19. květen je 139. den roku podle gregoriánského kalendáře (140. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 226 dní a svátek slaví Ivo.
Ivo je mužské křestní jméno, pravděpodobně starogermánského nebo keltského původu. Význam je odvozován ze staroněmeckého slova „Iwa“ znamenajícího: Tis, tisový luk, lučištník. Ve slovanských zemích se jedná pravděpodobně o odvozeninu jména Ivan. Ženskou obdobou tohoto jména je Iva. Třeba Iva Janžurová. Tak ta dnes slaví narozeniny. A není sama, Janžurka jedna.
Slaví je taky třeba Zdena Studénková, jeden z bývalých československých sex symbolů, které pumpoval pánským divákům lulanovou žílu . Zdena byla Anděl s ďáblem v těle. A přitom to celé začalo tak nevině. Když byla ještě Panna a chtěl jí netvor. Nakonec sončila v retro bordelu. Ve filmu samozřejmě. Tam taky sváděla ďábla. Inu, cesty andělů jsou nevyzpytatelné. V Uruguay se zase narodil Divoký anděl. Se jm&ea
více ...
Válka navigátor
 Bobřík a kozenka uvádí: erotické bohyně normalizačního filmu Když Čech miluje Češku, nedělaj to v lyžařských kombinézách! Iva Janžurová (19.5. 1941) Demokratická Kampučie: zrůdné nacionálně marxistické peklo na zemi. 19. květen: Sexbomby a další Hodný strýček Albert Fish: Jak jsem si uvařil vaší dceru Pol Pot (19.5.1928 – 15.4.1998)  Když Čech miluje Češku, nedělaj to v lyžařských kombinézách! Hodný strýček Albert Fish: Jak jsem si uvařil vaší dceru Bobřík a kozenka uvádí: erotické bohyně normalizačního filmu Iva Janžurová (19.5. 1941) Demokratická Kampučie: zrůdné nacionálně marxistické peklo na zemi. Pol Pot (19.5.1928 – 15.4.1998) Ypsilonka: „I muži mají někdy své dny!“ Kdo chtěl zabít papeže? Magor? KGB? Vatikán? Tom Clancy? Karel Roden (18.5.1962) Zdeněk Troška (18.5.1953) 
19.květen 2013
20.05.2013
 
Přijde chlapeček do hospody a říká: „Jedno pivo“ „A džus by ti nestačil?“ ptá se ž více ... Jde policista po chodníku, na kterém leží opilec. Ten se probere a povídá: „Hele, já ti řekn více ... Zima, jako když praští.V lese domeček, z komína se kouří. Uvnitř domku v teplíčku se více ... Syn: Tati, zamiloval sem se a chci pozvat na rande krásnou babu! Otec: To je úžasné synku. K více ... Otec se synem se dívají na televizi. Začíná film a objeví se erotická scéna. Otec povídá synovi více ... Volá cikán do banky: Prosím vás, už mi došla na účet podpora? Operátor odpovídá více ... Baví se dva chlápci v hospodě: Jak to, že tě tvoje stará pustila dneska na pivo? Dal více ... Blondýna volá na hotline Microsoftu Haló, nejde mi počítač! HL:Dobrá, co máte na m více ... Naposledy když jsem měl sex, tak jsem se cítil jako při finále 100 metrů na olympiádě. P více ... V čekárně u zvěrolékaře sedí ratlík, vlčák a doga. Vlčák se ptá ratlíka:“Proč s více ... Přijde chlap ráno do práce a povídá kolegům : „Tak si volové představte, dneska ráno více ... Učitel se ptá dětí ve třídě: Čím chceš být až vyrosteš? Pepíčku? Chci být více ... Starý Arab žije již přes čtyřicet let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory více ... Kohout se prochází po tržišti. V tom spatří stánek s grilem, kde se grilují kuřata. Nasraný popojde b více ... Synáček jde s otcem po městě a ptá se: Taťko, co to je za dům? To je dům radosti, syná více ... Operace Battleaxe: Britské fiasko u Sollúmu
Africké tažení bylo ověnčeno úspěchy Rommela. Pouštní liška zářila štěstím. Vše se mu sice nedařilo, například dobýt Tobruk, ale to nic neměnilo na jeho plánech afrického tažení. Přestože měl v Berlíně velké množství nepřátel, kteří mu jeho úspěchy nepřáli, dokázal se nad ně povznést….
Tobruk nebyl stále dobyt. Britové jej drželi zuby nehty. Rommel ale kromě Tobruku měl další problémy. Bylo to zásobování, které bylo závislé na Italech. Protože Britové drželi Tobruk, nemohl Rommel používat silnici Via Balbia, a proto se zásoby pro německé jednotky musely dovážet od Gambut přes otevřenou poušť a objíždět Tobruk na jihu. Silnice byly tak špatné, že kolona dokázala jen s velkými obtížemi objet Tobruk za dobu kratší než jeden den. Rommel požadoval po italském kontingentu, aby vybudovali silnici – objížďku a italští generálové s tím souhlasili. Ale jakoby to přímo odpovídalo italské povaze – slíbili, ale nakonec se vše rozplynulo ve všedních starostech a problémech – nenašel se totiž nikdo, kdo by si vzal tento projekt na starost.
Další problémy působilo Rommelovi i to, že Italové stále vozili většinu svých zásob do Tripolisu a málo využívali Benghází. Tripolis byl totiž značně vzdálen od fronty a Rommel potřeboval denně 1500 tun zásob, což byl docela problém. Rommel ale nemohl italskou organizaci zásobování nijak ovlivnit a nemohl do ní ani nijak přímo zasáhnout.
Další problémy byly s disciplínou a nasazením italských jednotek do bojových operací. Italové svým přístupem k místnímu arabskému obyvatelstvu vytvářeli neustále ohniska napětí, která většinou končila zabitím několika osob na obou stranách. Italové zavedli proti Arabům represálie, jejichž následky se v pozdějším období nevyplatily.
Rommel byl z těchto všech problémů velmi rozmrzelý. Stačilo mu, že musel bojovat s Brity a nechtěl ještě bojovat s Araby.
Mezitím se generál Wavell připravoval k útoku. Podle posledních informací a zpráv z Londýna, byly do Afriky kolem mysu Dobré naděje poslány nové tanky. Churchill byl velmi znepokojen informací, že Němci používali proti britským tankům 88 mm děla, která jsou právě v boji proti britským tankům velmi účinná. Když zásilka tanků dorazila, zavládlo ve štábu generála Wavella zděšení – místo silných a rychlých tanků byly poslány posbírané tanky snad po všech skladech v Británii, které neměly ani pořádné pancéřování a byly pro použití v Africe proti Afrika-Korps úplně nepoužitelné.
Operaci Batlleaxe naplánovali společně generálové Beresford-Peirse z třináctého sboru a brigádní generál Gardiny. Oba důstojníci byli podřízenými generála O´Connora v době, kdy bojovali s italskými jednotkami. Schylovalo se k první velké bitvě v Africe, ve které měly sehrát hlavní roli tankové svazy obou znepřátelených sil.
Britové měli k dispozici 25 tisíc mužů a smíšenou jednotku o síle 100 tanků. Ale nikdo pořádně nezmapoval skutečné síly britských sil. Počet tanků neodpovídal skutečné palebné síle. Většina tanků byla neustále opravována pro časté poruchy. Nedostatek munice se projevoval zejména v tom, že munice dorazila většinou na místu určení vždy po tom, co byla tanková jednotka přesunuta na jiné místo. Vojáci byli před přesunem z Řecka odebráni o svoji výstroj s tím, že na místě určení v Africe budou opět vybaveni potřebnou výstrojí, což se však nestalo. Zásobování jednotek výstrojním materiálem se stalo přímo noční můrou britských jednotek. Nejhorší varianta nedostatků, které se kdy dokážou snoubit, byly dovršeny neschopností velících důstojníků, kteří neměli žádné bojové zkušenosti, nebo byli na poslední chvíli převeleni od své specializace k nové zbrani, kterou neovládali. Mezi vojáky kolovaly vtipy, že britskou armádu musí řídit Berlín, protože takové zmatky a chyby by snad ani v Londýně nedokázali naplánovat.
Generál Beresford-Peirse nikdy předtím nevelel obrněné jednotce. Při určování směrů postupů a plánování taktických směrů útoku a přechodů do obrany mu naprosto chyběla představivost – vedl čelní útok na německou frontovou obranu a stočil tanky vlevo směrem na Capuzzo. Na Halfayský průsmyk, který považoval Rommel pro bitvu za klíčový, měly zaútočit dva proudy. Jeden na svah před opevněním a druhý podél spodního opevnění. Německo-italská obranná zařízení měla obsadit pěchota a tanky první a sedmé obrněné divize. Potom měla zaútočit posádka z Tobruku, což mělo završit porážku německo-italských jednotek na africké frontě.
Plán vypadal vcelku dobře, ale k jeho úspěšnému splnění potřebovali Britové drtivou převahu ze vzduchu, převahu dělostřelectva a početní přesilu vojenských jednotek. Nic z toho však Britové neměli. Neměli žádné obrněné zálohy a přitom německá druhá tanková divize se nacházela pouhých 110 km od Tobruku.
Britští vojáci nebyli k boji ani připraveni. Cestou na bojiště museli provádět opravy tanků, zastřelovat děla nových tanků dopravených po moři atd. Nejhorším faktorem však byla nezkušenost Britů. Generál Beresford-Peirse se sice trochu vyznal v tancích, ale vůbec se nevyznal v taktice tankového boje. Nedokázal odhadovat palebnou sílu nepřítele. Vydával rozkazy, které u jeho podřízených vyvolávaly pochybnosti o zdravém rozumu. Například vydal rozkaz, aby pátá obrněná brigáda vyrazila kupředu a shromáždila se před pěchotou a dělostřelectvem. Podřízení se domnívali, že se generál spletl a že měl na mysli, aby se tanky shromáždily za pěchotou a za děly a jako obvykle se podle toho zařídili. Vydali rozkazy podle svého uvážení. Když se ale generál dozvěděl o této aktivitě, zasáhl velmi rozzlobeně: „Vydal jsem rozkazy, tak je proveďte!!“
Generál Gatehouse, kterého se tento kontroverzní rozkaz přímo týkal, jen zakroutil nechápavě hlavou a splnil jej do posledního písmene – ze svých 154 tanků jich během pár hodin útoku ztratil 99. Krize ve velení operace pokračovala. To ale trochu předcházíme událostem. Vraťme se na začátek.
14. června vyhlásil Rommel bojový poplach. Italské jednotky se ihned přesunuly se na sollumskou frontu. Útok začal 15. Června 1941, ve čtyři hodiny ráno. Britové postupovali na široké frontě po pobřežní rovině. Německé jednotky se je pokusily zastavit, ale potom takticky ustoupily na jihovýchod od Sollumu. Mohutný tankový útok britských jednotek se rozvinul směrem na Capuzzo.
Britové zaútočili na Halfayský průsmyk ze dvou stran. Pokoušeli se probojovat k silnici a obklíčit německé jednotky, které kontrolovaly oblast. Ve večerních hodinách se v okolí osady Capuzzo rozpoutala zuřivá bitva.
Generál Rommel byl stále vzhůru. Záblesky bitvy vykreslovaly na africké poušti místa urputných bojů. Rommel přemýšlel. Nemohl spát, promýšlel plán nástupu bitvy za rozbřesku dalšího dne. Považoval totiž další den za rozhodující fázi bitvy.
Bitva se opět s urputnou zuřivostí rozpoutala v pět hodin ráno. Patnáctá tanková divize zahájila útok na Capuzzo. Rommelovi tankisté se ale nedokázali probít britskou linií. Z osmdesáti tanků nasazených do bitvy již bylo pouhých třicet schopných pokračovat v boji. Rommel byl znepokojen. Tohle není ten správný průběh bitvy.
I podle britského plánu se den nevydařil. Pěchota měla zaútočit a postoupit kupředu a dobýt obranná zařízení v Halfaya. V tankové bitvě se pak měla čtvrtá obrněná brigáda připojit k sedmé. Jenže čtvrtá obrněná brigáda nemohla opustit pěchotu, která se nemohla pod neustálou palbou pohnout z místa. Útok na halfayskou frontu se ani druhého dne nezdařil.
Rommel očekával další fázi britského útoku se značnými obavami. Ale zde nastal v bitvě náhle obrat. Ve čtyři hodiny třicet minut ráno zahájil Rommel přesun. Podle britské logiky si odvodil, že Britové nezačnou útok před pátou hodinou ranní. Německé jednotky postupovaly do Suleiman a cestou ničily britské tanky jako kachny na rybníku. Ze zachycených zpráv později vyhodnotil, že vznesl takový zmatek do řad sedmé obrněné divize, že nebyla schopna vydávat ani rozkazy. Rommel ihned využil této indispozice a nařídil páté lehké divizi a patnácté tankové divizi zaútočit na Halfaya.
Jeho zpravodajové zachytili další zprávy. Britské jednotky se potýkají s nedostatkem munice a benzínu. Rommel nepovolil a zvýšil tlak na britské jednotky. Panika začala pracovat. Zanedlouho Britové zapalovali sklady v Capuzzu a ustoupili.
17. června Rommel nasadil všechny tanky. Palba 88 mm polních děl rozsévala zkázu a paniku mezi britskými jednotkami. Tanková bitva u Sollúmu tak skončila německým vítězstvím a generál Wavell mohl poslat do Londýna zprávu: „S politováním hlásím, že „Battleaxe“ skončila nezdarem“
Rommel triumfoval. Do svého deníku si poznamenal: „Bitva, která trvala tři dny, skončila naprostým vítězstvím. Díky britské nadutosti se podařilo pro našeho Vůdce získat další významné vítězství na africké frontě.“
více o válkách >>
|
![Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]](http://www.smartdog.cz/external/img/smartdog-small.gif){kind=small}