Profily



POLSKO 04: Katyň jako katovna (Katyňský masakr)

 

 
Katyňský masakr je označení pro povraždění polských válečných i civilních zajatců vězněných v sovětských koncentračních táborech a táborech pro válečné zajatce, které provedla NKVD v roce 1940. Povražděno bylo přibližně 22 000 mužů – zejména důstojníků a příslušníků polské inteligence.
 
Šestnáct dní poté co nacistické Německo přepadlo 1. září 1939 Polsko a rozpoutalo tak druhou světovou válku v Evropě, se k jeho útoku v souladu s předchozími dohodami spojenými s německo-ruským paktem o neútočení připojil dne 17. září i Sovětský svaz. Ten díky své agresi na východě Polska získal kromě území a porobeného obyvatelstva asi 15 000 válečných zajatců, většinou důstojnických hodností, k nimž cílenými zátahy ještě připojil cca 10 000 příslušníků inteligence (většinou rezervistů) zajatých mimo bojové operace. Ti všichni byli posléze vězněni ve zcela nevyhovujících podmínkách v západním Rusku, Bělorusku a na Ukrajině.
 
Největší tábory pro důstojníky a policisty byly zřízeny v bývalých klášterech, které v té době patřily sovětské bezpečnosti. Byly to kláštery ve Starobělsku na východní Ukrajině, v Kozelsku asi 250 kilometrů jihovýchodně od Smolenska. V těchto táborech byli umístění především důstojníci s vyšší hodností . Třetím v pořadí byl tábor v Ostaškově u jezera Seliger, přibližně 200 kilometrů severozápadně od Moskvy, kde byli internováni policisté, a to až do roku 1940, kdy lidový komisař vnitra SSSR Lavrentij Pavlovič Berija předával Stalinovi spis č. 794/B, ve kterém definuje polské zajatce, jako zatvrzelé odpůrce sovětského systému, bez možnosti nápravy. Konstatuje, že NKVD považuje za nežádoucí, aby se tito prominentní váleční zajatci, nepřátelsky smýšlející vůči SSSR a komunismu vůbec, vrátili domů. Navrhuje řešení speciálním způsobem - použití nejvyššího možného trestu proti výše uvedeným - popravu zastřelením.
 
 
Příkaz k popravě polských zajatců vydali 5. března nejvyšší vůdci Sovětského svazu – Stalin, Vorošilov, Molotov a šéf Státního výboru obrany Anastáz Mikojan. Vraždy měly být prováděny na třech centrálních místech – v Katyni, Ostaškově a Starobělsku –, ale NKVD zabíjela polskou elitu i na mnoha dalších místech. 
Morbidní plán vyhlazení tisíců nevinných lidí byl tedy schválen a NKVD mohla zahájit dle svého žargonu "mokrou práci" čili klasické vraždění. Dle svých plánů mělo být během pěti týdnů vše hotovo s důrazem na požadavek - nikdo nepřežije, žádní očití svědci. Ovšem ututlat masakr takovýchto rozměrů se nikdy nezdaří naprosto dokonale a tak se v průběhu let objevila sice nemnohá (NKVD odvedla opravdu slušnou práci), ale přesto nějaká svědectví.
 
 „Asi deset let bylo katynského lesa, v němž se nalézá zámek, používáno jako sanatoria pro vyšší úředníky NKVD. Celý les byl oplocen ostnatým drátem do výše 2 metrů a střežen ozbrojenou stráží. Cizím osobám byl přístup do lesa úplně zakázán. Z úředníků jsem neznal nikoho, znal jsem jen domovníka Romana Sergejeviče. Na jaře 1940 asi po 4—5 týdnů denně jezdila 3—4 nákladní auta, naložená lidmi, do lesa a tam byli prý ti lidé od členů NKVD zastřeleni. Vozy byly uzavřené, takže nikdo nemohl viděti, co je v nich. Jednoho dne. když jsem byl na nádraží v Gnězdové, viděl jsem. jak ze železničních vagonů přestupují do vozů, které jsem od dřívějška znal, muži a jak jedou směrem k lesu. Co se s muži stalo, nemohu říci. neboť se nikdo neodvážil do jejich blízkosti, ale střílení a křiky mužských hlasů jsem slyšel až do svého bytu a proto se domnívám, že ti muži byli zastřeleni. V okolí nebylo žádným tajemstvím, že tu byli od NKVD zastřeleni Poláci. Lidé vypravovali, že šlo asi o 10000 Poláků.“  (z dobového svědectví)
 
 
Přísně střežené transporty se zajatci určenými k likvidaci byly vypravovány v období od 3. dubna do 12. května. Z nádraží byli důstojníci převáženi autobusem na místo masakru, tam jim nad připravenými doly byly svázány ruce za zády a ránou do krku nebo v týl byli popraveni, ránou z německých pistoli Walther ráže 7,65 mm. Některé oběti byly dobíjeny čtyřhrannými ruskými bodáky. Když chtěl někdo odporovat, přehodil mu popravčí přes hlavu kabát, podvázal jej pod krkem a takto zahaleného kápí jej odvedl k jámě. Ostatním se musel naskytnout hrůzostrašný pohled. V širokých, hlubokých jámách leželi jejich kolegové. Po tělech šlapaly popravčí čety, smykaly jimi a brodily se krví jako řezníci na jatkách. Je velmi pravděpodobné, že část zajatců byla ale zavražděna ve sklepeních věznice obvodního sídla NKVD ve Smolensku. Svědčí o tom fakt, že v některých hromadných hrobech byly oběti uloženy jinak než v ostatních. Byly systematicky naskládány tváří dolů vedle sebe, což svědčí o posmrtném ukládání obětí.
 
Mezi zavražděnými, jejichž počet se vyšplhal asi na 26 tisíc, byl například i bratr premiéra polské exilové vlády, generál Franciszek Sikorski nebo Xawery Czernicki.
Další řádově tisíce lidí byly povražděny v roce 1941. Z důvodu neshody, které z těchto zavražděných zahrnout pod pojem Katyňský masakr a které nikoliv, kolísají udávané počty obětí masakru, a to v rozmezí 15 000 - 28 000 lidí. 
 
 
Po vypuknutí Velké vlastenecké války se polská exilová vláda pokoušela vymoci propuštění svých Sovětským svazem vězněných občanů a vojáků včetně těchto povražděných, o nichž se domnívala (nebo v to alespoň doufala), že ještě žijí. Stalin tehdy tvrdil, že ve zmatcích na začátku bojů uprchli a on o nich nic neví. V roce 1943 byly německou armádou u Katyně objeveny první masové hroby, do nichž byli zmasakrovaní zajatci pohřbeni. Německo si svůj objev samozřejmě nenechalo pro sebe a propagandisticky ho využilo. Celá světová veřejnost, včetně polské exilové vlády v Londýně, se tímto šokujícím způsobem dověděla, kam se poděly tisíce důstojníků zajatých Rudou armádou, pohřešovaných od roku 1940. 
 
Rádio Berlín podává zprávu o nalezení hromadných hrobů s ostatky polských vojáků v katyňském lese. Pečlivě připravená kampaň informovala svět o tom, že " několik tisíců důstojníků bývalé Polské armády, kteří byli v roce 1939 internování na území SSSR bylo bestiálně zavražděno bolševiky".
 
 
Sovětská informační kancelář se rázně ohradila proti "fašistickým lžím" a označila Němce za autory katyňského zločinu. Oznámila, že polští váleční zajatci byli v okolí Smolenska na stavebních pracích, kde padli do německého zajetí a byli povraždění.
 
Pro polské orgány bylo toto prohlášení velkým překvapením - vždyť víc jak dvacet měsíců jim sověti předkládali stále nové a nové historky o osudech pohřešovaných důstojníků... chmurné obavy začínaly přerůstat v krutou pravdu.
Krátce na to se Německo, ale i Polsko obrací na Mezinárodní červený kříž s žádosti o přezkoumání katyňské záležitosti mezinárodní komisí.
 
Jedeme-li po silnici ze Smolenska do Vitěbska, tu ve vzdálenosti 14 km od Smolenska se nalézá vesnice a železniční stanice Gněz dová. Odtud ve vzdálenosti 2 km před obcí Katynem, nalézá se v levo mezi silnicí a Dněprem borový lesík se stromy tlouštky 10—20 cm, kterým vede od silnice lehce klikatá cesta délky asi 300 m, končící na konci lesíku u zámku nad Dněprem. Vedle zámku stojí garáž a jeden obytný dům. Ve vzdálenosti asi 100 m od silnice, po pravé straně této cesty, bylo odkryto 7 hromadných hrobů blízko sebe uložených a po levé straně cesty 4 hromadné hroby. V 7 hrobech na pravé straně byly mrtvoly polských důstojníků, ve 3 hrobech po levé straně byly osoby civilní a ve zbývajícím rovněž polští důstojníci. Tento hrob byl objeven až po 1. červnu 1943 a nebyl námi prohlédnut. Hroby byly očíslovány čísly na pravé straně 1—7, na levé straně 8—11. 
Všechny námi prohlédnuté mrtvoly měly střelné rány v zá hlaví, toliko jedna měla střelnou ránu do čela. Projektily byly většinou nalezeny v kosti čelní, u některých šlo o průstřel. Rány byly vypáleny z bezprostřední blízkosti krátkou ruční zbraní ráže 7.65. Značný počet mrtvol měl ruce svázané na zádech motouzem, některé mrtvoly, zvláště z hrobu č. 5, jež měly rovněž střelnou ránu v záhlaví, měly plášť přetažený přes hlavu a prostor mezi pláštěm a hlavou měly vyplněný pilinami. Tyto obaly hlavy byly na krku přitaženy provazem. Jaký účel byl tím sledován těžko říci, snad aby byla znemožněna obrana, snad, poněvadž bylo silně omezeno dýchání, byly to známky mučení.
(ze svědectví jednoho z členů vyšetřovací komise)
 
 
Koncem dubna Sovětský svaz oznámil přerušení diplomatických styků s polskou exilovou vládou. Ještě předtím Stalin v tajných depeších spojencům, obviňuje Sikorského vládu z dohody s Hitlerem a porušení spojeneckých smluv se SSSR.
 
26.9.1943 Oblast Smolenska je osvobozena Rudou armádou. Okamžitě je zřízená " Zvláštní komise pro ustanovení a prozkoumání popravy válečných zajatců - polských důstojníků nacistickými nájezdníky " . Předsedou komise byl akademik N. Burdienko a členy se mohli stát pouze občané SSSR. Nebyl do ni dokonce povolán nikdo z Poláků ze Svazu polských vlastenců, ani z Berlingový armády. Komise okamžitě zahajuje výslechy "svědků" a sběr důkazů.
 
Do Katyně bylo pozváno sedmnáct zahraničních novinářů, kterým byla předvedená vzorová pitva a na tiskové konferenci byli seznámení se závěry komise a důkazy které komise sebrala. Pitvy neprobíhaly na tělech náhodně vytažených z hrobů, ale na ostatcích připravených před stany. Vše probíhalo pod přísnou kontrolou a pod dohledem filmových kamer. Během tiskové konference byly novinářům předvedeno všech devět (!) důkazů nalezených v hrobech. Ve skleněných vitrínách se nacházely útržky novin, jeden dopis, dvě pohlednice, potvrzení z čistírny... Ani jeden z těchto důkazů však nebyl vyzvednut z masových hrobů za přítomnosti neutrálních pozorovatelů.
 
 
 I v průběhu Norimberského procesu se Sovětský svaz nejprve pokusil svalit vinu za masakr na poražené Německo, to však nebylo reálné, neboť dostupné důkazy byly dost průkazné. 
 
Stalinská verze tak byla po dlouhá léta, díky propagandě v SSSR ale i PLR, vydávána za pravdu. Katyňská lež se tak stala jedním ze základních kamenů komunistické vlády v lidovém Polsku. Našlo se jen málo statečných jedinců, kteří se odvážili ukázat prstem na pravé viníky masakru. Odměnou za tento čin jim však byly jen perzekuce a vězení. Čtyřicet let ticha si totalitní moc vynucovala tvrdou represí. Katyňská tragédie tak žila dál jen v srdcích pozůstalých. 11.listopadu 1976 udělil exilový prezident Polské Republiky v Londýně profesor Stanisław Ostrowski, všem polským vojákům zavražděným v Katyni a jiných místech poprav, kříž Virtuti Militari.
 
Sovětský svaz popíral svou vinu až do roku 1990, kdy připustil, že jde o zločin stalinismu. Posléze i označil zbylé masové hroby a vydal kopie klíčových dokumentů, včetně rozhodnutí o likvidaci zajatců podepsaného vedením SSSR. Přesto však panují stále nejasnosti, týkající se tehdejších událostí, případně jsou události Katyňského masakru zcela zpochybňovány. Na konci dubna roku 2010 byly elektronické kopie základních dokumentů o masakru na příkaz prezidenta Medveděva zveřejněny na stránkách ruské Federální archívní agentury.
 
Doslov:
“Právě tak jako v lese u Katyně mohl být jednou třebas v lesích Čech a Moravy připraven bolševickými likvidačními oddíly hromadný hrob pro inteligenci českou. Metoda bolševismu zůstává vždy táž. Pokaždé, kdy pod moc katů GPU (sovětská rozvědka) přišla nová země, byli její vedoucí mužové a představitelé inteligence pobiti.“
 
 
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]