Profily



Kinematografie ve službách války

 

 
Od první chvíle, kdy byl do kamery zasunutý filmový pás, se tvůrci snažili zachycovat realitu kolem nás. 
 
Počátky: Nejdříve se vrhli na příjezd vlaku, odchod dělníků z továrny, sem tam přišli s několika momentkama vzdálených a exotických měst a v neposlední řadě se snažili vždycky být se svojí kamerou co nejblíže nějaké akci a historické události. A co může být zásadnější, než válka. Již během té první světové se plno filmařů neohroženě vrhalo do předních linií, aby navždy zdokumentovali hrůzy války. Tyto záběry se dodnes stávají základním stavebním kamenem dokumentů snažících se přiblížit celé období první světové války z historického hlediska. Dlouhé statické záběry ani po mnoha letech neztrácejí nic ze své působivosti. Přestože se filmaři snažili všechny válečné hrůzy zachytit tak, jak probíhali, aby mohli varovat i budoucí generace, nějak jim to celé nevyšlo. Jedním z našich nejvýznamnějších dokumentaristů té doby se stal i Jindřich Brychta, jemuž se podařilo na filmový pás zachytit atmosféru konce první světové války. Jedna válka sice skončila, ale vzápětí se vynořila nová hrozba nesoucí se ve stínu hákového kříže. 
 
I druhá světová válka donutila mnoho filmařů, aby vyrazili se svýma kamerama přímo do válečné vřavy. Tentokráte nám po těchto odvážných mužích „s klikou“ zůstaly stovky hodin unikátních záběrů, z nichž těží nejen současná hraná kinematografie, ale které jsou v podstatě odrazovým můstkem pro každého, kdo se zajímá o historii. 
 
Druhá světová válka však přišla s něčím, co se do té doby nevyužívalo zase až tak hojně – a to sice s propagandistickými snímky. Což byl v podstatě velmi logický krok všech mocenských sil, které takto mohli manipulovat s publikem, jež se nikdy nedostalo přímo do válečné vřavy. Podobné krátké snímky pak byli velmi oblíbené před filmem samotným a krásně formovali diváky a utvářeli tak ten správný názor, který byl potřeba. Nejzásadnější postavou válečné propagandy (a zároveň i dokumentu) se pak bezesporu stala křehká němka Leni Riefenstahl. 
 
Královna propagandy: Helena Berta Amélie Riefenstahl se narodila 22. srpna 1902 v zámožné rodině obchodníka Alfreda Reifensthala. Zatímco její otec Alfred byl přesvědčený o tom, že se z Leni stane byznysmenka, která převezme jeho stále se rozrůstající společnost vyrábějící ventilace, matka své dcerušce již dávno vymyslela jinou budoucnost. Bude z ní známá baletka a tanečnice. Leni tedy nastupuje ve svých šestnácti letech na Grimm-Reiterovu taneční školu v Berlíně, kde se hnedka stala nesmírně oblíbenou jak u profesorů, tak svých spolužáků. Není se tedy čemu divit, že naprosto nádherně zapadla do uměleckých kruhů a její první filmová role na sebe nenechala dlouho čekat. V roce 1930 byla dokonce druhou kandidátkou na hlavní ženskou roli ve snímku „Modrý anděl“, kterou jí nakonec vyfoukla Marlene Dietrichová. 
 
Přelomovým se pro ní stal snímek „Modré světlo“, který sama režírovala a jenž zaujal samotného Adolfa Hitlera. Ten si jí společně s Josephem Goebbelsem pozval k sobě a přesvědčil jí o tom, jak by bylo úžasné, kdyby se chopila natáčení snímků mapujících vzestup říše k moci. Přestože Leni zpočátku nebyla příliš nadšená, nakonec propadla kouzlu obou pánů a na jejich pokyn vytvořila dvě mistrovská díla propagandy, které zároveň vynikajícím způsobem ukazují, jak se žilo ve zfanatizovaném Německu. „Vítězství víry“ a „Triumf vůle“ byly ve své době monstrózními dokumenty, které od prvního do posledního záběru oslavovali německou říši a jejího vůdce. Leni navíc nikdy nesklouzává v takovou obyčejnou propagandu, ale vytváří opravdu mistrovská díla, která by se dala považovat za zlom v novodobé historii dokumentárních snímků. I její dva následující dokumenty „Přehlídka národů“ a „Oslava krásy“ patří k nadprůměrným záležitostem. Oba se odehrávají na pozadí olympijských her pořádaných v Berlíně v roce 1936. Návrat k obyčejné kinematografii byl po válce pro Leni velmi těžký a nikdy už se jí nepodařilo natočit něco tak vymazleného, jako jsou její „válečné“ dokumenty.
 
Vietnam – válka, kterou proslavil film: Válka ve Vietnamu byla válkou nejen vojáků potících se v džungli, ale zároveň i velkou akcí Spojených států, které se pod záminkou boje proti komunismu pustili do krvavého upevňování svojí vlastní celosvětové moci. Není se proto čemu divit, že společně s vojáky byly do válečné zóny lifrováni i váleční kameramané, tzv. Mopici (MOvie PICture), kteří zaznamenávaly bojové akce a život obyčejných vojáků bojujících proti nepříteli, o němž nevěděli téměř nic, jen to, že je komunista a že se snadno ztratí ve vysoké trávě. Touto cestou získané materiály byly pak stříhány pro nejrůznější účely, které vedle hrůz prováděných Vietnamem ukazovali mladé americké vojáky, jimž se stýská po domově a kteří za svojí vlast a záchranu demokracie klidně položí svůj život. S postupem války a s opatřeníma prezidenta Kennedyho se pak změnil i ráz těchto dokumentů. Plno Mopiců přijíždělo, aby ukázalo pravdu o nesmyslném zabíjení. 
 
Muž, který zaznamenal masakr: Jedním z významných Mopciů se stal francouzský veterán Pierre Schoendoerffer, který si prošel válečnou vřavou již během druhé světové války jako mariňák. Po válce se pustil na cestu kameramana a již v padesátých letech je vyslán s francouzskou armádou, aby natáčel její postup v Indočíně. Jako dobrovolník bere kameru a v roce 1951 odjíždí do Saigonu. Výsledkem jeho práce se stal devítiminutový snímek, který diváky seznámil s prvními útoky Francouzů. 
 
V roce 1954 volá Pierra jeho dobrý kamarád, ať dojede natočit bitvu u Dien Bien Phu. Pierre seskakuje s padákem a netuší, že ho čeká sedma padesátidenní masakr, během něhož oslaví své dvacáté šesté narozeniny. Bitva však končí porážkou Francouzů a Pierre před zatčením ničí jak svoji kameru, tak i veškerý natočený materiál, aby nepadl do rukou nepřítele. Z celé akce se zachovala pouhá minuta snímku. Celou tuto kauzu znovu oživil Pierrův syn ve svém dramatu „Dien Bien Phu“ z roku 1992, který vyšel na DVD i u nás. Pierre je uvězněn s ostatními vojáky a po neúspěšném pokusu o útěk to s ním vypadá opravdu špatně. Jedinou společnost v malé cele mu dělá jiný válečný dokumentarista – ruský Roman Karmen, který se proslavil mnoha dokumentárními válečnými záběry. Zajímavostí je, že ten natáčel bitvu z druhé strany a jeho záběry velmi záhy obletěli celý svět.
 
Jakmile se Pierre dostal zpátky na svobodu, cestuje do Spojených států, kde se chce věnovat studiu filmařiny. Po deseti dnech je však vykázán ze států, neboť nemá zelenou kartu. Navazuje tedy spolupráci s francouzskou společností Pathé a několikrát cestuje v šedesátých letech do Vietnamu, kde vzniká jeho nejznámější dokumentární snímek „The Anderson Platoon“ (1966), v němž po dobu jednoho sleduje skupinku amerických vojáků postupujících územím nepřítele od jejich prvního příletu na půdu nepřítele. Za svůj dokument získává Pierre Schoendoerffer  Oscara a američtí producenti se chytají za hlavu, že mu nebyli tenkrát před lety schopní zelenou kartu vyřídit. V roce 1987 je snímek přestříhán, údajně kvůli jeho vylepšení. Po této akci „hollywoodských nadšenců“ sbírá Pierre opět síly a natáčí snímek „Reminiscence“, v němž se po letech setkává s přeživšími vojáky Andersonovy čety, a společně vzpomínají na dobu, kdy stáli tváří v tvář nepříteli. 
 
Doslov: Váleční kameramané rozhodně nemají snadný život. Ale jenom díky nim má obyčejný člověk šanci nahlédnout o něco hlouběji pod pokličku válek, a zjistit pro jak nesmyslné důvody se všechny tyhle masakry vedou. Občas si sice s materiálem pohrají nějací lidé s kouřící cigaretou, ale i tak mají záběry neuvěřitelnou výpovědní hodnotu. I v současné době je svět plný podobných kameramanů, ale díky rychlému rozvoji médií (a nárůstu násilí, které na člověka kouká pomalu i z konzervy fazolí) už jejich snímky nemají takovou sílu, jakou měli třeba ty z Vietnamu. To ale nemění nic na tom, že každý den nasazují svůj život, aby za sebou nechali své poselství plné krve, smrti a utrpení. Utrpení, které si mohou navzájem dávat jen lidé.
 
   
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]