Profily



Fóry dne Fóry dne

Přijde chlapeček do hospody a říká: „Jedno pivo“ „A džus by ti nestačil?“ ptá se ž více ...

  Jde policista po chodníku, na kterém leží opilec. Ten se probere a povídá: „Hele, já ti řekn více ...

  Zima, jako když praští.V lese domeček, z komína se kouří.  Uvnitř domku v teplíčku se více ...

  Syn: Tati, zamiloval sem se a chci pozvat na rande krásnou babu! Otec: To je úžasné synku. K více ...

Otec se synem se dívají na televizi. Začíná film a objeví se erotická scéna. Otec povídá synovi více ...

  Volá cikán do banky: Prosím vás, už mi došla na účet podpora? Operátor odpovídá více ...

  Baví se dva chlápci v hospodě: Jak to, že tě tvoje stará pustila dneska na pivo? Dal více ...

  Blondýna volá na hotline Microsoftu Haló, nejde mi počítač! HL:Dobrá, co máte na m více ...

  Naposledy když jsem měl sex, tak jsem se cítil jako při finále 100 metrů na olympiádě. P více ...

  V čekárně u zvěrolékaře sedí ratlík, vlčák a doga. Vlčák se ptá ratlíka:“Proč s více ...

  Přijde chlap ráno do práce a povídá kolegům : „Tak si volové představte, dneska ráno více ...

  Učitel se ptá dětí ve třídě: Čím chceš být až vyrosteš? Pepíčku? Chci být více ...

  Starý Arab žije již přes čtyřicet let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory více ...

Kohout se prochází po tržišti. V tom spatří stánek s grilem, kde se grilují kuřata. Nasraný popojde b více ...

  Synáček jde s otcem po městě a ptá se: Taťko, co to je za dům? To je dům radosti, syná více ...

Hon na Šakala: realita!

 
V hlavní roli: Šakal Carlos (Profesionální revolucionář, teroristická celebrita a vězeň číslo 872686)
 
„Co to je za zhovadilost! Takhle to prostě nebylo. Natočit hysterické útočníky, jak mávají samopaly nad hlavami, je naprostá hovadina. Měl jsem kolem sebe skupinu profesionálů. Byli to commandos s nejlepším výcvikem a během celé akce se dokonale ovládali,“ 
 
Vězeň číslo 872686 je nasraný. Na televizní obrazovce se odehrává jeho život, tak jak si ho představují filmaři. Když jeho hlavní hrdina šoustá levicovou aktivistku, mírně se pousměje. Ano, prožil bohatý život. Ale co je zase tohle! Útok na OPEC byl přece iniciován Kaddáfím a ne Husajnem, jak se filmaři snaží celému světu namluvit. Musí to vědět, sám tento útok organizoval. S nostalgií si vzpomene na záběr z televizních kamer ve chvíli, kdy si před odletem do bezpečí potřásá rukou s rakouským ministrem, kterého před chvílí společně s ostatními hlavouny unesl. Tenkrát ho svět spatřil poprvé. Seklo mu to. Velké černé brýle, neodmyslitelný baret. Dali mu přezdívku Šakal, jako kdyby vystoupil z románu Fredericka Forsytha. Přezdívku, kterou mu pak již nikdo neodpáral.
Film skončil, další šedý den vězně odsouzeného na doživotí začínal.
 
„Já jsem Carlos! Rozumíte? Já jsem Carlos!“ naplnil vzteklý řev jeho celu. Křik však dolehl pouze k uším dozorců a vězňů v okolních celách.
 
Narodil se 12. října 1949 ve venezuelském Caracasu, v rodině marxistického právníka, který mu dal jméno Iljič. Jeho dva mladší bratři dostali jména Vladimír a Lenin.
Již v lednu 1964 vstoupil do místní mládežnické komunistické organizace a léto 1966 strávil v tréninkovém partyzánském táboře na Kubě. Po krátkém pobytu v Londýně, kam se odstěhoval s matkou se v roce 1968 zapsal na Univerzitu Patrica Lumumby v Moskvě (známé jako místo, kde sovětská rozvědka lanařila za¬hraniční komunisty do svých služeb), odkud ho o dva roky později vyloučili. Z Moskvy se tedy vydal do jordánského Ammánu, kde se v palestinském výcvikovém táboře začala jeho kariéra v Lidové frontě pro osvobození Palestiny (PFLP). Zde taky získal své krycí jméno (nom du guerre) Carlos. 
 
Chlad prosincového večera roku 1973 pronikal až do morku kostí. Beretta ráže 9mm tížila vojenskou zelenou bundu. Prominentní člen židovské komunity, čestný místopředseda britské sionistické federace Joseph Edward Sieff si chystal koupel. V té chvíli netušil, že jeho žena právě zoufale volá policii, neboť spatřila jak muž maskovaný šátkem nutí jejich sluhu, aby mu ukázal, kde se nachází jeho chlebodárce. 
Závan smrti přišel vzápětí. Dveře koupelny se rozrazily. Pistole namířená na jeho obličej vystřelila. Spolu s ohlušující ránou a výbuchem v jeho tváři, přišla tma.
 
Když po dvou minutách dorazila policie našla zraněného Sieffa na podlaze koupelny. Atentátník se ho pokoušel dorazit ranou „z milosti“, ale pistole se zasekla a tak okamžitě zmizel. Sieff díky tomu přežil. Nikdo v té době ještě netušil že s tímto nepovedeným atentátem vychází na nebi světového terorismu nová hvězda.
 
Interpol usilovně pátrá po teroristovi Iljiči Ramirezovi Sanchezovi, který je rovněž známý pod krycím jménem Carlos. Tento se přihlásil k neúspěšnému bombovému útoku na izraelskou banku v Londýně, k pumovým atentátům na tři pro izraelsky píšící vydavatelství francouzských novin, k hození granátu do francouzské restaurace, při kterém zahynuli dva lidé a ke dvěma neúspěšným útokům s granátometem na letadla izraelských aerolinií.
 
Slabost neomlouvá. Carlos se zamyslel. Věděl, že to co udělal, udělal správně. Jeho spojka s PFLP (Lidová fronra pro osvobození Palestiny) se ukázala jo slabý článek řetězu. Libanonec Michel Moukharbal zkrátka moc mluvil. Jako kdyby nestačilo, že ho chytili policajti. Měl držet tlamu. I kdyby ho mučili. On však namísto toho zpíval. Důsledkem byla pak policejní razie v jeho vlastním bytě. Zrovna když pořádal párty. Jistě situaci vyřešil a dva z těch nevítaných francouzských policajtů se už nikdy k nikomu na návštěvu nepodívají. A upřímně vzato Moukharbal už taky nikomu nic vyprávět nebude. O to se samozřejmě později postará. Slabost a zrada se neodpouští. Nakonec, zas tak moc se toho nestalo, Donutili ho akorát, aby okamžitě zmizel do Bejrútu. A zkazili mu večírek.
 
Byl to husarský kousek. Vtrhnout do vídeňského sídla OPEC (organizace zemí vyvážejících ropu) a získat šedesát vlivných rukojmích, mezi kterými bylo i jedenáct ministrů je prostě sousto. Carlosovo šestičlenné komando to dokázalo a vynutilo si tím pozornost a posléze i prostor ve světových médií, která podle Carlosova diktátu byla nucena vysílat každé dvě hodiny pro palestinská komuniké. Dalším krokem bylo vynucení si letadla, které následně transportovalo Carlosovo komando spolu s dvaačtyřiceti rukojmími do Alříru.
 
Je ironií, že pro Carlose tento teroristický čin znamenal osudový neúspěch. I když vše klaplo na jedničku, PFLP nebyla spokojena, protože měl při této akci zastřelit íránského ministra financí Jamšida Amuzgara a ministra ropného průmyslu Saúdské Arábie Ahmada Zakího Jamáního, což neudělal. Podle všeho za ně arabské státy zaplati¬ly miliony dolarů, které si Carlos ulil pro sebe. V důsledku toho ho PFLP vyloučila ze svých řad a na Carlose, kterého média překřtila na Šakala, čekala nová kariéra. Kariéra profesionálního revolucionáře. Terorismus má před sebou další možnou odnož – teror jako ziskový podnik. Vyhazovat do vzduchu a vraždit se bude pro toho, kdo dá víc. Což byl v době studené války opravdu šalamounský obchodní tah.
 
O reklamu měl Carlos postaráno. Šakal Iljič Rámirez Sanchéz se stal celebritou – antihrdinou, kterému byly najednou připisovány všechny významné teroristické akce současnosti i minulosti, jako třeba teroristický útok na olympiádu v Mnichově (1972), obsazení francouzského velvyslanectví v Haagu (1974), či únos francouzského dopravního letadla do ugandského Entebbe (1976). Mediálně profláknutý terorista číslo 1 však po krátkém intermezzu v Jugoslávii, kde byl zatčen zakládá v jemenském Adenu vlastní militantní skupinu s názvem Organizace arabského ozbrojeného boje. Hojně spolupracuje s východoněmeckou tajnou policií STASI, stejně jako s rozvětkmi dalších komunistických zemí. Například rumunská Securitate najímá Carlose k vraždám rumunských disidentů žijících ve Francii, v lednu je Carlosova skupina podezřelá z neúspěšného útoku na francouzskou jadernou elektrárnu Superphénix, kdy teroristé vypálili proti elektrárně pět raket z RPG 7. 
 
V únoru roku 1982 zatýká francouzská policie v Paříži dva významné členy Carlosovy teroristické skupiny - Švýcara Bruna Bregueta a hlavně Carlosovu tehdejší ženu, Němku Magdalenu Koppovou v autě plném výbušnin, což Šakal nehodlá nechat bez odezvy. Francie zažívá zběsilý pumový teror, který má Paříž donutit k propuštění obou vězňů. Celkově si tyto útoky vyžádaly 11 mrtvých a více než 100 zraněných. Při posledním z nich – atentát na vlak TGV, zahynuly čtyři lidé. Poté co je Carlosova žena propuštěna, bombový teror ustává. Carlos se však pro francouzskou tajnou službu stává nejhledanějším člověkem na planetě a jeho řádění zvyšuje tlak evropských mocností na východní blok.
 
Výbuch ve francouzském kulturním středisku v západním Berlíně v srpnu 1983, při němž zahynul jeden člověk a 22 lidí bylo zraněno nenechává média na pochybách, kdo za ním stojí. Carlos se snaží své aktivity omezovat a cestuje po východní Evropě, včetně tehdejšího Československa, kde se těšil lázeňské pohostinnosti Karových Varů. Ve východním bloku se mu díky komunistickému zřízení doposud dostává podpory. Nicméně mnohým zemím se již Carlosova popularita nehodí do krámu. V roce 1985 ho vyhošťuje Maďarsko a jeho příkladu následují i další země. Zdroje a podporu Carlosovi odmítá i Kuba, Lybie a Irák. Azyl mu poskytuje až Sýrie, ale pod podmínkou, že se nebude zapojovat do žádné teroristické činnosti.
 
Carlosova hvězda definitivně pohasíná po pádu Berlínské zdi v roce 1989 kdy společně s ní zmizelo i černo bílé vnímání politické situace. Carlos tak ztrácí podporu zemí východního bloku a s nimi i nejrůznějších afrických a arabských států, které se už nemohly spoléhat na pomoc Sovětského svazu. Tím se z něj stává mezinárodní psanec. Smyčka se postupně stahuje. Sýrie ho vyhošťuje v roce 1991 a jediný kdo se nakonec uvolí poskytnout mu azyl je súdánský Chartúm. Carlos však netuší, že ani zde není v bezpečí. Mezi Súdánem, Francouzi a Američany probíhají horečná jednání doprovázená nejednou nabídkou mnohých výhod. Past pak definitivně sklapne 14.srpna 1994.
 
Súdánci ho pak v srpnu roku 1994 předávají francouzským agentům a bývalý nepolapitelný Šakal putuje do Francie na palubě soukromého letounu v pytli, omámen sedativy. Zde ho čeká soud, který ho odsuzuje na doživotí za vraždu dvou francouzských policistů a informátora Michela Moukharbala z roku 1975.
 
„Já jsem Carlos! Rozumíte? Já jsem Carlos!“ Jeho vzteklý řev pomalu dozníval. Samozvaný mezinárodní revolucionář a nejznámější terorista všech dob, dnes již jen vězeň číslo 872686 usedl ke stolu a začal psát. Další esej určenou pro další francouzský časopis. Zítra přijde jeho právní zástupce a manželka v jedné osobě a postará se, aby se o své myšlenky mohl podělit s okolním světem.
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.

Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]