Profily



STALINGRAD 02: Nepřítel před branami

 

 
Stalin správně předpokládal, že dobytí Stalingradu je pro Hitlera nepochybně nejdůležitější a nejprestižnější částí jeho strategického plánu v tomto tažení. 
 
Proto prohlásil, že je nutné udržet Stalingrad za každou cenu. Hitler byl zase přesvědčen, že Rusové díky předchozím ztrátám přišly o své hlavní síly, a tudíž nebude problém „rozdrtit jejich zbytky“. Podle jeho záměru měla právě bitva o Stalingrad nejen Rudou Armádu demoralizovat, ale současně jí zlomit vaz. Hitlerův následovný plán byl prostý – po rozdrcení Sovětů vyhnat Anglosasy z Afriky, poté projet Blízký Východ, odříznout Indii a odtud provést výpad do Ameriky. Tím by se stal pánem světa. A tak bylo třeba rozdrtit ten kamínkek v cestě jménem Stalingrad. Kamínek, který se navzdory Hiterovým plánům stal balvanem, který ne a ne puknout.  
Podle původního Hitlerova plánu měla německá vojska dne 25. července stanout v dobytém Stalingradu.
 
A tak dne 17. června generálplukovník Friedrich Paulus zaútočil se dvěma klíny o síle 17 pěších, čtyř tankových a čtyř motorizovaných divizí. Bitva o Stalingrad začala. Její první epizoda trvala 20 dní, Němci byli odraženi a Rusové získali čas na zesílení obrany Stalingradu. Civilisti a pracující žijící ve Stalingradu pod vedením komunistů opevňují město. Denně pracovalo na obranných pracích přes 150 000 místních obyvatel, bylo přemístěno několik desítek miliónů kubických metrů zeminy. Zde iž nejde o populisticky vynucovaný patriotismus, zde jde už o přežití. 
 
Sověti formují obranu západně od Donu. Na rozkaz Timošenka generálmajor Kolpakči shromažďuje hlavní síly sovětské 62. armády ve velkém oblouku Donu, v oblasti Kalače. Ve vzdálenosti 70 km od Stalingradu je opevněn ohyb řeky Donu. Když 20.července německá 6. armáda začíná útočit, musí tento oblouk před Kalačí překonat, aby mohla pokračovat na Stalingrad.  Generál Paulus plánuje útok na kalačské předmostí jako klasickou klešťovou (obkličovací) operaci.  První útok se nedaří, Sověti jsou opevněni za minovými poli. 
 
25. července 1942 (tedy v den, kdy měl podle původního plánu Stalingrad dobyt) ve 3 hodiny 30 minut zaútočí Němci znovu, prorazí sovětské opevněné pozice a ovládnou výšiny západně od potoka Solenaja. Tady odrazí sovětské protiútoky. Přijde však průtrž mračen, ta pomůže sovětské 229. a 214. střelecké divizi udržet další obranu a znemožní postup Němců. 
 
Další den, 26. července 1942, ale již prorazí 26. mechanizovaný pluk sovětskou obranu u potoka Solenaja a vytvoří mezeru na východ. 
 
Za svítání 27. července 1942 se německý postup dostává až k Volze. Most přes řeku Volhu Sověti částečně zničí. Německé jednotky jsou již slabé a úder přes řeku po úzké šíji mezi Donem a Volhou směrem na Stalingrad nelze nyní uskutečnit. Je třeba nejprve zničit silné ruské síly západně od řeky Don a také východně od Donu, kde mezitím Rusové soustředili dvě armády. Proti těmto dvěma sovětským armádám nemají v této chvíli šanci čela německých tankových svazů proniknout. 
 
Poslední kolo v bitvě o Kalač zahajují Němci 6. srpna 1942. Německá 24. Tanková divize a její 24. Tankový prapor plukovníka Riebela zaútočí z předměstí na Čiru, prorazí sovětskou obranu a postupuje severním směrem na Kalač. Ke Kalači zbývá 30 km. Rusové se zoufale brání. Je to poslední závora před Stalingradem. 
 
Dne 7. srpna se tanková armáda generálplukovníka H. Hotha dostala od jihu na vzdálenost 30 km od Stalingradu.
 
Kotel uzavřou německé tankové divize u Kalače dne 8. srpna 1942. V kotli je uzavřeno 9 sovětských střeleckých divizí, 2 motorizované a 7 tankových brigád ze sovětské 1. ta a 62. armády.  Němci ukořistí 1 000 tanků a obrněných vozidel a 750 děl. Německá 6. armáda se tak dostala k „vnější obraně“ Stalingradu. Jenomže vyčišťovací boje v prostoru Kalače, stejně jako dobytí mostů a předmostí na Donu, které jsou nutné k úderu na Stalingrad, proti houževnaté sovětské obraně trvá ještě 14 dní. 
 
Dne 21. srpna německé jednotky prolomily vnější obranu a pěší divize Seydlitzova sboru, přejdou severně od Kalače na dvou místech 1000 metrů široký Don a vybudují předmostí u Lučinskoj a Vertjači. Paulusův plán nyní zní – prorazit koridor mezi Donem a Volhou, odříznout Stalingrad od severu a poté jej z jihu dobýt. 
 
23. srpen byl stanoven jako den hlavního útoku. Útok zahájila obrovská minometná a dělostřelecká příprava podpořená 2000 bojovými vzlety luftwaffe. 23. srpna tak začalo největší bombardování na východní frontě, jehož obětí se stal  právě Stalingrad. Dokonalé město, na něž byli jeho obyvatelé tak hrdí, se zahradami podél západního břehu Volhy a vysokými, štíhlými budovami, jež mu dodávaly moderní kubistický vzhled, se stalo peklem. Stovky bombardérů německé luftwaffe provedlo několik kobercových náletů, byly ničeny jak průmyslové objekty, tak obytné čtvrti, jejichž dřevěné domy okamžitě lehly popelem, zůstaly jen cihlové komíny. Jejich řady vypadaly jako surrealistický hřbitov. Bomby dopadly i na vodárnu, telefonní ústřednu a hlavní stalingradskou nemocnici. Kouř ze zapálených nádrží na ropu byl vidět až 300 km daleko a dosahoval výšky 3 km. Kvůli prachu a dýmu nebylo vidět na víc než pět metrů.
 
Nařízení Stalingradského Městského Výboru branné moci o vyhlášení stanného práva ve městě Stalingrad 
 
Č.406a 25.srpna 1942 
Ve spojení s hrozícím obsazením města ze strany protivníka vyhlašujeme od 24.00 hodin dne 25.srpna stanné právo ve městě Stalingrad. 
Zavázat náčelníka městské zóny Stalingradu, plukovníka Sarajeva a velitele města, majora Demčenka, vypracovat náležité kroky pro udržení pořádku a to jak civilního obyvatelstva, tak i vojenských částí, všemožně ochránit osobní bezpečí obyvatelstva města, hospodářský majetek a osobní majetek občanů. 
Lidé, kteří budou drancovat a olupovat raněné a zabité (marodéry) a zloději budou na místě zastřeleni bez soudu a vyšetřování. Všechny nepřátelské narušitele všeobecného pořádku a bezpečí ve městě předat vojenskému tribunálu. 
Vojenskému prokurátorovi a Vojenskému tribunálu budou materiály o narušitelých všeobecného pořádku a bezpečí ve městě zaslány během 24 hodin. 
 
Ve Stalingradu žilo tehdy asi 600 tis. Obyvatel. V prvním týdnu náletů jich bylo asi 40 tis. zabito. V těchto dnech Stalin zakázal evakuaci obyvatelstva, ani po svolení ovšem nebylo snadné se z města dostat. Při plavbě přes Volhu na lodě neustále útočila letadla luftwaffe, přechody přes řeku také ovládalo sovětské NKVD, které upřednostňovalo potřeby Rudé armády před civilisty. Na západním břehu (tedy v samotném Stalingradu) tak zůstalo napospas následující bitvy přes 50 tis. civilních obyvatel.
 
V ten samý den, ve 4 hodiny 30 minut ráno, Němci vyrážejí kupředu v několika fázích. 16. tanková divize se přesunula v obrovských pochodových proudech k donskému předmostí. Sověti předmostí neustále bombardují, ale most zůstává celý. 16. tanková divize útočí přes pontonový most u Vertjači. Na čele postupuje bojová skupina Sieckenius, s odstupem do stran a dozadu bojové skupiny Krumpen a Arensdorff. Útok průběžně podporují eskadry Stuk 8. leteckého sboru. 8. letecký sbor již také nepřetržitě bombarduje Stalingrad. 
 
Sověti se ještě pokusí u Tatarského příkopu německý tankový útok zastavit. Marně. Ruská obrana je proražena. Průlomy jsou někdy jen 150 až 200 metrů široké. 
 
Problémem pro německé útočníky jsou sovětská hnízda odporu. Sověti na některých místech úzkého vlomu bojují dál. Již v poledne vidí přední tanky vpravo siluety Stalingradu. Jsou vidět těžební věže, tovární komíny, vysoké domy. Na jihu i cibulovité věže katedrál. Nad Stalingradem je kouř, to Stuky bombardují křižovatky a kasárna. 
 
Čelní tanky se blíží k severnímu předměstí Spartakovka, Rynok a Latašinka.  Náhle do prostoru německých jednotek dopadá hustá sovětská dělostřelecká palba. To vlastně ruské protiletadlové kanony zahajují bitvu o Stalingrad. Německé tankové kanony likvidují 37 dělostřeleckých postavení. Němcům je však divné, že nebyl zasažen ani jeden jejich tank. Když přijedou blíž, zjistí proč. Obsluha těžkého protiletadlového flaku se skládala z žen. Byly to dělnice z továrny na výrobu děl „Rudá barikáda“. Vyškoleny byly ke střelbě na letadla. Mířit na tanky, sklonit hlavně je nikdo neučil. 
 
Když se o útoku na město dozvěděl Stalin, zakázal demontovat továrny, odvážet stroje a vše, co by mohlo naznačovat kapitulaci Stalingradu. Město se mělo bránit do úplného konce. Byly vylepeny plakáty: "Svého rodného města se nikdy nevzdáme. Ve všech ulicích stavme barikády. Nechť se každý obvod, každý blok, každá stavba stane nedobytnou pevností."
 
V důsledku německého bombardování středu města se velké továrny a byty změnily ve snadno bránitelnou suť. Odpor byl úspěšně improvizován a zahrnoval dalekosáhlé verbování obyvatel a přesun mnoha pravidelných jednotek od jejich úkolů do města. Vznikl systém, kterým se dařilo přivádět v noci do města z druhého břehu řeky Volhy pramínek mužů a zásob. Energické vedení zajišťoval také od 23. srpna generálplukovník Andrej Ivanovič Jeremenko ve spolupráci se stranickým komisařem Nikitou Chruščovem. O tři týdny později byl tento tým doplněn jmenováním generálporučíka Vasilije Ivanoviče Čujkova do funkce velitele 62. armády – té armády, která pak nesla hlavní tíži bojů blízko ve městě.
 
Ráno 24. srpna 1942 ve 4 hodiny 40 minut zahajuje Krumpenova bojová skupina, která je vytvořena z tankových, pěších, dělostřeleckých, ženijních a minometných jednotek, útok na nejsevernější průmyslové sídliště Stalingradu – Spartakovku. Přední okraj zpracovávají již od rozednění Stuky 8. leteckého sboru. Němci čekali zmatek a snadný postup! 
 
Opak je však pravdou. Německé tanky a mechanizovanou pěchotu přivítá palebná smršť. Každý dům je pevnost. Jeden pahorek Němci nazvaný „Velký hřib“ je prošpikován bunkry, kulometnými hnízdy a postaveními minometů. Obranu zde tvoří sovětští vojáci 62. armády a pracovních milicí ze stalingradských továren. Začíná boj o každý metr půdy. Jeremenko a Chruščov vydali rozkaz: „Už ani krok zpátky!“ 
 
Sověti útočí se zbrusu novými tanky T 34, někdy i bez nátěru a optiky. Ty vyjíždí z výrobní haly traktorové továrny „Dzeržinskij“ přímo na bojiště. Často mají posádky složené přímo z dělníků. Některé z těchto tanků se probojují až k velitelskému stanovišti 64. mech. pluku a Němci je musí ničit v boji zblízka.
 
6. armáda se dostala k Volze (severně od Stalingradu), v této fázi se Hitler, patrně z prestižních důvodů, rozhodl opět posílit 6. armádu. Poté Němci, prakticky na předměstí Stalingradu, narazili na odpor 62. armády generála Čujkova. V této fázi bitvy německá armáda spálila dřevěné předměstské čtvrti, ale nepodařilo se jí dosáhnout výraznějších úspěchů.
 
V té době nevěděly sovětské jednotky stále ještě nic o jemnější taktice vedení bitev. Jejich zuřivé a opakované protiútoky, které měly vyhnat vetřelce z města, podpořené navíc skupinami NKVD popravující své vlastní vojáky, kteří chtěli z krvavé řeže ustoupit, zaznamenaly jen nepatrné úspěchy.
 
 
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]