Profily



Pád Berlína: zuřivost, nenávist testosteron a sexuální násilí

 

 
Tak jako Hitler kdysi toužil dobýt Stalingrad, tak se pochopitelně pro Rudou armádu stalo prioritou dobýt Berlín. Tehdejšími slovy vojáků: „Ubít tu fašistickou bestii ve svém vlastním doupěti!“
 
Hitlerovi už moc prostoru k manévrování nezbývalo. Zalezlý v podzemí bunkru pod Říšským sněmem nejprve počítal týdny, pak dny a nakonec hodiny. Dva a půl milionů vojáků Rudé armády stálo před branami města se zřejmým úmyslem vyvrátit je z pantů již od poloviny dubna 1945, kdy začala probíhat z řad Rudé armády průzkum vedený bojem. A šestnáctého dubna se spustila celá mašinérie, která měla jeden jediný úkol. Srazit Berlín na kolena. Citelně, totálně, bez milosti.  Hlavní útok na Berlín byl zahájen v noci 16. dubna ve 3 hodiny ráno. Začala mohutná dělostřelecká příprava a v záři světlometů byl proveden bleskový útok. Ten však nebyl úspěšný, a to zvlášť na Seelowských výšinách, kde měli Němci hlubokou obranu. 
 
„Paprsky světlometů narážely na hustou clonu čoudu a kouře ze střelného prachu a zvířeného prachu z půdy. Prorážely tuto clonu jen na nějakých 150, nejvýše 200 metrů. Z mého velitelského stanoviště, umístěného na výšině 81,5 a vzdáleného jen několik set metrů od linie světlometů, jsme vůbec nemohli bojiště pozorovat. Co se tam dělo, to jsme se jen dohadovali podle výbuchů střel..“
 
Zhruba milionů vojáků stojících na druhé straně, včetně civilistů to bylo jasné. Bylo jasné, že stojí tváří v tvář zkáze. Rudé bolševické zkáze, která je horší než mor, jak je v posledních letech učila Goebelsova propaganda. Zoufalé naděje, že útok na Berlín povede americká armáda spolu se spojenci, byly ty tam. A Němci, dobře vědomi si faktu, že ten kdo seje vítr, nakonec sklidí bouři, věděli, že tato bouře bude opravdu zlá hodně zlá. Stejně tak jako byly zlá zvěrstva páchaná v jejich jménu v předchozích letech. Není divu, že s příchodem Rusů a prvních bojích na předměstích mnoho z řad civilního obyvatelstva spáchalo sebevraždu. A to byl samozřejmě jen začátek. Nejen v okolních městěčkách, tvořící obrannou linii, ale hlavně v Berlíně si spravedlivá, stejně jako Velká vlastenecká válka sovětů, měla vybrat svou daň. Nebo alespoň zálohu na ní. V naturáliích. Rudá armáda se v intenzivní zuřivosti, poháněné nenávistí, touhou po pomstě, alkoholem a testosteronem valí stále kupředu. Jako lavina. Nic jí nedokáže zastavit. Ani Hitlerova trojitá obranná linie.
 
„Valí se na nás v hordách vlna za vlnou, ztráty na životech je vůbec nezajímají. Pálíme do nich z kulometů, často na přímé cíle, až jsou hlavně do ruda rozpálené. Moji vojáci bojují do posledního náboje. Pak je nepřítel smete, nebo se přes ně prostě převalí. Nemám zdání, jak dlouho tohle můžeme vydržet.“ (z hlášení německého velitele)
 
Hitler v poslední zoufalé naději spoléhal, že mu na pomoc ještě přijde 12. armáda generála Walhtra Wencka, kterou okamžitě povolal na obranu Berlína, ale šeredně se zmýlil. 12. Armáda do blízkosti města nedorazila. Vydal tedy rozkaz, že na obraně Berlína se musí podílet každý. Slátané jednotky stojící proti přesile se silnou motivací a nenávistí ke všemu německému doplňovaly děti z Hitlerjugend i domoobrana Volksturmu. I zde fungovala silná motivace. Nikdo neměl na výběr. Rusů se všichni báli a za zbabělost je čekala kulka. Radikální situace si vyžádala radikální opatření, které nebylo cizí ani Sovětům, například během bitvy o Stalingrad. Zoufalý megaloman v podzemí, z něhož se už dávno stala troska vydával své poslední rozkazy. Rozkazy, které sice nemohly nic zvrátit, ale které musely být vydány. Svými lidmi byli věšeni a stříleni i němečtí civilisté, kteří se chtěli vyhnout „totální mobilizaci,“ či kteří vyvěsili bílé vlajky. 
 
„Musíme udržet frontu za každou cenu. Vy jste za to zodpovědný. Jestliže někteří vojáci začnou utíkat, zastřelte je. Jestliže začne utíkat tolik vojáků, že je nebudete schopen zastavit, a situace se stane beznadějnou, potom raději zastřelte sám sebe.“
 
A zoufalý boj obránců Berlína samozřejmě nesl své ovoce. Průnik obrannou linií nebyl vůbec jednoduchou operací. Byť fyzicky, materiálně i psychicky vyčerpaní, Němci se bránili, mnohdy do posledního muže. Popřípadě ženy. Zprávy z dobytých měst ležících v okolí Berlína nebyly nijak optimistické. A v podstatě ani nečekané. Rusové kradli, drancovali a znásilňovali. Prznili dobyté území s pudy barbarů. Gejzír nenávisti vytryskl naplno. A byť je to samozřejmě hnus, vzhledem k monstrózním svinstvům, jež napáchali Němci na svých dobytých územích, to nebylo vůbec nic nečekaného. Arijská nadřazenost, která se vytrácela s každým dnem, byla przněna s každým dobytým městem, vesnicí a barákem. Včetně dívek a žen v nich pobývajících. Němců se začínala zmocňovat panika, která současně umocňovala chaos. Nejeden strom byl ozdoben oběšencem německého vojáka s cedulí na krku „Zradil vůdce!“
 
 "Jeptišky, mladé dívky, staré ženy, těhotné ženy, matky, které právě porodily, byly všechny znásilněny bez milosti. Sovětší vojáci zacházeli s německými ženami daleko více jako se sexuální kořistí války než jako s náhražkou za německou armádu, jíž by se mstily." 
 
 24. dubna se past, definitivní obklíčení Berlína, definitivně zaklapla. Berlínská posádka byla odříznuta, odkázána sama na sebe. Zároveň byla obklíčena německá 9. armáda, která se pokoušela marně dostat z obklíčení a pomoci berlínské posádce. K obraně města měl generál Weidling k dispozici zbytky 9. a 3. pancéřové armády a jednotky sesbírané z řad policie, protiletadlového dělostřelectva, hitlerjugend a volkssturmu. Obrana města se opírala o barikády, průchody mezi domy a minová pole.  Chybělo spojení. Situace se měnila v agónii před posledním úderem.
 
„V Berlíně byly zásoby potravin a střeliva na 30 dní, protože však sklady byly rozmístěny v okrajových čtvrtích, čím víc se zužovalo obklíčení ruských vojsk kolem obrany města, tím tíživější byla situace se střelivem a potravinami. Avšak v posledních dnech jsme ztratili jedno i druhé.“ (z výpovědi generála Weidlinga, velitele obrany Berlína)
 
Vojska 1. běloruského a 1. ukrajinského frontu začala přímý útok na centrum Berlína 25. dubna a do 29. dubna 194 pronikla do středu města. Téhož dne bylo Rudou armádou obsazeno ministerstvo vnitra a Sověti byli od Říšského sněmu, v jehož podzemí se právě Hitler ořenil se svou dlouholetou milenkou Evou, vzdáleni pouze 500 metrů. Naděje pro Třetí říši už nebyla žádná. To ostatně pochopil i Hitler a 30. Dubna spáchal sebevraždu. Ještě ten den, aniž by to věděli, dva rudoarmějci kolem desáté hodiny večerní vztyčili sovětskou vlajku na kupoli Reichstagu.
 
„Znovu došlo ke schůzce - Goebbels, Bormann, Krebs a já. Goebbels a Bormann odmítli ruský požadavek kapitulace a prohlásili: „Vůdce zakázal kapitulovat.“ V silném vzrušení jsem zvolal: „Vždyť vůdce již není naživu,“ načež Goebbels odpověděl: „Vůdce po celou dobu trval na boji až do konce a já nechci kapitulovat.“ Odpověděl jsem, že bránit se již nemohu, a odešel jsem.“ (z výpovědi generála Weidlinga, velitele obrany Berlína)
 
1.května 1945 se ministr propagandy Joseph Goebbels pokusil dosáhnout zastavení palby, avšak Stalin trval na bezpodmínečné kapitulaci. Vzápětí na to Goebbels a jeho žena otrávili své děti a spáchali sebevraždu. Den na to se generál Weidling rozhodl beznadějný boj ukončit a berlínská posádka se vzdala. Bitva o Berlín, během které padlo na jedné straně půl milionu Rudoarmějců a na druhé kolem milionu obránců plus přibližně 100 000 civilistů z nichž 6 000 spáchalo sebevraždu, skončila. A propuklo běsnění vítězů. Chlapi jejichž smyslem posledních let byl jen neustálý boj o život, byli pořádně nadržení. Odhaduje se, že vojáci Rudé armády během bojových operací a následně i po podepsání kapitulace znásilnili až 100 000 německých žen, často opakovaně. 
 
"Všechny si zvedly sukně a lehly si pro nás na postel," řekl předseda komsomolu u jednoho tankového praporu. Chlubil se, že "se v Německu narodily 2 miliony našich dětí."
 
Bylo dobojováno. Druhá světová válka se nachýlila ještě více ke svému konci. Konci se jménem Praha. Konkrétně, Pražské povstání.
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]