Profily



PRAŽSKÉ POVSTÁNÍ 04: Neprojdou... (Jedno z největších bojišť Pankrác)

 

 
Prudká palba vedená na barikády na Pankráci neodvrátila od boje žádného z bojovníků, kteří setrvali na svém místě do pozdních hodin dne 8. května 1945, kdy střelba ze strany nepřítele pozvolna ustávala….. 
(Z hlášení 51. Policejního revíru)
 
Koncem světové války, kdy okolní území Třetí říše již bylo v troskách a vojska spojenců vítězně pochodovala dobitými městy, tak Praha byla stále v klidu. Pro připravovávané vojenské vystoupení byly všechny vojenské plány přímo noční můrou. Největší nebezpečí totiž hrozilo z výcvikového prostoru – Waffen SS „Böhmen“ – prostor Benešov – Neveklov, kde se nacházelo 35 000 příslušníků jednotek SS, kde nebylo problém postavit během několika okamžiků několik nebezpečných několika tisícových dobře vyzbrojených a motorizovaných bojových skupin a vyslat je uklidnit vzbouřené město. 
 
Velitel povstalecké oblasti Praha – východ plk. Gšt. František Vemelka se snažil tuhle situaci odhadnout i ze strategického hlediska obrany přístupových cest do města a připravil hlavní obranný plán – obrana podúseku Pankrác od benešovského cvičiště SS, jehož obranu svěřil ppl. Dělostřelectva Peškovi.
 
Strategie a plány jsou jedna věc – realita druhá. Odboj v Praze byl decimován a hlavně trpěl nedostatkem zbraní. V Praze XIV spoléhaly nejvýznamnější české důstojnické odbojové skupiny „Bartoš“ a „Alex“ především na české policisty z revírů 50,51 a 52, což celkem čítalo 200 ozbrojených mužů, českou vězeňskou stráž na Pankráci atd…
Mimo tyhle skupiny byly zde i skupiny civilní, tj. sokolské, skautské a samozřejmě se počítalo s masovým nasazením dobrovolníků.
 
Katastrofální nedostatek zbraní se nedařilo jen tak řešit. Spoléhat na to, že zbraně jsou ukryty někde ilegálně, se nedalo spoléhat, přestože byly i takové případy, kdy například v kanceláři a v garáži policejního velitele 50. Revíru kapitána Josefa Koutka bylo ukryto 6 samopalů, 5 pušek, 1 lehký kulomet, 7500 nábojů a 242 ručních granátů. Bylo tudíž jasné, že zbraně se musely opatřit v boji od nepřítele.
 
V sobotu 5. května e 12:33 hodin po výzvě v rozhlase, kdy se ozvalo volání o pomoc, začala jedna z nejslavnějších kapitol v dějinách českého národa….
Pankrác – bojová činnost začala okamžitě po prvních výzvách rozhlasu. U nuselské sokolovny shromažďoval v uniformě československého důstojníka major pěchoty Antonín Novák skupinu asi dvaceti neozbrojených mužů, s nimiž a skupinou policistů po boji obsadil sokolovnu, ve které byly autodílny SS, kde ukořistili 1 kulomet s 31 náboji, 15 pušek a několik aut.
 
Jakoby jejich příkladu využili i ostatní civilisté. Začali se s holýma rukama vrhat na německé vojáky, odzbrojovat je a s minimem ukořistěných zbraní začali dobývat objekty Němců, aby se zmocnili dalších zbraní.
Například když povstalci ukořistili i minomet, poručík dělostřelectva Miroslav Sedláček pod pohrůžkou zbraní donutil zajatého německého důstojníka, aby mu vysvětlil obsluhu minometu.
Akce u sokolovny, která byla mimochodem velmi rychlá a úspěšná, se zúčastnil i bývalý srbský dobrovolník a francouzský legionář padesátiletý plukovník gen. Štábu František Vejmelka, který se potom přemístil na velitelské stanoviště na Karlově. Mezitím povstalci pod vedením majora Nováka postupovali k pankrácké věznici, kde již mezitím policejní kapitán Jan Koutek se svými muži a českými příslušníky vězeňské stráže a státním zástupcem dr. Grospičem zahájili vyjednávání s nacisty o propuštění stovek politických vězňů z věznice pražského gestapa, mezi kterými bylo i 55 odsouzenců k smrti. 
 
Novákova skupina dále pokračovala v postupu směrem k továrně Janeček, kde měl být sklad zbraní. Ten však povstalci nenašli, ale dozvěděli se, že jednotky SS odtud odvelí místní dělníky jak rukojmí.
 
Na nebezpečné ohnisko odporu narazili povstalci ve škole Na Zelené lišce, kde byly jednotky SS. Odhodlaní a velmi dobře vyzbrojení muži se jen tak nezalekli skupinky civilistů. Tři sta po zuby ozbrojených mužů SS byla překvapena drzostí povstalců, kteří stále pokračovali v útoku. Major Novák ihned začal taktizovat. Aby zvýšil počet bojových skupin, rozdělil svoji jednotku na 7 skupin po 2-3 puškách s 10-15 náboji. Jedna zajišťovala bok po silnici na Krč, další postupovala od hřiště SK Nusle ke hřbitovu, třetí byla schována jako záloha proti záškodníkům a čtyři zbývající postupovaly přes bloky domů nádvořím, zahradami a ulicemi ke škole. Vytvořilo to dojem, že škola je obklíčená a že se na ni chystá zaútočit velmi početná jednotka. Mezitím minomet poručíka Sedláčka umlčoval jeden kulomet za druhým na střeše školy a okolních domech. Některá kulometná hnízda, když viděly přesné zásahy svých bojových druhů, rychle opouštěly svoje stanoviště na střechách domů. Škola se ale přesto ubránila a zůstala jako trn v patě povstalcům při organizování dalších bojových akcí. Bohužel, ztráty na straně povstalců taky nebyly malé – 40 padlých a raněných taky nebyla příjemná bilance z první větší bojové akce.
 
Mezitím ale bojová skupina pplk. Emanuela Válka v pankrácké tramvajové vozovně splnila svoji významnou bojovou úlohu. Postavili několik barikád a přijali do svých jednotek osvobození politické vězně, mezi nimiž bylo i několik Rusů a Jugoslávců s bojovými zkušenostmi. 
 
Všude vládlo nakažlivé nadšení. Zbraně, které se uzmuly nepříteli, se dostávaly do rukou sice statečných ale nevycvičených a neorganizovaných povstalců. Tak se zbraně začaly rozptylovat a začaly se vytvářet jednotlivé skupinky, které začaly operovat na vlastní pěst. Docházelo k rozptýlení zbraní a sil, kde se tyto skupinky začaly pohybovat mimo určený obvod na základě i pouhé poplašné zprávy. Začal propukat chaos.
 
Toho všeho si byli důstojníci vědomi a začali ihned reagovat – shromažďovat povstalce, organizovat do skupinek, přidělovat obranné úseky a podúseky, určovat zodpovědné velitele a koordinovat součinnosti s vedlejšími jednotkami. Během noci se podařilo z chaotického nadšení na ulicích vytvořit vojensky organizované jednotky podřízené velení.
 
Veškerá činnost během noci byla zaměřena k tomu, aby velitelé úseků a jejich revoluční vojáci byli připraveni za svítání útok německých trup. Na město se snesl prudký déšť. Úplná tma města v zatemnění velmi překážela hlídkové činnosti povstalců. Naštěstí měli povstalci na rozdíl od německých jednotek pod vlastní kontrolou telefonní spojení po Praze, včetně policejních telefonních linek.
 
Nastalo dramatické ráno. Podle hlášení povstaleckého rozhlasu z předchozího dne (přesně v 19:22), se na Prahy vydaly německé tanky směrem od Benešova.
 
V obvodu Prahy 4 byla stále v rukách jednotek SS škola Na Zelené lišce. Protože ve výzbroji těchto jednotek byl dostatek těžkých kulometů, minomety a měli ideální postavení pro nástupnický útok na Prahu, bylo proti tomuto prostoru urychleně postaveno během noci 65 barikád, z nichž jenom v pankráckém úseku jich bylo 28.
 
Jednotkám z výcvikového prostoru v okolí Benešova a Neveklova velel fanatický nacista, který nemohl Čechy ani cítit, šestapadesátiletý Brigadenführer a Generálmajor der Waffen SS und Polizei Alfred Karrasch, který měl na svědomí například i vraždy sestřelených amerických letců. Podílel se přímo na formování divize SS „Wallenstein“, a to právě v prostoru Benešova. Z této divize byly po vypuknutí povstání v Praze vyčleněny dva pluky – ženijní se třemi prapory pod velením plukovníka Emila von Kleina a granátnický se čtyřmi prapory pod velením plukovníka Wolfganga Jörchela. Tyto dva útvary, každý v síle 5-ti tisíc mužů, jako autonomní bojové skupiny se staly základem bojového svazku SS „Wallenstein“, který měl zaútočit na Prahu od jihozápadu a jihu. Právě tyto jednotky se vydaly n pochod na Prahu již v 5 hodin odpoledne 5. května, tak jak oznámil pražský rozhlas.
 
Zatímco Kleinova bojová skupina útočila přes Štěchovice a Zbraslav do smíchovského prostoru s cílem dosáhnout Hradčan, Jörchelova bojová skupina postupovala na Prahu ve dvou proudech s úkolem proniknout až na václavské náměstí. Její levý proud se přesunoval z Neklova směrem na jílové, Psáry, Libuš a Modřany k okrajům Prahy, zatímco pravý proud postupoval z Benešova na Čerčany a Kunratice k pankráckému obrannému úseku pražských povstalců. Pro zajímavost, v sestavě jednotek SS, které postupovaly k pankráckému úseku, byl i 1. Slovenský granátnický pluk SS „Hlinkova garda“.
 
První překážka, která se jim postavila při postupu na cestě do Prahy byly záseky, které vytvořili čeští dobrovolníci severně od Jílového v lese mezi Radlíkem a Psáry. Jednotky SS skupiny „Wallenstein“ byly nuceny odklonit svůj postup k Vltavě směrem na Zvole, kde ale jejich vozidla uvízly na rozbahněných cestách. Esesáci to ale vyřešili po svém – pomstou na 12 civilistech u psárského hřbitova.
 
Překonávání překážek velmi vyčerpávalo jednotky SS a hlavně brzdilo. Zcela selhaly pokusy dopravit obrněnou techniku a jednotky k Praze po železnici. Čeští železničáři zcela ochromili jejich postup vykolejenými vagony a vytrhanými kolejnicemi. Za svoji odvahu ale zaplatili mnozí životy, např. u Stránčic padlo 15 Čechů a ve Velkých Popovicích 26.
 
Přesto se již objevily tanky z předvoje Jörchelových jednotek u Thomajerovy nemocnice v Krči. Zde takticky velitel povstalců pplk. Peška se rozhodl nebránit areál Janečkovy továrny a zaujal obranu až na linii souvislé městské zástavby.
 
Ráno 6. května za úsvitu německé jednotky frontálně zaútočily na pankrácký úsek. Tři tanky vyrazily ulicí u Pankrácké vozovny, dva vjely do vedlejší Linecké a další dva obrněnci zaútočily na skupinu barikádníků na ulici Pod Lázní. Pěchota SS sice přešla přes barikádu na křižovatce s ulicí na Veselí, ale nakonec palba povstaleckých kulometů a pancéřových pěstí útok zastavila a odrazila. Nepřítel se sice stáhl, ale zůstal barikádníkům na dohled. Čekal na přisouvající se posily….
 
Podle hlášení, které dorazilo na barikády, přicházely na pomoc obráncům jednotky ROA – ruské osvobozenecké armády generála Vlasova. 
 
Velitel úseku pplk. dělostřelectva František Peška přijímá hlášení, že do jeho úseku míří Vlasovci. Kolem 9. hodiny přijíždějí 2 tanky, 1 kulometné auto, 2 děla a 2 pěší roty. Ihned zaujaly bojové postavení. Zahájily palbu, ale po dvou ranách byli upozorněni, že je škoda bořit domy, protože by pak nebylo kde bydlet, že je potřeba ničit nepřítele a ne bourat ulice.
Tanky stály ve vyčkávacích pozicích. Prozatím byl klid.
 
Npor. Kout zahájil vyjednávání s německými jednotkami. Dohodli se o zastavení palby, aby bylo možné provést sběr mrtvých a raněných. Tento klid zbraní měl trvat do 13. hodin, t.j asi 2-3 hodiny. Přesto došlo ke konfliktu, protože vlasovci na výzvu k zastavení palby nereagovali a taky proto, že záškodníci využili této přestávky ke střelbě do sběračů raněných. Ani Němci nejevili snahu dodržet podmínky, protože když šel zdravotní personál již potřetí do předpolí pro raněné (t.j v 11:30), byl po překročení barikády napaden kulometnou palbou. Několik osob včetně ošetřovatelky bylo zraněno. Boj vzplanul na novo. Jenže na straně němců se již začal objevovat velmi opatrný postup. Nebo se to dalo připisovat vychladnutí útočného elánu?
 
Rota jednotky ROA v prostoru Jezerka vyrazila do útoku. Po několika stovkách metrů útok byl zastaven. Padl velitel roty a zůstal stát na obranné čáře barikády pod vedením por. Zikmunda, která byla pod neustálou kulometnou palbou jednotek SS. Ani posily roty ROA, ani 13 policejních strážníků či 8 civilních dobrovolníků nedokázali odolávat kulometné palbě.
 
Náhle k večeru se jednotka ROA z obrany barikády stáhla. Velitel úseku musel ihned přijmout opatření, neboť došlo k výraznému oslabení bráněného úseku, zejména křižovatky na Dolinách. Proto do zmíněného prostoru posílá protipancéřovou četu kapitána španělské armády Cetla, vyzbrojeného 12 pancéřovými pěstmi.
 
Přestože se jednalo o velmi kritický úsek a zejména kritický okamžik, je nutno poznamenat, že v tomto úseku zůstalo s obránci 60 až 80 vojáků ROA, kteří neposlechlo rozkaz velitele jejich divize generála Buňačenka k ústupu a opuštění prostoru Prahy.
 
Kolem čtvrté hodiny odpoledne vyvrcholil útok německých jednotek. Proti Pankráci teď útočily 4 roty pěchoty s 20 tanky a podporou dělostřelectva. Jejich postu se podařilo zastavit až v ulicích jižně od pankráckého kostela, před vozovnou a Libušinou ulicí.
 
V noci ze 7. na 8. května se pankrácké velitelství přesunulo z Ruského gymnázia do prostoru Jedličkova ústavu na Vyšehradě, kde se připravovalo další pásmo obrany. Hlavní úkol byl v této chvíli jasný – nepřítel nesmí být vpuštěn do Nuselského údolí.
 
Velmi důležité bylo to, barikádníci – obránci útokům jednotek SS odolaly, byť s krajním úsilím, a že oba sousedící úseky s Pankrácí, tj. Michle a Podolí, přestože to neměli lehké, vydrželi. Dokonce jeden úsek pod velením Jana Čapka, který měřil 1500 metrů měl necelých 100 pušek, 5 samopalů a velmi malý počet pancéřových pěstí. Přesto obránci barikád své pozice udrželi i za cenu velmi citelných ztrát.
 
Německé jednotky bojovali proti všem pravidlům mezinárodního práva. Jejich tvrzení, kterým se obhajovali po válce, že nebojovali proti pravidelné armádě, ale proti povstalcům, nic nemohlo ospravedlnit jejich zvěrstva a nelidskosti. Když totiž Němci nemohl i prorazit pře barikády, běsnili. Mstili s na obyvatelích okolních domů, které byly v jejich útočné m prostoru. Vraždili ženy a děti. Vyháněli je z krytů, z domů a hnali před svými tanky přímo proti obráncům barikád. Bylo velmi těžké s takovým nepřítelem bojovat. Strašný obraz hořekujících a týraných žen nevymizel nikdy z myslí obránců barikád……
 
Nelze se divit, že obránci, kteří viděli toto utrpení, věděli, že nesmí ustoupit. Proto by měla býti zlatým písmem vytesána památná slova velitele barikády na Jezerce, poručíka Tyšera:
„Mládenci, dál se nesmí dostat už ani krok. Dnes tu buď zůstaneme všichni, nebo přijde pomoc. Kdo z vás chce, může jít domů!“ 
Zavládlo ticho. Nikdo se nepohnul. Nikdo neodešel. 
 
Proto mějme v úctě pomníčky padlých po Praze, neboť ony nám připomínají ty padlé, vojáky, muže, ženy ale i děti. Vždyť i sotva patnáctiletí bojovali na barikádách. Postůjme v úctě a s hrdostí na nimi…..  
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]