Profily



Čachtická paní: sado maso legenda (Alžběta Bathory)

 
Kdo by dnes neznal Čachtickou paní, koupající se v krvi mladých děvčat, užívající Železnou panu trhající svými ostny bělostvou kůži mládí a podle Guinessovi knihy dokonce jednu z největších masových vražedkyní.
 
Ano vedle všech sériových vrahů, kanibalů lidských zrůd bývalé Československo mělo excelentní bestiální kousek. A k tomu v historickém, romantickém podání. Krvavá hraběnka, čachtická paní, či Alžběta Bathoryová, chcete li, dávno vstoupila do krvavých dějin. Údajně s počtem 650ti obětí. Většinou zmučených. A to má šťávu. 
 
 
Začněme trochou nudného dějepisu. Předkové Alžběty přišli, podle historiků, do Uherska v 11. století ze Skandinávie. Příjmení Báthory začali používat od roku 1279, kdy dostali lokalitu Bátor (dnes Nyirbátor v župě Szabolcs v Maďarsku). Jeden z předků byl prý rek. Podle legendy, zabyl draka a tím rod získal tři dračí zuby v erbu. Jinak se rod Bathoryů se dělil do dvou větví – somlyovské a ecsedské a je třeba říci, že členové obou větví patřili ve feudálním Uhersku a Sedmihradsku k nejvlivnější elitě, spřízněné přes sňatky jak s Habsburky tak i s panovnickým rodem v Polsku. A rovněž je třeba říci, že v  obou větvích se po staletí objevovaly určité povahové rysy – samolibost, pýcha, sadismus a krutost. Velká moc s sebou mnohdy přináší velkou dávku samolibosti a pocitu, že člověku projde vše.
 
 
Alžběta nebyla výjimkou. Narozená 7. srpna 1560 v Nyirbátoru, byla mixem, mezi rodovými liniemi Otec Juraj Báthory pocházel z ecsedské větve a matka Anna ze somlyovské. Alžběta byla šikulka. Taky byla pěkná. V patnácti jí provdali. Ve šestnáctém století to tak chodilo. Její manžel, František Nádasdy byl samozřejmě výzbamná osobnost, drsoň, který to dotáhl až na kapitána uherských vojsk.  Turci z něj „srali magi v kostkách“ a nazývali ho Černým bejem. Nesral se s nimi, stejně jako se svými poddanými. Alžbětě udělal pět dětí. Dvě z toho zemřely. Ta, již ve stínu a pod ochrannou svého manžela dala průchod svým prapodivným vášním a perverzním zálibám. Inu středověk. Televize a reality šou ještě neexistovali. 
 
 
„Román Čachtická paní, romanopisce Joža Nižanského vychází z pověstí o Alžbětě Báthoryové, jakožto sadistické hraběnce koupající se pro zachování své vlastní krásy v krvi mladých dívek. Příběh v knize vypráví o odvážných zbojnících bojující proti krutostem zlé hraběnky. Po mnoha útrapách, střetech s pandury a hajduky, záchranných akcích unesených dívek a úniků před oprátkou se jim, za pomocí jejich spojenců, podaří přimět palatina Juraje Thurza vyšetřit tuto záležitost. Palatin neočekávaně přijede do Čachtic, kde přistihne Alžbětu Báthoryovou při činu a nakáže jí doživotní uvěznění v podzemí jejího hradu.“
 
Alžběta ulítávala na mučení. Drábové pro ní unášeli mladé holky, jejichž tělo a genitálie, měli poté poznat „středověk“. Později mediálně známá Čachtická paní“ disponovala širokou škálou mučících praktik. Od obyčejného mrskání, pálení kopřivali i ohněm, přes máčení v ledové vodě (v zimě spojené s necháním na mrazu), spunkung, škrcení, až po žhavé předměty vrážené do genitálií. Pověstné koupání v krvi se jí nikdy nepodařilo dokázat. Lidová tvořivost si pak řádění sadistické bestie náležitě zromantizovala a z obětí se pak staly panny, jejichž krev Alžběta potřebovala ke koupeli s omlazujícím účinkem. Což je samozřejmě kravina. Alžběta Bathoryová byla sadistická vlivná svině s pocitem beztrestnosti, které navíc nahrávala tehdy probíhající patnáctiletá válka proti Turků v níž Osmani vtrhli na Slovensko, kde část obyvatelstva povraždili, část odvlekli do otroctví, část zemřela hlady. Na nějakou tu ztracenou holku se tudíž tak moc nekoukalo. Bathoriové řádění tak v poklidu probíhalo v letech 1585–1610. Tedy celé čtvrtstoletí.
 
 
„Své oběti údajně nejraději bičovala nahé a čelem k sobě, nejen kvůli způsobenému zranění, ale především milovala zděšený bezmocný výraz a utrpení, které dívkám způsobovala. Další její zálibou bylo zabodávání jehel a ostnů do kůže, nejlépe na bolestivá místa - pod nehty.“
 
Když Františka Nádasdy v roce 1604 zemřel, Alžběta Báthoryová se rozhodla usadit v Čachticích, kdy jí kromě hradu náležel i zámek a 17 dědin v okolí Nitry. A legenda o krvavé paní, terou později zpopularizoval spisovatel Jožo Nitranský, se mohla začít rodit. Alžběta ve svých choutkách pochopitelně nezahálela ani zde a Čachtický hrad se stal skutečným „morbielandem“ Ján Ujváry, řečený Ficko, který hraběnce zajišťoval přísun „nového masa“ k zábavě, měl plné ruce práce. K ruce mu byli fúrie Helena Jó, Dorota Szentesová a Katarína Benecká. Ty se pak nejednou podíleli na kratochvílích své paní. Ať se již jednalo o pálení obětí svíčkou, vytrvávání končetin z kloubů, nebo trhání masa ze zad. Pozdější sadisti by se mohlu od Alžběty nemálo přiučit. 
 
 
„Děvčata prý týrala hořícími svícemi, rozpáleným železem, píchala jehlicemi, polévala studenou vodou na mrazu, či řezala noži. Ne vždy je zabila. Svědkové vypověděli, že viděli děvčata tak popálená, že nemohla nastoupit do kočáru. Mučením oslavovala i Vánoce i svatbu své dcery - v této době zemřely dvě německé služky. Mrtvoly byly pochovávány různě - na hřbitově, na poli, v obilních jamách. Jednou byly zahrabány tak nedbale, že rozkládající se těla vyhrabali psi a roznášeli je po dvoře.“
 
Sadistická sranda začala končit už v roce 1608, kdy po Rudolfovi II. nastoupil na uherský trůn císař Matyáš II a o rok později se stal uherským palatinem jistý Juraj Thurzo. A právě ten se zaměřil na stížnosti a zprávy o vražedné krvavé hraběnce, které do té doby nenacházeli sluchu vrchnosti. Samozřejmě, že diskrétně. I když se, podle výpovědí jednalo o sadistickou potvoru, přesto však, byla součástí vrchnosti. A každý ví, že „srát si do vlastního hnízda, k tomu pěkně nahoře, se nevyplácí“. 
 
 
„Existuje podezření, že hraběnka mohla pít lidskou krev. A to kvůli chu¬dokrevnosti, doprovázené  nedostatkem železa, kterou dlouhodobě trpěla . To také mohlo souviset s rituály černé magie, které ji učila provozoval vědmo Darvulia, působící v Čachticích jako její nejbližší důvěrnice.“
 
Pravda však začala postupně vyplouvat na povrch. Otřesné výpovědi plné sadistického svinstva stavěly Báthoryovou do role bezkonkurenční zvrhlé svině, ale přece jen byla z váženého rodu. A tak Thurzo dělal všechno pro to, aby Alžbětu zachránil před katem a rodinu před potupou a hanbou. Bathoriová tak byla nucena přepsat svůj majetek na děti (král tímto ztratil o její pronásledování zájem, neboť by z něj nic neměl) a ve Velké Bytči zasedá 30. Prosince soud, který posílá Ficka pod katovu sekeru a třem hraběnčiným fúriím nechává kleštěmi zaživa vytrhat prsty a poté jim naděluje upálení zaživa. Inu, středověk. Důkazy však jsou nezvratné. Thurzo díky razii na Čachticích nalezl  v místních kobkách jednu umučenou mrtvou dívku a další, která byla těžce zraněna následkem předchozího tý¬rání. Nacházelo se zde i několik jiných služebných, vysílených hlady a žízní, které tím¬to způsobem jejich paní "ztrestala" za neposlušnost.  
 
 
"Je pochopitelné, že se během podivně bleskového, pětidenního (co je hodně s podivem) soudního líčení, všichni obvinění se snažili co nejvíce snížit svůj podíl na zločinech a vinu svalovali na nezúčastněnou hraběnku. Tělesně postižený a navíc slaboduchý Ján Ujáry přiznal, že pět žen pochoval v jedné jámě, dvě na zahradě a dvě, které zabila Dorota Szentésová, na hřbitově. Ujáry také obvinil Alžbětu z pokusu o vraždu samotného uherského krále Matyáše (bratra Rudolfa II.) a palatina Thurza. Podle jeho výpovědi chtěla baronka krále a palatina otrávit jedem, který přimíchala do pečiva."
 
Přesto však hraběnka katovi unikla. Dostala domácí vězení na svém Čachtickém hradě, kde v noci 21. srpna 1614 umírá. Mimochodem symbol její krutosti, železná dutá pana, opatřená uvnitř bodci, které odkrvili nešťastné oběti, se v Čachticích nikdy nenašla. Ostatně pověsti o ní, se objevily až po více než sto letech po její smrti. Stejně jako se nikdy nepodařilo určit přesný počet jejích obětí. Číslo 650 se opírá o svědectví jediného člověka, jednoho z jejích hradních správců Szilvássyho, jenž údajně viděl její deník, v němž prý měl být seznam asi 650 obětí. Deník se však nikdy nenašel.
 
 
„U soudu svědčilo velké množství osob. Například evangelický kazatel Ponický, který Báthoryovou přímo u soudu obvinil z kanibalismu. Žádný důkaz však nepředložil. Mnozí historici však považují proces za vykonstruovaný a s politickým pozadím. Uherští šlechtici se totiž chtěli zmocnit pozemků Alžběty Báthoryové, a tak ji obvinili z ohavných činů.“
 
Čachtická paní sice zemřela, přesto však zůstala nesmrtelnou. Ožila v lidových pověstech, které míru její krutosti ještě více a s gustem zveličovali. A tak se začalo povídat o jejím spolčení s ďáblem, hraběnčině kanibalismu a počet jejích obětí se vyšplhal až ke třem tisícům. Společně s tím se rovněž, vedle image ďábelské stvůry (mnohdy dokonce spojované s upíry – inu ta krev) objevuje i radikálně odlišná vize hraběnčina života, v níž Alžběta funguje jako oběť konspirace, jejímž cílem je loupež jejího majetku, či politické pozadí. Tuto verzi přináší třeba Jakubiskův film Bathory. Nicméně většina dalších děl (hlavně těch béčkově hororových) ukazuje hraběnku tak, jak je světoznámá. Jako sadistickou perverzní vražedkyni, nejlépe s lesbickými sklony, koupající se v lidské krvi zmučených pannen. A přiznejme si, že bež tohoto image by jméno Čachtické paní ztratilo hodně na své působivosti.
 
EPILOG:
 
V roce 1961 se skupina podvodníků rozhodla příběh "krvežíznivé baronky" využít ve svůj prospěch. Pod záminkou natočení filmu, ve kterém budou do všech rolí obsazeni občané Čachtic, se nechali v městečku hostit a na otevřený účet v obchodě a restauraci odebírali alkohol a stravu. Filmová horečka mezi občany neznala mezí. Představitel Ficzka si dokonce nechal vytrhnout dva zdravé přední zuby, aby jeho filmová podoba vyzněla věrohodně. Čachtické ženy vybrané do rolí mučených dívek musely s režisérem při alkoholu ve vinných sklepích ponocovat, aby vypadaly s kruhy pod očima a se sinalými obličeji před kamerou věrohodně. Při těchto "psychofyzických" přípravách hereček se často rozdivočil tak, že lidé měli vážné obavy o jeho zdraví... Do role Alžběty Báthoryové byla po "náročném" konkurzu obsazena svobodná učitelka místní školy. Režisér i kameraman, který točil veškeré, takřka naturalistické scény na prázdnou kameru, byli ještě v průběhu "filmování" zatčeni… Případ podvodných filmařů se stal na léta vděčným tématem recesistů z řad bratislavských umělců, kteří s fantazií sobě vlastní vymýšleli nové a "zcela zaručené" pikantní historky o povahových vlastnostech nevinných Čachtičanů.
 
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]