Profily



Taova poslední bitva (tržnice, rok 2005)

 

 
U třetího stánku v prostřední řadě byl rozruch. Pan Tao napůl líně, napůl zvědavě nakoukl mezi škvírami dobře utajeného a důmyslně postaveného sektoru, maskovaného falešnými zdmi, které tvořily úzkou, ale dobře ukrytou chodbu, a zpozorněl. Nuda nedělního poledne byla najednou minulostí. 

 

Ten obličej, i když ho dnes, od tenkrát dělilo mnoho let a vrásek, nemohl zapomenout. Stejně jako jeho ruku, kterou již dávno nahradila protéza. Trest za hrst ukradené rýže byl nekompromisní a samozřejmě v souladu se směrnicemi, podle kterých s ním a jemu podobných zacházeli. Ta druhá, ta, kterou mu tenkrát neusekl, právě svírala jednu z replik amerických vlajek, jež na stánku byly k prodeji, a jeho ústa něco křičela na pokorně se krčící českou prodavačku, již NG, majitel stánku číslo 3, pravidelně souložil i s její sestrou. Ta se pak, když zrovna neroztahovala nohy, NG nebo jeho bratrovi starala o úklid.
 
John, John Mc… čert ví, jak to bylo dál. Pro něj to bylo jenom prase, které bylo třeba zlomit a pak si s ním dělat, co se mu zlíbí. Třeba když byl v dobrém rozmaru, řezat jeho vystrčenou zadnici bambusovým prutem tak dlouho, dokud nebyla zalitá krví. Tehdy skučel jako stará kurvička, která pravidelně do jejich tábora jezdila i se svými dvěma dcerami, postarat se o jeho přirození, stejně jako i ostatních hlídačů. Dnes ta prasečí ústa chrlila drsné anglické výrazy, patrně cosi o svatokrádeži. Prý jak je možný že rákosníci vydělávají na pruhách a hvězdách za který on a jeho kamarádi krváceli. Tao nikdy ten jejich hnusný jazyk neměl rád. Stejně jako francouzštinu. Nenáviděl ten šepot cizích, nesrozumitelných slov, už od dob, kdy byl jako klučina ukryt v džungli a s příliš velkým kalašnikovem v příliš malých, skoro dětských rukách monitoroval pravidelné hlídky, které jí procházely. Ty taky šeptaly. Bylo jen důležité odhadnout, aby jejich šepot nebyl blízko. Příliš blízko. Jeho kamarád z dětství Drang se mu jednou přiblížil blíž než je zdrávo. Našli ho s uříznutým přirozením a cedulí kolem krku na které bylo napsáno: „Smrt komunismu!“
 
John, jeho oblíbené prase John, konečně zmlkl a pomalu mizel uličkou vystlanou konfekcí všech světových, stejně jako padělaných značek. Tao nemohl odolat. Netrvalo dlouho a číhal vedle tajného vchodu na konci řady s označením IV. John byl pár desítek metrů před ním. S nějakou tlustou, na první pohled vyžilou americkou kurvou, která byla bezpochyby jeho manželkou, pil u občerstvení na rohu tržnice pivo, zatímco ona žrala něco, čemu se tady říkalo hamburger, i když to s výrobky MacDonald nebo Burger King mělo pramálo společného. Vyžraná prasata. Vyžraná prasata na porážku.
 
Tao je oba s přimhouřeným zrakem sledoval a v jeho mozku pomalu zrálo odhodlání. Ne tak silné, jako když se ve svých třinácti rozhodl vstoupit do služeb své vlasti, ale dostatečně silné, aby si dokázal představit, že John tento ráj laciné a ošizené komerce žijící ve výsluní nejprve schválených, posléze uměle vytvořených daňových prázdnin, živý neopustí.
Ruka rychle vytáhla mobilní telefon a prsty ještě rychleji navolily číslo. Mladý Seng, který měl na starosti transport marihuany z tajné pěstírny nedaleko od města, byl pro jeho plán, který mu uzrál v mozku rychleji než rozhodnutí rozvíjet svou osobnost a budoucnost v socialistickém Československu, jež učinil před osmnácti lety, kdy začal pracovat v továrně na cyklistická kola v Chebu.
 
Jaká ironie. Právě drogy byly i spojovacím článkem mezi Johnem a jím, právě drogy byly alfou, omegou a hlavně úplným počátkem jejich zvláštního vztahu, propletencem jejich osudů, který se měl definitivně rozetnout právě tady a dnes.
 
John jako spojka jistého nejmenovaného generála zajišťoval transport do Spojených států, zatímco jeho úkolem bylo dopravit „zboží“ z plantáží k místu předání. A starat se o finance, samozřejmě. Jistě, byli nepřátelé, byla válka, ale obchod je obchod. Válka mu jen dala křídla a účelné krytí v podobě zinkových rakví s padlými americkými hrdiny, kteří nevědomky sloužili jako nedobrovolní kurýři. Byla to krásná, stejně jako bezstarostná a bohatá léta, podobná těm nedávným, kdy tržnice vzkvétala a z Východu k ní mířil jeden kontejner zboží za druhým. Jenže nic netrvá věčně. Ani tehdy, ani dnes. Doby, kdy lidi kupovali za pár korun či marek, později eur módu, hodinky, nebo jiné cetky, po tisících kusů, byly už minulostí a komunita musela improvizovat. Obchod s marihuanou se zdál tím pravým. I když, a to Tao věděl ze své zkušenosti, ne na dlouho. Nic totiž netrvá věčně, Tlustá léta střídají hubená a je jen na člověku jak se k nim postaví. 
 
I tenkrát, v době, kdy se zdálo, že výnosný kšeft bude na věčné časy, začaly problémy, které nakonec vyústily ve velkou razii v Americe. Razii, díky níž všechny, nebo alespoň většina dodávek vietnamských drog skončily v policejních rukách. Zlatý pramen dolarů najednou vyschl a John byl tím nenáviděným poslem špatné zprávy. Špatné zprávy pro jeho generála, který se díky tajnému obchodu stal zajištěným a vlivným mužem, špatné zprávy pro lid Vietnamu, který ze zbytků finančních injekcí rovněž nemálo prosperoval, špatné zprávy pro Taa, který kvůli ní ztratil tvář, a nakonec i špatné zprávy pro Johna, který si s ní vysloužil Taovu nenávist spojenou s pozdějším únosem a deportací do zajateckého tábora, kam byl Tao neméně ješitným a rozmrzelým generálem přeložen do funkce bachaře. Jaké ponížení. Jaká hanba. Z hrdinného bojovníka se stal hlídač prasat.
 
John se vydal do další části tržnice. I dnes, po letech, působil jeho obličej arogantně a sebevědomě, jako v dobách, kdy spolu „jenom“ obchodovali. Pak mu Tao tento výraz na dlouhých pár let vymazal. Stal se jeho prasetem, se kterým si mohl dělat, co chtěl, které mohl ponižovat podle své libosti. Prasetem, které koupal ve vlastních i dalších výkalech jiných prasat, prasetem které mu čistilo jazykem boty od bahna, aby ušlo dalšímu ponižujícímu výprasku a taky prasetem, které nakonec, k Taově nezměrné zlosti, uteklo. Prasetem, se kterým měl Tao možnost jednou provždy zúčtovat.
 
Mladý Seng už byl na místě. Zúžená ulička směrem k hlavnímu vchodu a východu do tržnice se stane posledním místem, které John v tomto životě uvidí. Tao, válečný veterán a zde na tržnici člověk, jehož prací bylo řešit „problémy“ jakéhokoliv druhu, pevně sevřel rukojeť oblíbené mačety. Nedávno s ní posekal pár výrostků, kteří měli drzost, že se vloupali do jedné z jejich pěstíren na venkově. Nejednou se hladově zakousla i do zlodějů toužících přepadnout transport se zaručeně pravými cigaretami Marlboro, jež se kolkovaly v pronajatých hangárech bývalého vojenského prostoru. A teď se hladově zakousne do Johna. Velmi hladově. Zbývalo již jen pár metrů. Ruka se chvěla napětím a nedočkavostí jako vždycky… když k tomu mělo dojít. A pak…
 
Jek u hlavní brány nebylo možné přeslechnout. Z policejních aut a dodávek, které se jako zázrakem objevily, vyskákali černí muži v kuklách a se samopaly. Uzavírali hlavní bránu areálu tržnice. Tao nepochyboval, že to samé se děje i u ostatních vchodů. Další muži a ženy v overalech, na kterých se skvěl nápis Celní správa, začali organizovaně obsazovat tržnici. Jejich tržnici. Jejich území v němž platily jejich zákony, jejich malou zemi, kterou, díky penězům, jež jim z ní plynuly, postupně ovládli. 
 
V Taovi vzkypěla vlna vzteku. Letmo ještě zahlédl Johnovu pestrou košili v bezpečí za branou. „Tohle je naše místo!“ přehnala se v něm nová vlna zuřivosti. „Náš domov, za který budeme bojovat!“ Tělo jednalo instinktivně, jako když v pětašedesátém holýma rukama uškrtil toho amerického parchanta, který se pokoušel znásilnit jeho sestru. Vyrazilo kupředu. Ruka s mačetou se napřáhla a její ostří se blýsklo v slunečním svitu. Černí muži se samopaly zpozorněli. Tao vyrazil do své poslední bitvy.
 
více ze společnosti >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]