Profily



Sokolovo: Bitva bez propagandistické glorioly.

 

 

 
 „V průběhu tří dnů padlo a bylo zraněno na 500 vojáků, většinou židovských. Plukovník Svoboda nás tehdy použil jako strategických pokusných králíků v boji proti Němcům“  (Artur Alter)
 
Otakar Jaroš s tváří herce Štěpánka stojí před kostelem a se svým špaginem to sype do předního pancíře tanku, který jede přímo proti němu. Tank pořád nevybuchuje. Sakra. Otakar tedy sahá za opasek pro granát, ale vzápětí mu přes vzpřímenou hruď projede kulometná dávka.
 
Stop! Všechno špatně. Ano, pravda je, že při obraně Sokolova Otakar Jaroš hrdinně padl, nikoliv však tak, že by se rozstřílen na hadry vypotácel z kostela, aby navzdory svým zraněním pořád střílel, až do posledního dechu, ale tak, že si ho, zraněného smrt našla, když ho přejel německý transportér. Podle jiné z verzí se nadporučík Jaroš právě chystal hodit pod přijíždějící německý tank granát, když ho zasáhla dávka z kulometu přímo do prsou. Podle další ho zasáhly střepiny granátu. V každém případě byl kolem sedmé hodiny večerní, smrtelně raněn do prsou.
 
Za své hrdinství byl jako jeden z mála v této bitvě vyzdvižen. Byl in memorian povýšen na kapitána a zároveň mu byl jako prvnímu cizinci udělen (rovněž in memoriam) titul Hrdina Sovětského svazu. A bonusem dostal v komunistické propagandě nálepku mladého nadšeného komunisty. Což je nesmysl. Otakar Jaroš byl prvorepublikový důstojník, který s komunisty neměl nic společného. Naopak, jako prvorepublikovému důstojníkovi mu vadilo politické ovlivňování jednotky, neměl rád politruky a jakékoliv bolševické propagátory. Tolik k nejkřilavějšímu rozporu v souvislosti s Bitvou, jež se stala hojným předmětem propagandy, stejně jako námětem k velkolepému (byť historicky „trochu“ poupravenému) filmu Sokolovo z roku 1974.
 
A o co vlastně v bitvě o Sokolovo šlo? 
 
Rudá armáda s koncem února dobyla  Charkov a bylo tak třeba udržet postavení na nově budované obranné linii na řece Mža. Přístupy k Sokolovu v první linii bránil proti přesile o osady Taranovka sovětský 78. gardový střelecký pluk a 1. československý prapor, který zde měl projít svým prvním válečným křestem zde prováděl opevňovací práce. Problémem však bylo, že Mža byla zamrzlá, a proto nebylo hrozilo, že se přes ní dostanou německé tanky. 
 
Generál Ludvík Svoboda tudíž rozhodl, že se jedna posílená rota přesune před řeku Mžu, kde v dobře strategicky úmístěné vesnici Sokolovo zaujme vysunuté obranné postavení, které by případný německý přesun přes Mžu mohlo zastavit, popřípadě zbrzdit do příchodu sovětských posil.
 
A předpoklad německého útoku byl správný. Již od 6. března docházelo k drobným střetům průzkumných hlídek a dne 8. března 1943 okolo půl druhé hodiny odpoledne ve směru na Sokolovo zaútočilo čtrnáct německých tanků. Jejich postup však byl okamžitě palbou zastaven. Obránci jásali, nicméně netušili, že v tomto případě nešlo o útok, ale o průzkum bojem, spojený se lstí. Zdánlivě zneškodněné tanky před Sokolovem sloužily jako účelná pozorovatelna československých pozic a tak, když  němečtí pozorovatelé rozkryly systém sokolovské obrany, mohli dojít ke skutečnému útoku. Hned prvními přesně mířenými výstřely domněle zničených tanků Němci zlikvidovali obráncům jedno ze dvou protitankových pětačtyřicetimilimetrových děl a těžký kulomet. A začalo peklo.
 
Obráncům Sokolova již kromě praporní palebné podpory zůstal jen jeden protitankový kanón, protitankové pušky a granáty. Zbraně, které nemohly prorazit čelní pancíř německých tanků. Střílelo se tedy na pás anebo z boku a zezadu pod věž či do prostoru motoru. Těmito prostředky samozřejmě naši vojáci nemohli zadržet lavinu zhruba čtyřiceti tanků, která se na ně valila. Situace začínala být kritická. Přesila stojící proti sokolovské rotě vedené nadporučíkem Otakarem Jarošem byla příliš velká. Vojáci i přes nepříliš dostatečné vybavení odrazili několik útoků pěchoty a zničili dalších pár tanků. Nicméně sil rychle ubývalo. Kolem páté hodiny odpolední vojáci zaujali kruhovou obranu kolem sokolovského kostela a v té samé době Ludvík Svoboda konečně rozhodl, že vyšle do protiútoku sovětské tanky, které měl k dispozici. Ovšem ty na místo určení nedorazily. Pod prvním z nich se při přejezdu přes řeku probořil led, takže cesta k Sokolovu byla odříznuta.
 
Toto však znamenalo i fakt, že význam předsunutého stanoviště je již zbytečný. Nebezpečí, že by se přes řeku mohl dostat nepřítel pominulo. Svoboda tak vydává rozkaz k opuštění pozic a ústupu, jenže díky německému minometného ostřelování bylo přerušeno telefonní vedení a zároveň byla zničena i radiostanice. Neprošly ani spojky, které měly rozkaz předat osobně. Němci je zlikvidovali. Jarošova rota tak byla beznadějně odříznuta a odkázána svému osudu.
 
A tak u sokolovského kostela pokračoval boj do posledního muže, který sice neměl šanci uspět, ale prokázal hrdinství a odolnost Čechoslováků, kteří si zde krví vybojovali respekt. Mnoho hrdinských činů bylo zapomenuto, třeba když vojín Černý nejprve zlikvidoval granátem jeden německý tank, poté vhodil další protitankový granát dovnitř obrněného vozidla, kde zlikvidoval dvacet německých vojáků, přesná muška odstřelovačky Marie Ljajkové s níž sestřelila čtyři nacistické vojáky v kulometném hnízdě, nebo když Antonín Sochor pronikl se svou četou hořící vsí až do týla německého vojska, kde průzkumníci pod jeho velením zneškodnili skupinu německých tankistů. Vyzdviženo a posléze propagandisticky upraveno bylo pouze zmíněné hrdinství Otakara Jaroše, což jeho míru rozhodně nesnižuje, jen charakterizuje válečnou, posléze komunistickou propagandu, která se neštítila parazitovat na čemkoliv, co se jí hodilo do krámu. 
 
Po setmění pak prudké boje postupně utichali a zbytky přeživších Čechoslováků se konečně mohli mohli pod rouškou noci stahovat zpět k praporu.
 
I přes nesporné hrdinství Čechoslováků však budovaná linie před Charkovem nevydržela. Československý prapor byl ze svých pozic stažen již 13. března a 15. března 1943 byl Němci znovudobyt Charkov, což znamenalo pro mnohé raněné Čechy v charkovských nemocnicích, okamžitou smrt. Jako občané protektorátu, tedy součásti Říše, nebyli totiž vnímáni jako vojáci, ale zrádci. A se zrádci se vždy konal velmi krátký proces.
 
„V průběhu tří dnů padlo a bylo zraněno na 500 vojáků, většinou židovských. Plukovník Svoboda nás tehdy použil jako strategických pokusných králíků v boji proti Němcům.“ Ještě tvrději se vyjádřil Karel Hahn: „Považuji bitvu za velký debakl. Bylo to velmi neodpovědné, poslat lidi s obyčejnými puškami proti německým tankům a motorizovaným vojskům. Ruská podpora pozůstávala jen z několika děl, ale Rusové byli první, kteří z boje utekli. Morálka a celistvost naší jednotky udržoval více kapitán Lomský než Svoboda. To, co se o tom všem potom oficiálně psalo, to už byly vykonstruované legendy, kterých bylo třeba z propagačních důvodů.“ (Artur Alter)
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]