Profily



Operace Irácká svoboda: důvod se vždycky najde

 

 
Po skončení poslední války se sice v Iráku formoval proti Saddámovi odpor, který hrozil přerůst v občanskou válku, ale Husajn, který si sice neuměl poradit s americkou invazí, domácí problémy řešit uměl. A to velmi efektivně. 
 
Oficiální zpráva zněla: Přestože by americká vláda tehdy uvítala změnu iráckého režimu, rozhodla se nevměšovat do vnitřních záležitostí země. Jinými slovy Amerika vyprovokovala povstání šíitů v Iráku, ovšem slibovanou pomoc povstalcům pak odmítla, což bylo pro rebely fatální. Husajn povstání krvavě potlačil, k čemuž využil své republikánské gardy, kterou spolu se svými nejlepšími jednotkami během války stáhl do ústraní, aby předešel jejich zničení. 
 
 
Tiskový mluvčí prezidenta Bushe prohlásil: "Pro uchování stability v této oblasti je dobré, že si Irák udržel územní celistvost". A tak zatímco se spojenecké armády vracely do svých zemí, pohodlně zlikvidovaly elitní Saddámovy jednotky šíitské povstání v Jižním Iráku a kurdskou opozici na severu země. Tehdejší americká nedůslednost umožnila Saddámovi opět upevnit svou diktaturu a konečné řešení problémů v této oblasti se odsunulo na neurčito. Jinými slovy, v Perském zálivu se mělo v budoucnosti odehrát ještě třetí dějství. Tentokrát však definitivní. Alespoň pro režim Saddáma Husajna.
 
 
Záminkou se stal starý osvědčený strašák v podobě zbraní hromadného ničení, který fungoval již od dob studené války, hnacím motorem humanismus a potřeba konečně přinést (když jsme se na to minule vykašlali) nebohému, Husajnem tyranizovanému národu svobodu. To sedí, „svoboda“ je totiž další, v Americe hodně frekventované slovo. A tak nám vznikla operace Irácká svoboda, a Saddámovi, spolu s jeho režimem, začaly běžet poslední dny. Protože když si Amerika něco vezme do hlavy, tak to prostě půjde. Obzvlášť když jde o ropu. Nebo, ještě lépe, o dominanci.
 
 
A tak s kamarády Brity po boku, vtrhla americká vojska zase do Iráku. Psal se 20. březen 2003 a oficiálním smyslem invaze bylo zbavit Irák zbraní hromadného ničení, jejichž údajdnou existenci údajně potvrdili všechny světové zpravodajské světové služby, a které i Iráku nebyly. Reálnějším důvodem bylo zbavit Irák Saddáma Husajna a jeho mocenského aparátu, který měl být údajně napojen na teroristickou organizaci Al Kajdá. Toto spojení sice rovněž nikdy nebylo prokázáno, ale v očích Američanů dokonale posvětilo cokoliv, čeho se americká armáda v Iráku dopustila. Vzpomínka na teroristický útok Al Kajdy směřovaný na Trade World Center, byla doposud hodně živá. Nastolení demokracie v zemi ovládané tyranem, bylo až na třetím místě. Na rozdíl od ropy osudy prostých Iráčanů Ameriku moc nezajímaly, což   její velení prokázalo již po předchozí Pouštní bouři, kdy je nechalo na pospas jejich „milovanému“ diktátorovi.
 
 
IInvazní vojska nejprve směřovala hlavně k Bagdádu, k přístavům a ropným polím na jihu. Severní frontu otevřely britsko-americké a kurdské síly až koncem března. Porážka regulérních iráckých sil byla rychlá. Agent FBI George Piro, který vyslýchal svrženého iráckého vůdce, řekl, že Husajn s invazí nepočítal a očekával jen omezený letecký útok.  
 
 
Husajnova armáda nepředstavovala tak tvrdý oříšek, jak se stratégové obávali, za tři týdny se spojenecká vojska přiblížila k Bagdádu a 1. května americký prezident Georg Bush z lodi USS Abraham Lincoln oznámil ukončení velkých vojenských operací. 
 
 
Po rychlém vítězství se dostavilo vystřízlivění. S ostudou splasklo Bushovo tvrzení, že Husajn vlastní zbraně hromadného ničení. Prezident sice posléze i tento svůj omyl přiznal – ovšem s tím, že v té době si to prý myslely všechny zpravodajské služby ve světě. Byla to skvělá blamáž, tak skvělá, že podle ní vznikl poměrně slušný film Zelená zóna. Navíc americká administrativa tvrdila, že sunnita Husajn byl propojen se sunnitskou teroristickou organizací Al-Kajda, která zosnovala útok proti USA 11. září. Ani to nebyla pravda, uzavřela americká Komise 11. září a po ní i Pentagon. 
 
 
Husajn navíc neusiloval o útoky na cizí země. "Hlavními cíli iráckých státních teroristických operací byli iráčtí občané, jak uvnitř, tak mimo Irák,“ konstatoval Pentagon, podle jehož zprávy si Saddám Husajn a jeho strana Baas chtěli pojistit moc. Proto masakrovali většinové šíity a vzbouřenecké Kurdy. Nic osobního, nic výbojného, jen další čistka.  Tak se holt muselo hrát na věčný evergréén o demokracii a svobodě porobenému lidu, který konečně mohl svrhnout Sussajnovu sochu v nadživotní velikosti. 
 
 
Čistka se nakonec uskutečnila na druhé straně barikády. USA vypracovaly seznam 55 nejhledanějších iráckých představitelů (v podobě hracích karet, aby to byla alespoň trochu šou), ze kterého bylo 42 osobností zadrženo. Oba Saddámovi synové, Udaj a Kusaj, byli zabiti v boji. Tři osoby - bývalý viceprezident Táhá Jasín Ramadán, Saddám Husajn a nevlastní Saddámův bratr Barzán Ibráhím Tikrítí, byly popraveny. Na útěku je stále 11 osobností, mimo jiné někdejší "muž číslo dvě" Izzat Ibráhím či bývalý viceprezident Táhá Muhíaddín Maaruf.
 
 
A Irák? Stál o svobodu a demokracii? Série nepokojů, pumových útoků a četných incidentů táhnoucí se od osvobození napovídala, že moc ne. Fakt, že mnohými civilisty byli Američané vnímáni jako okupanti, rovněž. Mírový vývoj tak začaly komplikovat třenice mezi většinovými šíity a menšinovými sunnity a zejména sebevražedné útoky místních radikálů. V zemi se tak oproti původním plánům natrvalo usídlily desetitisíce vojáků, kteří na situaci v zemi dohlíželi. Občanská válka, povstalecké hnutí, neustálé boje, bombové útoky, zvyšující se počty mrtvých na obou stranách. Saddám se koncem roku 2006 zhoupl na oprátce a do Iráku stále a stále přicházeli další americké posily. Irácká svoboda, se kterou roku 2003 Američané vtrhli do Iráku, ne a ne přijít. Klad? Ano, byla zvolena demokratická vláda Iráku. Ta by ale bez podpory Američanů nedokázala přežít ani pár měsíců.
 
 
Vedle neustálých bojů, v nichž figurovaly nejen automobily naplněné výbušninami, nebo povstalecké používání chlóru jako bojového prostředku, plnily noviny i titulky o nekorektním chování Američanů ve věznicích, kteří zde ponižovali vězně (Svlékali vězně a nutili lehat si jeden přes druhého, na hlavu jim dávali kápě, vodili je na vodítkách, vydrážděné psy nechávali štěkat těsně u jejich obličejů. Na hlavy jim nasazovali dámské kalhotky potřísněné menstruační krví), nebo Britech, kteří si vybíjeli frustraci na bezbranných obětech. Irák tak byl i po letech předmětem mnoha protichůdných názorů. Americký kongres navíc neustále poukazoval, že tato válka stojí americké poplatníky stále větší balík peněz. Ta to tváří v tvář finanční krizi, která se v roce 2009 v Americe zjevila jako jako nechutný přízrak, který posléze zachvátil celý svět, nebylo dobré.
 
 
O stažení amerických vojsk z Iráku se definitivně rozhodlo až v roce 2010. Prezidenta Bushe vystřídal prezident Obama (první afroameričan v tomto úřadu), který se nechal slyšet, že jednou z lekcí války v Iráku je, že Spojené státy ve světě nemůžou fungovat pouze jako vojenská mocnost. Obama si byl totiž dobře vědom faktu, že válka v Iráku, zlomila Bushovi vaz. S každým dalším rokem vleklého konfliktu jeho popularita stále více a více klesala. Obamův krok se však moc nelíbil irácké vládě. Ministr zahraničních věcí Hošjar Zebarí prohlásil, že Washington přerušuje vazby příliš rychle: „Vzkazují nám tím: ‘Vyřešte si rychle svoje problémy, ať se můžeme rychle stáhnout‘.“ Inu, zvyk je železná košile.
 
 
A byl konec. Americká vojenská mise v Iráku stála život 4400 amerických vojáků a USA na ni vynaložily tisíce miliard dolarů. Po sedmi a půl letech byla v srpnu 2010 stažena poslední bojová brigáda a v Iráku zůstalo jen 50.000 k zabezpečení týlu a výcviku iráckých bezpečnostních sil v rámci operace Nový úsvit.
 
Ona totiž vždycky je nějaká operace.
 
"Před Irákem stojí velké výzvy, ale Spojené státy mohou odcházet z této země se vztyčenou hlavou." (Barack Obama, americký prezident, v projevu, v němž formálně ukončil operaci Irácká svoboda)
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]