Profily



Pearl Harbor: Velký Americký nářez

 
Útok na Pearl Harbor měl zásadní vliv na vývoj 2. světové války. Tímto útokem ze 7. prosince stal původně evropský konflikt konfliktem skutečně celosvětovým.
 
Poslední den před útokem byly posádky seznámeny s přesným úkolem operace a piloti se poprvé dostali k velkým plastickým modelům ostrova a základny. Zároveň dostali instrukce na jaké konkrétní cíle se má kdo zaměřit. Podle posledních zpráv rozvědky byly navíc upřesněny počty a pozice nepřátelských lodí. Večer se svaz dostal do vzdálenosti asi 400 mil (přibližně 740 km) severně od Oahu. Na stožár Akagi byl vyvěšen signál: Vzestup a pád říše závisí na této bitvě. Nechť každý koná svou povinnost s největším úsilím“. Byla to kopie posledního rozkazu admirála Nelsona z bitvy u Trafalgaru. 
 
Jako první se do boje dostaly miniponorky. Splnily se tak částečně Nagumovy obavy, že budou předčasně objeveny. Naštěstí si Američané nedokázali uvědomit oč jde a tak nebyla vyhlášena bojová pohotovost. Možná to však bylo štěstím i pro Pacifickou flotilu. V případě ohrožení měla totiž plavidla vyplout na širé moře a kdoví jak by jejich boj dopadl tam. Každá potopená loď by byla totální ztrátou bez možnosti vyzvednutí. A i lidské ztráty by byly pravděpodobně katastrofální. 
 
V 5.00 katapultovaly křižníky Tone a Čikuma své hydroplány k průzkumnému letu. Ačkoli kroužily oba letouny nad Oahu delší dobu, na americké straně je nikdo nezpozoroval. Současně Nagumo po poradě se svými leteckými důstojníky rozhodl, že 1. útočná vlna začne startovat již v 5.30, neboť se obával, že vzhledem k rozbouřenému moři bude start trvat déle než obvykle. Při stanovení hodiny útoku na loďstvo v Pearl Harboru vycházel admirál Jamamoto z toho, že japonští vyjednavači předají ve Washingtonu nótu v 7.30 havajského času (13.00 washingtonského). Vydal proto striktní rozkaz, aby útok nezačal dříve, než bude vyhlášena válka - nevěděl ovšem, že japonská nóta žádné přímé vyhlášení války neobsahuje, nýbrž jen přerušuje další japonsko-americké rozhovory. Útok měl začít podle možností o půl hodiny později, tj. v 8.00 havajského času. Delší interval si nemohl dovolit, neboť by byl ztracen moment překvapení.
 
Poslední varování před útokem dostali Američané těsně před 7.00. Obsluha armádní radarové stanice Opana najednou spatřila na obrazovce radaru obrovské množství bodů. Oba operátoři ještě nic takového neviděli a tak okamžitě kontaktovali letecké velitelství ve Fort Shafteru. Jejich hlášení přijal poručík který byl toho dne poprvé ve službě a neodvážil se vyhlásit poplach. Navíc téhož dne očekávali přílet skupiny B-17 z Kalifornie a tak se domníval, že ten kontakt jsou právě tyto stroje. Obsluha na Opaně sledovala objekty až do 7.39 kdy se jim signál ztratil z obrazovky. 
 
V 7.53 vyslal Fučida (velitel první vlny) kódovou zprávu Tora! Tora! Tora! Která v sobě pro vrchní velení ukrývala informaci, že se podařilo Američany podle plánu zaskočit. 
 
Došlo však k chybě při předávání signálu a tak místo torpédových bombardérů, podle původního plánu, šly do útoku jako první střemhlavé stroje. Při útoku na Pearl Harbour bylo totiž stanoveno, že když bude dosaženo překvapení, tak nejdříve po jedné vystřelené světlici zaútočí torpédová letadla a pak teprve střemhlavé bombardéry. Genda před útokem sice světlici vystřelil, ale vedoucí torpédových bombardérů ji nezaregistroval a tak vystřelil ještě jednu, ale pak na základě toho zaútočily nejdřív střemhlavé bombardéry na letiště. Ale ani tato drobná chyba nijak nezmenšila zkázu, která dopadla na Pearl Harbor.
 
D3A současně napadly letiště Hickam Field, letiště na Fordově ostrově a s nimi základnu hydroplánů. Obě napadená letiště byla okamžitě vyřazena z boje a většina zde parkujících letounů byla zničena. 
 
Jako první si vážnost situace uvědomil kontraadmirál Furlong (velitel doprovodu Svazu bitevních lodí), vyhlásil poplach a nařídil všem lodím opustit přístav. To však s ohledem na rychlost japonského útoku nebylo dost dobře možné, neboť na vyplutí celého loďstva bylo zapotřebí několika hodin. 
 
Téměř současně byla napadena letecká základna USMC Ewa a letiště Wheeler Field. Situace došla tak daleko, že po prvotním zničení letadel japonské stíhačky honily po ploše kulometnou palbou jednotlivé vojáky. Americká opatření proti záškodníkům navíc nahrála japonským útočníkům do karet, neboť na všech letištích byla letadla zaparkována jen pár metrů od sebe (To, aby je bylo možno lépe hlídat před možnými japonskými záškodníky). Při výbuchu jednoho letadla tak byla vždy zasažena celá skupina a požáry postupně zničily všechny stroje. 
 
Pravděpodobně nejtěžší úder směřoval proti základně námořního letectva Kaneohe. Dvě skupiny japonských stíhaček společně rozstřílely většinu zde umístěných Catalin, jejichž hořící vraky zablokovaly celý startovací pás.
 
Mezitím se B5N Kate vyzbrojené jak protipancéřovými pumami, tak i torpédy vrhly na lodě v přístavu. Na východní straně Fordova ostrova tzv. Battleship Row kotvilo 7 bitevních lodí, zatímco osmá kotvila v suchém doku. Pro útočící Japonce to byla ideální situace, sami piloti se později vyjadřovali v tom smyslu, že takto zakotvené lodě ještě nikdy neviděli (těsně za sebou ve vzdálenostech jen několik desítek metrů. První vlna tak drtivě způsobila neuvěřitelných 90% škod  a to za cenu ztráty pouhých 9 letadel (5 toprédových, 1 horizontální bombardér a 3 stíhačky).
 
Lehký křižník Raleigh dostal zásah torpédem a voda zaplavila přední strojovnu. Rychlá reakce posádky, která vyrovnala náklon křižníku shozením přebytečné nadváhy z paluby, však zachránila křižník před potopením. Křižník byl později zasažen ještě pumou střemhlavého bombardéru druhé vlny, ta však nezpůsobila téměř žádné škody a loď naopak sestřelila několik nepřátelských letadel. 
Jeden z torpédových letounů si vzal za cíl minonosku Oglala, připoutanou z vnější strany ke křižníku Helena. Došlo však k pozoruhodné události, protože torpédo minonosku podplulo a zasáhlo křižník v oblasti strojovny. Kromě zaplavení strojovny však žádné další škody nezpůsobilo. Naproti tomu Oglala, třebaže nedostala přímý zásah, byla otřesena výbuchy tak silně, že do stařičkého trupu začala pronikat voda a loď se kolem 10. hodiny převrhla a potopila. 
Japonští letci první vlny záměrně nevěnovaly téměř žádnou pozornost skupinám torpédoborců a jiných lodí zakotvených porůznu severně a západně od Fordova ostrova, stejně jako plavidlům stojících v docích a u nábřeží arzenálu. Všichni piloti přesně dodržovaly instrukce určující jako cíle nejtěžší lodě. Půl hodiny po zahájení útoku bylo již sedm bitevních lodí minimálně poškozeno.
 
První stála osamocená vlajková bitevní loď California. Její smůlou bylo, že se právě chystala na admirálskou inspekci. Všechny přepážky zůstaly otevřeny a tak po zásahu dvěma torpédy v 8.05 bylo podpalubí poměrně rychle zaplaveno. Už v 10.02 nařídil kapitán opuštění lodě a na palubě tak zůstaly jen havarijní skupiny. Navíc v podpalubí zádě vypukly rozsáhlé požáry které postupně zničily veškeré ubikace, dílny a sklady situované v této části plavidla. I přes veškerou snahu posádky California po třech dnech dosedla na dno přístavu a nad hladinou zůstaly jen její nástavby. Zahynulo 98 členů posádky. 
 
Dalšími v řadě byly vedle sebe kotvící Maryland a Oklahoma. 7 torpéd v rozmezí jen pár sekund rozervalo boční pancíř Oklahomy. Potom loď zasáhlo několik pum původně určených Tennessee. Ještě před 8.00 vydal velící důstojník fregatní kapitán Kenworthy rozkaz okamžitě opustit loď. Ne všem se to ale podařilo. Bitevní loď se rychle naklonila na levobok, během 15 minut se přetočila kolem podélné osy a její nástavby se zaryly do dna. Nad vodou zůstala jen část dna s kormidly a se šrouby. Z jejího nitra se nepodařilo uniknout 415 námořníkům. Někteří z mrtvých byli nalezeni s důkazy, že ve vzduchových kapsách žili ještě v době kolem vánočních svátků. 
 
Maryland byla před torpédy ochráněna právě Oklahomou. Byla zasažena jen dvěma pumami (navíc nešlo o protipancéřovou munici) a jen lehce poškozena. Z její posádky zahynuli jen 4 námořníci a loď byla jako první opravena. Nebylo ani nutno ji kvůli opravám vyřadit ze služby. 
 
Stejně jako Oklahomu i West Virginii zasáhlo hned na začátku útoku 7 torpéd a 2 800 kg pumy. Štěstím bylo, že 4 torpéda explodovala proti hlavnímu pancéřovému pásu. Došlo sice k jeho úplnému zničení ale menší škody uvnitř samotného trupu zachránily spolu s jedním omylem WeVie před převrácením. Díky omylu byla tato loď jako jediná ve stavu protipožární pohotovosti. Jeden z poddůstojníků se při spatření prvních výbuchů na Fordově ostrově domníval, že na Californii kotvící stejným směrem došlo k výbuchu muničního skladu. Z vlastní iniciativy proto vyhlásil poplach pro havarijní týmy které se také zasloužily o to, že se plavidlo nepřevrátilo. Loď dosedla na dno rovně bez náklonu. Celkové ztráty mezi posádkou se zastavily na čísle 105. I zde se po vyzvednutí našla těla námořníků, kteří žili ještě dlouho po potopení. 
 
Teneessee zasáhly jen dvě pumy, velké škody však napáchaly trosky a rozstříknutá nafta ze zasažené Arizony. Na lodi vypukly rozsáhlé požáry jejichž hašení si vyžádalo celodenní práci. Poslední ohniska se podařilo dohasit dalšího dne ráno. 
 
Další v pořadí Arizona byla stejně jako Oklahoma totální ztrátou. Přesto, že kotvila na vnitřním kotvišti, nebyla chráněna proti torpédům. Po jejím boku byla jen dílenská loď Vestal. Bitevní loď zasáhlo jen jedno torpédo ale jedna z pum prolétla dělovou věží č. 2 a přivedla k výbuchu její muniční sklad. Exploze odtrhla a rozdrtila celou příď lodi která se téměř okamžitě potopila. Dalších několik pum v rychlém sledu zničilo celou nástavbu. Ztráty bly obrovské, zahynulo 1103 členů posádky. 
 
Posledním plavidlem na Battleship Row byla Nevada. Díky rychlé reakci posádky, a zahájení palby ji zasáhlo jen jediné torpédo. Posádce se podařilo uvést loď do pohybu a ta v 8.40 opustila své kotviště a vyrazila směrem ke kanálu ústícímu na širé moře. Při míjení hořících bitevních lodí byl na palubě Nevady takový žár, že dělostřelci museli ukrývat protiletadlové granáty. Potom plavidlo napadly stroje druhé japonské vlny. Loď zasáhlo 5 pum a admirál Kimel v obavě aby se ji Japoncům nepodařilo potopit v úzkém vstupu do přístavu nařídil aby s ní posádka najela na mělčinu poblíž. Zahynulo jen 50 námořníků, nástavby plavidla však byly téměř zničeny. 
 
Na opačné straně Fordova ostrova napadlo 6 torpédových bombardérů víceméně omylem Utah. Tato původně bitevní loď byla přeměněna na cvičné dělostřelecké plavidlo. Byla sejmuta část hlavních děl a boční pancíř a zároveň byla posílena její pl. výzbroj. Dvě japonské posádky svůj útok dokončily a Utah se v 8.12 otočil dnem vzhůru. 
 
Poslední z bitevních lodí Pacifického loďstva Pennsylvania byla před japonskými torpédy ukryta v bezpečí suchého doku. Díky účinné pl. palbě ji zasáhly jen dvě pumy, přesto se nevyhnula vážným škodám. V suchém doku byly společně s ní torpédoborce Cassin a Dovnes. Oba byly těžce poškozeny výbuchy vlastních muničních skladů a v doku vypukl rozsáhlý požár jež částečně zasáhl i bitevní loď. 
 
Na hydroplánový nosič Curtiss kotvící severozápadně od Fordova ostrova dopadl jeden ze sestřelených letounů a způsobil požár. Po chvíli jej zasáhla puma střemhlavého bombardéru a způsobila rozsáhlé škody v podpalubí. Lehký křižník Raleigh zasáhla 250kg puma a torpédo. Došlo k zaplavení části podpalubí, loď se však podařilo zachránit. Další torpédo zasáhlo lehký křižník Helena, byla zaplavena jedna strojovna. Minonoska Oglala byla poškozena několika blízkými výbuchy natolik, že se kolem 10.00 převrhla. 
 
Posledním zničeným plavidlem byl torpédoborec Shaw. Při útocích na Nevadu pohybující se po přístavu napadlo několik střemhlavých bombardérů suchý dok v němž byl torpédoborec. Plavidlo začalo hořet a v 9.30 vybuchla muniční skladiště na přídi. Trosky vymrštěné výbuchem lodě se našly až několik stovek metrů od vraku. 
 
A jaký byl osud miniponorek, které s útokem ve skrytu pod vodní hladinou začaly? Člun podporučíka Sakamakiho byl přibližně v 8.45 napaden torpédoborcem Helm u vstupu do přístavu. Podařilo se mu uniknout a těžce poškozený člun se vydal na jih, potom na východ a pokusil se obeplout celý ostrov. Poblíž severního pobřeží potom najel na mělčinu a oba Japonci jej opustili. Sakamakimu se podařilo doplavat na břeh a stal se prvním zajatcem války v Pacifiku. Jeho podřízený se utopil. 
 
V 8.43 se pokusila zaútočit jiná miniponorka jíž se podařilo proniknout do Pearl Harboru. Na vzdálenost asi 650 m ji zjistily hlídky hydroplánového nosiče Curtiss. Ten okamžitě zahájil palbu a přivolaný torpédoborec Monaghan kolem 8.45 japonský člun taranoval a zničil hlubinnými náložemi. Vypálená torpéda vybuchla po nárazu na molo Pearl City. 
Další miniponorku zničil lehký křižník St. Louis. Kolem 10.00 byl v blízkosti kotviště napaden dvěma torpédy. Podařilo se mu vyhnout a objevený člun byl roztrhán několika 152mm granáty. Podle porovnání hlášení o zpozorování miniponorek se pravděpodobně podařilo proniknout do Pearl Harboru třem plavidlům. Kde skončilo zbylé se neví, jedné z miniponorek však japonská propaganda připsala zničení bitevní lodi Arizona. Pravděpodobně dodnes leží na dně přístavu. 
 
Během první ničivé vlny se pomalu začala formovat i obrana. Zpočátku sporadicky, posléze hustěji se ozývaly výstřely amerických zbraní všech možných typů a ráží, které přeci jen ztěžovaly útočníkům míření. Mezitím 43 stíhaček Zero kroužilo nad zálivem a vyhlíželo americká letadla. Když piloti zjistili, že se žádným nepodařilo vzlétnout, byl zahájen sestup a následné postřelování živých i neživých cílů. Poté se Zera vrhly na letiště Ewa Field a palbou z palubních zbraní zapálily třicettři z čtyřicetidevíti zaparkovaných letounů. Jak útočící letadla postupně spotřebovávala munici, pumy i torpéda, začala se postupně vracet na své mateřské lodě.
 
Po skončení náletu první úderné skupiny američtí obránci podnikali horečné přípravy k odražení dalšího předpokládaného útoku. Zhruba po půl hodině se objevila druhá vlna stošedesátisedmi letadel. Jejich pozice byla ale obtížnější, protože Američané stačili alespoň částečně zformovat obranu. Přesto opět dopadaly pumy na své cíle. Hlavně bitevní lodě, křižníky a torpédoborce byly znovu a znovu zasahovány a od nich hořela další plavidla a různá přístavní zařízení. Jedna skupina výškových bombardérů zaútočila na letiště Hickham Field, letecké základny na Fordově ostrově a zátoce Kanehoe. Letouny s rudým terčem opět rozsévaly zkázu mezi zaparkovanými letadladly a ničily ta, která unikla první vlně.
Proti útočníkovi byly obráceny snad všechny bojeschopné zbraně, hlavně však kanóny a kulomety doprovodných lodí. Ty, jakožto méně významné cíle, zůstaly většinou ušetřeny přímých útoků pum a torpéd. Mnoho amerických vojáků ze zoufalství obrátilo proti agresorovi i své ruční zbraně. Obránci ostrova se chovali většinou velmi statečně a obětavě. Mnohdy úspěšně se pokoušeli uhasit požáry a eliminovat následné výbuchy munice, snažili se zabránit úplnému zničení lodí, zachraňovali raněné, narychlo opravovali poškozenou výzbroj. Přesto nebylo v lidských silách zabránit ztrátám.
 
Druhý nálet trval asi hodinu. Japonci, podobně jako při prvním útoku, nalétávali na své cíle i několikrát , kvůli přesnějšímu umísťování svých torpéd a pum. A to i přes sílící palbu všech možných zbraní obránců základny.
 
Návrat a přistání letounů druhé vlny ztížilo zhoršené počasí. Některá poškozená letadla musela být svržena do moře kvůli místu na letových palubách, několik jich zabloudilo a po vyčerpání pohonných hmot spadla do moře, mnoho bylo poškozeno. 
 
Kromě několika amerických stíhaček jimž se podařilo vzlétnout a čelit Japoncům, se nad přístavem v době útoku objevily dvě americké letecké skupiny. 
Kolem 8.10 dorazilo 11 bombardérů B-17. Stroje byly naprosto bezbranné, kvůli váze neměly naloženu ani munici pro palubní kulomety a samotné zbraně byly uloženy zakonzervované v trupu. Většina z nich byla vážně poškozena, mnoho zásahů si připsali i protiletadloví dělostřelci z ostrova. Američané pálili na vše co bylo ve vzduchu a nerozlišovali vlastní a japonské stroje. 
 
Druhým uskupením bylo 18 Dauntlessů z Enterprise. Letadlová loď se vracela od ostrova Wake a podle nařízení měla letecká skupina přelétnout na letiště na Fordově ostrově aby bylo možno provádět výcvik. Také tyto stroje byly napadeny jak Japonci, tak i americkými dělostřelci. Několik jich bylo sestřeleno a zbylé poškozeny. 
 
I přes obrovské nadšení, které zavládlo na japonských lodích se našli nespokojenci. Fučida s Gendou doporučovali třetí útok, jež by se zaměřil na vybavení základny. Měly být zničeny loděnice a hlavně obrovské sklady paliva. Proti tomu se však postavil Nagumo a náčelník jeho štábu kontraadmirál Kusaka. Podle jejich názoru nemohl třetí útok přinést žádný výraznější úspěch, existovalo však riziko, že by útočící letouny utrpěly těžké ztráty. Stejně tak byl odmítnut i návrh aby japonský svaz obeplul Oahu a pátral po amerických letadlových lodích. Japonské tankery totiž odpluly na pozici předem určenou pro natankování a jejich opětné přivolání by znamenalo porušení rádiového ticha. 
 
A tak se krátce po poledni 1. letecké loďstvo obrátilo a zamířilo k Japonsku. 16.12. se oddělila 2.divize letadlových lodí (Hirjú a Sorjú) a 8. divize křižníků (Tone a Čikuma) aby podpořila váznoucí obsazení ostrova Wake. 
Bez dalších komplikací se úderný svaz postupně vrátil mezi 24. a 27. prosincem za velikého jásání davů do Japonska. Námořníci a piloti byli oslavováni jako hrdinové, kteří dosáhli velikého vítězství. Na první pohled se zdály americké ztráty obrovské. 2403 zabitých nebo nezvěstných, 1178 zraněných, osmnáct potopených nebo poškozených lodí. Z toho osm bitevních lodí, tři křižníky, tři torpédoborce.
Proti japonským ztraceným 29 letadlům a 55 mužům byly tyto ztráty zdánlivě nesmírné. Avšak z bitevních lodí byly totálně zničeny pouze Oklahoma a Arizona - z té byl později vybudován památník. Všechny ostatní byly opraveny, zmodernizovány (původní vstup do služby 1916-1923) a do roku 1943 se vrátily na moře. 
Nepoškozená zůstala podstatná část vybavení základny - hlavní stan velitele, dílny, doky, elektrárna, ponorková základna, čtyři a půl milionu barelů nafty. Především se však nepodařilo Japoncům napadnout americké letadlové lodě, které se v  té době začaly stávat hlavním úderným prostředkem námořnictva a jejichž význam velmi rychle stoupal.
 
Naguma a jeho štáb uvítal osobně Jamamoto, ale toto přijetí bylo poměrně rezervované. I admirál by uvítal provedení třetího útoku ale nechtěl to nařídit. Odpovědnost nechal na veliteli na bojišti a Nagumo jeho očekávání nesplnil. Fregatní kapitán Kurošima dokonce Jamamotovi navrhl Nagumovo odvolání z funkce velitele svazu letadlových lodí, admirál to odmítl. Jako jeden z důvodů se často uvádí i to, že Jamamoto choval ke svému podřízenému úctu, on byl pouze synem vesnického učitele, zatímco Nagumova rodina patřila k nejváženějším šlechtickým rodinám Japonska. Tato úcta však o půl roku později přišla Japonce hodně draze.
 
Jak již bylo řečeno, i přes zdrcující úspěch, jenž vyřadil námořní základnu na 6 měsíců, se Japoncům nepodařilo zničit ani jednu letadlovou loď. Vzhledem ke zhoršující se situaci v Tichomoří v době před japonským útokem, odpluly letadlové lodě USS Enterprise a USS Lexington kotvící v Pearl Harboru k ostrovům Midway a Wake, kam dopravovaly letecké posily, což japonské tajné službě uniklo. Ostatní letadlové lodě, USS Wasp, USS Hornet a USS Yorktown, se nacházely v Atlantiku. USS Saratoga kotvila v San Diegu. Díky tomu se pak tyto letadlové lodě zúčastnily bitvy v Korálovém moři a později bitvy u Midway.
 
Ještě desítky hodin po odletu se po Oahu šířily zprávy o japonských výsadcích na plážích ostrova. V noci dosáhlo toto „bláznění“ vrcholu. Hlídky střílely bez vyzvání po každém stínu. Byly další mrtví a několik desítek raněných. Na letecké základně USMC Ewa málem stráž zastřelila svého vlastního velitele jenom proto, že jeho zapálenou cigaretu považovali za signál japonského agenta invazním jednotkám. Letouny napadaly každé rybářské plavidlo v okolí Oahu a piloti se řídili heslem „nejdřív znič cíl a potom se ptej kdo to vlastně byl“. 
V 19.30 se nad ostrovem objevila šestičlenná skupina stíhaček z Enterprise a kvůli nedostatku paliva šly přednostně na přistání. Letouny se identifikovaly a s rozsvícenými reflektory se přibližovaly k letišti. K jejich smůle však přelétly nad přístavem a během několika vteřin po nich střílely všechny lodě. 5 strojů bylo okamžitě sestřeleno a ze šesti pilotů přežili tři. 
 
V pondělí 8.12.1941 byla na žádost Roosevelta svolána mimořádná schůze obou sněmoven Kongresu a prezident v krátkém projevu požádal o vyhlášení válečného stavu mezi Spojenými státy a Japonskem. Pouze jediný hlas byl proti a tak byla rezoluce Kongresu v 16:10 přijata. 
Bylo zajímavé jak tento útok Američany sjednotil, ještě těsně před ním se po celé zemi šířily izolacionistické názory ale proti heslu „Remember Pearl Harbor“ se oficiálně neodvážil postavit nikdo. 
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]