Profily



STALINGRAD 06: Lednové mrazivé peklo stalingradského kotle (leden 1942)

 

 
Koncem roku 1942 zahájila sovětská vojska nový útok proti úderné skupině maršála Mansteina a porazila ji. Tím zmizela poslední naděje pro obklíčenou 6. armádu.

 

Na uvězněnou armádu ve dne i v noci útočily ruské bombardéry, děla, minomety, raketomety, odstřelovači. Rusové se také nepřítele pokoušeli zdeptat shazováním letáků, na nichž Němcům zdůrazňovali jejich beznadějnou situaci. Sovětská propaganda na okrajích kotle umisťovala gramofony a Němcům kromě výzev ke kapitulaci pouštěla depresivní tango, aby co nejvíce oslabila jejich morálku. Mnoho německých vojáků se vzdávalo, způsobovalo si zranění, aby mohli být propuštění z kotle, nebo jen ze zákopu vystavili horní polovinu těla a čekali na milosrdnou nepřátelskou kulku.
 
Od 5. ledna začíná v proněmeckém tisku prakticky každodenní informování o situaci v jižním sektoru východní fronty. Většinou se jedná o zprávy vydané OKW, objevují se však i klasické články plné propagandy. Toho dne se objevuje článek nazvaný „Vysoké ztráty Sovětů v donské oblasti“. Autor se zde raduje z jednotlivých vybraných úspěchů německé armády. Zpráva o potopení sovětského parníku německou ponorkou, což samo o sobě je vzhledem k těžkým bojům německé pěchoty skutečně podružnou záležitostí, je pak doplněno informací o sestřelení 16 britských bombardérů – tedy opět podružnost, navíc není ani přesněji specifikováno, kde k tomu došlo, takže to lze jen těžko ověřit.
 
 
Dne 8. ledna poslali Nikolaj Nikolajevič Voronov a Konstantin Konstantinovič Rokossovskij Paulusovi výzvu ke kapitulaci, v níž slibovali lékařskou pomoc a potraviny ve znění:
„… Zaručujeme všem důstojníkům, poddůstojníkům a mužstvu, kteří se vzdají dalšího odporu, život a bezpečnost, a po skončení války návrat do Německa, nebo, pokud si bude válečný zajatec přát, odchod do jakékoliv jiné země. 
Všichni příslušníci jednotek Wehrmachtu, které se vzdají, si ponechají uniformy, hodnostní označení a vyznamenání, osobní věci a cenné předměty. Vyšším důstojníkům budou ponechány kordy a bodáky. 
Důstojníkům, poddůstojníkům a mužstvu, kteří se vzdají, bude okamžitě zabezpečena normální strava. Všem raněným, nemocným a omrzlým bude poskytnuta lékařská péče. Očekáváme Vaši písemnou odpověď 9. ledna 1943 v 15,00 hodin moskevského času prostřednictvím Vámi zplnomocněného zástupce, který pojede v osobním vozidle viditelně označeném bílým praporem po silnici od výhybky Konnij ke stanici Kotluban. Váš zástupce bude očekáván 9. ledna 1943 v 15,00 hodin zplnomocněným ruským důstojníkem v rajonu ‚8‘, 500 m jihovýchodně od výhybky 564. 
Pokud výzvu ke kapitulaci odmítnete, oznamujeme, že jednotky Rudé armády a letectva budou nuceny přistoupit ke zničení obklíčených německých jednotek. 
Odpovědnost za toto zničení nesete Vy. 
Kdo bude klást odpor, bude bez milosti zabit.“ 
 
I přes stále zoufalejší situaci Paulus kapitulaci nepřijal, sdílejíc Hitlerův názor že obklíčená 6. armáda váže na frontě obrovské uskupení ruských vojsk a pomáhá tím wehrmachtu na dalších frontách. Paulus tak nařizuje zahnat vyjednavače palbou. Teprve několik dní před kapitulací požádal Paulus Hitlera o její povolení. Hitler však, zaslepen svým přesvědčením, kapitulaci razantně odmítl se slovy: "Šestá armáda musí splnit svou svatou povinnost".
 
 
Poté, co Němci odmítli ruské ultimátum o kapitulaci, začali Rusové 10. Ledna v rámci Operace Kruh s mohutným útokem na kotel. Po obrovské dělostřelecké a raketometné přípravě ("Z takové kanonády vedou jen dvě cesty, smrt, nebo šílenství," poznamenal velitel dělostřelectva) začali drtit kotel směrem od západu. Podařilo se prolomit německou obranu. Němci, pokud se nevzdali, se ve zmatku postupně stahovali na východ. Spousta lidí vysílením a mrazem zemřela. Situace, do které se dostali všichni vojáci, nejenom ranění, byla příšerná. Kulhali na omrzlých nohou, rty do krve rozpraskané mrazem, tváře z vosku, jakoby z nich již odešel život. Vyčerpaní, podviživení lidé se mnohdy káceli do sněhu a již nikdy nevstali. Mnoho raněných se muselo z opouštěných nemocnic samo doplazit do provizorních, které svými podmínkami připomínaly peklo: Těla leží na hromadách u silnice na místě, kde lidé upadli nebo zemřeli. Nikdo se už o nikoho nestaral. Nebyly obvazy. Nebyly léky. Nebylo jídlo. Zbylo jenom morfium. Na letiště s přidruženou nemocnicí padaly bomby a do bunkru pro deset lidí se mnohokrát nacpalo až čtyřicet zoufalců z nichž dávno již vyprchala árijská nadřazenost. Nyní již bojovali, jako zvířata, o holé přežití.
 
 
Propagandistické hlášení OKW z 10. ledna oznámilo: „Obranná bitva na jihu východní fronty pokračuje s  nezmenšenou neústupností. Všechny nepřátelské útoky byly odraženy. Během protiútoku německých jednotek bylo zničeno 26 nepřátelských tanků. Na jednom místě  pěchota a svazy tanků zničili nepřátelský pluk... Stíhači sestřelili 12 sovětských stíhačů bez vlastních ztrát.“
 
Po 10. lednu, když padlo hlavní letiště uvnitř stalingradského perimetru, bylo přistávání natolik obtížné, že většina zásob se musela shazovat na padácích a již nebylo možné pravidelně evakuovat raněné. Zásoby se stále více zmenšovaly a zbylé přistávací plochy pro zásobovací letouny dobyli Rusové. V kotli zůstávali ranění, pro které nemohli doktoři nic dělat, protože neměli potřebný materiál. Polní lazarety byli všude, kde dům nebyl úplně zničen. Podmínky byly příšerné. Operovalo se na stole, bez hygieny, vody. Ti, co přežili operaci, někdy zemřeli na podchlazení, protože leželi v průvanu a chladu. Sláma sloužila jako podestýlka pro nemocné na tyfus a úplavici, aby měli kam odtékat výkaly. Latríny skoro vůbec nebyly. Když někdo udělal malou potřebu, zachytil moč rukama a umyl si s ní tvář, aby se aspoň trochu očistil. 
 
 
Letecký most selhal kvůli špatnému počasí a útokům sovětských stíhačů na nechráněná dopravní letadla Němců. Umírání ve Stalingradu pokračovalo dále. Změnili se pouze role útočníka a obránce. Němci se bránili stejně urputně jako předtím Rusové, protože věděli, že je čeká jistá smrt. Zajetí se totiž báli více než smrti v boji. Mnozí páchají sebevraždu -podřežou si žíly, čímž definitivně z kotle uniknou. Mrtvoly se  prohledávali, jestli nemají u sebe jídlo, nebo jiné potřebné věci  a svlékali je, pokud nebyly ztuhlé. Rozkaz o tom, že v stravování mají přednost zdravější - ještě bojeschopní vojáci, vyšel v poslední fáze bojů. Proto ranění byli často na vlastní žádost posíláni zpět do bojujících oddílů, aby dostali jídlo, i když bojovat nemohli.
 
Boj stále pokračoval. Rusové ve svém tlaku nepolevovali. Jejich letadla nepřestávaly s bombardováním, mnohdy nedbajíc ani těsné blízkosti sovětských vojáků. Nejednou se stalo, že na následky bombardování zahynuli i Rusové. Německá strana však tato „malá“ vítězství neoslavovala. Demoralizace spojená s nekonečným stresem se dotkla každého. Vojáci byli špinaví, zavšivení. Objevily se infekce, které přenášeli vši a blechy. K dispozici proti nim byl jenom neúčinný prášek, vytřásali tedy košile nad ohněm, nebo seškrabovali vši z těla lopatou. Voda byla k dispozici omezeně, ze špíny a znečistěné vody každý voják trpěl na dyzentérii. 
Rány se nehojily. Při -30°C, -40°C se objevili těžké omrzliny u každého. Omrzliny se nechali zaschnout, aby mrtvé maso opadalo. Když se už rány nedaly ošetřit, muselo se amputovat.
 
 
Denní příděl 6. armády byl 12. ledna 1943 padesát gramů chleba. Vojáci se rovněž čím dál tím častěji potýkají s nedostatkem munice. Občasné dávky zásob nedochází vždy na místo určení. Němci sice pokládají ve dne na místo shozu značkovací kříže a v noci zapalují ohně, ale shodit náklad na místo určení se často stává problémem, stejně jako se mnohdy problémem stává shozené zásoby najít. Kontejnery často skončí v závějích, kde je zavane sníh a rovněž Rusové zavádějí letadla jinam, falešným značením. Mnohdy shozený materiál tvoří nepotřebné věci, jako bonbóny, staré noviny, kravaty, lepenka, kolínská voda, či knížky. Navíc, což zásobovací situaci ještě více zhoršuje,Rudá armáda ruší vzdušní most ve svém provozu. 
Rudoarmějci umístnili kolem kotle více jak 1.000 protiletadlových děl. Letadla musí tedy létat především v noci. 
 
Paulus posílá za Hitlerem mladého důstojníka kapitána Winricha Behra. Chtěl podniknout vše, aby vůdcův hlavní stan přiměl k tomu, aby Stalingradu pomohl. Paulus byl zoufalý, ale ovládajíc se, řekl : "Behre pokuste se o nemožné". Behr měl také kromě prosby Hitlerovi odevzdat Paulusově rodině dopis na rozloučenou.
 
 
18. ledna se kromě Paulusovy fotografie v německých novinách objevuje článek „Heroický obranný boj okolo Stalingradu“. Mluví se v něm o vyvrcholení bojů. Dochází také k určitým změnám v jejich popisu. Zmiňuje se, že co bylo možné, proměnily německé jednotky v obranná postavení. Píše se, že „sovětská vojska útočí ze všech směrů bez ohledu na vlastní ztráty na lidech a materiálu.“ A článek pokračuje: „…V zápasu, který vyžaduje nervy, pěsti a ocel získaly nehynoucí slávu všechny útvary: Granátníci, ženisté, tankisté i dělostřelci…“ Z toho je patrné, že je pozvolna přiznáván skutečný stav věcí. Tváří v tvář konečné fázy velké porážky to snad ani nejde jinak. O přípravě obyvatelstva na porážku svědčí slovní spojení „získaly nehynoucí slávu“. V těchto slovech je naznačena absolutní převaha Rusů. Ať již materiální, tak i v lidském potenciálu. Pryč jsou vychloubačné sliby Göringa o leteckém mostu, který udrží 6. armádu.
 
Ke dni 24. ledna téměř 20 000 mužů leželo v improvizovaných, často nevytápěných lazaretech při venkovní teplotě -30 stupňů. V té samé době v v 16 hodin 45 minut dostane Manstein telegram ze stalingradského kotle, který vyjadřuje situaci: 
„Útoky s nezmenšenou prudkostí proti celé západní frontě, která vede v prostoru okolo Gorodišče od rána 24. 12. ústupové boje na východ, aby zaujala kruhovou obranu v traktorovém závodě. V jižní části Stalingradu se západní fronta držela do 16 hodin na okraji města, na čáře západní a jižní okraj Minina. Zde místní vlomy. Volžská a severovýchodní fronta beze změn. Hrozné poměry v prostoru města, kde hledá asi 20 000 nezaopatřených raněných přístřeší v ruinách. Mezi nimi bloudí stejný počet vyhladovělých, omrzlých a rozprášených, většinou beze zbraně, kterou ztratili v bojích. Silná dělostřelecká palba na celé město. Pod velením na frontě bojujících energických generálů a srdnatých důstojníků, kolem kterých se shromáždilo malé množství ještě bojeschopných mužů, bude 25. 1. kladen poslední odpor na okraji jižní části města. Traktorový závod se může bránit o něco déle.“ 
 
 
Manstein se téhož dne ještě jednou pokouší u Hitlera vyjednat povolení ke kapitulaci 6. armády. Ale Hitler do Stalingradu vyšle jen strohé: „Kapitulace vyloučena. Vojska se brání do posledních sil.“ 
 
25. ledna spatřili němečtí čtenáři tisku na titulní straně novin článek „Hrdinský epos o Stalingradu“ a podtitul „Největší nasazení a obětavost frontových bojovníků - příklad pro vlast“. Článek mimo jiné tvrdí: „Dokud bude na frontě zuřit zimní bitva, do té doby budou stát stateční obránci Stalingradu v nejpřednější linii. Jejich připravenost k nasazení, jejich obětavost a jejich hrdinství jsou nesrovnatelné. Již přes dva měsíce útočí bolševické zbraně na německá frontová postavení. Již přes dva měsíce vázne nejtvrdší tlak na vojskách v oblasti Stalingradu…“ 
Už se nepíše o průběhu bojů. Nyní se informování o bitvě stává čistě emocionální záležitostí. Mluví se o tom, jak již dva měsíce „bolševici narážejí na německá frontová postavení“. Jinými slovy tedy o tom, že již dva měsíce se Němci pouze brání.
 
K 27. lednu byla německá skupina rozdělena na dvě části - jižní a severní. Naděje na osvobození slibované Vůdcem se definitivně zhroutily, začaly se vzdávat celé jednotky. Severní izolovaný prostor byl definitivně rozdrcen 31. ledna  a v jižním ustaly boje 2. února. 
 
 
.."Nikdo nedokáže říct, jak to tady vypadalo dřív," napsal britský korespondent po bitvě o tovární čtvrti. "Cesta nás vede nahoru a dolů, nedalo se poznat, zda to byl přírodní svah, nebo jsou to desítky kráterů po bombách, které se spojily v jeden. Továrními dvory, dokonce i dílnami se táhnou zákopy; na jejich dně ještě leží zmrzlí Němci v šedém a zmrzlí Rusové v zeleném, vedle zmrzlé zbytky lidského těla, tamhle se mezi rozbitými cihlami povalují kovové helmy, německá a ruská, zpola naplněná sněhem. A tady zase ostnatý drát, napůl odkryté miny, bedny od nábojů a další trosky- zbytky zdí, pokřivená spleť rezavých ocelových traverz. Lze si jen těžko představit, že tu někdo dokázal přežít."...
 
27. ledna se v tisku objevuje článek „Evropa nebo bolševismus“, ve kterém se cituje z tiskovin spřátelených zemí. Za všechny alespoň bulharský list „Dnes“: „Největší hrdinský epos, který lidská historie zná, píší bojovníci od Stalingradu. Národ, který má takové válečné syny a který má takové množství statečných činů, musí v sobě nést konečné vítězství. Toto hrdinství nemůže vstoupit nadarmo do historie, ale přinese v budoucnu své ovoce pro dobro celého lidstva…“
 
30. ledna 1943, v den desátého výročí Hitlerova nástupu k moci přichází ze Stalingradu poslední radiogram: "Ještě vlaje nad Stalingradem vlajka s hákovým křížem, buďte zdráv, můj vůdče, generálplukovník Paulus."
 
 
Vše bylo ztraceno. Hitler ještě 30. ledna povyšuje Pauluse do hodnosti polního maršála, neboť prakticky očekává, že ten raději spáchá sebevraždu, než by volil zajetí, neboť ještě žádný německý maršál se nevzdal nepříteli. Paulus přesto 31. ledna, druhý den po berlínských oslavách desátého výročí nástupu Adolfa Hitlera k moci, kapituluje. 
 
 
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]