Profily



Indiánská genocida o které se nemluví

 

 
Občas se to stane. Někomu mocně rupne v bedně a rozhodne se, že určitá rasa, národ, nebo komunita, nemají nárok na život. A tak je tak dlouho (pokud má k tomu prostředky a alespoň tichý souhlas okolí) drsně hladí a hladí, až tu nepohodlnou rasu, národ, či komunitu, vyhladí. Říká se tomu genocida a všichni se shodnou na tom, že je to svinstvo.
 
No a právě tohle přesně udělala Amerika svým původním obyvatelům. Přistěhovalci, kteří se stali stoprocentními Američany, se svých domorodců zbavili celkem drsným způsobem. Vyhnali je do rezervací, a komu se to nelíbilo, na toho si došlápla armáda. A celá ta čuňárna definitivně vyvrcholila právě dne 26. Května roku 1830, kdy sedmý prezident Spojených států Andrew Jackson, přezdívaný pro svoji neústupnou povahu Starý ořechovec podepsal zákon, který vedl k jejich nucenému vystěhování z jihovýchodu do oblastí za řeku Mississippi. On starý ořechovec neměl indiány ani trochu rád. A tak do americké historie vstoupil jejich celoživotním pronásledováním.
 
Indiáni prostě měli smůlu. Postihl je podobný osud jako židovské oběti za dob Holocaustu, jenže tady jim nikdo upřímnou soustrast nevyjádří. Ono by se to nehodilo. Fakt, že pilíře kolébky demokracie, jak se Amerika ráda prezentuje, jsou zasviněné krví z genocidní louže, není moc košer.  Původní obyvatelé amerického kontinentu neměli moc veselý osud. Všechno to začalo, když jejich území objevil Kryštov Kolumbus, který je, v domnění, že dorazil do Indie, překřtil na Indiány a za ním následovala evropská expanze. Ta s sebou nejen přinesla „pokrok“  a později mnoho nedorozumění, nesrovnalostí a incidentů  pramenících z rozdílnosti obou etnických skupin, ale i mnohé choroby, včetně neštovic, moru, zarděnek a spalniček. V jedné z indiánských válek Evropa dokonce zašla tak daleko, že během obléhání pevnosti Pitt za Pontiacova povstání neštovice mezi Indiány rozšířila. Připsala si tak na své konto první použití biologických zbraní.
 
Hlad po půdě, kolonizace, to vše jsou důvody, proč se původní Američani stali nepohodlnými. Občasné třenice nakonec vyústili v první otevřenou válku v údolí virginské řeky James na území kmenového svazu Powhatanů, kdy se angličtí kolonizátoři roku 1609 rozhodli vydupat si územní nárok násilím. Válka táhnoucí se celých pět let nenašla jasného vítěze, ale konflikt byl zažehnut. V následujících letech se tak různé další potyčky rozhořely po celé zemi. S příchodem 18. století konečně Indiáni pochopili, že roztříštěnost jejich kmenů může nakonec vést k trvalé ztrátě jejich území a začali se organizovat do větších celků. Britové, Francouzi a rodící se americký národ se brzy řezaly i mezi sebou, čehož se Indiáni snažili využívat ke svému prospěchu. Začali se tak učit evropskému chápání.
 
Ovšem poté, kdy Američani vyhráli svou válku o nezávislost začala další rána do vazu původním obyvatelům. Američani i s bílým otcem „ve Washingtonu“ získali kontrolu nad územím mezi Mississippi a Apalačským pohořím a noví osadníci pronikali na další, zatím příliš netknutá území. Tamější indiánské kmeny se této expanzi postavili a konec století tak byl bohatší o Severozápadní indiánskou válku, která Američany stála necelé dva tisíce mrtvých, ale Indiány, kteří jí prohráli, rozlehlou oblast v povodí Ohia. A „pokrok“ se samozřejmě nedal zastavit.
 
Počátek devatenáctého století by již šel označit za „indiánský úsvit“. V roce 1803 koupily Spojené státy od Francie Louisianu a Spojené státy čekala další expanze směrem na západ, které stáli v cestě už jen indiáni. Výraznou osobností indiánského odporu se stal třeba náčelník Tecumseh. A samozřejmě nebyl jediný. Indiánské války Na Floridě se rozhořela Seminolská válka, na území jižní Dakoty bojovala americká armáda s Arikaei a třeba v dnešním  Wisconsinu se kmen Winnebagů střetl s osadníky, kteří na jejich území hledali olovo. 
 
To vše nakonec vyvrcholilo již zmíněným, optikou dnešní civilizace „rasistickým“ zákonem Starého ořechovce, který nekompromisně stanovil, že Indiáni musí dobrovolně svou zemi opustit. Snad aby to neznělo tak rasisticky, byl zákon pojmenován  Indian Removal Act a jeho podstatou bylo, že všechny kmeny, bez rozdílu, žijící na jihovýchodě především ve státech Georgia, Alabama, Tennessee, Mississippi a Florida se měly přemístit do rezervací na západ od řeky Mississippi, tedy do míst, kde leží dnešní Oklahoma. Toto „ghetto“ pak dostalo název Indiánské teritorium. Odmítnutí znamenalo jediné. Nedobrovolný přesun pod dohledem armády spojených států. Vzpoura znamenala smrt.  Do roku 1847 bylo takto „dobrovolně“ přesunuto přes 50 000 Indiánů. Není divu, že Indiáni poté neměli „bledé tváře“ moc v lásce. Stejně tak není divu, že mnohé kmeny se proti tomuto „diktátu“ maskovanému zákonem, bránily se zbraní v ruce. Další Seminolská válka je toho důkazem. A tento konflikt samozřejmě nezůstal osamocen.
 
Druhá polovina devatenáctého století byla poznamenána další expaanzí Ameriky směrem na západ. Vznikla Texaská republika a myšlenka indiány zcivilizovat. Pokroku, civilizaci a rodícímu se americkému způsobu života stály i zde v cestě opět domorodí obyvatelé. Stejné noty, stejná krvavá píseň. Komančové, Apači Siuxové a mnohé další kmeny se tak staly dalšími „bojovníky“ proti útlaku. Pokrok se ovšem nedá zastavit, jak vám řekne každý správný pragmatik. Pokrok se vždy prosadí. Třeba masakrem. Ten u Wounded Knee, kde vojáci pobili celou osadu žen a dětí, nakonec vstoupil do širšího povědomí. Ne, o tom Karel May nepsal. V jeho románech se jako dobytek většinou chovali různý desperáti. Ve skutečnosti se jako dobytek choval celý systém. Stejně tak do dějin vstoupila bitva u Little Bighornu, kde Siuxové dali po tlamě americkým vojákům. Díky tomu si v nejednom románu i filmu vysloužili pověst krvelačných barbarů. 
 
Když se celá mašinérie dala do pohybu, nebylo otázkou jestli Indiáni zvítězí, to bylo rozhodnuto již předem, otázkou bylo, jak dlouho vydrží vzdorovat. Vydrželo jim to do konce devatenáctého století a pak se potomci většinou evropských přistěhovalvů (Euroameričanů) stali neomezenými vládci země, plnokrevnými Američany, na což je většina z nich náležitě hrdá. 
 
P.S. V Severní Americe žilo před příchodem evropských kolonizátorů zhruba pět miliónů domorodců (Indiánů), velká většina z nich na území dnešních Spojených států. V roce 1800 žilo na území USA přibližně 600 000 Indiánů a koncem 19. století to už bylo jen 250 000. Genocida? Ano, Genocida v zájmu rozšíření životního prostoru. Genocida pod hrdou fanglí pruhů a hvězd.
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]