Profily



Operace Cedar Falls: Železný trojúhelník

 

 
Železný trojúhelník byla přezdívka pro oblast velkou přibližně 155 čtverečních kilometrů, nacházející se nejbližším cípem asi 20 mil severně od Saigonu, která byla ohraničena řekou Saigon na jihozápadě, lesem Dien na severu a řekou Song-Thi-Thinh na východě a měla zhruba trojúhelníkový tvar.  Prakticky od začátku druhé indočínské války, jak je označována americká intervence ve Vietnamu (1964–1975), se tato oblast stala hlavním komunistickým útočištěm a zázemím, do kterého se do konce roku 1966 neodvážili vstoupit jak jihovietnamští vládní úředníci, tak ani vojenské síly ARVN. Pro umístění Železného trojúhelníku, jeho tvar a rozsah činnosti Vietkongu byl nazýván „Dýkou do srdce Saigonu“. 

 

Vzhledem k tomu, že dřívější snahy o vyčištění této oblasti od sil NLF-Vietkongu selhaly, byly naplánovány vyhledávací a vyčišťovací operace s názvem „operace Cedar Falls“ a následná kombinovaná „operace Juncion City“, jejichž účelem bylo úplné vymýcení nepřítele z této jeho bašty. V operaci Cedar Falls se počítalo nejen s útokem na pravidelné síly Vietkongu a jejich infrastrukturu, ale i s rozsáhlou deportací civilního obyvatelstva z této oblasti včetně úplného zničení jejich domovů, odstranění vegetace pomocí defoliantů a vytvoření jakési útočné oblasti – „Strike Zone“, kde se dal předpokládat výskyt jednotek Vietkongu, a tam vzniklo takzvané „pásmo volné střelby“.
Vrchní velitel spojeneckých vojsk ve Vietnamu Generál Westmoreland souhlasil, a tak bylo rozhodnuto, že bude zahájena operace Cedar Falls, která bude předcházet následující operaci Junction City.
 
 
Operace Cedar Falls 
 
Celá tato rozsáhlá operace typu „vyhledej a znič“ („Search and Destroy“) je provedena převážně americkými silami a měla za cíl odstranit tento Železný trojúhelník jako oblast pod kontrolou Národní osvobozenecké fronty (NLF) – Vietkongu. Operace byla zahájena 8. ledna 1967 a skončila 28. ledna 1967. 
Byla to jedna z největších operací vietnamské války, provedená dvěma armádními divizemi, jednou pěchotní a jednou parašutistickou brigádou, jedním plukem obrněné kavalerie a jednotkou jihovietnamské armády. (Účastnily se 1. a 25. pěší divize, 173. vzdušná výsadková brigáda, 11. obrněná kavalerie – jízdního pluku a vybrané jednotky ARVN.) Celkově se operace Cedar Falls účastnilo na  30 000 amerických a jihovietnamských vojáků. Vietkong se rozhodl vyhnout této masivní vojenské síle a stáhl se přes hranice do Kambodže nebo se ukryl v systému podzemních chodeb. Nicméně spojenecké síly tyto tunely objevily a část tunelových komplexů zničily, stejně jako velké zásoby potravin a vojenského materiálu Vietkongu. V průběhu operace byly poprvé ve válce nasazeny jednotky dobrovolníků, takzvaných „Tunelových krys” („Tunnel Rats“). 
Ve snaze trvale zničit Železný trojúhelník jako pevnost Vietkongu, měla operace Cedar Falls také za následek rozsáhlé odsuny civilního obyvatelstva z regionu do takzvaných „Obcí pro nový život“, ničení domovů obyvatel, stejně jako defoliace – odlistění stromů v celé oblasti. 
Většina vyšších důstojníků, kteří se podílejí na plánování a provedení operace, ji později vyhodnocuje  jako úspěšnou. Většina novinářů a vojenských historiků však vidí pochmurnější obrázek. Argumentují tím, že se nepodařilo splnit hlavní cíl, vymýtit Vietkong z Železného trojúhelníku s tím, že dopad akce byl jen dočasný. Navíc, kritici argumentují, že bylo použito i hrubé zacházení proti civilnímu obyvatelstvu, což bylo nejen morálně sporné, ale stejně tak i škodlivé pro úsilí USA získat si srdce a mysl jihovietnamského venkova a v důsledku toho se naopak mnoho obyvatel oblasti přidalo do řad NLF-Vietkongu. 
Operace Cedar Falls je komentována jako předobraz celého průběhu války ve Vietnamu. Jako příklad mylné americké strategie v této válce s jejími morálně problematickými důsledky. 
 
 
Protivníkovy síly a terén 
 
Americká zpravodajská služba uvedla, že vojenské velitelství IV. sboru NLF se nachází v Železném trojúhelníku a jeho zničení se stalo tím pádem hlavním cílem operace Cedar Falls. Kromě toho informovali o 272. pluku, 1. a 7. praporu IV. sboru NLF, také bylo podezření o působení 2., 3. a 8. praporu 165. pluku Vietkongu v Železném trojúhelníku. 
Jednotky 1. a 25. pěší divize, 196. pěší brigády, 173. výsadkové brigády, stejně jako 11. obrněné kavalerie jízdního pluku měly nést po celou dobu operace hlavní nápor bojů. Jihovietnamským vojskům bylo naplánováno vyhledávat zastrčené obce v regionu, vykonávat logistické úkoly, jakož i organizování deportace civilního obyvatelstva.
Terén v prostoru operace představoval velký problém pro vojenské plánovače. Vietkong moc dobře věděl, proč si vytvořil hlavní útočiště v oblasti Železného trojúhelníku. Přístup do prostoru s náročným terénem byl obtížný pro větší vojenské síly, proto další hlavní cíl této operace bylo zničit velké části vegetace pomocí herbicidů, leteckým bombardováním a buldozery, aby byl Železné trojúhelník snáze přístupný pro budoucí operace.
 
Plán bitvy 
 
Pod rouškou klamného nasazení na zdánlivě rutinní operace začalo rozmisťování 25. pěší divize spolu se 196. pěší brigádou (operace Fitchburg a Niagara Falls), které měly uzavřít prostor na západ od Železného trojúhelníku, podél řeky Saigon, zatímco jedna brigáda z 1. pěší divize s přiděleným stejným úkolem podél řeky Song-Thi-Tinh východně od oblasti operace, a cílem bylo společně vytvořit nárazníkové pásmo „kovadlinu“. Rychlé a těsné obklíčení Severovietnamců bylo nutné, aby se zabránilo ústupu komunistických jednotek z oblasti. Zbývající jednotky tvořily „kladivo“ se záměrem udeřit kladivem na Vietkong proti kovadlině. Kladivo se mělo rychle a energicky pohybovat přes celý Železný trojúhelník.
Začátek operace Cedar Falls byl naplánován na 5. ledna 1967 masivním leteckým úderem, kdy byla nejpříznivější předpověď povětrnostních podmínek. Během přípravné fáze I na 5.–9. ledna měly být také rozmístěny zmíněné jednotky tvořící „kovadlinu“ a měl být proveden také letecký útok na vesnici Ben-Suc, což byl klíč k opevnění Vietkongu. Den D byl stanoven na 8. ledna a fáze I měla být ukončena v momentě obklíčení a uzavření této oblasti a postavení formací amerických sil ve výchozích pozicích „kladiva“ k postupu přes Železný trojúhelník z jihu a západu. Pohybem „kladiva“ měla začít konečná fáze II. 
 
 
Bitva 
 
Fáze I 
Umístění sil a útok na Ben-Suc 
 
5. ledna, probíhá podle plánu blokování sil nepřítele. Své pozice na jih od Železného trojúhelníku podél řeky Saigon zaujímá 25. pěší divize a 196. pěší brigáda a východně od něj 1. pěší divize, tím nastavily pomyslnou „kovadlinu“. Zbývající jednotky se dostaly do pozice úderu „kladiva“. V den D byl zahájen plánovaný letecký útok na okolí vesnice jménem Ben-Suc. 
Ben-Suc byl hlavní pilíř dominance Vietkongu v Železném trojúhelníku. Tato opevněná vesnice fungovala jako hlavní štáb a politické centrum, jeho obyvatelstvo bylo organizováno jako týlové zabezpečení jednotek NLF. 
K dosažení kompletní taktické výhody americké síly dokončují obklíčení a odříznutí vesnice ještě za denního světla. Jihovietnamský prapor byl letecky přepraven k vyhledávání vesnic a vyslýchání jeho obyvatel. V důsledku těchto opatření byl také odhalen komplex podzemních tunelů, skladovací systém a bylo získáno velké množství zásob, které byly následně zničeny. Nicméně se spojeneckým silám podařilo zastavit pouze I. odřad NLF vojenských a politických pracovníků. 
 
Zničení Ben-Suc a deportace jeho obyvatel 
 
Ve vesnici bylo provedeno prověření vesničanů, bylo zadrženo 106 obyvatel, zbývající obyvatelé Ben-Suc a okolních vesnic (cca 6 000 osob, dvě třetiny z nich dětí), byli deportováni spolu se svými věcmi za pomoci rozličných vozidel, nákladních automobilů, říčních člunů a vrtulníků do bezpečí sběrných táborů. Po deportaci byla Ben-Suc systematicky vymazávána americkými ženisty, kteří podpálili budovy i celé okolní vesnice a pak buldozery a těžkou technikou srovnali jejich zbytky se zemí. Stejným způsobem likvidovali okolní vegetaci, za účelem odkrytí a následného zavalení tunelů pod obcí a v okolí. Některé objevené tunely byly příliš hluboko na demoliční týmy, tak ve finále byla obec podrobena těžkému bombardování a doslova vymazána z povrchu zemského. 
Generál Bernard William Rogers, který sloužil jako asistent velitele 1. pěší divize během operace Cedar Falls, konstatoval, že během nucené evakuace Ben-Suc byli obyvatelé „přestěhováni co nejhumánněji, jak jen to bylo možné“, vesničanům bylo umožněno, aby si svůj majetek včetně hospodářských zvířat mohli odvézt společně s sebou, a bylo provedeno zdarma lékařské a veterinární ošetření. Nicméně Rogers připouští, že „se dalo očekávat, že vyrvání domorodců z kořenů domoviny bude evokovat zášť. A stalo se,“ pokračuje v popisu, „pohled na rodáky z Ben-Suc s jejich vozíky, slepicemi, prasaty, s pytli rýže byl žalostný.“ Kromě toho se objevily zprávy o vážných obtížích, které vznikly v průběhu přesídlení obyvatel do vesnice Phu-Loi. Rogers cituje Generála Westmorelanda, který uvedl: „Bohužel, přesídlovací fáze neproběhla přesně, jak byla plánována, nebyla provedena jako skutečná evakuace. Prvních několik dní to muselo být zbytečné utrpení pro spoustu rodin.“ Jihovietnamští úředníci byli následně obviněni z neoprávněného přemístění vesničanů, protože vesničany neinformovali o nucené evakuaci do sběrného tábora Phu-Loi předepsaných minimálních 24 hodin před začátkem deportace. Z Phu-Loi byli vesničané poté přesídleni do takzvané „Obce nového života“. I když není známo, do které konkrétní vesnice byli obyvatelé Ben-Suc přemístěni. Životní podmínky v nich byly obvykle popisovány jako tristní.
 
 
Fáze II 
 
Po dokončení fáze I americké síly zahájily fázi II. Po skončení leteckého bombardování a dělostřelecké palby jednotky z 1. pěší divize společně s jednotkami 173. výsadkové brigády a 11. obrněné kavalerie jízdního pluku vyrazily masivním postupem do středu Železného trojúhelníku s cílem rozdělení jeho plochy na dvě poloviny a poté důkladného koordinovaného vyhledávání jednotek NFL. Mezitím se k 25. pěší divizi připojuje 196. pěchotní brigáda a společně provádějí operace „Vyhledej a znič“ na západ od řeky Saigon, která je zapečetěna hlídkujícími spojeneckými ozbrojenými čluny.
Nicméně tento obrovský vojenský úder do značné míry vyšel na prázdno. Vietkong byl snad předem varován, nebo předvídal útok a rozhodl se vyhnout spojeneckým silám. Buď uprchli přes hranice do Kambodže, nebo se ukryli v komplexu podzemních systémů, protože spojenecké síly narážely jen na ojedinělý odpor. Veškeré pohyby spojeneckých vojsk v oblasti byly charakterizovány rozsáhlým vyhledáváním nepřítele, hlídkováním v průběhu dne a při lokalizaci jednotek NFL se na ně útočilo převážně v noci.
 
Výsledkem jedné z největších vojenských pozemních operací od korejské války tak byly nakonec spíše než rozsáhlé boje potyčky malých jednotek. Přestože se spojeneckým silám nepodařilo vyhledat a zničit všechny nepřátelské síly, podařilo se jim odhalit části komplexu úkrytů NLF a systémy tunelů, kde bylo nalezeno velké množství zásob Vietkongu a důležité dokumenty. Aby bylo možné proniknout do těchto rozsáhlých podzemních komplexů, americká armáda nasadila, poprvé ve válce, speciálně vycvičené týmy, nazývající se „Tunelové krysy“. Poté, co podzemní labyrinty specialisti prozkoumali, došlo k jejich demolici, kdy celé tunelové komplexy byly ničeny pomocí kombinace plynu acetylenu a konvenčních náloží.
 
Významná část operace Cedar Falls je také charakterizována rozsáhlou inženýrskou a chemickou činností. Těžké tankové buldozery, běžné buldozery, různé pluhy a stavební stroje byly použity k takzvaným operacím „mýcení džungle“ (Jungle Clearing) v místech možné koncentrace partyzánů. Zde byl terén zbaven veškeré své vegetace za účelem zničení přirozeného úkrytu nepřátel, který hustý porost džungle Vietkongu poskytoval. Byly použity i chemické látky – defolianty k odlesnění velké části oblasti a zároveň ke kontaminaci nepřátelských zásob rýže, které americké síly nebyly schopny odstranit.
 
 
Výsledky a po boji
 
Oběti 
 
Operace Cedar Falls byla oficiálně ukončena 26. ledna 1967. Americká armáda uvedla, že v jeho průběhu zahynulo téměř 750 příslušníků Vietkongu, 280 bylo zajato a 540 přeběhlo v takzvaném programu Chieu Hoi („Otevřená náruč“), dalších 512 podezřelých bylo zadrženo a téměř 6 000 osob bylo deportováno. Kromě toho spojenecké síly zajistily 23 muničních skladů, 590 osobních zbraní, více než 2 800 výbušných předmětů, 60 000 nábojů do ručních palných zbraní a dostatek rýže k nakrmení 13 000 vojáků na dobu jednoho roku. Také se podařilo získat velké množství nepřátelských dokumentů, byla zničena řada staveb, bunkrů a masivní komplex podzemních chodeb (přes 500 staveb, 100 bunkrů a 25 tunelů zničeno). A aby se zamezilo využívání prostoru jednotkami NLF a jejich návrat do oblasti, bylo vymazáno jedenáct kilometrů čtverečních džungle.
Ve srovnání, spojenecké ztráty byly lehké. Americké síly měly ztráty: 72 zabitých a 337 zraněných, jihovietnamské oběti činily: 11 zabitých a 8 zraněných. Z amerického vybavení byly zničeny dva tanky a pět obrněných transportérů, poškozeny byly tři tanky a devět obrněných transportérů, jeden tankdozer, dva džípy a dva pozorovací vrtulníky. Většinu obětí spojenci utrpěli především od odstřelovačů, léček a nástrah.
 
 
ŽELEZNÝ TROJÚHELNÍK po lednu 1967 
Vysocí američtí velitelé zapojení do operace Cedar Falls byli přesvědčeni, že tato operace měla jednoznačný úspěch. Generál Rogers a generál Westmoreland byli přesvědčeni, že se dosáhlo „velmi působivých výsledků“. Shrnutí dopadu na nepřítele od velitelství sil MACV a od generála Semana, který tvrdil „že nepřátelské útočné schopnosti byly narušeny“, bylo velmi pozitivní. Navíc předpovídal, že ztráty, které Vietkong utrpěl a utrpí, budou mít vážný psychologický dopad na lidi, kteří s ním sympatizují a že „nyní budou muset u NLF přehodnotit relativní schopnosti svých ozbrojených sil na rozdíl od nás“. William DePuy, velitel 1. pěší divize, uvedl „kompletní zhroucení nadšení a morálky na straně Vietkongu“ a nazval Cedar Falls jako „rozhodný zlom v oblasti III. armádního sboru, obrovské oživení morálky jihovietnamské vlády a armády, a ránu, ze které se Vietkong v této oblasti nemůže nikdy vzpamatovat“. 
 
Přestože NLF utrpěla vážnou materiální porážku, jejím členům se rychle podařilo obnovit svou nadvládu nad Železným trojúhelníkem. Dva dny po ukončení operací v oblasti se síly NLF do Železného trojúhelníku vrátily a do deseti dnů se tato oblast, podle oficiální zprávy pro MACV, „Vietkongem doslova hemží“.  Navíc se do oblasti začali vracet i místní rolníci, kteří nalezli uvnitř Železného trojúhelníku rozbombardovanou krajinu a svá obydlí. Díky deportacím civilního obyvatelstva z Ben-Suc u vesničanů z oblasti zůstanou silné protivládní a protiamerické nálady, které povedou v budoucnu k ještě větší podpoře NLF, než tomu bylo v době před operací. Jen rok po ukončení operace Cedar Falls, NLF použije tento prostor jako předmostí pro své útoky na Saigon během ofenzivy na svátky nového lunárního roku – k ofenzívě Tet (1968).
Stručně řečeno, USA a Jižní Vietnam selhaly ve svém pokusu o trvalé vymazání základny Vietkongu – Železného trojúhelníku, operace na jeho zničení naopak situaci ve Vietnamu ještě zhoršila. 
 
text: Martin Hrabec
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]