Profily



Ohnivá bouře v Drážďanech: Smrt, mýty polopravdy a propaganda.

 

 
Toho osudného dne si Klaus Heinkel, obyčejný, ničím zajímavý drážďanský starousedlík otevřel své oblíbené Dresdner Zeitung (Drážďanské noviny), a jako každé ráno se do nich pečlivě začetl. Článek na titulní straně, zvěstující, že na Londýn byly  odpáleny další rakety V2, ho naplnil lehkým optimismem. „Vůdce snad ví, co dělá,“ pomyslel si. „Snad ještě doopravdy není nic prohráno!“ Jeho žena a tři děti se právě probudili k snídani.
 
K studenému potemnělému nebi vystartovalo v noci 13. února 1945, 805 bombardérů se smrtonosným nákladem na palubě. Jejich cíl byl jasný – bombardovat důležitý železniční uzel při cestě na viselsko-oderskou frontu, v podobě drážďanského nádraží a současně co nejvíce poškodit průmyslovou infrastrukturu města, které čítalo 110 továrních budov. Tyto primární cíle navíc doplňovala žádost sovětského velení, pro které byly Drážďany a s nimi i další saská města, možnou překážkou v úspěšnému tažení Rudé armády na Berlín. Maršál Koněv v té době totiž plánoval pokračování své ofenzivy od Odry k Lužické Nise a dále pak na Drážďany, které byly jedním z jeho klíčových cílů. Z toho jasně vyplývala snaha zajistit si, aby nebyly Drážďany průchodné, aby přes ně nemohly proudit posily a staly se tak centrem nějakého protiútoku.
 
A sověti nebyli daleko od pravdy. V plánech nacistického vedení se Drážďany skutečně měly stát pevností podobně jako byl Königsberg ve východním Prusku (dnes Kaliningrad), Breslau ve Slezsku (dnes Wroclaw) nebo jakou se v samém závěru války měla stát i česká Praha.
 
 
Díky ruské ofenzivě rovněž v Drážďanech hledala úkryt větší část uprchlíků před Rudou armádou, lazaretní vlaky se přivážejí tisíce raněných z fronty. Ti všichni se tak společně se starousedlíky, zbytky židů určených k posledním transportům a zahraničními dělníky nucenými zde pracovat v rámci tzv. totálního nasazení, ocitli na jednom místě, ve kterém měla brzy propuknout ohnivá bouře, požírající vedle vojenských strategických cílů jak lidské životy, tak i staré kulturní památky. 
 
Protiletecká obrana města byla naprosto nedostačující. v únoru 1945 ani náhodou nedosahovala vysokého stupně účinnosti. Původně silné a účinně rozmístěné flaky protileteckých baterií byly postupně přesunuty na východní frontu, kde se používaly proti tankům, a další částečně posílily protiletecké obrany například v Berlíně, Halle a průmyslových měst v Porúří. Drtivému náletu tedy nic nebránilo.
 
 
 První vlna, která udeřila ve 21:45 hodin místního času čelila nepříznivému počasí, a tak byl útok vyhodnocen jen jako středně úspěšný; druhé vlně o tři hodiny později již nic nebránilo v přesném zaměření značek. V důsledku vysoce koncentrovaného bombardování v krátkém časovém intervalu se vytvořila ohnivá bouře, jejímž následkem shořelo historické centrum města. Oheň byl všudypřítomný. Zápalné bomby a hořící trosky dosahovali teploty až 1600 °C. Tisíce lidí byli spáleny na popel nebo oheň změnil jejich obraz k nepoznání.
 
V okamžiku, kdy se blížila druhá vlna bombardování, už nikdo z těch, kteří přežili, neváhal a utíkal se skrýt do sklepa. Ale ani tehdy neměli vyhráno. Lidé, kteří měli to štěstí, že přežili i druhou vlnu v krytech, mnohdy mohli mluvit jen o štěstí relativním. Buď je hroutící se domy v krytech neprodyšně zavalily a oni nakonec zemřeli na nedostatek kyslíku, nebo se popřípadě otrávili kysličníkem uhličitým, který vydávalo hořící uhlí ve sklepích pod domy. Byla zima a sklepy byly plné uhlí. 
 
 
Z deníku britského pilota: "Fantastická záře byla viditelná ze vzdálenosti 320 kilometrů. I z výšky 6700 metrů jsme ve světle plamenů rozeznávali podrobnosti města. Poprvé po mnoha náletech, jichž jsem se zúčastnil, jsem pocítil účast s lidmi tam dole."
 
Celé město se změnilo v opravdové peklo. Bylo zničeno na 34 km² zástavby (85 % městské zástavby) a centrum města se proměnilo v měsíční krajinu bez života. Obě první vlny trvaly necelou hodinu, za kterou stačili bombardéry svrhnout na Drážďany 2660 tun zápalných a trhavých pum. Následující den nálet pokračoval druhým kolem. Drážďany tak hořely celé tři dny a noci. 
 
 
Nacistická propaganda tohoto drtivého náletu samozřejmě náležitě využila. Zhruba čtrnáct dnů po zničení označovala Velkou Británii jako válečného zločince, stejně jako stavěla na tézi, že bombardování bylo barbarským aktem a pomstou, majícím za úkol ničit kulturní památky. Drážďany byly známé jako město kultury, a to bylo samozřejmě obzvlášť využíváno.
4. března vyšel hlavní článek v novinách Das Reich, kde se zničení Drážďan zvlášť rozebíralo. Také se v tam šířily falešné zprávy, že město bylo přeplněné uprchlíky s důrazem na ženy a děti. Když tento článek čtete, je město stavěno do pozice oběti pro konečné vítězství, a to jen kvůli nacistické propagandě .Díky tomuto mediálnímu běsnění se pak začaly napříč tehdejším celým politickým spektrem objevovat otázky o účelnosti náletu. Stejně jako počtu jeho obětí.
 
 
„Existuje závěrečná zpráva z 15. března 1945. V této zprávě už tenkrát dospěly úřady k výsledku, že bylo pohřbeno asi 18.000 mrtvých hlavně na dvou hřbitovech, které byly na začátku války určeny předem. Ve zprávě se také počítalo s tím, že se počet při záchranných pracích zvýší asi na 25.000. Když zkoumáte podklady, nacházíte stále znova tento výsledek. První statistiku město zveřejnilo v roce 1946, a tam je také uveden tento již zjištěný počet.
Později, v době studené války, se jak ve východním, tak v západním Německu u Drážďan uváděly počty vyšší. Vycházely totiž z údajů nacistické propagandy. Kolovala například zfalšovaná zpráva z onoho 15. března 1945, kde byla ke správným číslům přidána vždy nula. To už potom ale byla řeč o 250.000 mrtvých.“ (historik Friedrich Reichert z Městského muzea Drážďany)
 
 
V poválečných letech, kdy na fašistickou propagandu navázala propaganda bolševická, brojící proti západnímu imperialismu, se tak Drážďany začaly stávat jakési memento zrůdnosti Spojenců, a to i přes historický fakt, že nacisté s cíleným bombardováním civilistů začali během druhé světové války jako první a faktu, že Sověti o nálet na Drážďany sami požádali.
Jistě, Němci si po válce začali uvědomovat a připouštět svou vinu za řadu zločinů během války, ale druhým dechem zdůrazňovali, že i oni měli své oběti a že i vůči nim se dopustil svět, konkrétně Spojenci, drastických metod, což byly kromě jiného Drážďany. Spisovatel Jörg Friedrich ve své knize Oheň, vyzývá, aby byl Churchill postaven před jakýsi soud dějin. 
 
 
Vrchní velitel britského bombardovacího letectva Sir Arthur Harris, který operaci řídil, byl označen za „řezníka“. Na druhou stranu ovšem nelze přehlédnout fakt, že právě Harris byl zastáncem bombardování civilních cílů.
"Útok na Drážďany považovali v té době za nezbytný daleko důležitější lidé než já," bránil se Harris po válce, když byl kritizován. Sovětská strana se však od své žádosti naprosto distancovala a naopak v rámci své propagandy ještě více podněcovala vášnivou diskuzi, během které se zvyšovaly počty obětí a která šla ruku v ruce s rétorikou bývalé NDR (tehdejší Východní Německo), tvrdící že za nálety může západní imperialismus.
 
 
"Němci byli po válce právem označeni za válečné zločince. Jedním z nich byl však i Harris," tvrdil Hans-Joachim Freiershausen, kterému bylo v době náletu 14 let a patřil k organizaci Hitlerjugend. 
 
"Harris neudělal nic víc, než že přispěl k bezpodmínečné kapitulaci Německa. Koncepce zkázy měst byla ostatně německou koncepcí, která byla velmi účinně uplatněna na Coventry," hájí britského velitele Paul Oestreicher, bývalý představený katedrály v Coventry. Je historickou skutečností, že devastaci Drážďan předcházelo německé letecké zpustošení Guerniky již roku 1937, Varšavy, Rotterdamu, Coventry, Bělehradu nebo Stalingradu. 
 
 
Všechny dohady a neustále jitřené rány, nakonec zahladil sám čas. Drážďany se staly významnou kontroverzní stejně jako tragickou epizodou druhé světové války, kterou si dodnes obyvatelé Drážďan připomenou zvony, jež se každého 13. února rozezní po celých Drážďanech. Stále řídnoucí řada lidí při tom symbolicky zhasne světlo. Odkaz tragického osudu Drážďan tak stále přežívá. Tentokrát však už v té správné, od nenávisti oproštěné, podobě. Při pietní vzpomínce. 
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]