Profily



Katyň


 

Rusáci společně s Němčoury napadli Poláky a ti začali všude kolem pobíhat jako mravenci, když do mraveniště mrskneš kámen.
 
Odpor byl marný. Rusáci a jejich tehdy ještě kmoši Němci to vyčistili a do ruských rukou se dostalo několik tisíc válečných zajatců – důstojníků. Obyčejné vojáky Rusáci věnovali Němcům. Důstojníky naložili do vlaku, roztrhali na nádraží polskou vlajku, vyčistili si s ní boty, nahradili ji ruskou a bylo po ptákách. 
 
 
Můžeme jít na další obraz, ve kterém se zase řeší domněnky rodičů jednoho z důstojníků, jestli jejich syn žije, nebo ne. To se odehrává v době, kdy němečtí okupanti uzavřeli krakovskou univerzitu. Jo, válka byla pro polský lid pěkným svinstvem a tenhle film se to snaží ukázat. Od propagandistických hlášek „Rudá armáda Sovětského svazu je jediným polským přítelem“ přes archivní záběry z Krakova roku 1939 až po vlastenecký projev v zajateckém táboře, kde kromě polských důstojníků čeká na svůj neradostný osud i mnoho civilistů, zástupců polské inteligence. Neradostný proto, že díky historii stejně všichni vědí, jak to všechno dopadne. 
 
 
Ne, tady nezasáhnou hrdinní tankisti i se svým psem a nepomůže ani kapitán Kloss. Tohle je bohužel realita. Andrzej Wajda se po pětileté pauze rozhodl převést na velké plátno tuto tragickou kapitolu polských válečných dějin, motivován nejen potřebou vypovědět pravdu o hnusu, který se dodnes ruská strana brání uznat jako genocidu z jejich strany, ale i faktem, že během Katyňského masakru zemřel jeho otec. 
 
 
Bohužel však byl tímto silným tématem natolik unesen, že se v něm pomalu, ale jistě začal ztrácet. Jeho postavy se až moc rychle staly šablonovitými a divák nemá šanci s nějakou z nich prožívat poslední dny jejího života. Podobné to je i s vykreslením rodin zajatců a odsouzenců na smrt. Ani zde se Wajdovi nedaří vyvolat nějaké emoce. Divák vědomý si neodvratného konce tak čeká na akt masové popravy nebo možná snad na nějaký zvrat, ten ale nepřichází a nepřichází. 
 
 
A tak se zde jen vedou (často vlastenecké, jindy prázdnější) dialogy a zhruba v polovině filmu se děj přesouvá do jiné časové roviny, konkrétně do roku 1943, kdy byly masové hroby v Katyni objeveny, což se Němci snaží využít pro svou propagandu. Záminka pro další várku dialogů, postojů a pietních narážek. 
 
 
Ne, Wajda ani v tomto případě neztrácí dech, on ho totiž od počátku nepopadl. Opatrně pulíruje polskou tragédii a s každou přibývající minutou narůstá pocit promarněné šance na velký a silný film. Další časový skok míří do roku 1945, kdy Němci definitivně prohráli válku a začínají dohady, kdo je za Katyňský masakr zodpovědný. Ale ani zde nečekejte nějaké drama nebo vypjaté emoce. Wajda i zde opět jako nezúčastněný pozorovatel žongluje s úhly pohledu na tragédii (výborné archivní materiály vyrobené v rámci tehdejšího PR jak německými, tak i po osvobození ruskými odborníky na dezinformace) ze začátku čtyřicátých let, aby ji nakonec, necelou čtvrthodinu před koncem, v jedné dlouhé sekvenci ukázal. 
 
 
Kontraverze nulová, stejně jako provokativnost. Zůstalo jen chladné vylíčení okolností, snah zatlouci svinskou masovou vraždu a následků jednoho masakru, o kterém se před nějakými lety mohlo jen hodně potichu, ale opravdu jen hodně potichu šeptat. Dovoluji si tvrdit, že tento film v současném Rusku asi moc velkým hitem nebude.
 
VERDIKT
Hodně dlouhý válečný zločin (Jiří Zídek)
Silné téma, které se ve Wajdově odtažitém podání rozmělnilo. Škoda, tomuhle se říká promarněná šance.
 
DVD DISK
Bonusy na disku jsou skromné. Jednak trailer, nazvaný polopaticky Ukázka filmu, a k němu se ještě přidružil skoro hodinový rozhovor s režisérem Wajdou nazvaný Post Mortem.

Fotogalerie



Archiv

 

Slavný polský režisér Andrzej Wajda ve svém právě dokončeném filmu Katyň zpracoval jednu z nejtemnějších událostí polských dějin: masakr 22 500 polských vojáků i civilistů, který provedla sovětská tajná policie NKVD v roce 1940. Kolem katyňského masakru vznikla řada kontroverzí a nejasností. Hromadné hroby obětí odhalili Němci v roce 1941. Moskva na oplátku z masakru obvinila Němce, západ o masakru mlčel... Rusko až po padesáti letech mlčení v roce 1990 přiznalo, že Stalin vraždy polské vojenské a společenské elity opravdu nařídil. Přesto Rusko stále odmítá odtajnit dokumenty týkající se této události a uznat masakr za genocidu. Filmové drama, které Wajda natočil podle knihy Katyń: Post Mortem od Adrzeje Mularczyka, se zaměřuje na příběhy lidí, které masakr s různou intenzitou osobně zasáhnul. Právě tak jako zasáhnul jeho tvůrce: v Katyni byl zavražděn Wajdův otec a také strýc hudebního skladatele Kryzstofa Pendereckého.
 
Osou filmu jsou osudy žen, které ztratily své manžely, bratry, syny. Některé z nich se také dostávají do sovětského zajetí, jiné hledají důkazy o jejich přežití, další apaticky čekají, smířené s tím nejhorším možným scénářem. Film představuje jednu z nejhrůznějších vražd především pohledem rodinných příslušníků, prostřednictvím jejich marných nadějí a prožívaného utrpení. Film byl v roce 2008 nominován na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film. Sám Andrzej Wajda je držitelem čestného Oscara za celoživotní dílo. Získal ho v roce 2000. (oficiální text distributora)

Tvůrci


Další recenze


více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]