Profily



ANTIZEMAN:1951: Strejček (Bestie)

 
"Drahá teto. Předem mého dopisu mnoho krásných pozdravů Tobě. S tatíčkem i sestrou se zde máme moc dobře. Jako by i vzduch byl zde jiný. Plný naděje a svobody. 
 
Tatíček, jako vždy zapálený do své práce, se snaží vybudovat náš nový domov v této zemi tak rozdílné od smutné reality naší bývalé vlasti a sestra si zde dokonce našla nového přítele, který jí zahrnuje lichotkami a dárky. Jen já stále tápu v temnotě, co se mého dalšího osudu týká. Musím nejprve začít se studiem, abych se mohla v tomto novém báječném světě co nejlépe orientovat. Tatím stále tápu ve tmě.
Mám Tě moc ráda a těším se, na brzké shledání v našem novém domově.
Tvá Danuška"
 
Nemohla se ani pohnout. Řemínky poutající její tělo se přes potrhané tenké šaty zařezávaly do kůže. Všude kolem byla tma, tak jako po většinu času. Zuby zavadily o kovovou trubičku díky které dýchala čerstvý vzduch. Obličej obložený bedněním již, na rozdíl od nepříjemných štípanců hmyzu po celém těle, necítila. Jako by k ní už dávno nepatřil. Věděla, že už dávno nežije. Jen přežívá. Teplo mezi nohami vystřídal pach močoviny. Poprvé se styděla. Držela to v sobě tak dlouho, až se bolest v jejím podbřišku stala nesnesitelnou. Stejně tak nesnesitelnou, jako když jí to on poprvé udělal. Udělal z ní ženu tím nejohavnějším způsobem. Uvězněná v těsné krychli nedokázala ani křičet. Spoutaná řemeny ke dvěma fošnám, se nedokázala bránit. A on chodil stále častěji. Někdy jí i omyl, většinou to když pach výkalů se již stával nesnesitelným. Dávno ztratila přehled o čase. Kovový límec kolem krku škrtil. Cítila, že už to dlouho nevydrží. Že konečně bude svobodná. Jen trochu jinak, než jak si to se sestrou a tatínkem původně představovali...
 
„Tohle je opravdu hnus,“ ukázal Petr na fotografie pořízené během zásahu z venkovského domku, kousek od periferie města. Vyobrazovaly dívku připoutanou ke dvěma širokým prknům s hlavou neprodyšně uzavřenou ve velké dřevěné bedně. Další záběr ukazoval vnitřek bedny s přepážkami vycpanými starými hadry, kovovým obojkem a trubičkou v čelní části, sloužící k tomu, aby se oběť, v tomto případě dvanáctiletá dívka, neudusila.
„Nechutný. Opravdu nechutný. Představ si, že ta holka v tomhle byla i šestnáct hodin denně. Několik měsíců. Navíc jí to prase několikrát znásilnilo a ještě jí nutilo psát dopisy příbuzným, jako že jsou se sestrou a tátou v emigraci.“
„Kopečkáři?“
„Samozřejmě. Její otec byla ta mrtvola ve vypálené hájovně. A sestra, ta mrtvá z písečného lomu.“
„A pachatel?“
„Nechával si říkat Strejček. Drobnej živnostníček, bejvalej šmelinář, který díky očištění města od kapitalistů a živnostníků putoval loni z města na venkov. V rámci převýchovy. Tak alespoň zní oficiální zpráva.“
 
„Ale já to všechno dělal pro dobro pracujícího lidu!“ Cívky magnetofonu se líně otáčely zaznamenávajíc výslech objasňující okolnosti smrti kdysi prominentního fotografa, kterého rána obuškem do zátylku zbavila vědomí a posléze jeho tělo zaživa strávily plameny, jeho dcery, která byla nalezena v pískovně s provazem kolem krku a roubíkem v ústech a její dvanáctileté dcery, několik měsíců mučené a zneužívané v kozím chlívku vedle pachatelova obydlí.
„On byl buržoust, dobytek fotící si za velké peníze nahotinky, ona americká coura, která si to po válce rozdávala s americkejma vojákama a ta malá měla rovněž protisocialistické smýšlení. Jablka nespadla daleko od stromu. Chtěli utéct za hranice, stejně jako ti všichni ostatní. Naše republika jim po nástupu soudruha Gottwalda nevoněla. Nebyla jim dost dobrá. Plivali do tváře našemu zřízení. Zasloužili za to trest. Stejně jako ten zrádce Pika! Heliodor!“
Psací stroj vyťukávající do papíru všechny okolnosti zapomínal na jediné. Na pachatelovo jméno. Instrukce z vnitra byly v tomto případě brutálně přímočaré. Skoro stejně tak brutálně přímočaré, jako výpověď důvodně podezřelého popisující vraždu dalšího přeběhlíka, bývalého továrníka, který poté co byl strejčkem oloupen o veškerý majetek, včetně šatstva i cenností, skončil i s rodinou v bezedném hrobě močálu nedaleko státní hranice.
 
„Co s tím budeme dělat? Skandál takového rozsahu se nám nemůže podařit ututlat.“
„Nestarej se.“
„Co jeho žena?“
„Ta už zmizela. Oficiálně zahynula během útěku přes hranice. V panice vběhla do močálů, kde se utopila.“
„A ta holka?“
„Taky se nad ní zavřela voda. Oficiálně se psychicky se zhroutila. Reálně byla převezena do pavilonu 35, odkud se už nikdy ven nedostane.“
„A lidi?“
„Baráček už dostal nového obyvatele.“
 
Vězeň beze jména, známý jako Strejček seděl v cele předběžného zadržení. Na šedé zdi před ním se míhaly obrazy jeho života plného falešných úsměvů, stejně jako obchodů. Dobře si byl vědom, že tentokrát přestřelil. Nejvíc ho děsilo, že už byl připraven obětovat i svou ženu, která se stala nechtěným svědkem. Shánčivost a hamižnost, která byla jeho povahovým rysem snad od narození, zase získala navrch. Začal melouchařit... a melouchy chlebodárci strážící železnou oponu nikdy nemají rádi. V železných dveřích zaharašil klíč. Když se otevřely, Strejčkovi bylo jasné, že spravedlnosti v podobě soudu, se zpříma do očí nikdy nepodívá.
 
Vladimír Roubal s šerem oznamující příchod noci obezřetně postupoval hustým lesním porostem. Vědom si rad Strejčka, spolehlivého převaděče, kterého se mu podařilo kontaktovat, nepochyboval, že nejhorší má již za sebou. V duchu se pousmál, že vše šlo jako po másle. Pohraniční základna nad níž vlála americká vlajka z pruhů a hvězd, stejně jako ta německá, již byla na dohled.
Noc se již změnila na ráno. Americký důstojník a jeho nevrlý pomocník z něj snadno vytáhli vše co věděl. Od kontaktů doma, ale i na druhé straně, přes důvody proč chce požádat o politický azyl, až po jména kamarádů, kteří se rovněž chystají opustit republiku stále více spoutanou komunistickým režimem. Nezapoměl ani ukázat vzácnou filatelistickou raritu, kterou mu věnoval jeho otec s tím, že kdyby mu bylo nejhůř, tuto cennost může prodat a přilepšit si. Pak pro něj přijelo auto. Bez jakéhokoliv označení. S lehkým pocitem, že něco není správně nastoupil. Když pak auto lesní cestou zamířilo zpět do míst, kterými sem přišel a hovor důstojníka a jeho pomocníka se z plynulé angličtina a němčiny změnil na češtinu, pocit se změnil v jistotu. Další zastávka byla cela plzeňské věznice.
 
„Nové koště dobře mete,“ pochvaloval si kapitán Kalina nad hlášením o dopadení dalšího kopečkáře Vladimíra Roubala v rámci akce Kámen, jejíž účelnost spočívala ve vybudování falešného hraničního pásma s falešnou americkou posádkou. Nový Strejček, který potencionální emigranty směroval právě do této profesionálně připravené pasti, si vedl opravdu dobře. Skoro stejně tak dobře, jako ten starý. Samozřejmě v jeho začátcích, kdy se akce Kámen začala rozjíždět. Roubal byl opravdu kapitální úlovek s vazbami na bývalou buržoasní kliku, která své jmění ukrývala do filatelistických rarit. S přesahem na emigrantskou menšinu, která opustila republiku krátce po Vítězném únoru. Kalina přehlédl očima i další hlášení. Bestie, zákeřný vrah emigrantů, které je třeba rovněž chránit, stejně jako každého jiného občana ČSSR, kapitán se pousmál, neunesl tíhu svého svědomí a oběsil se v cele na dvou svázaných kapesnících. Veřejnosti bylo sděleno i jeho jméno. Hubert Pilčík, nenápadný důchodce s dobrou pověstí, stižený duševními poruchami, který prohlašoval, že jako námořník sloužil na Titaniku. Stejné jméno bylo zapsáno i do kriminalistických analogů, jako jméno jednoho z nejzrůdnějších vrahů, spolu s poznámkou, že se jednalo o milovníka přírody, který se zasadil o kácení borovice z důvodu, že by neměli kde hnízdit ptáci.
Strážmistr Petr Zdrha byl díky výtečným schopnostem se kterými se podílel na vyšetřování tohoto případu povýšen. Nepochybně jej čeká skvělá budoucnost.
 
„Opustíš-li mne nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš!“ (Zdeněk Pluhař 1957)
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]