Profily



Dejá vu (setkání v Afghánistánu)

 

 
1988
Ivan stál v sevření nehostinných skal. Duši obalenou pouštním prachem. Mířidla jeho kalašnikova se lehce chvěla. 
 
Stejně jako muž naproti němu, byl okamžitě připraven k výstřelu. Noční chlad se pomalu vytrácel a tma byla připravena opustit svou pozici, jíž necelých deset hodin suverénně okupovala. Ivan, poručík speciálních jednotek Rudé armády, konečně našel svůj cíl. Po několika měsících rabování afghánské země, otravování studen, zabíjení ozbrojených i bezbranných a snaze zlomit nepochopitelný odpor špatně vyzbrojených, ale o to víc odhodlaných afghánských bojovníků za svobodu, stál naproti němu. Naproti hledanému, veliteli i vojáky proklínanému, mudžáhidovi Ahmedovi Amínovi, veliteli místní povstalecké skupiny. Psal se rok 1988 a noc se měnila na den.
Ivan hleděl do přírodou i věkem zvrásněné tváře nepřítele své země, která se, jak mu alespoň politickými důstojníky bylo řečeno, pokoušela v této nehostinné, nepoddajné, ale přece svým způsobem krásné zemi, zjednat mír a pořádek. Oči v ní z něj zase ani na okamžik nespustily jeho.
„Myslel jsem si, že jsi větší,“ pronesl pomalu.
„Velikost člověka se neměří jeho vzrůstem, ale jeho činy,“ zněla odpověď. 
„Da, pravda.“
„A co bude dál?“
„Tohle.“
Hlaveň kalašnikova mířila k zemi. Ivan odložil svou zbraň do pouštního prachu. 
„Pro mě tahle válka už skončila.“
Nebylo to jen gesto, náhlé pohnutí mysli, Ivan tuto věc měl v úmyslu již od posledního masakru v jedné z bezejmenných vesnic, která jako desítky před ní lehly popelem a proměnily se v márnici plné mrtvol žen a dětí, rozdrcených tankovými pásy. Ti šťastnější zemřeli kulkami rychlopalných zbraní, nebo střepinami granátů. Gorbačov, který válku nechtěl, dal generalitě ultimátum, že musí být do roka vyhraná, jinak je konec. A generalita přitlačila krvavě na pilu. Nepřítelem se tak stal každý. Každá živá bytost v Afghánistánu.
„Už nechci, nemůžu dál.“
Ahmed chápavě pokýval hlavou. I jeho zbraň již mířila jen k prašné zemi. Stejně jako jeho lid i on věděl, ne jenom věřil, že Sověti tuto válku vnucenou okupací jeho zemi, nemohou vyhrát. Stejně jako ho těšilo, že její nesmyslnost začínají chápat i prostí vojáci okupantů. To byl správný začátek. Začátek konce… války.
Noc skončila, přišel den.
 
2005
Ivan stál v sevření nehostinných skal. Duši obalenou pouštním prachem. Mířidla jeho těžké útočné pušky M688 byla ledově klidná, stejně jako všechny jeho smysly profesionálního žoldáka během krajně nebezpečné mise. Stejně jako muž naproti němu byl okamžitě připraven k výstřelu. Noční chlad se pomalu vytrácel a tma byla připravena opustit svou pozici, jíž necelých deset hodin suverénně okupovala.
 
Rád vzpomínal na tato místa. Několik let v nich, poté co dezertoval z řad Rudé armády, žil. Společně s Ahmedem Amínem, kterému se vzdal, oslavil vítězství bojovníků za svobodu korunované ústupem sovětských vojsk a pak, během nových a dalších šarvátek mezi skupinami mudžahidů, nakonec zemi přes Pákistán opustil, aby začal nový, klidný život. 
Bohužel instinkty, stejně jako osud válečníka jej neminuly. Brzy měl v realitě a nikoliv jen pokřivené teorii, kterou ho krmili ve školách, poznat, že socialismus a kapitalismus jsou skutečně dva velice odlišné sociální systémy. Stejně, jako měl poznat, že pokud člověk něco umí a zná, dokáže to mnohdy výhodně prodat. A Ivanovým umem byla válka. A je úplně jedno, jestli spravedlivá, taková jak otcové vzpomínali druhou vlasteneckou, nebo nespravedlivá, tak jak jí poznal v Afghánistánu. Vždyť ve válce jde stejně jen o to jedno jediné – zabít, než budeš zabit.
A tak se Ivan stal profesionálním válečníkem. Dobrým profesionálním válečníkem, vzhledem k stavu jeho konta, počtu jeho milenek a vínově červeného Porsche v garáži jeho domu v LA. Společnost, která jeho služeb hojně využívala, byla štědrá a nikdy neměla problémy s placením. Stejně tak jako on nikdy neměl problém se splněním zadaných úkolů. A jeden z nich ho právě dovedl do tohoto sevření nehostinných skal, v nichž duše obalená pouštním prachem vzpomínala na počátek jeho cesty.
Muž naproti němu, afghánský terorista, čekal. Ivan moc dobře věděl, že v jeho zbrani je již jediná kulka. Stejně tak dobře věděl, že tu tvář, zvrásněnou věkem i přírodou, moc dobře zná. Amínovi léta na kráse nepřidala, ani neubrala.
„Pořád jsi ještě nevyrostl.“
„Na velikosti ducha se taky nic nezměnilo.“
„Da, pravda.“
„Co bude dál?“
„Tohle.“
 
M 688 charakteristicky zaštěkala. Kulky vzápětí roztrhaly životně důležité orgány a Ahmed padl okamžitě mrtvý k zemi. Ivan nechtěl, aby trpěl. Popravdě řečeno, kdyby si mohl vybrat, nechtěl by ho ani zabít. Ale úkol, který mu dali jeho chlebodárci, zněl jasně: „Najít a zničit všechny teroristy ukrývající se v afghánských horách. A on svůj úkol nikdy nevzdal. Profesionální čest žoldáka by mu to nedovolila.
Noc skončila, přišel den.
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]