Profily



Hodný strýček Albert Fish: Jak jsem si uvařil vaší dceru

 

 
Na první pohled laskavý a naprosto neškodný strýček, který má svá nejlepší léta už dávno za sebou. To byl Albert Fish, křiklavý důkaz toho, jak zdání klame. Za touto fasádou se totiž ukrývala brutální perverzní kanibalisticá zrůda, která mezi  americkými sériovými vrahy zaujímá výsostné postavení.
 
Traduje se, že jablko nepadá daleko od stromu. Ten Fishův byl hodně starý. Když se malý Albert 19. května 1870 narodil, taťkovi bylo 75 roků a za pět let putoval pod zem. Maminka byla zbídačenou obětí své doby a ze sourozenců se později vyklubali alkoholická a duševně vyšinutá individua. Rodinka snů. A ani v sirotčinci, kam byl Fish ve svých dvanácti, když mamka svou rodinu definitivně opustila, umístěn, nebylo lépe. Tělesné tresty v podobě častého mrskání chlapců byly téměř na denním pořádku.Stejně jako kratochvíle mezi chovanci spojené s nucení pití moči, či konzumaci výkalů. Logická možnost jak se z jednoho může stát masochista. Obzvlášť když se malý Albert po aždém trestu „udělal“. Není divu, že toužil po tom, aby byl trestán co nejčastěji.
 
 
Fishovi se však na první, druhý i třetí pohled okolního světa, dařilo držet své „vášně“ pod kontrolou. Jistě, zajímal se o kanibalismu, ale takové a podobné úchylárny zajímají kdekoho, ostatně i čtenáře tohoto článku, jehož nadpis jasně svědčí, o čem bude. A to že si občas nechal, od svých dětí a jejich kamarádů, naplácat na zadek pádlem probitým hřebíky svědčí samozřejmě o velké vyšinutosti, ale děti to zase mohli brát jako prima povyražení. No a o opravdu nechutných formách Fishovi onanie, kdy si například do zadku strkal vatu nacucanou benzínem, kterou pak zapálil, raději pomlčme. Ono ostatně nejedna hvězdička současného bulváru si strká, nebo nechá do sebe strkat různé věci a dělá si tím své „skandální“ jméno. A to že od roku 1890, kdy přišel do New Yorku dělal mužskou šlapku, rovněž není nijak pobuřující. Tu přeci dělá kde kdo a homosexualita již dávno není vnímaná jako nemoc.
 
 
Nemocné, nebo spíše brutálně choré bylo to, co se ukrývalo pod povrchem onoho slušného pána, který neměl zrovna lehký život, neboť mu manželka šoustala s jiným a následně od něj utekla a on sám vychovával šest dětí. Taky se vydal na cestu po Evropě, kde si zvyšoval turistické zážitky pobytem v pánských nevěstincích, kde ho rajcovaly hlavně sado maso praktiky. Kromě již zmíněného análního potěšení si do zadku, či nohou rád vrážel různé jehly nebo háčky. Mimo to, byl byl velice zvídavý. Zajímal ho třeba osud a činy Němce Fritze Haarmana, který zabíjel děti a jejich maso pak prodával na trhu. Taky rád četl Edgara Alana Poea. Hlavně jeho povídku Jáma a kyvadlo. A to že se někdo stane oběť náboženských bludů a myslí si o sobě, že je Ježíš, se taky stává. I v lepších rodinách. Nikdo v té době samozřejmě ještě ani náhodou netušil, že značně perverzní obdoba pohádkové ježibaby z perníkové chaloupky již dávno, z vyprávěnky bratří Grimmů, vstoupila do jejich reálného života. Nikdo nic netušil, až na pár výjimek, které poznaly skutečnou podstatu jeho existence. A ty své poznání většinou nepřežili.
 
 
Fishe vzrušovala bolest, kterou si zintenzivňoval svůj život. A bylo jedno jestli bolest přijímal, nebo jí rozdával. Obojí mu chutnalo, stejně jako mu chutnalo i syrové maso. A samozřejmě bolestí si vydatně zpestřoval i svůj sexuální život. Na nejednalo se pouze o fekální sex (jehož byl rovněž velkým příznivcem), jak po svém zatčení vylíčil psychiatrovi Fredericu Werthamovi ve spojitosti s jeho vztahem s devatenáctiletým, mentálně zaostalým chlapce, se kterým se setkal roku 1911 na svých cestách:
 
„Oholil jsem mu všechny chlupy, i ty z podbřišku. Asi dva až tři týdny jsme dělali spoustu sadistických a masochistických věcí. Bičoval mě a hráli jsme si na erotické hry - otec a syn, profesor a jeho žák. Čural na mě a já jsem jeho čuránky pil nebo jsem jedl jeho exkrementy a pak jsem ho přinutil, aby to dělal také. Naše hry byly čím dám tím sadističtější. Několikrát jsem mu pořezal zadek, abych se napil jeho krve. Jednoho dne jsem ho přivázal na židli a zařídil jsem to tak, aby měl erekci. Pak jsem vzal nůžky a začal jsem mu stříhat penis, ale změnil jsem názor. Chlapec vypadal, že strašně trpí a já jsem nemohl snést jeho pohled plný bolesti. Převázal jsem mu jeho poraněný úd, položil jsem mu na postel deset dolarů a utekl jsem do jiného města.“
 
 
Pozdějším šetřením se prokázalo, že první vraždu spáchal Fish v roce 1910. Šlo o mladého homosexuála. Celkem fádní. Ovšem nikdo tenkrát neměl ani ponětí, že za mnohým případem ztracených, či zavražděných dětí (nejednou byl za tento čin odsouzen někdo zcela nevinný) stojí právě tento nenápadný a milý pán, který láká své malé oběti do sklepů činžáků, v nichž pracoval jako malíř pokojů na sladkosti, nebo drobné peníze. Pokračování pak mělo vždy podobný průběh. Svázal je, zbil, mnohdy znásilnil, rozřezal. Lišily se jen formy bolesti, ty byly dané Fishovým momentálním rozpoložením, či perverzní fantazií. Jeho výpověď týkající se jedné z mála přiznaných vražd (jedná se o čtyřletého Billa Gaffneyho, kterého Fish zabil 11. února 1927), mluví za vše:
 
„Druhý den ráno, kolem druhé hodiny odpoledne jsem si přinesl svoje nástroje a také pořádnou devítiocasou kočku. Vyrobenou doma. Bičoval jsem jeho zadek, až mu krev tekla po nohách. Uřízl jsem mu uši, nos, zvětšil jsem mu pusu od ucha k uchu. Vyndal jsem mu oči z očních důlků. V tu chvíli už byl mrtvý. Zabodl jsem mu nůž do břicha a k ráně jsem přiložil ústa, abych vypil krev. Sebral jsem čtyři staré pytle na brambory. Pak jsem mu uřízl ruce a nohy. Přinesl jsem si s sebou kleště. Sloužily mi k tomu, abych mu uštípl nos, uši a několik kousků masa z jeho břicha. Pak jsem přeřízl trup těsně pod pupkem. Potom nohy asi pět centimetrů pod jeho zadkem. Nařezal jsem hlavu, ruce, paže a nohy pod koleny.“
 
 
Perverzní čtení? Nepochybně. Fish byl zvrhlým literátem. O to zvrhlejším, že jeho popis nebyl pouze výplodem choré fantazie. Ostatně jeho záliba v psaní byla nakonec příčinou jeho pádu. Ale, to by jsme předbíhali. Zrůdnost bestie, kterou všichni přehlížely, spočívala ještě v dalších činech naprosto brutálně popírajících lidství. V kanibalismu. Popis smrti malého Billa má totiž ještě pokračování:
 
„S masem jsem odjel domů. Měl jsem předek těla s kousky, které mám nejradši. Jeho ptáčka, varlata a roztomilý, pěkně baculatý zadeček, abych si ho mohl upéct v troubě a sníst. Z uší, nosu a kousků obličeje a břicha jsem připravil ragú. Dal jsem do něj cibuli, mrkev, turín, celer, pepř a sůl. Bylo moc dobré. Pak jsem rozřízl hýždě, ptáčka a varlata na dvě půlky a umyl jsem je. Jídlo jsem strčil do trouby a zapálil jsem ji. Pak jsem uřízl plátky slaniny a položil jsem je na obě půlky hýždí. Oloupal jsem čtyři cibule a asi po čtvrt hodině jsem na maso nalil asi půl litru vody, aby pustilo šťávu, než tam dám cibuli. Pravidelně jsem maso zaléval šťávou na dřevěné lžíci. Aby maso bylo lepší a šťavnatější. Za dvě hodiny byly hýždě pěkně opečené. Nikdy jsem nejedl pečenou krůtu, která by byla aspoň z poloviny tak dobrá, jako jeho rozkošný, buclatý zadeček. Jídlo jsem měl na čtyři dny. Jeho ptáček byl skvělý, ale varlata byla moc tvrdá: nemohl jsem je rozkousat. Hodil jsem je do záchoda.“
 
 
Fish byl všehovšudy zatčen jen párkrát v životě. Pokaždé za bezvýznamné delikty. Poprvé za pokus o podvod. Jindy za to, že kradl z pokladny v obchodě, v němž pracoval. Kvůli nekrytým šekům byl odsouzen k podmíněnému trestu. Několikrát byl i psychiatricky vyšetřován. Většinou, propuštěn s posudkem: „"Není blázen, ani nebezpečný. Jedná se o psychopatickou osobnost, se sexuální charakteristikou." Tím si lze udělat dostatečný obrázek o psychiatrech té doby. Fish, nenápadný a nepostižitelný si pak nacpal hezky narostlou mrkev do zadku, aby se ukojil popřípadě se během onanie zbičoval a hledal si novou oběť. Policie tak mnohdy našla dětské rozžezané tělo, které si samozřejmě s Fishem nikdo do souvislosti nedával.
 
 
A pak se nakonec přiblížil onen osudný den, který stál na počátku odhalení reálného zla, které nežilo v perníkové chaloupce, ale v obyčejném činžáku. Den 25. května 1928, kdy se sedmnáctiletý Ed Budd dočkal odpovědi na svůj inzerát, v němž hledal práci. Odpověděl mu na něj jistý Frank Howard, farmář z Farmingdale, který jej a jeho rodinu o tři dny osobně navštívil. Netřeba asi poznamenávat, že skutečné jméno onoho farmáře bylo Albert Fish, který měl nepochybně na mladíka zálusk. Jenže se stalo něco nepředvídatelného. Jakmile Finch spatřil Edovu dvanáctiletou sestru Grace, úplně změnil plány. Došlo totiž k další návštěvě, dne 3. Července a po ní Finch se svolením rodiny s malou Grace odešel, údajně na narozeninovou párty dcerky své sestry. Odešli s tím, že do devíti bude Grace doma. Nebyla. Zmizela stejně jako údajný Frank Howard. 
 
 
S příchodem třicátých let se Albert, kromě svých, nyní již čtenáři známých kratochvil věnoval dalšímu koníčku. Psaní obscénních dopisů, adresovaných většinou ženám hledajícím přes inzerát známost. Samozřejmě pod různými pseudonymy, mnohdy se vydávající za hollywoodského producenta, který popisoval Hollywood asi takto: 
 
„Moje slaďounké srdíčko, už ochutnávám vaše lahodné čuránky a vaše lahodné kakání. Musíte se vyčurat do skleničky a já to pak před vámi vypiju do poslední kapky. Řekněte mi, až se vám bude chtít na velkou stranu. Položím si vás do klína, vyhrnu vám sukni, abych mohl líbat vaše kalhoty a přitisknout ústa na vaši rozkošnou slaďounkou prdelku abych mohl spolykat vaše máslové buráčky, jakmile se objeví, čerstvé a teplé současně. Tak takhle se to dělá tady v Hollywoodu.“ 
 
 
Jestli se Fish ve svém psaní přiblížil skutečné dekadenci továrny na sny nechme stranou, jisté je, že mnohé paničky té doby jeho psaná forma projevu dostatečně znechutila. Jiný dopis, ředitelce soukromé školy na něj upozornil policii. Ta posléze prohledala jeho byt a kromě dalších nechutných dopisů nalezla schovanou pod madrací i devítiocasou kočku a mrkev s nechutně smrdícím párkem, který byl již v úplném rozkladu. Obě potraviny byly pokryté fekáliemi. Když se pak policisté Fishe zeptali co to je za věci, odpověď byla promptní a nekompromisní: „Cpu si je do zadku,“ odvětil Fish a vysloužil si za do deset dní v psychiatrické léčebně. Jeho záliba v psaní však nepolevovala. Dopisy byly plné výprasků, fekálních zvráceností a nabídek k zvrhlému sexu. Za tyto listy by se nemusel stydět ani slavný perverzní psavec Markýz de Sade. Ovšem ten jeho nejdrsnější dopis měl teprve přijít. Dopis adresovaný paní Buddové, matce nebohé Grace, kterou před šesti lety pod falešnou záminkou odvedl z jejího domova. Dopis ve znění:
 
"Milá paní Buddová!
V roce 1894 jeden můj kamarád sloužil jako námořnk na lodi Tacoma pod kapitánem Johnem Davisem. Loď vyplula ze San Francisca do Hongkongu. Když dopluli na místo určení, můj přítel a jeho dva druzi se rozhodli vydat na pevninu a opít se. Když se vrátili, loď už odplula bez nich. V té době panoval v Číně hladomor. Jakýkoliv druh masa se prodával mezi jedním až třemi dolary za libru. Ti nejchudší trpěli tolik, že prodávali řezníkům své děti, mladší dvanácti let, aby je naporcovali a prodali dál. V jakémkoliv obchodě člověk mohl dostat steak, kotletu, nebo ragú. Podle vašeho výběru vám uřízli kus z nahého těla chlapce nebo dívky. Zadek, který je nejlibovější částí, se prodával jako zadní hovězí a byl nejdražší. John zůstal v Hongkongu tak dlouho, že v sobě objevil chuť na lidské maso. Když se vrátil do New Yorku, unesl jednoho sedmiletého a jednoho jedenáctiletého kluka a odvedl je k sobě domů. Svlékl je a svázané je strčil do skříně. Mnohokrát, ve dne v noci, je bil přes zadek a mučil je, aby jejich maso změkčil. Nejdřív zabil toho staršího, protože jeho zadek byl masitější. Každou část jeho těla, s výjimkou hlavy, kostí a vnitřností, uvařil a snědl. Dítě bylo opečeno v troubě (celý jeho zadek), uvařeno, usmaženo a rozsekáno do omáčky. Ten menší chlapec prošel tím samým. V té době jsem bydlel v čísle 409 na 100. východní ulici, po pravé straně. John mi o svých delikatesách z lidského masa tak často vyprávěl, že jsem se rozhodl také ochutnat. V neděli 3. července 1928 jsem přišel k vám, do čísla 406 na 15. západní ulici. Přinesl jsem sýr a jahody. Obědvali jsme společně. Grace se mně posadila na kolena, objala mě. Rozhodl jsem se ji sníst. Vymyslel jsem si narozeniny a vy jste jí povolila, aby šla se mnou. Odvedl jsem ji do jednoho opuštěného domu ve Westchesteru, který jsem objevil. Když jsme tam přišli, řekl jsem jí, aby zůstala venku. V prvním patře jsem se svlékl do naha, abych se neumazal od krve. Když jsem všechno připravil, šel jsem k oknu, abych zavolal Grace. Až do jejího příchodu jsem se schoval do skříně. Když viděla, že jsem nahý, rozplakala se a chtěla utéct. Chytil jsem ji. Hrozila, že to všechno řekne mamince. Svlékl jsem ji. Hodně se bránila, kousala a škrábala. Uškrtil jsem ji, pak jsem ji rozřezal na kousky a maso jsem si odnesl domů, kde jsem ho uvařil a snědl. Ani vám nemůžu vypovědět, jak byl její zadeček, upečený v troubě, libový a delikátní. Trvalo mi devět dní, než jsem ji celou snědl. Neznásilnil jsem ji, ačkoliv bych býval měl příležitost, kdybych si to přál. Zemřela jako panna."
 
 
A právě tímto perverzním činem zarazil poslední hřebíček do rakve své anonymity. Svět měl díky němu a práci policie, kam anonymní písmo okamžitě putovalo, poznat pravou identitu neviditelné zrůdy žijící bez povšimnutí mnoho let v jejich okolí. Perverzní, kanibalistické zrůdy prolezlé všemi možnými úchylkami, ukrývající se pod dobrosrdečnou tváří hodného strýčka Fische, milujícího otce i dědečka svého celkem již početného potomstva.  Na základě zkoumání písma a malé policejní lsti se tak mohla konečně otevřít pandořina skříňka a svět se ocitl v šoku nad zrůdnou podstatou Alberta Fishe o kterém do té doby neměl nikdo ani ponětí.
 
 
Během vyšetřování Fish zmínil, že jeho obětí bylo nejméně sto a že v každém státě ochutnal jeho malou holčičku. Stejně tak odhalil, že dětské oběti byly převážně z chudých, v drtivé většině černošských, rodin, protože jejich zmizení málokoho zajímalo. A Fish se samozřejmě plně doznal i k vraždě malé Grace, kterou doplnil o obludné detaily, kdy si, podle jeho slov, po návratu do New Yorku koupil v obchodě kilo cibule, petržel, mrkev a tři kila brambor. V kuchyni pak sekáčkem rozsekal část předloktí na čtyři kusy, které hodil do hrnce s vodou, do něhož už předtím nasypal zeleninu a dochutil bujónem. Po devět dní tak jedl různé části těla Grace Buddové. Aby zpestřil svůj jídelníček, pekl si na slanině pruhy masa, které odřízl z hýždí. Psychiatrovi Fredericu Werthamovi se přiznal, že tohle jídlo ho udržovalo ve stavu permanentního orgasmu, o kterém v noci snil.
 
 
Grace se tak stala nejznámější Fishovou obětí. Ale mnoho jiných zůstalo bezejmenných. Albertu Fishovi se podařilo plně prokázat pouze pět vražd. Ale i to naštěstí stačilo, aby skončil na elektrickém křesle.  I přes fakt, že Fish je evidentně šílený. Soudní porota tento verdikt vyřkla 22. března po čtyřhodinovém jednání a Fish jeho rozhodnutí uvítal s velkou radostí. Nechal se slyšet, že Elektrické křeslo doposud nezažil a že to bude určitě vzrůšo. Poprava stanovena na 16. ledna 1936 ve věznici Sing Singu, kde tay byla po drobném zádrhelu (díky kovovým jehlám napíchaným ve Fishově těle, došlo během prvního pokusu ke zkratu) provedena. Albert Fish, jeden z nejperverznějších amerických sériových vrahů byl popraven jako nejstarší odsouzenec k smrti.
 
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]