Profily



Tank číslo 23: opěvovaný, vykastrovaný, přebarvený

 

 
Byla to legenda. Echt pravý sovětský tank s číslem 23, který vjel jako první do Prahy, aby jí osvobodil a rozmašíroval svými pásy zbytky fašistického odporu.
 
Dostal se do filmu, školních čítanek i knih. Dostal se i do českého povědomí a samozřejmě ve formě památníku na pětimetrový kamenný podstavec stojící na tehdejším Štefánikově náměstí, později přejmenovaném na náměstí Sovětských tankistů (1951). Zde, na Smíchově se tak stal mementem statečnosti a hrdinství Rudé armády, jíž by měl být československý lid zavázán neskonalou vděčností.  Fakt, že Smíchov osvobozovala antibolševická Osvobozenecká armáda generála Vlasova v tom nehrál roli. Naopak tato skutečnost měla být vymazána z historie. Ostatně „Vlasovcům“ se po osvobození dostalo patřičných díků – padli do amerického zajetí, ti je vydali Rusům a ti s nimi, jako s nepřáteli národa“ udělali „krátký proces“. 
 
Slovutný tank číslo 23 se v padesátých letech stal národní památkou. Československu ho daroval sám Stalin. Mělo to jen jednu malou vadu na kráse. Tento tank se nikdy bojů nezúčastnil. Šlo totiž o funglovku a navíc modernější stroj, těžký tank s označením IS-2, který se na rozdíl od klasických tanků T34 osvobozování prahy nikdy nezúčastnil. 
 
„Čechům přeci nebudeme dávat šrot!“ prohlásil generál – osvoboditel Leljušenko a Stalin jej v tom podpořil. Ostatně velikost Sovětského svazu musí být přeci prokázána velkým a moderním strojem a ne nějakým rozstříleným vrakem. Sovětské zbraně, jsou přeci, stejně jako jejich víra v „spravedlivé“ komunistické zřízení, nezničitelné!
 
 
Skutečný tank – hrdina, jehož příběh si Stalinův dar přivlastnil, skončil i se svou posádkou rozstřílený na Klárově
 
A tak 29. července roku 1945 došlo k slavnostnímu odhalení. Z neznámého důvodu byl tank označen číslem 23 a navíc ozdoben rudou hvězdou, což odporovalo standardům značení sovětských obrněných vozidel z konce války. Ale co, hezky to vypadalo a hvězda, stejně jako srp a kladivo byly v té době populární „marketingovou“ značkou. Člověk se s nimi setkával téměř na každém kroku.
 
Byla to velká sláva poznamenaná nadšením z pádu fašismu, které se zúčastnil jak maršál Koněv, tak i primátor Vacek a s ním i spousta významných činitelů. Heslo „Se Sovětským Svazem na věčné časy!“ bylo v té době ještě vnímáno zcela jinak, než tak jak jej v následujících letech odhalily další historické souvislosti. To však nebránilo tomu, aby se každého 9. května u tanku konal pietní akt.  
 
Po pěti letech došlo v místě památníku k nebývalému shonu. Ikona osvobození, byla techniky nemilosrdně vykuchána. Ne, nedošlo k zhehodnocení památky spojené s krvavě potlačeným pokus o převrat v sousedním Maďarsku, došlo jen k vybrakování všech motorových součástí z nitra tanku. Ústřednímu komunistickému výboru došlo, že mají v ulici funkční zbraň, která by mohla být zneužita proti těm, jejichž sílu měla pietně demonstrovat a tak byl tank vykastrován a znechchopněn. Legendě to na jejím lesku a slovutnosti nic neubere! Tento osud pak potkal všechny vzpomínkové tanky na území Československa.
 
 
Smyšlené číslo tanku 23 se stalo, aniž by to jeho autor (ať už to byl kdokoliv) tušil, do jisté míry symbolickým. Přesně 23 let po jeho odhalení se v pražských ulicích objevila spousta jiných ranků. Ty už ale pražané nevítali se šeříkem v ruce. Ba právě naopak. Psal se srpen roku 1968 a Československo prožívalo svou další okupaci. Tentokráte bratrskou. Pieta na Smíchově začínala mít dvojí význam. Ten nakonec vykrystalizoval v to, že po dalších třiadvaceti letech z něj definitivně zmizela.
 
Tank číslo 23 se již dávno stal legendou. A to i tou popkulturní. I přes fakt, že nikdy neexistoval, objevil se ve Vávrově Osvobození Prahy, stejně jako ve filmu Májové hvězdy, či televizním seriálu Byl jednou jeden dům. Nechyběl ani ve filmu Píseň o stromu a růži a samozřejmě ani ve školní čítance. Československý občan masírovaný ideologií a místy značně pokrouceným dějepisem ani nepochyboval o tom, že se skutečně jedná o autentický kus železa o němž se ve zmíněné čítance psalo:  „Zůstal jsem se svým velitelem a s našimi padlými navždy ve vaší zlaté Praze. Postavili jste mě na vysoký žulový podstavec. Jsem zvláštní pomník, a já to vím. Lidé mě mají rádi…“
 
Jenže, kde ty loňské sněhy jsou. Od roku 1968 lidé sovětské tanky moc rádi neměli. Stejně jako vojáky, jejichž základny byly rozesety po celém československém území. A tak se mohlo stát, že roku 1983 přineslo Svobodné slovo zmíňku, že legendární „třiadvacítka“ nemá s osvobozením Prahy vůbec nic společného.
 
 
Přišla Sametová revoluce. Čas změn a mladé demokracie. Stejně jako nevýdaných činnů. Jeden z nich se týkal i památečního tanku, který se již dávno stal součástí Smíchova, která nikoho příliš nevzrušovala. Inu, zvyk je železná košile.
 
Během noci z 27 na 28 dubna změnil tank 23 barvu. Tehdy třiadvacetiletý student VŠUP David Černý (zase ta třiadvacítka!) jej přemaloval na růzovo. Prý chtěl na to balit holky.Taky se prý mělo jednat o rozloučení s posledním okupačním sovětským vojákem. A taky... ale to je vlastně jedno. Růžový tank samozřejmě vyvolal senzaci, rozhořčení sovětské ambasády a rovněž diskuzi o pokřivených dějinách. Jenže na kulturní památky se nečmárá, navíc se blížilo výročí osvobození Prahy a tak byl David Černý zatčen za výtržnost a tank přemalován zpět na zeleno. Ne však na dlouho.
 
Už dne 12. Květka se k němu kradli další postavy s plechovkami růžové barvy. Tentokráte přímo z poslanecké sněmovny. Skupina patnácti poslanců Federálního shromáždění za Občanské fórum mezi něž patřil Jan Ruml, Petr Gandalovič, Stanislav Devátý, Tomáš Kopřiva, Jana Petrová, Jiří Pospíšil či Klára Samková tak za účasti novináře Jiřího Rumla využila své trestní imunity a tank opět přetřela narůžovo. Politici mají publicitu rádi. Mnohem raději než tvorbu zákonů, které byly konkrétně v devadesátých letech plné mnohdy účelově vyrobených děr. "Tank je symbol okupace, která skončila!" hlásali a vyhřívali se na mediálním výsluní. Do černé díry nezájmu zajeli až o pár let později.
 
Tento čin se sice moc nelíbil tehdejšímu prezidentovi Václavu Havlovi, ale to bylo asi tak všechno, co se stalo. Bylo jasné, že dny slavné, v padesátých letech vykastrované a posléze několikrát znehodnocené pietní památky, jsou sečteny. 13. června 1991 byl tak zbaven statutu národní památky a poté odstraněn. Ano, stalo se tak po třiadvaceti letech od srpnové okupace. Tank pak vystřídala fontána s názvem Propadliště času.
 
Poema z čítanek pro třetí třídy mu budiž labutí písní o příběhu jednoho železného osudu, který se narozdíl od vymyšleného osudu začal psát až s koncem války:
 
„Vyrobili mě na Uralu z tvrdé sibiřské oceli. Když jsem sjížděl z pásu, nasedli do mne dělníci ve vojenských stejnokrojích a vyjeli jsme na ulici. Děti nám mávaly na šťastnou cestu, staří vojáci na mne házeli stříbrné mince na šťastný návrat. Projel jsem velkou sovětskou zemi. Bojoval jsem u Orla, probil jsem se až do Berlína. 
 
Už jsme oslavovali mir a ja odpočíval, když tu přišel rozkaz, abychom spěchali na pomoc Praze. Byla to zlá cesta. V Krušných horách stály záseky a překážky, šplhal jsem se cestami, kudy steží projde človek. Fašisté kladli zoufalý odpor, ale nás nezastavili. Moje osádka několik dní a nocí vůbec nespala, nejedla, ani na umytí neměla čas. Když jsme si proklestili cestu horami, byli jsme už v Čechách. Jak mě tu vítali!
 
Jel jsem v čele celého sledu. Mým velitelem byl gardový poručík komsomolec Ivan Gončarenko, odvážný a statečný voják. Někde cestou se k nam přidal Čech Zdeněk se samopalem. Ukazoval nám cestu. Můj velitel, mechanik a Zdeněk seděli ve věži tanku. V dálce před námi se rozlévala slabá růžová záře. Jak jsme se blížili, rudla a sílila. "Praha hoři!" vykřikl Zdeněk. Můj velitel dal rozkaz: "Plným plynem vpřed! Vasjo, šlápni na to!"
Pádil jsem nocí a za svítání jsme byli v Praze. Nikdo nás tu ješťe nečekal, nikoho nenapadlo, že bychom mohli tak rychle dorazit až od Berlína. Dojeli jsme k nějakému mostu. Fašisté tam útočili. Zneškodnili jsme je a postupovali k barikádě. Obránci nehnutě stáli a po tvářích jim tekly slzy. "Proč jste nestříleli?" ptal se jich můj velitel. A tu ukázali své zbraně: byly prázdné. Neměli už náboje. Spěchal jsem dál. V pražských ulicích se ještě střílelo.
 
Vjeli jsme na náměstí; zdálo se, že je opuštěné, jeden dům hořel. Můj velitel zvedl příklop a vysunul se z věže. Tu se však rozlehla palba. Ze sklepního okna vylétla proti mne pancéřová pěst. Náš střelec, který se opozdil a zůstal venku, tam vrhl granát. Musel jsem střelce chránit svou hrudí, protože fašisté do něho začali pálit. Bojoval jsem tu sám, moji kamarádi, tanky, zůstali někde vzadu. Teď Němci přitáhli proti mne dokonce rychlopalné dělo, ale jsem Sibiřan a ničeho se neleknu. Pustil jsem se do boje s dělem a vyřadil jsem je jediným vystřelem. Viděl jsem, kolik pancéřových pěstí se roztrhlo o můj pancíř. Vystřelil jsem poslední granát. A tu jsem začal hořet.
 
Teprve později jsem se dověděl, že v tomto boji v prvých dnech míru padl i můj velitel komsomolec Gončarenko, i mechanik komunista Mjagkov.
 
Zůstal jsem se svým velitelem a s našimi padlými navždy ve vaší zlaté Praze. Postavili jste mě na vysoký žulový podstavec. Jsem zvláštní pomník, a já to vím. Lidé mě mají rádi. Mým hrdinům nosí květiny, ukazují mě dětem a vyprávějí o květnových dnech. Jako před lety rozkvéta kolem mne zjara šeřík, město je stále krásnější, i mír je stále krásnějši a dražší, mír, který jsem přivezl Praze i já, uralský tank č. 23.“
 
 
 
 
 
 
 
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]