Profily



POLSKO 06: Povstání ve varšavském ghettu

 
„Ano... Ti, kteří říkají, že za svobodu není třeba bojovat, nechápou, co je fašismus. Já ano.“
(Marek Edelman, jeden z vůdců židovského povstání ve Varšavě)
 
S příchodem německé okupace do Varšavy se život polské židovské komunity radikálně změnil. Společně s Němci přišly perzekuce, opovržení a jak se zpočátku zdálo, pozvolná smrt. 
 
Němci nejprve celou komunitu izolovali a posléze přišla na řadu nekompromisní šikana. Židé byli svévolně vyháněni ze svých domovů, ponižováni a okrádáni o majetek.  Postupně jim byl zakazován přístup na veřejná místa a právo pracovat za peníze. To byl ale pouhý začátek
.
Jelikož nacisté ještě nebyli připraveni k uskutečnění samotného cíle konečného řešení židovské otázky - tedy fyzické likvidace Židů, jako přechodné řešení byla zvolena koncentrace a ghettoizace židovského obyvatelstva. Židé měli být soustředěni ve městech, která měla dobré železniční spojení, aby mohli být později deportováni dále. Nacisté vědomě obnovili středověký koncept ghetta - uzavřené městské části určené pro Židy.   
Jedním z největších židovských ghett se stalo Varšavské ghetto.
 
V dubnu 1940 Němci Židům nařídili vystavět kolem gheta zeď, která je tak oddělila od okolního města. Byla dokončena v říjnu. 
 
15. 11. 1940 bylo gheto Němci uzavřeno a stala se z něj nejlidnatější městská čtvrť v Evropě. Transportováni sem byli stále další lidé, až jejich počet dosáhl 360 000.
 
Fungoval zde přídělový systém potravin, ale potravinové příděly v ghettu obnášely zhruba 8%  přídělů německého a 25% polského obyvatelstva.  Lidé tak hladověli, ceny potravin byly vysoké a začaly být velkým problémem nemoci z nedostatku jídla a nemoci ze špatné hygieny, které se rychle šířily.
 
I přes nejlepší snahu nemohly židovské samosprávy tyto problémy vyřešit. Přímo v ghettech umíralo množství především starých lidí a dětí. Nacisté zároveň využívali obyvatel ghett k otrocké práci, především pro zbrojní průmysl. V židovských samosprávách  tak podporovali iluzi, že budou-li ghetta produktivní a pro nacisty prospěšná, bude zajištěna jejich další existence. To však byla cílená lež.
 
Po celou dobu se vedle obvyklého ponižování a perzekucí stupňovalo i vyhlazování Židů. Deportace z Varšavského ghetta začaly 22. 7. 1942. Vlaky s lidmi v nákladních vagonech odjížděly z Umschlagplatz a mířily nejčastěji do vyhlazovacích táborů Treblinka nebo Belsen. Předseda Židovské rady Ing. Czerniaków spáchal druhého dne sebevraždu. Židovští obyvatelé tváří v tvář této konečné fázi nechtěli podnikat žádné protiakce, protože se zprvu domnívali, že jejich příbuzní byli vysláni pouze do pracovních táborů. Posléze do ghetta pronikly zvěsti, že Treblinka je vyhlazovacím táborem, a z důsledku toho si zbývající židovští obyvatelé konečně uvědomili, že nemají co ztratit a rozhodli se bojovat. Za tímto účelem založili odbojové organizace Żydowska Organizacja Bojowa (ŻOB) a Żydowski Związek Wojskowy (ZZW).
 
Vysocí němečtí představitelé chtěli sice zrušit varšavské ghetto původně do konce roku 1942, avšek jejich záměr byl přeložen na rok 1943.
Nastal první den odporu, který se do tří měsíců vyhrotil v otevřené povstání.  18. ledna 1943 vpochodovalo 1 000 německých vojáků do ghetta, nikdo ze Židů se ale již k deportaci nehlásil a Němci byli až do 22. ledna partyzánským způsobem přepadáváni. Přestože měla zbraň pouze desetina Židů, podařilo se jim německé vojáky zahnat. Židovské ztráty však dosahovaly až 80 %. Židé si ale začali uvědomovat, že stejně nemakí co ztratit, že zemřou tak jako tak. A zemřít ze zbraní v ruce je nakonec lepší.
 
Deportace na čas přestaly, ale obyvatelé ghetta si byli vědomi, že další ozbrojený konflikt je nevyhnutelný a začali se na něj intenzivně připravovat. Následující týdny připomínaly klid před bouří. Zcela oprávněně.
 
Bylo postaveno mnoho úkrytů a bunkrů, které byly navzájem propojeny kanalizační sítí nebo rozvodem vody či elektřiny. Každý bojovník měl revolver s 10-15 náboji a několik granátů nebo Molotovových koktejlů. Panoval však nedostatek těžších zbraní. Panoval také všeobecný nedostatek munice. Němci byli naopak vybaveni opancéřovanými vozidly, bojovým plynem, plamenomety, bombardéry, tanky a dělostřelectvem.
 
16. 2. 1943 vydal Himmler rozkaz k úplnému zničení ghetta. Židovský partyzánský odpor však naplnění tohoto rozkazu nedovoloval.
 
Podpora z vnějšku byla omezená, ale polské odbojové organizace Zemská armáda (Armia Krajowa, AK) a komunistická Lidová obrana (Gwardia Ludova, GL) útočily na německé jednotky poblíž ghetta a pokoušely se pašovat dovnitř zbraně. Některým židovským partyzánům se s polskou pomocí také podařilo uprchnout ven z ghetta varšavskými stokami.
Zemřít raději se ctí, to byla hlavní myšlenka, se kterou se Židé připravovali na očekávaný úder.
 
Jelikož se SS Oberfuehrer von Sammern neprokázal schopný potlačit židovský odpor v ghetu, nahradil ho Jurgen Stroop, proslulý krutým zacházením se zajatci. Stroop se rozhodl zaútočit v předvečer židovského svátku Pesachu 19. 4. 1943. A zaútočit se vší tvrdostí.
 
Navečer 18. dubna 1943 bylo ghetto obklíčeno německým vojskem a polskou policií a 19. dubna v pět hodin ráno do ghetta sebevědomě napochodovalo 850 esesmanů pod vedením Oberführera Ferdinanda von Sammern-Frankenegg s přesvědčením, že za chvíli bude po všem. V rukách měli zbrojní převahu, v hlavách zase slova nejvyššího šéfa Heinricha Himmlera, který se rozhodl, že likvidaci ghetta věnuje Hitlerovi k jeho zítřejším čtyřiapadesátinám.
 
Vojáci wehrmachtu byli zaskočeni nečekaným útokem Židů ozbrojených pistolemi, granáty a Molotovovými koktejly. Židé také propojili navzájem všechny domy, takže představovali nesnadný cíl. Němci se na večer byli nuceni stáhnout, 40 z nich bylo v bojích zabito.
 
Další den bylo cílem útoku Němců Muranowského náměstí, kde Židé předchozí den vyvěsili polskou vlajku a vlajku s Davidovou hvězdou. Také úspěšně odpálili nastraženou bombu, která zabila 80 německých vojáků. Němcům se podařilo urputný odpor částečně zlomit až s použitím plamenometů a Luftwaffe, která zničila domy v oblasti, kam se německým pozemním jednotkám nepodařilo dostat. Večer se wehrmacht z oblasti opět stáhl, s neradostným vědomím, že německé ztráty tento den dosáhly 100 zabitých vojáků.
 
Němci se v následujících dnech zaměřili na taktiku, která se jim předešlého dne osvědčila - vypalování domů plamenomety. Oblast, kde byl zaznamenán největší odpor byla již vybombardovaná Luftwaffe, takže měli lehčí pozici. Ovšem ani Židé se nevzdávali. Zpoza úkrytů mířili přesně a taktika „jeden náboj jeden Němec“ jim vycházela docela spolehlivě. Nacisté brzy pochopili, že dobýt ghetto najednou se jim nepodaří, a přešli k pomalejší, avšak účinné metodě systematického obsazování jednotlivých domů. Do kanálů pouštěli vodu, dýmovnice nebo prudce jedovatý chlór. Zajaté obránce a civilisty okamžitě stříleli nebo odváželi na smrt. Bylo jen otázkou času, kdy ghetto padne.
 
23. 4. 1943 pátý den povstání v ghetu vůdce Anielewicz říkal, že přežijí jen jednotlivci. Byl to boj dvou nerovných soupeřů. Němci začali vypalovat ghetto blok po bloku. Explodovaly okenní tabulky, všude byl obrovský žár a kouř. Přeživší bojovníci se ukrývali v bunkrech a sklepech, odpor byl beznadějný. Každý den Němci našli asi 200 Židů, které hned zabili nebo mučili. Zároveň se neštítili jakékoliv praktiky, aby povstálce vylákali z úkrytu. Včetně zneužívání civilních osob a dětí.
 
Židovské velitelství na Muranowského náměstí bylo po čtyřech dnech dobyto, většina obránců byla již mrtvá nebo zraněná. Asi dvaceti lidem se podařilo z ghetta uprchnout. Vůdce povstání – Mordechaj Anielewicz si musel najít jiné místo, odkud by mohl koordinovat boje. 23. dubna bylo velitelství přesunuto na ulici Miła č. 18. Z důsledku nedostatku munice byli Židé nuceni změnit taktiku – zprvu na Němce útočili z domů, nyní se stáhli do podzemních bunkrů a prováděli jen cílené akce. Jürgen Stroop také zakázal svým vojákům pochod v zástupu, což znesnadňovalo židovské protiakce.
 
Propukly pouliční boje. Ghetto bylo dům po domu vypalováno a likvidováno. Odbojáři a zbylí Židé se ukrývali v podzemních bunkrech, které musely být ze strany nacistů jeden po druhém likvidovány. I přes nedostatek zbraní a potravin dokázali německé přesile vzdorovat řadu dní. Mnohokrát se stalo, že zajatí příslušníci židovské mládeže měli u sebe granát a při své smrti zabili několik Němců. V noci docházelo k zásobování židovských bojovníků nebo předávání zpráv. Němci proto vytvořili speciální noční komanda, která tomu měla bránit, příliš úspěšní však nebyli.
 
V průběhu května začali Němci systematicky pročesávat podzemí ghetta, kde bylo stále mnoho bunkrů s ženami, dětmi, ale i bojovníky. Když se Němcům podařilo vypátrat dnes slavný bunkr č. 18, ve kterém se ukrývalo asi 120 bojovníků, našli místo zkázy. Bojovníci i s M. Anielewiczem se začali raději vzájemně střílet, než aby padli do rukou Němcům. Některým členům ŽOB se na poslední chvíli podařilo uprchnout podzemním kanálem. Přežil jeden z vůdců, Jicchak Zuckerman, který žil po válce v Izraeli.
 
Ke konci dubna byla většina bunkrů a skrýší odhalena, hodně domů vypáleno nebo srovnáno se zemí. Mnoho bojovníků bylo otráveno plynem, který do bunkrů zaváděli Němci, nebo spáchalo sebevraždu (včetně vůdce povstání Anielewicze). Několika stovkám Židů se ke konci bojů podařilo z ghetta uprchnout.
 
Zničením synagogy 16. května byly boje oficiálně ukončeny, přesto ještě po mnoha měsících podnikali zbylí přeživší Židé útoky na německé hlídky. Z těch, kterým se podařilo z ghetta utéct, se stali partyzáni, často ale byli na útěku zastřeleni nebo prozrazeni. Někteří se nadále ukrývali ve Varšavě a bojovali po boku Poláků při Varšavském povstání v roce 1944.
 
Židovské ghetto bylo srovnáno se zemí. Na jeho místě Němci plánovali postavit novou čtvrť, za tímto účelem tam byl 19. července 1943 založen KL Gęsiówka, který byl v srpnu 1944 osvobozen povstalci. Ruiny také využívali příslušníci Gestapa k popravám polských odbojářů.
 
I přes potlačení židovského povstání se tato kapitola polských válečných dějin stala pro porobený národ úspěchem. S tak houževnatou obranou Němci určitě nepočítali. To, co se mělo stihnout za pár hodin, trvalo nakonec skoro měsíc. Židé od samého počátku věděli, že jejich povstání nemá sebemenší naději na úspěch, ale bojovali, aby získali zpět jedno ze základních lidských práv - právo na důstojnou smrt. Zároveň svým nesmírně dlouhým (28 denním) odporem byli příkladem dalším hnutím odporu v okupované Evropě.
 
Přesné údaje o úmrtích je nesnadné zjistit na obou stranách. Na židovské straně se uvádí cca 1000 bojovníků, z nichž přibližně tři čtvrtiny padly. Počet vojáků na německé straně se také určuje obtížně, protože wehrmacht spolupracoval s polskou policií. Padlo nejspíše 300-500 německých vojáků. Jürgen Stroop v oficiálním hlášení uvedl pouze 16 zabitých a 85 zraněných.
 
Zdálo by se, že ve srovnání s celkovými lidskými ztrátami na obou stranách během 2. světové války bylo povstání ve varšavském ghettu jen zanedbatelnou epizodou. Ve skutečnosti je jeho význam obrovský. Vždyť šlo o největší židovský kolektivní odpor proti nacistům s nevyčíslitelným morálním dopadem. Prohraný boj se z hlediska historie stal kolosálním vítězstvím.
 
Za dva dny po skončení akce uspořádalo německé vedení ve Varšavě okázalou recepci. Vykonavatel masakru Jűrgen Stroop na ní obdržel železný kříž I.třídy. V říjnu byl převelen do Atén, kde byl jmenován vyšším šéfem policie a SS v Řecku. Pro nesnesitelnou povahu byl však po měsíci povolán zpátky do Německa, kde vydržel až do konce války. Po ní byl zatčen a dvakrát odsouzen k trestu smrti, nejprve americkým válečným tribunálem v Německu a po vydání do Polska i tamním soudem. Z pobytu ve varšavském vězení vznikla i slavná kniha Rozhovory s katem. Autorem je Kazimierz Moczarski, Stroopův spoluvězeň a bývalý odbojář uvězněný polskou komunistickou tajnou policií. Ve čtvrtek 6. března 1952 byl Jűrgen Stroop popraven oběšením.
 
 
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]