Profily



POLSKO 08: Sovětské osvobození Polska (Z deště pod okap?)

 

 
Když na předválečné území Polska začala na jaře 1944 vstupovat Rudá armáda, skončila  okupace hitlerovského Německa, ale začal terror sovětského NKVD a později polského Úřadu bezpečnosti (Urząd Bezpieczeństwa, polský ekvivalent NKVD). 
 
Zemská armáda byla totiž ozbrojenou paží exilové polské vlády, která se nevzdala východních částí Polska (jež zabral Sovětský svaz) a nesouhlasila s tím, aby Polsko bylo podřízené Moskvě. Proto Josif Vissarionovič Stalin nařídil Zemskou armádu zničit.
 
19. července Rudá armáda překračuje řeku Bug (současná hranice mezi Polskem a Běloruskem). Chelm, ležící 25 km daleko od hranice Polska s Ukrajinou, byl prvním osvobozeným polským městem jednotky pod vedením generála Rokosovského, doplněné o polské jednotky pod moskevským velením, poté zamířili k Lublinu, velkému městu na cestě do Varšavy.
 
Lublin byl vyčištěn, nicmémě mezi západní (anglická exilová vláda) a východní (vojáci  zformovaní v SSSR) dochází k zásadním rozporům. Ty se týkají především poválečného uspořádání svobodného Polska. Prosazování  politických cílů nezastaví ani válečná vřava, ani prozatímní společný záměr v podobě porážky fašismu. Pro správu nad osvobozenými městy je pod záštitou Sovětů vytvořen Polský národní výbor osvobození (Lublin výbor).
 
Spolu s Lublinem je osvobozen koncentrační tábor Majdanek nacházející se na jednom z jeho předměstí a svět se tak úplně poprvé dozvídá o zrůdných principech těchto továren na smrt, včetně detailů jako jsou plynové komory, pece pracující v nepřetržitém provozu, lékařské experimenty na lidech. Majdanek dokázal zpracovat 2000 těl denně. Německá evakuace tábora proběhla v dubnu 1944, krátce před jeho osvobozením.
 
Směr ofenzívy pokračoval dále na západ. Během týdne obsadila Rudá armáda pevnost Brest, která proslula hrdinstvím v prvních dnech války. I přes silný německý odpor se Rudá armáda s Poláky postupně probíjela v Visle, poslední přírodní překážce před Varšavou. Na konci červa se Rusové probojovali do Pragy, předměstí Varšavy.
 
Ve Varšavě propuká na podnět exilové vlády v Londýně, ve spolupráci s místní Zemskou armádou ozbrojené povstání. Nicméně naděje spojené s odporem polského lidu, byly vzápětí utopeny v krvi.
 
Rudá armáda povstání totiž nepřichází na pomoc, což odůvodňuje tím, že vojáci nemají dostatek sil, na překročení Visly. Ve skutečnosti Stalin odmítá pomoci. Kromě nelibosti, že povstání řídí západní exilová vláda, je uražen poměrně rozšířeným polským protisovětským smýšlením. Poláci nemohou Sovětům zapomenout mnohé, včetně Katyně. Stalin tak přidává na hromadu rusko-polských křivd další – varšavské povstání je bez pomoci sovětů krvavě potlačeno a Hitler vydává příkaz, aby Varšava byla srovnána se zemí. 90 procent města skončí v troskách. Rudé armádě přímo před nosem.
 
Na konci listopadu schválilo sovětské vrchní velení plány na zimní ofenzívu Rudé armády. Od Visly až po Odru, měla osvobodit zbytek Polska. 
 
0perace měla původně začít až 20. února, ovšem spojenci na západní frontě vedli tvrdé boje v Ardenách a potřebovali odlehčit. Proto Winston Churchill požádal Stalina o uspíšení operace. Ten jeho žádosti vyhověl a slíbil, že útok Rudé armády začne mezi 12. a 15 lednem. I on si byl však vědom toho, že pokud spojenci vyhrají bitvu v Ardenách, mohou vstoupit do Berlína jako první, což bylo pro Stalina nepřijatelné z prestižních důvodů, ale i z hlediska jeho plánů na budoucí postup proti Západu. Přesto ale byly urychleny přípravy a akce, která do válečných dějin vstoupila jako  Viselsko-oderská operace, skutečně začala 12. ledna 1945 útokem vojsk 1. ukrajinského frontu, který útočil ze Sandoměřského předmostí a upoutal tím na sebe pozornost. 14. ledna začal hlavní útok z magnuszewského a puławského předmostí jižně od Varšavy.
Mašinerie nahromaděné sovětské síly se dává do pohybu, první den proráží německá obranná uskupení a během pouhého týdne je Varšava obklíčena a jako hromada trosek bez života osvobozena.
 
Hlavní velitel Zemské armády Leopold Okulicki alias Niedźwiadek vydal 19. ledna 1945 rozkaz, kterým rozpouští Zemskou armádu, ale část jejích příslušníků odmítla provést demobilizaci a pokračovala v boji v rámci Hnutí odporu Zemské armády (Ruch Oporu Armii Krajowej), Sdružení Svoboda a nezávislost (Zrzeszenia Wolność i Niezawisłość) a dalších organizací až do roku 1948.
 
27. ledna Rudá armáda osvobozuje Osvětim. V této továrně na smrt nalézá pouze 7500 živých vězňů. Osvětim se stává mementem holocaustu.
 
Pohyb vojsk Rudé armády se rozběhl tak rychle, že i americké noviny New York Times oznamovaly, že „ruská ofenzíva se rozvíjí s bleskovou rychlostí, před níž dokonce blednou i německá tažení 1939 v Polsku a 1940 ve Francii.
 
19. ledna postoupily sovětské mechanizované sbory do německého Slezska a pokračovaly v útoku po pravém břehu Odry. Němci začali urychleně stahovat ze západní fronty vojenské jednotky, ovšem útok sovětských vojsk a polských vojenských jednotek, které vznikly v SSSR, nezadržitelně pokračoval. Rudá armáda pronikla do konce ledna až ke Kostřínu 
(Küstrine), kde překročila Odru a vytvořila si předmostí na jejím levém břehu. Vojska 4. ukrajinského frontu postupovala jižním Polskem a vytvářela si podmínky pro útok na Moravu (Ostravsko - Opavskou operaci).
 
Na jaltské konferenci konající se ve dnech 4 – 11.2.1945 se kromě jiného mezi zástupci spojeneckých mocností (bez účasti polské strany), rozhodlo, že v poválečném Polsku by měla vzniknout demokratická prozatímní vláda, ve které by měl zastoupení i nekomunistický odboj a zástupci londýnské exilové vlády. Toto rozhodnutí bylo porážkou Britů a Američanů, protože prakticky znamenalo jen doplnění loutkové lublinské vlády, řízené z Kremlu. Původní požadavek o odvolání této lublinské vlády, se u Stalina nepodařilo prosadit.
 
Rudá armáda pod velením generála Žukova útočí v rámci viselsko-oderské operace na Poznaň. Při nacistické invazi do Polska byla Poznaň obsazena již po 10 dnech, tedy 10. září 1939. Polské obyvatelstvo, především inteligence a účastníci Velkopolského povstání, byli vystaveni systematickému teroru. V místním koncentračním táboře Fort VII zabili nacisté do roku 1945 asi 20 000 lidí. Zlikvidována byla také židovská komunita. Roku 1943 zde velitel SS Heinrich Himmler pronesl tzv. Poznaňský projev, v němž otevřeně hovořil o „konečném řešení židovské otázky“.   Poznaň na konci války disponuje nacistickou posádkou o síle až 60.000 mužů. S takovýmto odporem Sověti nepočítají (velení odhadovalo zhruba třetinu této síly) a boje se protahují. Město je prudkými boji silně poničeno. Poznaň je dobyta až 23.února. 
Během bojů o Poznaň se hlavní části sovětské ofenzívy přibližují blíž k Odře, tedy blíž a blíž k srdci samotného Německa. 
 
Postup přes Polsko k německým hranicím se stále zrychluje. Některé obrněné jednotky urazí denně až 60 kilometrů, na vojácích se začíná projevovat únava a velké vzdálenosti mezi čelem fronty a základnami v zázemí mají za příčinu nedostatečné zásobování. Včetně munice a paliva.
 
Stalin si přál, aby útok pokračoval až do Berlína, ovšem sovětské vojenské velení v čele s maršálem Žukovem bylo jiného názoru. Sovětská vojska byla mohutným útokem vyčerpaná, sklady vojenského materiálu zůstaly daleko za frontou a ve Východním Prusku, Pomořansku a Slezsku se nacházely početné německé jednotky, které mohly provést útoky na křídla. Žukovův předpoklad byl správný, protože Hitler, který byl nejprve šokován rychlým postupem Rudé armády, přikázal provedení útoku z Pomořanska. Sovětská rozvědka však v tomto prostoru zjistila soustředění vojsk, na což Žukov reagoval vyčleněním dvou tankových a dvou vševojskových armád, které provedly na toto uskupení německých vojsk útok známý jako Východopomořanská operace. 
 
Útok 1. a 2. běloruského frontu a První polské armády začal 10. února 1945. Sovětská vojska napadala bránící se německé divize, ale přípravy Němců k útoku dále pokračovaly. 13. února 1945 se konala v Říšském kancléřství porada, která se zabývala operací Sonnenwende – Slunovrat. Tato operace, která původně spočívala v útoku na pravé křídlo 1. běloruského frontu však neměla šanci na úspěch. Vojska Rudé armády již byla přeskupena a útočila, navíc Němcům chybělo dostatečné množství střeliva i pohonných hmot. Ti se přesto však rozhodli k útoku, který se uskutečnil 16. února. Po týdenních bojích však Sověti přisunuli čerstvé posily, přeskupili síly a německá vojska byla nucena ustupovat k Baltickému moři. Zde útočící vojska narazila na silné německé opevnění – Pomořanský val(rozsáhlý komplex opevnění a bunkrů). Přes tvrdé boje se sovětským jednotkám podařilo 4. března dorazit ke Kolbergu a 5. března 1945 průnikem k Baltickému moři přerušit spojení mezi Východním Pruskem a Německem po souši. 
 
V jižním směru od Žukovovy armády se přibližuje 1.ukrajinská fronta ke Krakovu. Maršál Koněv díky rozvědce ví, že Němci mají v plánu zničit historický Krakov, stejně jako Varšavu. Aby předešel této taktice „spálené země“ útočí nečekaně rychle a německé záměry likvidace tohoto druhého největšího polského města, jsou zmařeny.
 
V průběhu února i počátkem března vedla sovětská vojska boje proti německým skupinám, které zůstaly v obklíčení. Vyčistěním oblastí východně od Odry a Nisy si Rudá armáda zabezpečila prostor pro závěrečný útok proti Berlínu.
 
V severním směru postupuje po baltském pobřeží 2.běloruská fronta pod velením maršála Rokosovského a postupně dobývá jedno přístavní město za druhým.
 
Dne 6. března začala další útočná fáze, při níž Rudá armáda postupně začala obsazovat pobřežní města. 18. března padlo silně opevněné město Kolberg (Kolobřeh), na jehož dobytí se výrazně podíleli vojáci První polské armády. Rudá armáda nyní útočila ve dvou směrech – na východ ke Gdaňskému zálivu a na západ k Odře. Na východě padlo 28. března město Gdyně a o dva dny později historický přístav Gdaňsk. Kruh se uzavírá. Právě toto město bylo jednou z Hitlerových záminek k zahájení války. Zbytky německé armády byly rozbity počátkem dubna jihovýchodně od Gdaňska. Na západě dosáhly sovětské jednotky do konce března 1945 řeky Odry a počátkem dubna ji na některých místech překročily a vytvořily si tak předmostí k závěrečném útoku na Berlín. 
 
V březnu 1945 navrhly sovětské úřady jednání s bývalým polským odbojem, zejména se zástupci antikomunistické bývalé Zemské armády. Během tohoto byli její vrcholní představitelé zatčeni a uvězněni, následovně deportováni do Sovětského svazu k soudu. Pro ně osvobození skončilo prohrou.
 
Během března a počátkem dubna byly doplňovány stavy sovětských vojsk, zásoby, vše se připravovalo k závěrečnému útoku na německé hlavní město.
 
21.dubna 1945 je zástupci prozatímní vlády Polské republiky bez ohledu na západní spojence, nebo exilové vlády, podepsána polsko-sovětská smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a spolupráci. Tato smlouva, kromně jiného potvrdila ruské nároky v souvislosti s polskou státní hranicí. Na rozdíl od Československa byl SSSR vnímán v Polsku mnohem hůře, a to vzhledem k faktu, že země byla v meziválečném období Rudou armádou napadena a také část jí byla po druhé světové válce právě a natrvalo připojena k Sovětskému svazu.
 
Právě díky chladným vztahům mezi Polskem a dnešním Ruskem je na polsko-sovětské přátelství, které bylo za socialistických dob hlavně formální a veřejností nepodporované, pohlíženo některými kruhy s téměř stejnou nenávistí, jako na fašistickou okupaci.
 
 
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]