Profily



Bitva u Zborova: československý legionářský sukces

 
"Drahá, zlatá mamičko! Jsem český voják, revolucionář. Je nás celý pluk. Zítra, brzo zrána udeříme na vojska proradného císaře, probijeme se k Vám na Moravu, do Čech a přineseme Vám svobodu. My zvítězíme! Bude-li třeba, padneme všichni, jako naši předkové u Hvězdy na Bílé Hoře. To je naše rozhodnutí. Padnu-li, má zlatá mamičko, neplačte. Pomodlete se za mne a za nás všechny a buďte hrda, že Jste vychovala syna, který neváhal obětovat život pro blaho národa. Líbám a objímám Vás, má zlatá matičko…"
 
Bitva u Zborova nebyla jen jednou z mnoha bitev první světové války, pro čechoslováka se stala symbolem. Symbolem odhodlanosti a úsilí česoslovenských vojáků. A spolu s tím, v historickém kontextu, představovala první významné vystoupení Československých legií na východní frontě.
 
 
Situace byla následovná. Psal se rok 1917 a ruská armáda byla v součinnosti s taktickými plány svých spojenců zahájit velkou ofenzívu na východní frontě. Což se jara tohoto roku nejevilo jako moc reálné a už vůbec se nepředpokládalo, že by se mohlo jednat o úspěch. Ruské armádě totiž hrozil rozklad. Bolševická agitace plíživě prostupující mezi jednotkami dokonávala své dílo zkázy v morálce vojáků, kteří mnohdy v početném množství dezertovali. Plánovaná ofenzíva se tak z jara přesunula na léto a i tak byla vnímána jako zbytečný sebevražedný pokus. 
 
 
Ruské velení tak rozhodlo, že útok bude svěřen dobrovolníkům. Nadšeným dobrovolníkům, kteří svým zápalem mohou strhnout ostatní. A jeden takový byl zrovna při ruce. Československé legie v Rusku, složené z dezertérů z císařské Rakousko – uherské armády, společně s českými a slovenskými občany, kteří žili v Rusku. Netřeba si připomínat, že právě tento útvar měl opravdu velkou motivaci vrhnout se do boje proti Rakušanům. Mnozí byli odhodláni přinést pro samostatnost své vlasti přinést i nejvyšší oběť. Národní hrdost je mnohdy lepší zbraň než lehý kulomet. Těch mimochodem, zbraněmi nedostatečně vybavení legionáři, moc neměli. S municí a granáty to bylo rovněž neveselé a co se dělostřelecké podpory týká, v jejím případě museli čechoslováci spoléhat na ruské dělostřelectvo. To vše by se dalo shrnout do pouhých dvou slov: neradostné vyhlídky. 
 
 
Přesto se zhruba 3500 československých vojáků vrhlo bo boje s udatností lva, který se později stal jejich národním znakem. V rámci tzv. Kerenského ofenzívy sousedila na severní straně s československou brigádou ruská 4.finská divize a na jihu ruská 6.finská divize a proti ní rakouské pluky včetně plzeňského a jindřichohradeckého pod velením polního podmaršálka Edvarda Boltze, kryjící se za slušným opevněním se spoustou kulometných hnízd.  Za úspěch čechoslováků by nikdo nedal ani „zlámaný rubl“. Převaha nepřátel je totiž skoro jednou tolik převyšovala.
 
„Napjatě pozorujeme nepřátelské zákopy, které náhle oživly a zesilujeme palbu. Jeden bystrozraký bratr volá neuvěřitelnou zvěst: „Bratři, nestřílejte, oni mají ruce vzhůru, střílíme zajatce...“ Nová zpráva: „Naši bratři na zástavě byli napadeni!“ Na tato slova se řítíme bez povelu k čerstvě vysekaným schůdkům, nedáváme se zastavit ani málo prostřihanými drátěnými překážkami, házíme na ně své pláště a opírajíce se o pušky, s hromovým hurá! překážky přelézáme. Potom se stáčíme mírně doleva, k cestě na Hodov. Slunce prohlédá na náš vítězný zápas krásným dnem.“
 
 
Bitva začala dělostřeleckou palbou z obou stran fronty. Pak se rozpoutalo peklo. Čechoslováci se nehnali vpřed nedbajíc vlastních ztrát ale cíleně začali útočit ve skupinkách o síle deseti až dvaceti mužů, které se kryli za nerovnostmi terénu. Tento postup Rakušany zaskočil a přinesl ovoce úspěchu. První linie bylo dobyto již po pouhé hodině od zahájení dělostřelecké přípravy. Poté se bojištěm přehnala klasická vlna v podobě masy ostatního vojska. A to byl jen začátek. Púvodně zamýšlený cíl útoku, dobýt vyvýšenou kótu 392 byl splněn již během jedenácté hodině odpolední a legionáři, čerstvě vyzbrojení cennými kulomety z dobytých zákopů byli rozhodnuti pokračovat dál v boji. I přes fakt, že jejich rychlost byla takové, že ruské dělostřelectvo, jež je mělo krýt, střílelo do jejich řad. Útok byl tak neuvěřitelně rychlý, že se ruský pozorovatel upoutaný v balonu nad frontou zprvu domníval, že se jedná o masovou dezerci. Jinak si totiž rychlé pronikání českých vojáků mezi nepřátele nedokázal vysvětlit.
 
 
Další možný postup znemožňoval neúspěch rusko-finského sboru dobýt dobře opevněné postavení Mohila, ale poté co se v odpoledních hodinách za pomoci záloh a legionářů zadařilo (při dobývání Mohily padla většina legionářů v této bitvě), útok mohl pokračovat dále do hloubky císařských obranných linií. S dobytím vesnice Cecová se tak Čechoslovákům podařilo prolomit třetí obrannou rakouskou linii a ruské velení bylo překvapeno. Takový úspěch nikdo nečekal. Rakušani se během rychlého ústupu již nezmohli na pořádný boj a útok se zastavil až v hloubce čtyř kilometrů. Během něj se podařilo ukořistit spousty zbraní, včetně polních děl a zajmout více než 3000 Rakušanů. Tedy skoro tolik, kolik bylo československých legionářů. Dalším paradoxem je fakt, že v této bitvě proti sobě pravděpodobně bojovali dva budoucí českoslovenští prezidenti. Ludvík Svoboda, jako legionář na jedné a Klement Gottwald, jako voják bojující na císaře pána a jeho rodinu na druhé straně. 
 
"Náhle vytryskl nad hrůznou kakofonií bitvy děsný řev hurá! asi dvě stě metrů na sever od nás. Přehlušován bubnovou palbou a zuřivým stakatem desítek kulometů umlkal a znovu vybuchoval, jakoby umocněn strašnou silou. Horko a mráz nám šlehly páteří. Nemohli jsme již čekat na příchod roty. Vymrštěni silou tohoto nadšení, ozývajícího se ve válečném pokřiku našich bratří 1. pluku, který útočil, vyskočili jsme jako jeden muž a zařvali i my svou válečnou výzvu smrti. Ruční granáty, které jsme vrhali, zásahy našich pušek i Kopalova revolveru zlomily odpor překvapeného nepřítele."
 
 
Zborovské vítězství, byť se po taktické stránce nejednalo v kontextu války o veledůležitou bitvu, se stalo významným. Jak pro myšlenku samostatného Československa, jehož vojáci bojovali poprvé jako celek a slavně zvítězili, tak i s ohledem na ohlas, nejen ruské veřejnosti. Ovšem úpadek ruské armády se jím zastavit nepodařilo. Bolševická agitace měla navrch a česoslovácký úspěch byl rychle vystřídán dalšími porážkami a ústupy z dobytých pozic. Kerenského ofenzíva tak brzy ztroskotala a Rusko čekala velká říjnová socialistická revoluce. 
 
V řadách Československé střelecké brigády padlo 2. července 167 mužů a raněno bylo téměř 1 000 vojáků. Na straně nepřítele padly stovky vojáků a tisíce byly vzati do zajetí. Bitva u Zborova se stala legendou.
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]