Profily



POLSKO 03: Fall Weiss, Blitzkrieg: začátek 2.světové války

 

 
„Všeobecně si statečnost a odhodlanost polské armády zaslouží velký respekt a uznání.“ 
Polní maršál Gerd von Rundstedt
 
Blitzkrieg ("blesková válka") si kladla za cíl totální porážku nepřítele prostřednictvím jediné mohutné ofenzívy. Tuto strategii poprvé načrtl ve své knize ,.Pozor, tanky!" (1933) generál Heinz Guderian. Cílem bylo najít možnost, jak se vyhnout nákladné a bezvýsledné zákopové válce, tak jak probíhala v letech 1914-18. Německo využilo svého pokroku ve vývoji tanků, mobilního dělostřelectva a letounů při své první blitzkrieg, kterou byl útok na Polsko. Blitzkrieg byla vždycky založená na momentu překvapení, na nenadálém útoku, který překonával silnou nepřátelskou obranu, a soustřeďoval se na nepřátelský týl, kde narušoval komunikační a zásobovací linie, jakmile tohoto bylo dosaženo, mohly pak méně pohyblivé jednotky eliminovat zbývající kapsy protivníkova odporu. Podmínkou blitzkrieg nebyla jenom nová technika, ale žádala si také velitele s taktickou vizí a pružností ve využívání všech možností a překonávání překážek, které se stavěly do cesty nenadálému útoku. Spojenci, kteří nevyvodili ponaučení z blitzkrieg v Polsku pak byli nepříjemně překvapeni způsobem německého útoku na Francii a Lucembursko, Holandsko a Belgii. Německá pozoruhodná strategie jim způsobili další naprostou porážku.
 
 
Fall Weiss: Invaze do Polska
 
Podobně jako v případě Československa, také tentokrát vůdce kalkuloval s neochotou evropských mocností napadenému státu pomoci. Aby se pojistil proti případné válce na dvou frontách, uzavřel Hitler koncem srpna pakt o neútočení s Ruskem. Jeho součástí byl tajný protokol, v němž si obě země rozdělily sféry vlivu v Polsku a východní Evropě. Více o tom se dočtete ZDE
 
Německá invaze (plán Falll Weiss) začala leteckým útokem na nebráněné město Wielun 1.září 1939, v 04:40 ráno. Přes 1200 lidí bylo zabito. Toto byl první válečný zločin během 2. světové války. 
 
 
Oficiálně se často tvrdí, že útok na Polsko odstartovala salva z německé bitevní lodi Schleswig-Holstein, která začala ostřelovat polské překladiště na poloostrově Westerplatte v Gdaňsku. Tento akt ovšem následoval až pět minut po zahájení zmíněného leteckého náletu, tedy v 04:45 ráno. V tu chvíli německá cvičná bitevní loď Schleswig-Holstein (na tzv. přátelské návštěvě) přiblížila ještě blíže k polskému poloostrovu Westerplatte zahájila palbu na polské námořní depo a posádku v Westeplatte. Vypálila tak jedny z prvních výstřelů druhé světové války. 
 
 
Němci vyhodili bránu základny do vzduchu a začal útok. Zároveň ze všech větších budov na protilehlém břehu zahájili němečtí vojáci palbu. Po šestiminutovém dělostřeleckém přepadu vyrazila do útoku německá pěchota. Obránci zahájili palbu ze dvou kulometů a podařilo se jim odrazit německý útok. Mimo to zahájili palbu i z děla, kterým umlčeli několik kulometných hnízd na druhé straně přístavního kanálu. Postupně byly, i za pomoci lehkých minometů, odráženy další a další vlny nepřátelských útoků. Několika výstřely z děla se podařilo zasáhnout a poškodit i německý obrněnec, který po zásazích odplul do bezpečnější vzdálenosti. Němci rozhodně nepředpokládali tak velký odpor. Podle strategických plánů měli obránci vydržet nepřetržitý útok maximálně po dobu 12 hodin. První dva dny se Poláci pod vedením majora Sucharského a kapitána Dabrowského bránili úspěšně. Němci útočili na Westerplatte z moře, ze země i ze vzduchu. V této akci bylo nasazeno přibližně 2600 německých vojáků proti 205 polským vojákům.
 
 
O hodinu později od zahájení útoku na Westerplatte se daly do pohybu německé pozemní síly řízené generálem Walterem von Brauchitschem. První německé jednotky (Po boku Němců se útoku zúčastnili i slovenští vojáci), čítající více než 1,5 miliónu mužů, 2500 tanků a téměř 10 000 děl, překročily hranice. Byly rozděleny do dvou nezávislých uskupení: skupina armád Sever (generál Fedor von Bock) v Pomořansku a východním Prusku, která měla za úkol zničení polských útvarů bránících Varšavu ze západu a jihu. Jejich protivník, polská armáda s jedním miliónem mužů, 475 tanky a 2800 děly, byla špatně nasazena v příhraničních oblastech a postrádala dopravní prostředky. Poláci tak neměli na výběr, než zůstat na svých pozicích a bojovat.
 
 
Pozemní armáda zahájila úder mohutnou dělostřeleckou přípravou. V čele útoku jely tanky Pzkpfw III, které otevíraly cestu motorizované pěchotě, za níž se teprve dostavila pěší vojska, aby vyčistila nepřátelská ohniska odporu. Toto tažení bylo krátké a drtivé. Na severu byl 5. září proražen „Polský koridor“, spojující Pomořany a Východní Prusko, poprvé od roku 1920. Poznaň byla dobyta stejného dne, otevírajíce cestu na Brest-Litevsk. Dále na jihu se von Rundstedt setkal s polským odporem na řece Bzura. Polské vojsko, kterému velel maršál Edward Rydz-Śmigly, se pokusilo německý postup alespoň zpomalit a poskytnout tak Británii a Francii čas nutný k zahájení vojenských akcí na západních hranicích Německa. Obě země sice skutečně Berlínu 3. září vyhlásily válku, ale ve skutečnosti šlo jen o formální akt bez reálných dopadů. Krvácející Poláci se tak spojenecké pomoci nikdy nedočkali.
 
 
Jedním z pozdějších mýtů bylo tvrzení, že polské letectvo bylo během první vlny útoku doslova smeteno z povrchu zemského. Nebo alespoň jeho většina. To je však nesmysl. Ano, letectvo s při prvních náletech Luftwaffe utrpělo značné ztráty, ale většinou se jednalo o cvičné, druholiniové a opravované stroje. Letouny určené pro boj v prvních liniích byly totiž rozmístěny na polních letištích. Díky tomu polské letectvo nejen že ve skutečnosti přežilo první údery ale následně i bojovalo ve válce s obrovskou houževnatostí, přičemž německému letectvu způsobilo všeobecně větší ztráty, než by se dalo očekávat. 
 
Nicméně situace na zemi byla beznadějná. Polská armáda, která se nestačila ani plně mobilizovat a díky nenadálému silnému útoku nestačila většinou ani zaujmout strategické pozice zoufale bojovala, ale za situace, v jaké se ocitla, nebyl úspěšný odpor možný.
 
 
Nepočetné polské tankové síly organizované zastaralým způsobem nemohly čelit německým tankovým klínům postupujícím vpřed podle inovačních schémat bleskové války. Nemotorizovaná polská pěchota i jízda byly opakovaně masakrovány při přesunech přes otevřený terén, který nedokázaly překonávat dost rychle, nebo ničeny postupně po malých jednotkách, protože se díky neschopnosti rychle se přesouvat a přeskupovat nedokázaly mezi sebou účinně podporovat. Polské lehké tanky a tančíky byly prvními oponenty německých tanků. Patriotické, ale málo početné posádky polských tanků s jejich většinou zastaralým vybavením bojovaly statečně a podařilo se jim i zničit řadu nepřátelských vozidel při obraně jejich vlasti jak proti Sovětům, tak také proti Němcům. Polská kampaň je obklopena mnoha mýty, jako například zničením polského letectva v počátečních hodinách tažení či útokem jezdectva proti obrněným složkám wehrmachtu. Oba mýty byly vytvořeny německou a italskou propagandou a jsou velmi vzdáleny pravdě. Polská kavalerie operovala jako jezdecká horská pěchota.
 
Polské letectvo, kterému rychle docházely bomby a náhradní díly, nebylo schopno ani zabezpečit účinné vzdušné krytí polským jednotkám, ani provádět dostatečně silné a koordinované útoky na postupující německé kolony (výrazné úspěchy si vydobyla pouze stíhací brigáda chránící Varšavu a bombardovací brigáda útočící na XVI. armádní sbor generála Höpnera, který musel kvůli jejím útokům požádat o speciální stíhací ochranu. Obojí úspěchy však byly časově omezené – v prvním případě ztrátou vhodných letišť a rozpadem systému včasné výstrahy, v druhém ztrátami bombardérů a nedostatkem bomb. Německé jednotky rychle pronikaly ze severu i jihozápadu k Varšavě. Již 8. září stály jednotky 4. tankové divize na varšavských předměstích.
 
 
9. září se drcená polská armáda vzepjala k poslednímu zoufalému pokusu alespoň oddálit nevyhnutelný konec. Zoufalý útok trosek armád Poznaň a Pomoří proti levému křídlu a týlu skupiny armád Jih byl veden s úmyslem zastavit její postup, probít se k hlavnímu městu a podpořit jeho obranu, což vedlo ke zmíněné bitvě na Bzuře. Zpočátku dokázal prudkým úderem rozvrátit a těžce pošramotit německou 8. armádu, ale nepřítel proti němu brzy nasměroval drtivou většinu kapacit Luftwaffe a téměř třetinu skupiny armád Jih. Když pak vzápětí na Kutrzebovy síly zaútočila i skupina armád Sever, bylo rozhodnuto. K Varšavě se podařilo dostat jen malé části jednotek, které měly posílit její obranu. V půli září se von Rundstedtovi podařilo obklíčit hlavní polská uskupení jak zde, tak i v okolí Krakova. V této době se už zbytky všech západních armád pokoušely probít na východ a v souladu s rozkazy velitele polské armády (Rydz-Śmigłyho) posílit obranu Varšavy a vytvořit obrannou linii na řekách Visla a San. Jejich šance byly minimální a definitivně zhasly 17. září, když se Sovětský svaz v souladu s tajnými dohodami přidal k Hitlerově útoku a napadl Polsko z východu. Zbytek polského, do té doby srdnatého odporu se tak definitivně zhroutil.
 
 
Sovětské tanky postupující na Polsko (17. září 1939)
 
Polsko bylo rozhodnuto bránit se útoku (zpomalovat ho) a posečkat na pomoc od západních spojenců v níž bezmezně věřilo. Evidentně nepočítalo s útokem ze strany SSSR. Německo mělo postupovat podle předem stanoveného vojenského plánu „Fall Weiss“ (operace Bílá), jenž využíval nevýhodného rozložení polského území. 
 
Německé jednotky rozmístěné ve Východním Prusku a Slezsku měly vytvořit kleště a obchvátit polské jednotky. Sovětský svaz měl v plánu na sebe neupozorňovat a přidat se až později, což mělo omezit politické problémy a vojenské ztráty spojené s útokem (vzhledem k předchozí drtivé porážce v Rusko-polské válce měl Stalin k polské armádě značný respekt). Nečekaně rychlý postup Německa Sovětský svaz zaskočil a Stalin musel později s útokem spěchat. Sověti tento útok později vykládali jako akt solidarity s Poláky a ochranu  ruského, běloruského a ukrajinského obyvatelstva před německým záborem, protože zabrali část Polska, aby uchránili jeho lid násilí. 
 
Místo toho se však na sovětské straně děla ještě možná horší zvěrstva než na straně německé. Dokladem toho je i vyvraždění polských důstojníků a vojáků zajatých v roce 1939 v lese u Katyně. Navíc Stalin zjistil, že Němci okupují i území, které mělo podle dohody podepsané 23. srpna patřit Rusům. Stalin se s Hitlerem dohodl na tom, že Německo si může tato území ponechat, ale Rusko dostane jako náhradu volné pole působnosti v Estonsku, Lotyšsku a Litvě. To se rovnalo odpisu pobaltských států jako svobodných republik. 
 
Sovětský úder vedl ze severu Běloruský front pod velením M. P. Kovaljova a z jihu Ukrajinský front v čele se Semjonem Timošenkem. Polská vláda i část velení prchlo ze země. 28. září po devastujícím bombardování Luftwaffe kapitulovala Varšava, 29. září pevnost Modlin, 2. října obránci poloostrova Hel. Jako poslední jednotky kladoucí organizovaný odpor se vzdaly oddíly generála Kleeberga – 5. října.
 
Polsko tak bylo rozdrceno v pouhých čtyřech týdnech, země zůstala rozdělena mezi Německo a Sovětský svaz podél řeky Bug a polští spojenci, Británie a Francie (obě vyhlásily Německu válku 3. září), byli ohromeni impozantní ukázkou síly wehrmachtu, stejně jako zákeřného spojenectví Sovětského Svazu. 
 
 
Český legion v Polsku
 
Po okupaci zbytku Československa v březnu 1939 směřovali do Polska i čeští exulanti, včetně příslušníků vojenských složek či četnictva. I přes fakt, že se polská veřejnost na vlnu uprchlíků zpočátku nedívala příliš přátelsky, ustavila se dne 30.4.1939 při československém konzulátu v Krakově tzv. Čs. vojenská skupina zahraniční. Zpočátku byl jejím hlavním úkolem transport čs. vojáků z protektorátu do Francie, díky níž odešlo do Francie cca 1 200 vojáků, z toho asi 500 letců. 
Po zhoršení polsko-německých vztahů v létě 1939 chladné vztahy mezi Poláky a Čechoslováky začínaly roztávat a polská armáda poskytnula československým vojenským exulantům tábor v Malých Bronovicích. 
Po přepadení Polska Německem byl 3.9.1939 zřízen výnosem prezidenta I. Moścického Legion Český a Slovenský pod velením generála Lva Prchaly. Na letišti Gora Pulawska vznikla 4. 9. čs. pozorovací letka, vyzbrojená letouny Potez XXV a RWD-8.
Čs. legion však nebyl pro rychlý sled válečných událostí již vystrojen, výzbroj tvořilo několik lehkých kulometů. Na ústupu do Rumunska bylo 14.9. zařazeno do protiletadlové obrany města Hluboczek Wielki 25 čs. vojáků se třemi kulomety. Jejich palba sestřelila dvě letadla, jeden čs. voják padl.
Ve dnech 18. a 19. 9. Byla větší část čs. Legionu v Polsku pod velením podplukovníka L. Svobody zajata Rudou armádou po jejím útoku na východ Polska. Menší část pod velením kapitána četnictva F. Divokého byla internována v Rumunsku.
 
Osudy čs. Legionu v Rusku pak po napadení Sovětského svazu vyeskalovali ve vznik 1. Československé vojenské jednotky v Buzuluku. Více o tom ZDE.
 
 
Shrnutí
 
Německá invaze probíhala v období od 1. září 1939 do 5. října 1939. Od 17. září, podpořena útokem SSSR, zahájila druhou světovou válku v Evropě. Německo a SSSR během ní společně v jediném měsíci totálně zlikvidovaly Polsko. 
 
Někteří historikové poukazují na fakt, že polská vláda se zjevně spoléhala na záruky západních spojenců (poskytnuté v květnu roku 1939) a v mnoha ohledech se chovala vůči německé menšině a v otázce Gdaňsku nediplomaticky a často podléhala vášním. Mnozí Poláci byli například toho názoru, že by se spíše mělo Německo vzdát Východního Pruska v jejich prospěch a na německé požadavky nechtěli za žádnou cenu přistoupit. Nicméně, i přesto panuje všeobecný názor, že výhradním agresorem zde bylo Německo.
 
3. září sice Velká Británie a Francie vyhlásily Německu válku, ale k žádným vojenským operacím se neodhodlaly. Francouzský generální štáb dokonce zakázal svým jednotkám pronikání na německé území. 
 
Při útoku na Polsko se Němci dopouštěli válečných zločinů jednak bombardováním civilního obyvatelstva a kolon uprchlíků a jednak vražděním polských válečných zajatců. Např. jen od 1. září do 26. října 1939 vykonali Němci 764 hromadných exekucí polských zajatců.
 
 
Sčítání
 
Německé ztráty (8082 až 10 572 mrtvých, 27 278 až 30 322 zraněných a 3404 až 5029 pohřešovaných) byly velmi malé ve srovnání s polskými ztrátami (66 300 mrtvých, 13 370 zraněných a 420 000 zajatců). Polské letectvo ztratilo 327 z celkových 435 letadel, 98 letadel uletělo do Rumunska. Během bojů bylo zabito26 000 civilistů. Wehrmacht ztratil 993 až 1000 obrněných vozidel, 370 až 400 děl a houfnic, 697 letadel bylo zničeno či poškozeno a 11 000 motorových vozidel. 
Navíc polské námořnictvo zničilo 2 torpédoborce, 2 minonosky a poškodilo řadu plavidel včetně Schleswig-Holstein, zatímco samo ztratilo torpédoborec Wicher, minonosku Gryf, cvičnou dělostřeleckou loď Mazur a 2 malá plavidla. 
 
Sovětské ztráty činily 737 mrtvých, 1859 zraněných. Některé zdroje uvádějí, že sovětské ztráty dosáhly 10 000 mrtvých, zraněných či pohřešovaných. Sověti také ztratili 42 tanků a 429 porouchaných spolu s 30 letadly. Rudá armáda zajala okolo 242 000 polských vojáků.
Okolo 70 000 až 120 000 vojáků uniklo do Rumunska a Maďarska, 20 000 do Litvy a Lotyšska. Většině se nakonec podařilo prchnout na západ a zde pokračovat v jejich boji pod velením generála Wladyslawa Sikorskiho. 30. záři byla zřízena v Paříži polská exilová vláda.
 
V Polsku si Němci vyzkoušeli svoje taktiky a zbraně proti méně silnému soupeři. Zjistili, že Stuky (Junkers Ju 87) v kombinaci s tanky (Pzkpfw II, Pzkpfw III) jsou velmi nebezpečnou zbraní a dokáží poškodit i nepřátelskou morálku. Polské tažení bylo provedeno teorií tzv. bleskové války (Blitzkrieg). Díky smlouvě s Ruskem měl nyní Hitler volné ruce k válce proti Velké Británii a Francii. Tito dva spojenci však získali cennou posilu v podobě uprchlých polských vojáků, kteří rozšířili řady francouzské a poté i britské armády a letectva. Ovšem podle Hitlerova plánu, ještě před Francií však mělo být zlikvidováno Norsko a Dánsko.
 
 

 

 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]