Profily



Epitaf za bodrého Borise (Boris Jelcin)

 

 
Boris byl klasickým venkovským produktem rolníka a švadleny, komunistického ražení. Oni se vlastně v Rusku roku 1931 jiné produkty než ty komunistické moc nerodili. A když se náhodou narodili, dostali buď přes hubu, nebo je přetřeli na rudo. Příkladem je ostatně už Borisův „djadja“, který byl za protisovětskou agitaci odsouzen k nuceným pracím v gulagu.
 
Snad díky tomu Boris do strany vstoupil poměrně pozdě, ve svých třiceti letech. Ovšem poté, co si v náprsní kapse začal hýčkat rudou knížku a oslovovat všechny soudruhu, postupně stoupal v komunistické hiearchii. Byl šikovný, nechal ve Sverdlovsku zbořit tamní dům, ve kterém byl v roce 1918 popraven car Mikuláš II. Alexandrovič se svou rodinou a taky se líbil Gorbačovovi. To je ten s tím flekem na hlavě.
 
 
Ten ho(ne flek, ale Gorbačov), v roce 1985 povolal do Moskvy, aby mu pomohl s perestrojkou. Bohužel kamarádství moc dlouho nevydrželo. Po dvou letech se Míša s Borisem moc nemuseli a tak Borise stál zase na začátku, zbaven všech funkcí a postů. Kdyby mu někdy někdo v té době řekl, že po něm pojmenují vodku, asi by ho měl za „duraka“. Na druhou stranu Boris moc dobře věděl, že rozebíraz ruský granát se nevyplácí. Že může bouchnout. Když se o to v děctví pokusil, přišel o dva prsty.
 
 
Boris se ale nevzdal. Do politiky se vrátil jako poslanec a dotáhl to až na předsedu Nejvyššího sovětu (parlamentu) RSFSR. Měl stěstí, že se psala osmdesátá léta. Za tatíčka Stalina by skončil s gulaku, nebo v lepším případě kulkou zavrtanou v temeni hlavy. To je totiž méně bolestivé. Jenže v době perestrojky se Rusko měnilo a stalinistické čistky spolu s kulty osobností, byly již pasé. Člověk si musel svou popularitu vysloužit. Ať už v dobrém či špatném. Gorbačov si jí vysloužil tím že rozmetal minulostí slátaný Svaz socialistických sovětských republik a Jelcin zase tím, že se stal prvním postsovětským, tedy čistě ruským prezidentem. Proslul i s tím, že si rudolící, zcela jistě nachcaný vodkou zatrsal před televizními amerami, ale k tomu se jiště ještě dostaneme.
 
 
Boris vystoupil ze strany v roce 1990 a symbolem rodící se ruské demokracie se stal, když se veřejně postavil proti puči, jímž se zastánci tvrdé linie v sovětském vedení pokusili svrhnout Gorbačova. Tím si udělal „oko“ a pověst zásadového reformátora, terý se svým podpisem podílel na zániku SSSR. Ta šla  do hajzlu, když se nejdřív roku 1993 nepohodl s parlamentem, což skončilo který ozbrojeným konfliktem a 146 mrtvými a posléze o rok později, když poslal vojáky do Čečny, aby tam udělali pořádek. Na druhou stranu zase rád hrál tenis. A taky se rád, jako každý správný mužik, ožral.  Ale na druhou stranu s ním byla pak sranda. Zvlášť když ho natočili kamery ve stavu, kdy nemohl pořádně ani chodit, jak měl naváto.
 
 
Moc se mu nepovedly ani ty slíbené radikální reformy. Šokové terapii, díky které nastolil v rychlém sledu některé zásadní novinky, ve finále zatleskali hlavně ruští oligarchové, kteří mohli díky „zázračnému zbohatnutí“ tak nejen žrát, ale i mlaskat. Ti ostatní, jako obvykle chlastali a drželi hubu. No a ekonomika šla do hajzlu, rubl oslabil a mafiánské metody začaly slavit slušný úspěch. Z drsné totalitní země se stalo Rusko současnosti. Neméně drsné. To že si občas spletl Švédsko s Finskem, nebo si myslel, že Japonsko a Německo mají atomovku, je proti tomu zábavná prkotina. Oligarchové se mu nakonec postarali o další vítězné prezidentské volby.
 
 
Když se blížil konec devadesátých let, Boris už moc velký fanklub neměl. Pětiprocentní podpora není nic moc. Vzpomínky jak s dirigentskou taktovkou ožralý tančil a zpíval v Berlíně, nebo jeho úsměvná dlova, že jestli se Amerika bude srát do Jugoslávie, pošle na ně raketu, vystřídala neradostná realita života ruské společnosti. Ale byl tu někdo, kdo měl Borise rád. Jeho nový kamarád a chráněnec Vláďa. Vladimír Vladimírovič Putin, kterého před tím nikdo moc neznal, což se mělo brzy změnit. Právě on totiž po Borisovi převzal otěže, aby mužikum a děvočkam ukázal politiku tvrdé ruky. Bodrost se z ruské vysoké politiky vytratila a nastal čas znovunabytí stability a posílení pořádku na úkor svobody, která byla, ať už oficiálně či neoficiálně, značně omezena.
 
 
A Boris? Ten si mohl konečně užívat. I se svým pětinásobným bypasem, který mu voperovali v roce 1997. plánoval založit prominentní klub bývalých politických hvězd. Už to nestihl. 1. Února oslavil narozky, 23. dubna 2007 náhle zemřel.
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]