Profily



RAF: ultralevicový teror (skupina Baader-Meinhofová)

 

 
Byli první, byli nejznámější a nejednomu Němci přichystali bombastické překvapení. Byli levičáci opěvující Marxovo učení, vzhlížející k čínskému diktátorovi Mao Ce Tungovi. Nadávali na imperialistickou válku ve Vietnamu a protože nechtěli sedět jen tak nečině s rukama v klíně, zapálili obchoďák.
 
Kde lze najít onen bludný doleva se táhnoucí kořen, který později dorostl do podoby teroristické skupiny, která sebe samu považovala za partyzánskou frakci Rudé armády? Že by v posledním válečným roce, kdy sovětští osvoboditelé hromadně znásilňovali německé ženy, aby jim vagíny propláchli ideologicky nezávadným (minimálně z jejich pohledu) semenem? Nebo to je prostě jen v hledající se generaci z konce šedesátých let, která všude na světě hledala sociální rovnost a trpěla potřebou se nějak projevit?
 
 
A Americe to byli hipízáci, jež zhulení plivali na válu ve Vietnamu a s ní i na všechny ostatní svazující konvence, v Německu zase intelektuálněji založení levičáci podporovali iránské přistěhovalce s potřebou plivnout si na iránského šáha, který přijel do Německa na návštěvu. Byla z toho mela a policajti to přepískli. Jednoho ze studentů zastřelili, čímž si zadělali na radikální problém. Radikálové se začali sdružovat a organizovat. Jedna taková se začala sdružovat kolem radikála Andrease Baadera.
 
 
Policejní stát! Němci jsou zneužíváni jako poskoci americké imperialistické armády a musíme pomáhat soudruhům ve Vietnamu. To byly tendenční moudrosti a výsledkem dva vyhořelé obchoďáky ve Frankfurtu. Je třeba udělat ze slov činy, soudruzi. Obzvlášť když je jeden z komunistických agitátorů střelen jiným, tentokrát pravicovým vypatlancem pistolí přímo do ksichtu. Navíc v Bolívii zastřelili Chegevaru. A zabili i Martina Luthera Kinga. Všude samé svinstvo. Levicová novinářka Ulrike Meinhofová to vidí a vůbec se jí to nelíbí. Taky brzy pochopí, že slova bez činů jsou zbytečná.
 
 
A tak došlo k osudnému dni 14. května 1970, kdy byl za žhářství odsouzený Baader deportován do studovny Institutu pro sociální otázky, kde na něj, údajně kvůli rozhovoru čekala Meinhofová. Spolu s ní tu však čekala i ozbrojená supina, včetně policií hledané Gudrun Ensslinové. Akce se zdařila, Baader byl volný a radikální svět byl od toho dne bohatější o radikální skupinu RAF – Frakci Rudé armády, konkrétně její první generaci, známou jako supina Baader-Meinhofová.
 
 
Člověk v uniformě je svině, boj proti imperialismu a sexuální revoluce jedno jest, Šukání a střílení je jedno a to samí... budoucí levorevolucionáři (vycvičeni palestinským Fatáhem), měli ve věci jasno. Peněz bylo taky dost, mezi revoluční činy se počítá i přepadávání bank. Tahle se totiž vyvlastňují nepřátelé lidu. Mainhoffová to ve svém prohlášení náležitě opentlila a militantní levicoví extrémisté si brzy udělali jméno schované za zkratku RAF. Ve znamení měli samopal s pozadím rudé hvězdy. Revoluce mohla začít. 
 
RAF se po počátečním chaotickém kradení a užívání si moci s bouchačkou v ruce (což mnohdy vedlo k úspěchu policie) zaměřila na pumové atentáty. A tak to začalo bouchat na amerických základnách v Německu (Zastavte válku ve Vietnamu), policejních služebnách (Kdo je policajt, je svině) a v justičních budovách (Přišel čas na naší spravedlnost). RAF tak rozdělila společnost. Jedna její část se jí až panicky bála, druhá jí nekriticky obdivovala. Další cíl bylo nakladatelství Axel Springer. Nebudou si přeci psát, co chtějí! A navíc jsou to kapitalisti. A kapitalisti jsou svině.
 
 
Dva revoluční roky nakonec uzavřelo pozatýkání úzkého velení včetně Baadera a Meinhofové a nastalo období protestních hladovek a mučednických činů. A jak komunisti zpívali ve své Internacionále: „I kdybychom padli všici, vstanou noví bojovníci.“ RAF mělo dostatek sympatizantů a do popředí vystoupila jména Brigitte Mohnhauptová a Peter-Jürgen Boock. RAF tak neřekla zdaleka své poslední slovo, jak ukázalo přepadení západoněmeckého velvyslanectví ve Stockholmu. Rodila se druhá generace, jejíž prvotním cílem bylo vysvobodit zakladatele RAF ze spárů justice. 9. května 1976 byla Meinhofová nalezená oběšená ve své cele. Sebevražda? No německá vláda a zákonná moc chtěli, aby tomu lidi věřili. Každopádně to vzbudilo všeobecný rozruch, což se revolucionářům hodilo do krámu.
 
 
A druhá generace se dokázala „nesrat“ Konec líbivých keců o sociální svobodě, na hrubý pitel, hrubá záplata. V nekompromisním teroristickém provedení. Přišel „Německý podzim 1977“. Brutální vražda generálního prokurátora rozstříleného s řidičem i ochrankou v autě jasně ukázala nastolený směr. Spíš než revolučnímu činu, se to podobalo mafiánské popravě. Nevyvedl se ani plánovaný únos mluvčího představenstva Dresden Bank. Ten skončil rovněž rozstřílený ve svém obýváku. Únos Hannse Martina Schleyera, jednoho z čelných představitelů západoněmeckého hospodářství se postaral RAF o velkou popularitu. A nejen proto, že Schleyer byl bývalým esesákem. To bylo, nyní byl blízko vládě. A do toho kámoši palestinci unesli přímý let Lufthansy. Rukojmí hodlají vydat jen za propuštění členů RAF. Hezky jsme jim to nandali!
 
 
Netrvalo dlouho, a již nebylo koho propouštět. Krátce poté, co speciální jednotka unesený let v Mogadišu osvobodila byli všichni známí zatčení členové RAF nalezeni ve vězení mrtví. Příčina? Sebevražda. 19. října byl v Mühlhausenu nalezen zastřelený Hanns Martin Schleyer. První generace RAF tak zmizela z povrchu zemského. A další se rodily. Písnička zůstala stále stejná – boj proti americkému imperialismu a kapitalismu. Stejné zůstaly i metody. Jen se vytratila síla a kouzlo osobností. Z RAF se stala teroristická masa, která měla na svědomí  několik atentátů. Nemluvě o faktu, že někteří z revolucionářů zdrhli do východního Německa, aby zde pro místní tajnou policii Stazi, dělali špinavou práci, která se moc od té revolucionářské nelišila. 
 
K rozpuštění RAF pak nakonec došlo 20. dubna 1998, kdy pobočka tiskové agentury Reuters sídlící v Kolíně nad Rýnem obdržela prohlášení Frakce Rudé armády, ve kterém mimo jiné stálo: Městská guerilla ve formě RAF je již historií.
 
A tak zazvonil zvonec a levičáckému teroru byl konec.
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]