Profily



AMERICKÉ OSVOBOZENÍ ČESKA 03: „Boj“ o Prahu

 
Pražské povstání v květnu 1945 bylo součástí velké politické hry. Nejen vojenské plány, ale i politické ambice některých představitelů spojenecké aliance rozhodly o osudu malé země uprostřed Evropy.
 
24. dubna 1945 navštívilo velitele 12. americké armády Omara M. Bradlyho několik členů kongresu. Byli zděšeni přednesenou realitou:
„Boje mohou trvat ještě několik měsíců, možná ještě rok!“
Co vedlo k takovému tvrzení Bradlyho? Z čeho měl takové obavy?
Za vším bylo hlášení zpravodajců, kde bylo uvedeno, že do prostoru Alp se stahují elitní jednotky SS a další armády. Jejich odhad byl na 200 až 300 tisíc mužů. Generál Eisenhower nařídil, aby oblast „Alpské pevnosti“ byla podrobena co nejintenzivnějšímu leteckému průzkumu. A právě strach z „Alpské pevnosti“ rozhodl o osudu jedné malé země v srdci Evropy.
 
V pondělí 6. Května 1945 vstoupili vojáci generála G.S. Pattona do Plzně. Aniž se zabývali přesným vymezením demarkační linie, postoupili ještě několik kilometrů dál na východ, ale pak přišel striktní rozkaz: „Okamžitě zastavit postup!“ Do Prahy přitom zbývalo pouhých osmdesát kilometrů.
 
Generál G.S. Patton byl vzteky bez sebe. Tohle nebylo na jeho náturu. Byl zvyklý velet, mít jednotky v boji a neustále postupovat vřed. Jeho kavalerie se řítila Evropou a dobývala jedno město za druhým. A teď takový rozkaz. Cesta byla volná. Opor slábl. Němečtí vojáci se již vzdávali, než aby bojovali. Pouze několik hnízd odporu, a to ještě byly jednotky SS, které se fanaticky bránily, ale jinak by byla cesta volná.
„Měli jsme pochodovat až k Vltavě a Rusy poslat k čertu, kdyby se jim to nelíbilo!“ vrčel Patton. Pak se ale uklidnil, protože věděl, že nemůže přidělávat Bradlymu problémy. Jeho ztřeštěný nápad, že provede průzkum bojem směrem ku Praze a „zavolá Bradlymu z telefonní budky na Václaváku,“ tedy nakonec zavrhl. 
 
Mezitím generál D. Eisenhower dopisem informuje sovětského generála Antonova o svém rozhodnutí – zastavit postup amerických jednotek na dohodnuté demarkační linii a zároveň vyslovil naději, že sovětská vojska dokáží co nejrychleji přejít do útoku a zničí nepřátelské síly ve středu země. Velitel 12. Armády Omar M. Bradly při obdržení rozkazu zastavit postup dlouze přemýšlí, zda nepozdrží tento rozkaz o několik hodin. Nakonec ale uposlechl a rozkaz rozeslal všem jednotkám. Později toho sice litoval, protože Patton měl šanci být již v Praze.
 
Ani Britové nezůstali lhostejní k situaci v Praze. Osobně sám ministerský předseda Winston S. Churchill se pokoušel změnit rozhodnutí Eisenhowera. Zdůrazňoval nejasnost ve formulacích při definování demarkační linie, což mohlo znamenat, že nikde nebylo řečeno, nebo přímo zakázáno, že americká vojska nesmí postoupit směrem na Prahu. Dokonce prohlásil, že pokud postoupí Američané až do Prahy, nestřetnou se cestou se sovětskými vojsky. Také několik ministrů československé vlády se obrací na Washington a Londýn, a žádají, aby nenechali Prahu vykrvácet a zničit německými jednotkami. Všechny tyhle aktivity však nezůstali bez povšimnutí sovětů. Zuřili. Všechno tohle jim mohlo zhatit jejich plány s rozdělením Evropy. 
 
Sovětský velvyslanec Valerij Zorin navštěvuje v Košicích předsedu vlády Československé republiky Zdeňka Fierlingera, mimochodem dlouholetého agenta sovětské Státní bezpečnosti NKVD, a dotazuje se na současnou situaci. Jeho jednání ale není pouze formální dotaz na současnou situaci a postoj československé vlády, ale „důrazné upozornění“, že pokud se československá vláda ztotožní s návrhy Spojenců, tj. postoupit z plzně až do Prahy, může to mít vážné politické důsledky na budoucnost Evropy a poměry v Československu.
 
Fierlinger poslušen tomuto „upozornění“ ihned reaguje podle správných regulí – „Ano, přítomnost americké armády v Praze by byla politicky zneužita a to by mělo nepříznivý vliv na politickou konsolidaci osvobozené republiky. Dokonce by mohlo dojít ke zpochybnění osvobozenecké role Rudé armády, která nese největší podíl na porážce fašismu a hitlerovského Německa. Jsem přesvědčen, že porážka nacistické armády je velmi blízká a že Rudá armády poskytne svou pomoc Praze včas!“
 
Zorin se usmívá. Tohle je přesně podle plánů J. V. Stalina. Proto byl ve stejném duch zastaven i rozkaz pro jednotky československé armády v Sovětském svazu, protože i ty byly připraveny se zúčastnit rychlého výpadu ku Praze. Podobně byly zastaveny i rozkazy ke startu pro jednotky zahraniční armády v Anglii a ve Francii. Praha se nesmí osvobodit sama. Nesmí být osvobozena americkou armádou nebo jednotkami československé armády, a to jak z východní či západní fronty. Praha musí být osvobozena pouze Rudou armádou, nebo se nechá vykrvácet jako Varšava. V tomto duchu byly rozeslány tajné telegramy na příslušná místa. Praha byla vydána na pospas německým jednotkám se souhlasem komunistického vedení povstání, v čele s Josefem Smrkovským. Toto rozhodnutí znamenalo zbytečnou smrt stovek bojovníků v pražském povstání.
 
Generál George S. Patton se ale stále odmítal vzdát myšlenky na pochod do Prahy. Vidí ještě jednu možnost, jak obejít všechny tyhle zákulisní diplomatické a politické hrátky. Byl voják a voják má v akci jednat. Je válka a takto se k tomu taky stavěl. Vidí ještě jednu možnost, jak změnit situaci v Praze a jak obejít rozkaz vrchního velení. Kdyby sama Česká národní rada, hlavní organizátorka povstání, ve svém volání o pomoc přímo požádala Američany, vydal by jako velící generál rozkaz k postupu na Prahu na vlastní pěst. Proto odpoledne 6. května 1945 obdrželo velitelství americké 16. Obrněné divize v Plzni rozkaz, aby ozbrojená motorizovaná eskorta dopravila do Lázní Velichovky u Hradce Králové německého štábního důstojníka Meyera-Detringa, který přiletěl z vrchního velitelství německé armády do Plzně letadlem. Německý plukovník měl zprostředkovat jednání německé armády Střed a posádky v Praze o zastavení bojů.
 
Ve 24:00 hodin dorazila kolona do Prahy. Podle dohody byla vozidla označena bílými prapory a podle dohody s Němci nikdo neměl na kolonu obrněných vozů střílet. Večer 7. května 1945 jednají Američané v Praze s německým vojenským přidělencem generálem R. Toussaitem a poté přejíždějí do Bartolomějské ulice, kde se setkávají s členy České národní rady a s vojenským velitelstvím „Bartoš“. Generál Kutlvašer požádal velitele jednotky, kapitána Rusella J. Hilla, ze štábu První pěší divize generálmajora Andrewse o zhodnocení situace a o možnosti postoupení americké armády směrem ku Praze. Přestože v místnosti byl tlumočník, reakce J. Smrkovského, který zásadně odmítal pomoc ze strany americké armády, nebylo potřeba tlumočit. Zástupci americké armády Hill a Pratt totiž navrhli, aby se Česká národní rada oficiálně obrátila na generála G. S. Pattona v plzni a požádala jeho armádu o pomoc Praze.
 
Smrkovský se nadechl a spustil s takovou vervou, že tlumočník ani nestačil překládat. Američtí důstojníci zůstali v klidu. Jejich nabídnutá ruka nebyla přijata. 
Celé jednání bylo s velkými rozpaky ukončeno.
Před budovou v Bartolomějské ulici, když nasedali Hill a Pratt do obrněných vozů, otočil se Hill na Pratta a pověděl:
„Škoda tohoto města. Jsou tady ale divní lidé. Co vlastně chtějí?“
Kolona se vydala z Bartolomějské ulice směrem k Národnímu divadlu….
 
Rozčarování ale pokračovalo. Požadavek, který byl vznesen na Američany, aby dodali povstalcům zbraně, nebyl vyslyšen. Nemohl být ani realizován, protože sověti si vymínili i to, aby nebyly do Prahy dodány žádné zbraně pro povstalce ze strany spojenců. Dokonce, když americké velení informovalo Sověty o tom, že na letišti v Itálii jsou připravena dopravní letadla ke startu nad Prahu, která byla naplněna výzbrojí, zbraněmi a municí, léky a dalším materiálem, žádali důrazně, aby spojenecká letadla neprováděla žádné operace v prostoru Prahy. Přímo zakázali, aby se bojovníkům na barikádách shazovali z letadel zbraně a munice.
 
Že se nejednalo pouze o osud povstalců a obránců barikád, nebylo tehdy ještě tak zřejmé. Ale enormní zájem byly jednotky ROA, které bojovaly na straně povstalců proti německým jednotkám. A tyhle by se mohly postupem americké armády ku Praze dostat do amerického zajetí. Což Sovětům nevyhovovalo.
 
Dalším základním bodem bylo to, že čím déle budou německé jednotky vázány bojem s povstalci tím více jich padne do rukou rudé armády. A Praha? Ta nikoho nezajímala. Vždyť už podobnou zkušenost sověti měli s povstáním ve Varšavě, kde také rozhodli o osudu a krvavém potlačení. A byla tu ještě jedna, čistě pragmatická věc. Čím více krutostí bude v Praze napácháno ustupujícími německými jednotkami, tím větší bude sláva Rudé armády  - osvoboditelky. To byl taky jeden z důvodů, proč Stalin trval na tom, aby německá kapitulace byla o jeden den pozdržena a bojové akce byly ukončeny později.
 
Komu tedy máme být vděčni za svoji svobodu? Proč jsme se stali hříčkou v rukou vojenských velmocí? Možná bychom po vále neměli být komu vděčni, kdybychom se „oficiálně“ osvobodili sami. 
 
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]