Profily



BITVA V KURSKÉM OBLOUKU 07: Bitva u Prochorovky (Operace Kutuzov)

 
12. července vydal Hitler rozkaz povolující nasazení pěších záloh, aby operaci urychlil, avšak jednak již bylo pozdě, jednak začalo být zřejmé, že německé síly budou mít úplně jiné starosti, neboť Rudá armáda zahájila protiúder - operaci Kutuzov. Začala druhá fáze bitvy. 

 

Koněvův Stepní front zahájil společně s Voroněžským frontem mohutný úder proti skupině armád Jih, zatímco Rokossovského Střední front zaútočil na skupinu armád Střed. Ta se sice s útokem vyrovnala, jenže vzápětí zaútočily na severní část Orelského oblouku Západní front a Brjanský front, které prolomily německou frontu a bezprostředně ohrozily týl jejího úderného uskupení. Maršál Günther von Kluge musel veškeré zálohy nasadit proti tomuto nebezpečí, přičemž sáhl i do rezerv Modelova útočného seskupení, což logicky znamenalo, že akce skupiny armád Střed v Kurském oblouku nebudou moci smysluplně pokračovat (Hitler ovšem tuto interpretaci situace odmítal až do okamžiku zrušení celé operace). Na jihu se zatím střetla největší masa tanků v historii poblíž Prochorovky.
 
Sovětské velení reagovalo na kritickou situaci na jižním úseku fronty nasazením mohutných záloh Stepního frontu proti pravému boku Hothových divizí (bojová skupina Kempf). To velitele 4. tankové armády donutilo změnit osu postupu ze severního směru více na východ do oblasti vesnice a železniční zastávky Prochorovka. Zde došlo 12. července 1943 ke střetu tankových divizí II. tankového sboru SS (Obergruppenführer Hausser) s jednotkami sovětské 5. gardové tankové armády (gen. P. A. Rotmistrov). Na frontě široké téměř 35 km se zde bojovalo téměř 1500 tanků a samohybných děl (850 až 900 sovětských proti přibližně 600 německých). V průběhu bitvy se tankové divize SS dostaly do těžkých bojů, ve kterých vzdorovaly tvrdým útokům sovětských tankových formací. I když byly německé jednotky vystaveny soustavnému tlaku, dokázaly udržet své pozice a zmařily tak plán sovětského útoku do boku Hothovy tankové armády. 
 
12. července 1943 ráno vyráží do útoku 5. gardová TA generála P. A. Rotmistrova po zemském mostě u Prochorovky. Proti nim se ženou tankové pluky Hausserových jednotek SS. Rotmistrovy tanky jsou rozčleněny do hloubky. Na linii kratší než tři kilometry se tak proti sobě  ženou dvě gigantické tankové skupiny. Tak začíná střetná tanková bitva, kterou údajně ještě dějiny válek nepoznaly a jaká se už nikdy potom do dnešních dnů nekonala. 
 
„Tanky se po stepi pohybují ve skupinách pod ochranou lesíků a křovin. Výstřely kanonů splývají do mohutného permanentního dunění. Sovětské tanky narážejí v plné jízdě do německých čelních odřadů a prorážejí německou tenkou tankovou frontu. T 34 ničí tanky Tiger palbou z co nejmenší vzdálenosti. Tím eliminují převahu německých protivníků v silnější výzbroji a pancéřování. Vzdálenost mezi tanky obou stran je velmi malá. Není ani prostor, ani čas k odpoutání od nepřítele, opětnému zaujetí bojové sestavy a k pokračování v operaci. Granáty vypalované z krátkých vzdáleností prorážejí jak boční, tak i čelní pancéřování. Na takovou vzdálenost není pancéřování ani délka hlavní rozhodující. Přitom často prudce vybuchuje munice a pohonné hmoty a odtržené tankové věže létají několik desítek metrů daleko. Nad bitevním polem současně propuknou rozhořčené letecké souboje. Sovětští i němečtí letci chtějí pomoci svým pozemním silám vyhrát bitvu. Zdá se, že bombardéry, bitevní a stíhací letouny zůstávají nad úsekem fronty Prochorovka viset. Jeden letecký souboj následuje za druhým. Obloha je brzy plná kouře z mnoha požárů. Na černé a spálené zemi hoří zasažené tanky jako pochodně. Je těžké zjistit, která strana útočí a která se brání. 2. prapor 181. tankové brigády z 18. ts, který útočí po levém břehu řeky Psjol, narazí na skupinu tanků Tiger. Ta okamžitě prapor napadla palbou ze zastávky. Silné a dalekonosné kanony německých tanků jsou velmi nebezpečné. Sovětské tanky proto musejí co nejrychleji zkrátit vzdálenost, aby tuto německou výhodu eliminovaly. Velitel praporu kapitán P. A. Skripkin vydá povel: ‚Vpřed za mnou!‘ První granát velitelského tanku prorazí bok jednoho tanku Tiger. Současně zahájí palbu na Skripkinovu T 34 jiný německý obrněnec. První granát prorazí boční pancíř a druhý zraní velitele praporu. Řidič a radista ho vytáhnou z tanku a uloží do kráteru po granátu. Když se přímo proti nim rozjede jeden německý tank, skočí tankista Alexandr Nikolajev do svého poškozeného a kouřícího tanku, nahodí motor a rozjede se proti nepříteli. T 34 se valí jako hořící koule po bitevním poli. Tiger se zastaví. Hořící tank do něj v plné jízdě narazí. Ozve se detonace, která otřese zemí.“  (Svědectví generálporučíka P. A. Rotmistrova, který sledoval bitvu z jedné výšiny u Prochorovky)
 
Po osmi hodinách nepředstavitelně ničivého a krvavého sražení, ve kterém docházelo i k osobním soubojům osádek vyřazených tanků, válečná vřava ztichla. Na bojišti zahaleném kouřem a prachem zůstalo na 700 zničených a poškozených tanků, samohybných a útočných děl, mnohé ještě hořící nebo doutnající, v okolí bezpočet mrtvých těl padlých a raněných vojáků, mezi nimiž se pohybovaly skupiny zdravotníků a sběrači raněných obou stran, aby jim poskytli pomoc. Obě strany se snažily rychle uspořádat své operační sestavy, přisunout munici a další zásoby pro pokračování v boji.
 
Německé tanky se probojovaly až na vzdálenost pouhých 15 kilometrů od Prochorovky než pocítily plnou sílu ruské obrany a musely ustoupit. Německá II. tanková armáda Waffen SS zničila v boji mnohem více tanků než sama ztratila, při obrovské početní převaze protivníka to ovšem nemohlo výsledek bitvy změnit.
 
13. července 1943 když u Prochorovky ještě probíhají útočné a obranné boje, i když tento den již s menší intenzitou než náraz 12. července v 8 hodinové bitvě a kdy se již operační skupina „KEMPF“ přibližuje směrem na Prochorovku, stane se něco zásadního. V ten den totiž Hitler svolává poradu do „Vlčího doupěte“. Bleskovým telefonem tam byli povoláni nejdůležitější mužové východního vojska, maršál von Manstein a von Kluge. 
Hitler okamžitě oznamuje téma, které ho nyní straší. Jižní fronta. Konkrétně Itálie! 
10. července 1943 se totiž, v rámci operace Husky, ze severní Afriky vylodila na Sicílii americká, anglická a kanadská vojska se silami asi 260 000 mužů a 600 tanků. Obrana Sicílie se díky italské armádě zhroutila. 300 000 Italů jednoduše ze svých pozic uteklo a spojenci se valili po pobřežních silnicích. Proti spojencům bojovali jen němečtí padákoví myslivci, mechanizovaná pěchota tankových svazků a bojové skupiny flaku. To v budoucnu mělo pro jižní frontu zcela zásadní význam. Vylodění vyvolalo zhroucení italské fašistické vlády (25. července) a tajná jednání o příměří vedená vládou novou (maršál Badoglio).
Hitler hovoří rozhněvaně a má velké obavy o vývoj situace v jižní Evropě. Mluví o tom, že z důvodů špatného boje Italů je ztráta Sicílie úplně jasná. Přímo dále říká: „Možná, že Eisenhower už zítra přistane na italské pevnině, nebo na Balkáně. Tím by bezprostředně ohrozil celý náš jihoevropský bok. Tomu musíme zabránit. Proto potřebuji divize pro Itálii a Balkán. Poněvadž je po přeložení 1. td z Francie na Peloponés nemám kde vzít, musím je stáhnou z kurského oblouku.“ 
 
Tímto rozhodnutím je nejvíce zděšen polní maršál Manstein, neboť ten je 13. července 1943 přesvědčen, přes veškerý vývoj na frontě, že se rýsuje v operaci „Citadela“ vítězství. 
Ale je jeho přesvědčení správné? 
Tvrdí: „Vítězství na jižní frontě kurského oblouku je nadosah. Nepřítel už zasadil do boje téměř všechny operační zálohy a jeho bojová síla značně poklesla. Přerušit nyní bitvu znamená odevzdat vítězství!“ 
Toto hodnocení Mansteinem potvrzuje i dnešní maršál tankových vojsk, tehdejší velitel sovětské 5. gardové TA generálporučík P. A. Rotmistrov, když říká: „Když se blížila operační skupina „KEMPF“ byla naše situace mimořádně obtížná.“
Žukov ve své knize Vzpomínky a úvahy, sám potvrzuje, že zastihl po svém příjezdu a seznámení se se situací svazky 5. gardové TA a Voroněžského frontu ve velmi těžké situaci. Ta se ještě zhoršila po příjezdu operační skupiny „KEMPF“ k Prochorovce. Měli jsme unavené vojáky, těžké ztráty techniky i lidí. Okamžitě jsem Stalina žádal o zálohy.“
 
V den, kdy se rozhořela tanková bitva u Prochorovky, měly zahájit další útok i jednotky generála Modela na severním úseku výběžku. K tomu útoku však nikdy nedošlo, protože vojska Brjanského a Západního frontu zahájila ofenzívu severně od Kurského výběžku. Cílem útoku bylo město Orel v týlu Modelových divizí. To přinutilo německé velení přesunout část sil dosud útočících v oblasti Olchovatky a Ponyri do obrany. 
 
Mansteinovo úderné uskupení se sice prodralo až ke třetímu pásmu obrany do hloubky až 35 km, ale stanovený úkol - prolomit se až ke Kursku a zde se spojit s vojsky von Klugeho – se splnit nezdařilo. Plán operace Citadela zkrachoval.
 
příští kapitola: BITVA V KURSKÉM OBLOUKU 08: Poloviční Citadela
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]