Profily



Pád Berlína


 

Psal se rok 1949. Byly čtyři roky po válce. Roky obnovy. Válečné útrapy se staly minulostí a tak si je bylo třeba připomenout. 
 
Stejně jako si připomenout hrdinství sovětského lidu a Rudé armády, které se bude později skloňovat ve všech pádech. A samozřejmě, že taky ve filmech. Pád Berlína byl jedním z těch prvních - epických.
 
„Nataša je komsomolka a učitelka, Alexej je slévač a úderník. Není divu, že se ti dva do sebe zamilují. Jenže ještě než se spolu stačí vyspat, do jejich životů a jejich lásky (nejenom k soudruhu Stalinovi) vstoupí válka. 
 
Nenávistný, cholerický, zlostný a místy více než psychopatický Hitler pošle do Ruska své hranaté tanky a zlé vojáky a ti udělají všemu sovětskému lidu velké, ale opravdu velké trápení. Dokonce i chytí Natašu a odvlečou ji do Německa. Ještě že je tady moudrý, prozíravý a dobrosrdečný soudruh Stalin. Ten rozhodne, že Němce je třeba porazit a hnát je svinským krokem až do Berlína. Alexej neváhá. Vyráží do boje, aby zachránil svou zem a taky Natašu, ze které si fašisti udělali svého otroka. Od Moskvy přes Stalingrad až do Berlína, sovětský lid a Alexej žene fašisty jako stádo bojácně kvičících sviní. Kví kví. Sloužím Sovětskému svazu! 
 
Hitler se pořád chová jako debil a Nataša v koncentráku organizuje vzpouru. Alexej zase bije fašisty pažbou a dává jim pěstí. Tohle Hitlerovi neměli dělat. Ten z toho chytá hysterák a zatopí metro. Ožení se a hned nato se zastřelí. Neprohrál bitvu, prohrál celou válku. Ale to přeci každý ví. Ale dobře mu tak.“
 
Omluvte odlehčený tón, ale během sledování filmu se mu, stejně jako nejedné sarkastické poznámky, člověk prostě nemůže ubránit. Pád Berlína totiž není jen tak obyčejný film, Pád Berlína je propaganda toho nejtěžšího kalibru. Plamenné projevy, moudrosti typu „Válka s Ruskem je taková, že člověk ví, jak ji začít, ale neví, jak ji skončit“, naprosto scestné vyobrazení Stalina coby více než pána boha, křiklavě a přehnaně vylíčený rozdíl mezi oběma diktátory (Stalin nadčlověk, Hitler místy až komicky poskakující cholerický tajtrlík), místy až komické dialogy, přepálené, téměř až nadlidské hrdinství sovětského člověka vrhajícího se na fašisty tělo na tělo, historicky mnohdy scestné a značně pokroucené informace, to vše dělá z Pádu Berlína spíš karikaturu, než klasický válečný velkofilm podobný pozdějším Ozerovským opusům. 
 
Pád Berlína se tak svává spíš paskvilem na hranici pohádky, komedie a válečného filmu (pro českého diváka navíc okořeněného přítomností Jana Wericha v roli říškého maršála Goringa), z něhož ideologické tlačení na pilu vykouzlilo větší grotesku, než byly svého času ty s Chaplinem. Jestli je to dobře, nebo špatně nechám na zvážení každého z vás.
 
„Otiskli to v Pravdě? To není možný! Čestný komsomolský! Udělili nám řád. Řád Rudého praporu!“
 
Dokumentární předobraz?
 
Film s názvem Pád Berlína vznikl hned po válce, v roce 1945. Jen s tím rozdílem, že se na rozdíl od svého o čtyři roly mladšího spolujmenovce nejedná o film hraný, ale dokumentární. Ten ale pak podobně jako hraný Pád sleduje postup sovětských vojsk (pro názornost často vidíme v dvojexpozici pochodující vojáky po mapě Evropy) od odražení německého náporu u Stalingradu až po podepsání kapitulace Německa v Berlíně. Ve své historické kronice Rajzman využívá jak sovětských, tak německých zpravodajských materiálů, autentických reakcí i doplňujícího komentáře. Doslova hrobové ticho před útokem, noční jednání generálního štábu střídají ohlušující záběry válečné vřavy. Poté, co byl 25. dubna 1945 obklíčen Berlín a se sovětskými vojáky sem pronikli také frontoví kameramani, může se režisér na okamžik soustředit také na jednání jednotlivců, na reakce německých civilistů. Jsou nuceni rozebírat barikády, ale v paralele je vidíme, jak nadšeně vyprovázeli své vojáky do války a stejně srovnávací charakter mají záběry rozbombardovaného Berlína a jásající Moskvy při vojenské přehlídce. Film byl znovu uveden do našich kin v roce 1968 pod změněným názvem Na Berlín!. (MFF Karlovy Vary)

Fotogalerie


Video


Archiv

Dvoudílný epický velkofilm je nejprestižnějším projektem pozdně stalinské kinematografie. Reprezentuje velké komunistické ideje, které ve filmu zosobňuje sám neohrožený Stalin. Zajímavostí také je, že role nacistického vůdce Hermanna Göringa se originálním způsobem zhostil Jan Werich. Poslední dny druhé světové války vrcholí a Rudá armáda míří na svou poslední vojenskou štaci – dobýt Berlín. Na pozadí těchto dramatických událostí se odehrává příběh hrdinného slévače Alexeje a učitelky Nataši. On táhne se Sověty na Berlín, ona je drasticky odvlečena do koncentračního tábora. Společně se setkávají až v osvobozených ulicích německé metropole ve chvíli, kdy se jedna z nejsmutnějších kapitol lidských dějin konečně uzavřela. (oficiální text distributora)


Tvůrci


Další recenze


 

více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]