vstupu do nejedné vesnice či dokonce okresu se začínaly objevovat cedule s nápisy:  "NO HIPPIES!" "HIPPIES GO BACK!" Marné byly filozofie o otroctví svého vlastnictví, o svobodě duše, o falešné víře v nedostatek, společnost se k hipíkům začínala obracet zády. A co hůř. Válka ve Vietnamu se blížila ke svému konci. Megalomanský koncert  Woodstock (1969) se tak stal nejen světoznámou událostí, ale současně i hipízáckou labutí písní.
 
 
"Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého." (My freedom ends where the freedom of another begins)
 
Hipízácký úpadek: Dojezd
 
Válka ve Vietnamu se s počátkem sedmdesátých let začínala pomalu stávat minulostí, velký společný nepřítel zmizel a nebylo proti čemu, za podpory ostatních lidí, protestovat. Svou daň si samozřejmě začínaly vybírat i konzumované drogy a velká část komunity se postupně měnila v životní ztroskotance. Z volnomyšlenkářství a svobody se rychle stala závislost. Ne na systému, ale na drogách. Popularitě komunity rovněž neprospěli krvavé vraždy Charlese Mansona a jeho „rodiny“ komunity podobné hippies, které se udály v roce 1969. 
 
Současně díky „bouřlivému způsobu života“ umírají počátkem sedmdesátých let i hudební idoly komunity, jako Jim Morrison, Jimmi Hendrix, či Janis Joplin. 
Hippies jsou postupně odsunovány na okraj společnosti. V mnohých regionech jsou jejich "slavnosti" dokonce výslovně zakázány a médii je komunita vykreslována v těch nejhorších barvách. Hlí hipízáci dokonce v jednom komiksovém dobrodružství zaútočili na Supermanova a Batmanova kámoše Flashe. Zlatá éra květinových dětí je definitivně v hajzlu a začíná obvyklá realita.
 
 
Hipíci, tedy aspoň ti, které kolotoč osudu a drog nesemlel, jdou k holiči a vracejí se k obvyklému způsobu života. Věrno původním ideálům zůstalo jen velmi malé procento kdysi masového hnutí, díky kterému se samozřejmostí staly kníry, vousy a dlouhé vlasy, přijatelnou se stala široká škála osobního vzhledu a oděvních stylů, včetně nudismu, zbořila se mnohá puritánská tabu a kultura je bohatější kreativitu s uměním nejednoho, dnes již legendárního umělce. Dědictví Hippies lze pozorovat i v soudobé kultuře v různých formách - od zdravé výživy, přes hudební festivaly až po pacifistické demonstrace.  
 
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]