Profily



Monte Cassino: krvavý Verdun 2. světové války

 

 
Když se v září začaly na apeninském poloostrově vyloďovat první spojenecké jednotky, ani zdaleka netušili, s jakými nesnázemi ne v Itálii budou brzy potýkat. Válku v Itálii často i sami vojáci, vědomi si plánované invaze do Francie považovali za „podřadnou válku“ a nepředpokládali výraznější odpor fašistů. Italové přece  8.ledna kapitulovali a tak bude jen třeba vyčistit jejich zemi od Němců, což by nemělo být zase tak složité. V tom se však zmýlili.

 

9. září se na italském pobřeží, nedaleko od u města Salerno vylodila další spojenecká vojska. Moment překvapení sice zafungoval, ale Němci se téměř okamžitě zformovali v účinné obraně a předmostí tak bylo zničeno teprve až po velmi urputných a krvavých bojích.
 
Jejich postup severním směrem k Římu začínal značně brzdit kopcovitý terén, který zkušený polní maršál Albert Kesselring, velící německým jednotkám v Itálii dokázal proměnit ú dobře bráněnou obrannou linii. Četné hory pak musely být dobývány, za velkých ztrát pěchoty, jedna po druhé, kdy se i početně výrazněji slabší německá jednotka dokázala účelně bránit několikanásobné spojenecké přesile. Navíc do toho přicházela tuhá zima.
 
 
Kesselringova nová obranná linie před Římem, tzv. Gustavova linie, byla vybudována opravdu pečlivě. Samotné opevnění bylo speciálně vybudované tak, aby se jednotlivé opevněné body mohli navzájem krýt a jejich dobytí tak nebylo vůbec snadné. Opevnění se táhlo od Ortony na pobřeží Jadranu přes Arbuzzy, podél řeky Rapido a k ústí řeky Garigliáno na pobřeží Tyrhéského moře. Jejím nejsilnějším bodem byl vrchol Monte Cassino se starým benediktským opatstvím., tyčící se do výše 518 metrů nad údolím Liri a ovládající hlavní silnici do Říma. A tak, i když Itálie kapitulovala, Kesselringovy jednotky byly odhodlány držet pod svou kontrolou co největší kus území svého bývalého spojence. Sil k naplnění tohoto záměru bylo dostatečně. Jen na Gustavově linii Kesselring disponoval počtem 150 000 německých vojáků a stejně tolik jich bylo rozmístěno u Říma a v blízkém okolí.
 
 
A právě k nejsilnějšímu bodu celé linie, se v lednu 1944 probojovala americká 34. pěší divize. Rozkazy k dalšímu postupu byly jasné a srozumitelné: Probít se do údolí řeky Liri a potom dále k Římu. V cestě jim stálo právě Monte Cassino, které se samozřejmě stává pro předchozími boji oslabenou jednotku nepřekonatelnou překážkou. A jak ukážou události dalších dní, nejen pro ni. Německý velitel XIV obrněného sboru, nadporučík-generál Fridolin von Senger und Etterlin nehodlal dát spojencům svou kůži zadarmo.
 
Jediné co spojencům nahrávalo do karet byl fakt, že na konci ledna 1944 se v rámci operace Shingle, vyloďují další spojenecké síly u Anzia, což nabízí alternativu vpadnout obráncům Gustavovi linie do zad a tak výrazně napomoci obsazení střední Itálie a dobytí Říma. 
Bohužel místo urychlení italského tažení se i tato operace zvrhla ve vleklou obkličovací bitvu, trvající až do konce května, což se rovněž podepsalo na možnosti rychlého průlomu Gustavovi linie.
 
 
1.února 1944 zaútočila 34. Divize podporovaná zprava 36. Plukem na dvě německá obranná postavení před městem, Monte Castellone a Colle Maiola, které se jim bez větších obtíží podařilo dobýt. Prvopočáteční úspěch však vzápětí vystřídala studená sprcha. Další postup, během kterého se vojáci dostali až na vzdálenost 400 metrů od kláštera, byl okamžitě utopen v krvi. Započala se tak několik měsíců trvající krvavá série bitev o hřeben u Monte Cassina a okolních vrcholů, neboť i ty byly přeměněny ve zdánlivě nedobytné pevnosti. Bitev, které jsou díky velkým ztrátám na obou stranách, později označovány jako Verdun druhé světové války.
 
 
Po počátečním neúspěchu bylo okamžitě jasné, že oslabenou a boji zdecimovanou 34. divizi bude muset vystřídat nová formace. Na tento velmi těžký úkol byly vybrány elitní divize britské 8. armády, které své kvality prokázaly v poušti severní Afriky. Senger, který nehodlal riskovat zničení historické kulturní památky se záměrně vyhnul umístění jednotek v benediktinském klášteře, rozmístil své síly do postavení ve městě Cassino a samozřejmě v okolních horách. Jeho pozice byly výhodné. Spojenci mohli útočit jen několika směry, které měl díky postavení na vrcholcích hor dokonale pod kontrolou.
 
5.armáda Spojenců tak marně bušila do německých pozic. Boje se zdaleka nechýlily ke zdárnému konci. Clark a Freyberg (velitel 8.armády) nejdřív správně nepovažovali klášter na vrcholu Monte Cassina za vojenský cíl, ale později došli k mylnému přesvědčení, že se v něm schovávají němečtí pozorovatelé, což rozhodlo o osudu této památky. 
 
 
Dne 15. února v ranních hodinách nalétlo ve dvou vlnách na klášter 222 spojeneckých bombardérů a svrhlo na oblast Cassina a Monte Cassina více 2000 tun pum, čímž totálně  historický klášter zničilo. Budovy tímto byly značně poničeny, avšak zbyly zdi, které Senger okamžitě využil jako vydatnou obranu vyvýšeného místa. Vhod mu zároveň přišla rozsáhlá síť podzemních chodeb pod klášterem.
 
Vybombardování kláštera okamžitě využila německá propaganda a označila spojence za kulturní barbary, kteří se nezastaví před ničím, ani před zničením historických pokladů. Taktně samozřejmě pomlčela o faktu, že všechny cennosti byly již před bombardováním převezeny do Vatikánu.
 
 
 Na bombardování navázal přímý útok novozélandského sboru, zatímco Francouzi se obchvatem dostali na sever a zaútočili na Monte Belvedere. To vše bez jakéhokoliv efektu. Novozelanďanům se postavily do cesty německé tanky, Indická 4. Divize snažící se dobýt klášter z týlu rovněž neuspěla a úspěch nepřinesl ani francouzský tlak. Po pěti dnech, kdy ztráty na spojenecké straně přesahovaly bez vyhlídky na jakýkoliv příznivý obrat, únosnou mez, byl spojenecký útok 20. února odvolán. Gustavova linie tak opět zůstala nepokořena.
 
 
Další útok Spojenců z 15. Března byl podporován 900 děly a většinou spojeneckých bombardérů které byly k dispozici a které na město a německé pozice shodily asi 1000 tun bomb. Což se nakonec ukázalo býti spíše kontraproduktivním. Spojenecké tanky se kvůli kráterům a troskám, rozeseté po celém okolí nemohly dostat do města a postup techniky byl díky těmto následkům bombardování tak byl pomalý, že se snadno stával se snadno terčem panzerfaustů. 
Klášter bránilo více než 100 veteránů německé 1.parašutistické divize, kteří dokázali velmi účelně využít výhody, během které měli útočící jednotky pod sebou, jako na dlani. Téměř neviditelní snipeři ukrytí v troskách se stali mocnou zbraní. Ani tentokrát Spojenci neuspěli.
 
 
Spojenci si uvědomili že Monte Cassino může prorazit pouze mohutná ofenzíva, tudíž přeskupili své síly a přisunuli k Monte Cassinu britskou 8.armádu a začali se připravovat na operaci "Diadem". 
 
Dne 11. května byly přípravy dokončeny. Úkol dobýt klášter dostaly jednotky polského II. sboru pod vedením generála Anderse. Poláci zahájili útok 12. května 1944. Stejně jako během všech předchozích útoků se zpočátku setkali se s velmi tvrdým odporem a za velkých ztrát byli donuceni ustoupit. Útok byl opakován 16. května. Mezitím se francouzskému sboru díky marockým jednotkám, které zdolaly domněle neschůdný terén, podařilo prolomit německou linii a otevřít cestu údolím řeky Liri na sever. V tu samou chvíli zaútočil 6.sbor z Anzia a odřízl německé 10.armádě ústupovou cestu. Tlak na všech stranách nakonec donutil Němce k ústupu. Spojencům se tak sice naskytla jedinečná příležitost obklíčit německé armády. Clark ale nařídil rychlí postup k Římu a německé jednotky se mezitím stačili stáhnout na Caésarovu linii severně od Říma.
Ráno 18. května na klášteře Monte Cassino vlála bílá vlajka. Polští huláni vstoupili do ruin kláštera, zajali cca. 20 raněných německých vojáků a vztyčili polskou vlajku. 
 
 
Dne 4.července vstoupili Američané do Říma. Cesta Spojenců od Cassina a Anzia do Říma trvala přibližně 5 měsíců.
 
Toto krvavě vykoupené vítězství (na straně spojenců padlo 105000 mužů, na německé 80000 vojálů) ve strategicky a politicky nejnesmyslnější bitvě (jak bitvu o Monte Cassino později nazvali vojenští historici), však bylo následně zastíněno vyloděním Spojenců v Normandii. 
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]