Profily



Bitva o Berlín: masakr a barbarství korunované vítězství nad fašismem

 

 
Viselsko-oderská operace byla úspěchem. Rudá armáda zachytila pach vítězství, s příchodem nového roku 1945 konečně po účelovém čekání dobila Varšavu, která již stačila vykrvácet a posléze bleskově postupovala k hranicím Německa.
 
Když se pak 4. února 1945 konala Jaltská konference, mohl spokojený Stalin konstatovat všem všeobecně známou věc. Rudá armáda stojí před branami Berlína. Stalin byl o to spokojenější, že tím pádem bylo jasné, že dobití Berlína bude výhradně záležitostí Rudé armády, což mělo samozřejmě velký význam pro budoucí uspořádání politické mapy.
 
 
V dubnu 1945 zaujala skupina armáda „Visla“ spolu s některými jednotkami skupiny „Střed“ obranné pozice podél řeky Odry. Finální střed byl na spadnutí. Březen byl ve znamení doplňování stavů a přípravy mohutného plánovaného útoku, který měl definitivně rozhodnout o vítězném osudu Velké vlastenecké války. Masa lidí na sovětské straně tak čítala okolo dvou a půl milionů hlav, zatímco Německo nad nímž se již vznášel stín nemilosrdné drtivé porážky mohlo této lavině čelit „pouze“ milionem zoufalých vojáků. Přesto Hitler stále doufal. Doufal v cokoliv. V zázračnou zbraň, která by ho v poslední chvíli spasila, nebo v konflikt mezi spojenci a Rudou armádou, který by alespoň znamenal to, že Berlín nepadne do sovětských rukou a bude tak ušetřen barbarství nasraných, Německo nenávidějících vojáků. V tu chvíli si moc dobře uvědomil význam rčení: „Kdo seje vítr, sklízí bouři.“
 
 
14. dubna Rudá armáda provedla průzkum bojem a 16. dubna se spustila bouře. Hlavní útok začal klasicky. Dělostřeleckou přípravou ve tři ráno (ta způsobila malé škody, neboť němci se večer před útokem stáhli do druhé obranné linie) a následovným bleskovým útokem v záři několika set světlometů. Sověti však vzápětí poznali, že tato poslední bitva nebude procházkou růžovým sadem. Němci vystresovaný historkami o krvelačných Rusech neberoucí zajatce (což v mnohém případě byla pravda) měli spojence jménem zoufalost. Nemluvě o faktu, že Hitler v zoufalé snaze odvrátit neodvratitelný konec, vydal rozkaz, že kapitulace nepřipadá v úvahu a všichni potencionální dezertéři a „zbabělci“, byli stříleni, či věšeni na lucernách. 
 
 
Svými lidmi byli věšeni a stříleni i němečtí civilisté, kteří se chtěli vyhnout „totální mobilizaci,“ či kteří vyvěsili bílé vlajky.  Navíc obrana cest k hlavnímu městu svěřená německé 9. Armádě, byla hluboká a slušně propracovaná. Pro obě strany zničující boje bez zjevného výsledku tak byly vedeny až do 19. dubna, přičemž se střídaly útoky jedné s protiútoky z druhé strany. V té době již v Berlíně vrcholila panika. Německá metropole se připravovala na přímý útok. Bylo zmobilizováno vše. Když ne k boji, tak alespoň k opevňovacím pracem. Denně se jich zúčastnilo na 100 000 lidí.
 
 
Na frontě se úspěch začal rodit až když 1. ukrajinský front maršála Koněva prolomil pozice 4. pancéřové armády a 18. dubna se dostal ke Sprévě, odkud vyrazil k Berlínu, kde začal obkličovací manévr z jihu. Ze severu začal útočit maršál Rokossovskij. Situace již byla zcela neudržitelná, což začalo pomalu docházet i Hitlerovi, který 20. dubna smutně oslavil svoje narozeniny. Tentokrát německá vojska nedefilovala ve slavnostní prohlídce, jak tomu bylo v předchozích letech. Tentokrát se zoufale snažila, aby se rudoarmějci nedostali do města. Marně.
 
 
22. dubna Hitler uspořádal poslední operační poradu, při níž rozkázal stáhnout všechna vojska ze západní fronty a vrhnout je do bojů o Berlín. S křížkem po funuse, samozřejmě. O dva dny později první Žukovovy jednotky dosáhly předměstí Berlína, na jihu se Koněvovy jednotky přiblížily k letišti Tempelhof a obklíčení hlavního města Třetí říše se uzavřelo. Spolu s tím byla odříznuta i celá 9. Armáda, která tak nemohla přispěchat na pomoc berlínské posádce.
 
 
V Berlíně se zatím rozpoutalo peklo. Propaganda štvala vše, co dokázalo udržet zbraň k obraně, včetně dětí z Hitlerjugend. 24. dubna byly odříznuty poslední silnice do Berlína a o den později začal přímý útok na město. Byl to samozřejmě nerovný boj. Generál Weidling, kterému byla obrana města 24. dubna svěřena (den před tím měl být zastřelen za neposlušnost), měl k dispozici zbytky 9. a 3. pancéřové armády a nepravidelné jednotky sesbírané z řad policie, protiletadlového dělostřelectva, Hitlerjugend a Volkssturmu. Obrana města se opírala o barikády, průchody mezi domy a minová pole. 
 
 
Největší překážkou sovětů byl Teltowsky kanál,Spréva a hlavně architektonická struktura města. Všude vysoké panelové domy, které museli sověti čistit patro po patru, dům od domu. Rudoarmějci také velmi často naraželi na tvrdý odpor členů Hitlerjugend, kteří s fanatickým odhodláním útočili proti tankům a získali si respekt od sovětů, protože naprosto pohrdali smrtí. Krvavé pouliční boje byly o to zoufalejší, že obránci neměli kam ustoupit. Berlín byl obklíčen. Když se 25. dubna spojily Žukovovy a Koněvovy jednotky, Weidling už ztrácel přehled, kde se zrovna bojuje a kde museli obránci ustoupit. Obránců Berlína se zmocnil chaos.
 
 
A ruská lavina nezastavitelná. Ta za sebou nechávala tvrdě porobenou zemi, přesně jak se Hitler obával. Sovětští vojáci na dobytém území kradli, znásilňovali, zabíjeli. Berlínští občané neměli v jejich očích statut člověka. Byli to Němci a právě prohráli válku.  Smrt si vybírala denně svou daň. A nejen ta, na bitevním poli. Aktuální byla i smrt z rukou rychle se množících stanných soudů, které se represemi snažily zvýšit bojeschopnost obránců a obyvatel. Spousta oběšených lidí lemovala v těch dnech berlínské ulice s pověšenou cedulí na hrudi, na níž bylo napsáno: „Byl jsem příliš zbabělý bojovat za ženu a dítě. Proto tu visím. Jsem prase.“
 
 
27. dubna  padlo Rusům do rukou poslední Berlínské letiště Gatow. Sovětské letectvo během 14 dnů shodilo na město 40 000 tun bomb a granátů. V Berlíně už nešla elektřina, ani plyn. Všude panoval chaos a zmatek. Bojovalo se všude. Včetně podzemí berlínského metra, které pak bylo v mnoha úsecích zatopeno. A to i přes fakt, že v mnohém případě sloužilo jako protiletecký kryt pro civilisty. Mnoho z nich zde tak našlo smrt utopením. Po nás potopa. Ostatně Hotler údajně prohlásil: „Když německá Říše nedokázala porazit slovanské národy, nemá právo na život.“
 
 
29. dubna měli již Sověti pod kontrolou většinu města a následujícího dne již byli připraveni zaútočit na symbol fašistického Německa Říšský sněm. Rudá armáda vrhla do útoku proti říšskému kancléřství sice nevalného významu, ale ve stalinových očích berlínskému protějšku Kremlu, celou jednu divizi. Ovšem i obrana kancléřství nedala svou kůži zadarmo. Ne kvůli vlastenectví, ale ze strachu. Zprávy o zvěrstvech páchaných Rusy na okraji města pronikly i do centra. Ve finále se tak bojovalo o každý metr a o každé poschodí. V té době Keitel zlomenému Hitlerovi sdělil, že pomoc do Berlína jisto jistě nedorazí. Taky že vojákům dochází munice a nebudou mít ta čím se bránit. Prostě, že je konec. Adolf Hitler a jeho novomanželka Eva, rozená Braunová, tak hned po poledni spáchali sebevraždu. Ještě týž den ve 22 hodin vztyčil sovětský průzkumník od 150.střelecké divize Michail Minine na kupoli Reichstagu sovětskou vlajku. Byla z toho hezká fotka.
 
 
1. května 1945 se Joseph Goebbels pokusil dosáhnout zastavení palby, avšak Stalin trval na bezpodmínečné kapitulaci. Vzápětí na to Goebbels a jeho žena otrávili své děti a spáchali sebevraždu. 2. května se generál Weidling rozhodl beznadějný boj ukončit a berlínská posádka se konečně vzdala. 
 
 
Rudá armáda přišla při dobývání města o 500 000 mužů, 2000 tanků a samohybných děl a o 500 letounů. Němci přišli asi o 1 milion mužů různých ozbrojených složek, navíc v dobývaném Berlíně zahynulo velké množství civilního obyvatelstva.
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]