Profily



PRAŽSKÉ POVSTÁNÍ 07: Tak trochu zbytečné „Osvobození“ Rudou armádou!

 

 
Proč bychom měli být vděční našim osvoboditelům? Možná že následující řádky dají odpověď na mnohou otázku.
 
Sověti začali hrát podivnou hru. Náčelník sovětského generálního štábu generál Antonov neuznal kapitulaci německé armády v Remeši. Podle přání Stalina se musí kapitulace podepsat tam, kde bylo hnízdo fašismu, tedy v Berlíně. A to přímo v hlavním stanu Rudé armády, aby bylo zřejmé, kdo porazil a dorazil fašistickou bestii v jejím doupěti.
 
 
Stalin tak začal hrát svoji politickou hru o poválečné rozdělení Evropy, kterou rozehrál na konferenci v Jaltě. V žádosti, kterou zasílá generálu D. Eisenhowerovi není ani špetka zdvořilosti, jen striktní požadavek, z pohledu vložených formulací hraničící přímo s příkazem, aby pražským povstalcům nebyly shazovány žádné zbraně. Eisenhower kroutil nad tímto „příkazem“ hlavou. Chápal, že Československo se dostalo do sféry vlivu Sovětského svazu, ale povstalci se bránili s velmi omezeným počtem zbraní a tohle vypadalo na stejnou paralelu jako s povstáním ve Varšavě.  Že by Stalin plánoval Prahu vykrvácet?
 
Stalin totiž ve svém „příkaze“ pro generála D. Eisenhowera takticky opomněl sdělit další informaci – postup Rudé armády na Prahu. Dokonce neinformoval ani Českou národní radu, jako představitelku povstání, o tom, kde se nacházejí sovětská vojska, aby bylo možné zaujmout rozhodná stanoviska jak postupovat v povstání.
 
 
 Nebyla to náhoda, ani nedbalost. Byl to záměr. Stalin totiž potřeboval čas. Neznal poměry v České národní radě, neví, kdo všechno straní Sovětskému svazu a tak počítá s tím, že nepohodlní lidé budou odstraněni Němci, kteří se budou do poslední chvíle mstít na českém národu. A ten pak bude muset být vděčný. Čím víc bude krvácet, tím víc pak bude vděčný za osvobození. Prostá logika. Dalším záměrem bylo ani ne tak pomoci Praze, jako vrazit klín mezi ustupující jednotky z prostoru Čechy a Morava směrem na západ a zabránit jim přejít do amerického zajetí. Především mu šlo o vojáky ROA – generála Vlasova, kteří se mezitím přidali k pražským povstalcům v bláhové naději, že jim to bude připočteno k dobru. Bláhovci. V časných ranních hodinách 8. května začal mohutný útok na Prahu za použití tanků a pěchoty. Od rána hořela Staroměstská radnice, její novogotické křídlo muselo být po ukončení bojů strženo. Současně s tím probíhá intenzivní jednání mezi ČNR a zástupci německé armády, jejímž výsledkem bylo, že v pozdních odpoledních hodinách byly zastaveny boje, jednotky Wehrmachtu podepsaly kapitulaci a byl jim umožněn volný odchod z Prahy. Za tuto dohodu, která byla v přímem rozporu se Stalinovými plány, byl pak velitel pražského povstání generál Karel Kutlvašr odsouzen v komunistickém procesu na doživotí. Prahu též na základě jeho dohody opustily správní, soudní, policejní a jiné okupační úřady, organizace a instituce i někteří němečtí civilisté.
 
 
Většina německých oddílů již opustila Prahu v noci z 8. Na 9. Května. Snažili se co nejrychleji dostat k Američanům, kde mohli doufat v tolerantnější zacházení. Maršál Ferdinand Schörner již věděl, že v boji nemá smysl pokračovat a snažil se zachránit, co se dalo.V Praze tak zůstaly pouze roztříštěné oddíly SS, které odmítají přijmout německou kapitulaci a mstí se na českých občanech. Bestie kope v posledním tažení. Esesáci berou civilisty jako rukojmí, mnohdy bezmyšlenkovitě popravují lidi, kteří se jim dostanou do cesty. Na nádraží Střed jsou popravováni zajatí povstalci. V okrajových částech Prahy vypalují domy, zabíjejí ženy a děti. Do sklepů nahánějí obyvatele domů, které pak upalují plamenometem. Tyto zvěrstva se totiž nacházela ještě několik dní po ukončení války.
 
Sama Praha je již prakticky v českých rukou. V jednu hodinu a deset minut v noci 9. Května 1945 hrdě pražský rozhlas oznamuje: „Praha vydržela a zvítězila…“
 
 
Přesto se několik desítek kilometrů ne sever od Prahy řítí nocí sto osmdesát tanků 10. tankového sboru rudé armády, kterým velí generál Bělov. V čele této jednotky se pohybuje 63. tanková brigáda plukovníka Fomičeva. Před ním je patnáct tanků Korotějova praporu. Krátce před třetí hodinou ranní projíždějí Tuchoměřicemi, míjejí Ruzyňské letiště, a ke čtvrté hodině vjíždějí do Vokovic. V čele je tank č.23 jehož velitelem je poručík Gončarenko. Většina tanků míří na Hradčany. Několik jich ale kapitán Korotějev posílá do Dejvic, kde jsou hnízda odporu a kde dojde k menším přestřelkám. Zbytkům tankových vojsk, které nestačili uniknout nezbývá jiné východisko.
 
Kolem šesté hodiny ranní je již většina sil Bělovova sboru v Praze i s velitelem 4. tankové brigády, generálem D.D. Leljušenkem.
 
 
9. května 1945 v sedm hodin osmnáct minut vysílá rozhlas provolání České národní rady: „Vítáme slavnou Rudou armádu ve svobodné Praze.“ Ano, Praha již byla svobodná. Nastal čas trhání šeříků a vítání osvoboditelů. Osvoboditelů? Ano, jednotky rudé armády sice sem tam narazily na několik míst odporu, ale sporadicky řečeno, Praha již byla bez drtivé většiny vojsk německé armády a byla prakticky svobodná. Ale tohle se nehodilo do politických záměrů Stalina. Historie se tudíž musela poupravit a zásluhy trochu zveličit. Během dne byla Praha čištěna od německých fanatických odstřelovačů, kteří se zabarikádovali ve vyšších patrech budov či ve střechách a stříleli sovětské vojáky i české civilisty v ulicích. A rovněž začal úřadovat soudce lynč.
 
 
Zmanipulovaná Česká národní rada začíná pracovat podle pokynů NKVD. Již další den vydává prohlášení – telegram, který zasílá Stalinovi a již v něm hrubě překrucuje skutečnost, že Rudá armáda vstoupila do „osvobozené Prahy“ a servilně děkuje za osvobození. V textu se přímo uvádí: „Jménem celého českého národa, který se zvedl, aby setřásl strašnou tyranii německých fašistů, zdravíme vás srdečně v den, kdy vítězná Rudá armáda vstoupila do našeho města, a tak dokončila osvobození Prahy.“
 
 
Praha již byla svobodná. Začíná hra se slovíčky. Za dalších dvacet čtyři hodin, kdy Josef Smrkovský vítá členy vlády v Praze, prohlašuje: „S pomocí Rudé armády, která po legendárním pochodu dosáhla Prahy, byl zlomen poslední odpor fašistických hord. Děkujeme! Ještě jednou děkujeme slavné Rudé armádě.“
A lži pokračovaly dále….
 
Tak dlouho se hrálo se slovíčky a prohlášeními v tyto dny, že nakonec Rudá armáda přispěchala na pomoc a hrdinně osvobodila Prahu.  Slovutný tank číslo 23 byl tím prvním a bil se jako ocelový lev. Díky tomu se stal památníkem a symbolem sovětsko – československého bratrství. Pak ho přemalovali růžovou barvou. Ale to už je jiná historka z úplně jiné epochy českých dějin.
 
EPILOG: Poděkování …….
 
Pražské povstání v květnu 1945 bylo u konce. Do Prahy dorazila Rudá armáda a všude se slavilo to opojné jaro, nadšení z konce války….
Přesto ale na všem visel stín. Temný stín zklamání, žalu a vzteku.
Toto je dopis, který adresovali příslušníci zahraničního vojska všem novinám s dovětkem, zda bude otištěn. Nikdo nenašel v tom rozjařeném jaru odvahu tento dopis otisknout. Byl to totiž první a poslední dopis, který zformulovali příslušníci zahraničního vojska společně. A to jak z východní, tak západní fronty. Je ale pravda, že se našlo dost vojáků, zejména z východních jednotek, kteří s tímto dopisem nesouhlasili a považovali jej za útok proti Rudé armádě a Josifu Stalinovi. 
 
 
„Děkujeme Vám,
 
my příslušníci zahraničního vojska, letci z bitvy o Francii, Británii, pěšáci z Marny, obránci Tobruku, obléhatelé Dunkerque, samopalníci od Sokolova, tankisté z Kyjeva, dělostřelci od Jasla, pěšáci od Dukly, Moravské Ostravy, Liptovského Mikuláše, my všichni vám děkujeme.
 
Děkujeme Vám za osvobození naší milované vlasti, Československé republiky. Děkujeme Vám za to, že jste na svých bedrech nesli tíhu bojů o naši milovanou Prahu.
Ale nemůžeme nepoděkovat za to, že jste nás nechali čekat na letištích, v zoufalství pěsti svírat a čekat na rozkaz, na povolení ke startu. Na pomoc naší Praze. Každý z nás by se raději rozbil o rodnou zemi a neustoupil nepříteli než nás takto nechat bez činnosti a zoufalství čekat.
Proč jste nás nechali hlídat přístav Dunkerque a nedovolili vyrazit ku Praze? Všechny spojenecké jednotky kroutili hlavou, proč nejdeme svému městu na pomoc. Proč nám byla odepřena ta čest vstoupit jako první do naší zlaté Prahy?
Proč jste nám neumožnily startovat z našich letišť v Porembě? Proč, když jsme věděli, že každý z nás po šestileté anabázi chce bojovat za Prahu a nad Prahou? Proč? 
Proč jste nedovolili ani naší symbolické jednotce zařazené v Pattonově armádě, aby se dostavila se zbraněmi ku Praze?
Proč naše tanky zůstali stát u Ostravy? Vždyť americká armáda volně prošla až do Lázní Velichovky ve východních Čechách. 
 
Děkujeme Vám, za ten políček, který nám byl dán. Děkujeme Vám za to ponížení, že jsme byli jediná zahraniční armáda, které nebylo dovoleno vstoupit bojově do svého hlavního města – do stověžaté zlaté Prahy….     
 
Není to žádost o odpověď, ale pouze poděkování jako v antické tragedii. Dostaneme políček, a přesto poděkujeme….
Ano, my příslušníci zahraničního vojska, Československé republiky, děkujeme za to, že jsme nesměli bojovat o své město, o Prahu.
 
Děkujeme…..
 
 
Poznámka: Tento dopis přesně vyjadřuje trpkost nad tím, že nám nebylo, jako národu poskytnu šance se osvobodit. Asi bychom neměli být komu vděčni za svoji záchranu, za osvobození Prahy. Proto nebyl nikdy otištěn.  
 
 
 
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]