Profily



ARDÉNY 1944: 03. Operace Herbstnebel (Podzimní mlha)

 

 
 
Všechny přípravy byly dokončeny. Jednotky čekaly ve svých pozicích na signál. Operace „Herbstnebel“ začala….. 
 
„Ještě můžeme tuto válku prohrát.“ (G. S. Patton)
 
(16. prosince 1944 – 5:30 ráno, neděle)
Zavití uragánu, který spustil s nebeské shůry očistný oheň, tak připadala americkým jednotkám německá palba, která se spustila přesně na minutu. Nebe se otevřelo a brána pekel vítala svoje oběti…..
Dva tisíce děl spustilo pekelnou palbu. Tuny zeminy, kusy lidských těl, skladiště střeliva, postavení baterií, spojovací uzly, všechno vybuchovalo a létalo do vzduchu v pekelném ohni. Zmatení vojáci, kteří poprvé viděli válečnou vřavu, se dali na útěk. Jiní stáli strachy na místech a mumlali své modlitby. Bylo to odevzdání se osudu a smrti.
Housenkové pásy německých tanků zarachotily. Američtí vojáci ztuhli. Tam, kde se nepředpokládalo, že by nějaké tanky nepřítele mohly být, protože letecký průzkum nic nehlásil a vždy bylo ticho, se vynořovaly z lesů. Ocelové obludy pomalu postupovaly. Plivaly oheň a nezadržitelně postupovaly na trosky jednotek, které se nezmohly ani na obranu. 
6. pancéřová armáda SS vpadla do eisenbornských pozic. V jejím čele udeřil se svým plukem obersturmbannführer Joachim Peiper. Svým nástupem rozvrátil celou americkou obranu. Dobyl Hausfeld, pronikl zbytky 14. americké divize a zamířil na vesnici Bullingen.
Krátká časová ztráta se totiž bohatě vyplatila. Nemusel čekat na vlastní přísun pohonných hmot. Potřebný benzín k dalšímu postupu mu poskytl opuštěný americký sklad, jehož stráže zlikvidovalo komando Stielau.
Nádrže byly naplněny po okraj, motory naskočily a hřmotným lomozem se pluk vyřítil na Baugnez a Stavelot.
 
Americké jednotky, zejména štáb 1. Americké armády zachvátil zmatek. Nikdo nedokázal odhadnout postup protivníka. Všechny spekulace vyznívaly pro Spa – sídlo štábu, kam pravděpodobně mířily Peiperovy tanky. Proto se narychlo balily dokumenty a překotně se vše stěhovalo. Formovaly se strážní jednotky, obsluhy protiletadlových děl, které se stavěly z písařů, kuchařů či personálu opravárenských dílen. Panika dostoupila vrcholu, když přišla zpráva, že německé jednotky přepravily svoje tanky a transportéry přes řeku Ambléve bez problémů. Cesta dál již byla téměř volná.
 
Ardenská fronta zobrazovala přímo ukázkový zmatek. Německým jednotkám se podařilo prolomit stotřicetin kilometrový úsek v americké obraně. Vše nasvědčovalo tomu, že plán operace Herbstnebel – dobytí Antverp, spolehlivě vychází. 
Panika zachvátila i zázemí. Města a vesnice, které slavili osvobození, opět posedla hrůza. Tak jako v roce 1940, opět se na cestách objevily kolony vyděšených uprchlíků, uštvané tváře a vyděšené děti. Strach a zoufalství bylo znát na každém kroku. Kolik budou muset zaplatit za svoji radost z osvobození, za svoji účast v hnutí odporu či posměšné úšklebky při ústupu německých vojsk? Tohle probíhalo hlavou každého uprchlíka, který vlekl svůj skromný majetek co nejdále od postupujících německých vojsk. 
 
Že to nebyly plané obavy, potvrzovaly jednotky, které postupovaly za bojovými útvary. Služebny gestapa a sicherheisdienstu se svými oddíly katů se nemohly dočkat odplaty. Zejména gauleiter Lucemburska Simon a guvernér Belgie Grohe se nemohli dočkat pomsty. V jejich mozcích běhaly snad hororové představy o krvavé odplatě a pomstě.
Strach a nejistota padl na celou Evropu. Ardenská oblast ze zahalila do husté podzimní mlhy, kterou se ozývalo temné dunění postupujících německých tanků.
 
I přes všechny postupy a nadšení německých jednotek, kalich hořkosti museli vypít němečtí výsadkáři. Operace „Stosser“ – Jestřáb – skončila velkolepým krachem.
Operace Jestřábe se týkala výsadku parašutistů v obvodu Baraque Michel. Této akci velel podplukovník von dr Heydte, jeden z účastníků vzdušných bojů na Krétu. Jeho uniformu zdobila stužka za výsadek na Krétu, které si mimochodem cenil nejvíce ze všech svých vyznamenání.
Akce byla připravena velmi dobře – vzdušný výsadek 1200 mužů, uvolněných z 1. výsadkové armády, se ale zvrtl na lidské hlouposti. Protože divize a pluky nevěděly, o jakou akci se bude jednat, při obdržení pokynů pro uvolnění jistého poštu mužů na výstavu pluku, zbavovali se velitelé vojáků, kteří nebyli příliš na výši.
Podplukovník von dr Heydte nevycházel z údivu. Když se určení muži shromáždili, tak z celkového počtu 1200 mužů bylo asi 300 jakých takýs výsadkářů. Zbývající neprošli žádným bojovým seskokem.
 
Ještě zajímavější bylo letecké zajištění. Pro desant mělo být vyčleněno 106 Junkersů typu 52, ale jejich piloti neměli se vzdušnými výsadky vůbec žádné zkušenosti.
Podplukovník von dr Heydte nevěděl, zda se tomu má smát, nebo se někde zastřelit. Když 14. prosince 1944 při přípravách akce navštívil štáb 6. pancéřové armády SS v Münstereifelu, kde mu byly sděleny podrobnosti bojového úkolu – obsadit Baraque Michel a udržet do příchodu čela 6. pancéřové armády. Znemožnit 1. americké armádě, aby zasáhla se svými jednotkami do bojů o Malmédy a Baugnez.
Po poradě si podplukovníka von dr Heydta vzal stranou brigadeführer Kraemer, kde se za tichého rozhovoru shodli na jediném zhodnocení celého plánu operace Jestřáb – je neproveditelný, ba přímo idiotský.
Za noci z 16. na 17. prosince se s temným hukotem zvedli výsadkové letouny Ju 52 a zamířily na západ. První výsadek omylem shodili ještě nad Německem, teprve další se podařilo shodit až za frontovými liniemi.
 
Tak se stalo, že město Bon se změnilo onu noc v zuřivý blázinec – na město se snášely bílé kopule výsadkářských padáků. Zděšení policisté se dávají na útěk, někteří začali bojovat proti „Američanům“ a jiní přemýšleli a hledali způsob, jak se „Američanům“ čestně vzdát.
Přesto většina výsadku byla shozena v místě akce. Ráno se podplukovník von dr Heydte pokoušel zformovat bojovou jednotku. V noci bylo na místě pouhých 125 mužů s jedním těžkým kulometem a jedním minometem. Před svítáním dorazilo ještě 150 výsadkářů – a to bylo již všechno. Zbytek mužů byl roztroušen po celé trase letu.
S těmito „zbytky“ výsadkového pluku se nedá bojovat proti nepříteli, uzavřel podplukovník von dr Heydte celou situaci. Po tři dny se skrývali v lesích a vyčkávaly jednotky obergruppenführera Dietricha, velitele 6. pancéřové armády SS. 
Po tlupách se pokoušely zbytky výsadkářů proniknout na východ zpět ke svým jednotkám. Bojovali předem ztracený boj.
 
Jedna ze základních věcí tvrdě zasáhla do plánů operace v Ardenách. Pohonné hmoty. Je sice pravda, že jednotky se měly držet svého plánu, ale začalo váznout zásobování benzínem. Proto se postupující jednotky začaly zaměřovat na místa, kde se nacházely americké sklady benzínu.
K jednomu takovému skladu směřovala rota tanků sturmbannführera Berdiecka s cisternami. 
 
Stráže kolem skladu zaregistrovaly podivný hukot. Spojení bylo přerušené. Vojáci, kteří se shodou náhod shromáždili v tomto skladu, byli rozhodnuti jej nevydat.
„Od Ambléve sem jedou germánský tanky,“ vykřikoval hlídkující voják od brány skladu.
„Kolik jich je?“ otázal se velící poručík. Neměl ještě žádné bojové zkušenosti. Byl sem přeložen před týdnem přímo ze Států. Jeho pohled na válku byl spíše psychologický než velitelský.
„Co budeme dělat?“ uvažoval poručík nahlas. „Zapálit sklad a ustoupit?“
„Na zapálení skladu je času dost,“ prohodil podplukovník, který se zde ocitl náhodou, protože ustupoval se svojí jednotkou a byl zraněn. „Ten benzín nás ve skutečnosti chrání. Němci jej potřebují, tak nebudou střílet.“ A rozhlédl se po okolo stojících mužích.
„Pane,“ prohodil opodál stojící podporučík, „jako student jsem pracoval v Texasu na naftových polích….. možná bych věděl, jak těm germánům zatopit a ochránit sklad!“
Dunění zesílilo. Kolona sturmbannführera Berdiecka se přiblížila k cíli svého útoku – ke skladu paliva.
 
Sklad vypadal opuštěně. Sturmbannführer Berdieck se vysunul z věže tanku a pozoroval sklad. Porovnával jej se skladem v Bullingenu a v duchu si blahořečil. Tohle je sklad, kde je nejméně přes milion litrů benzínu. To je dost pro útočné čelo, a ještě zbude pro 1. divizi, která spěchá za předvojem.
„Ten kdo vypálí jedinou ránu proti skladu, dostane ode mne vlastnoručně kulku do čela!“ pronesl tvrdým hlasem sturmbannführer Berdieck do radiostanice. O jeho rozkazech se nediskutuje. A ihned pokračoval: „ Scharführer Diemer! Vyjeďte před kolonu až tam k těm sudům a vyzvěte ty Amerikány, aby se vzdali!“
První tank sebou škubl a vyrazil dopředu. Náhle se nad skladem zakouřilo a tank se zastavil a vzplanul.
„Sakra, protitanková puška,“ napadlo sturmbannführera Berdiecka. „Tankvý klín – vpřed!“ vyštěkl vzteky rozkaz. Dojedou pod svah a potom v boji muže proti muži nemají ti smradlaví amerikáni šanci, připravoval si Berdiak v duchu taktický postup.
Minuly hořící tank. Z věže trčela ruka, jakoby ukazovala směrem ke skladu.
Tanky již byly sotva sto metrů od skladu. Rachot motorů hřměl celým údolím…..
 
Sturmbannführer Berdieck zaregistroval mezi sudy pohyb. Spatřil vojáka, jak se připravuje něco hodit. Granát? Blesklo posměšně hlavou sturmbannführera Berdiecka, to je dost daleko vojáčku, to asi nezvládneš.
Cosi proletělo vzduchem a dopadlo dost daleko vedle tanku.
„Netrefil!“ prohodil s úsměvem Berdieck.
Granát vybuchl. Rozpoutalo se peklo. Půda kolem tanků vzplanula. Sturmbannführer Johann Berdieck, nositel Železného kříže I. třídy, člen nacistické strany od roku 1926, hledí vytřeštěně průzorem. 
„Zpátky!“ začal řvát strachy tankový střelec. Berdieck hledí stále ven. Není schopen slova. Vše okolo hoří. Čelní stěna sudů se zakolíbala a zřítila se. Hořící sudy letí přímo na tanky. Narážejí do nich. Hořící benzín se rozletí a tanky hoří. Výbuch. Kopule tanku odletěla a tank je v plamenech. 
Další sudy se řítí z kopce…..
 
Benzín již útočným jednotkám pluku obersturmbannführera Joachima Peipera z 6. pancéřové armády SS  nikdo nedoveze.   
 
 
Pokračování: Bastogne
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]