Profily



Masakr v My Lai: Přísně tajné zvěrstvo

 

 
Vesnice My Lai je nepřátelským hnízdem. Všichni rákosníci co zde žijí, jsou příslušníci, nebo zažraní přívrženci Vietkongu. Komunističtí fanatici.  
 
O tom neměl žádný z příslušníků Roty C (Charlie) ani nejmenší stín pochybností. Navíc vzpomínka na seržanta Georga Cocksa, který padl před dvěma dny, byla stále živá. Vždyť i velitel roty, kapitán Medina prohlásil, že musí být pomstěna.
 
 
Byla osmá hodina ranní dne 16. Března 1968. Okolí My Lai bylo rozerváno výbuchy projektilů dělostřelecké přípravy. Ta trvala skoro čtvrt hodiny a okamžitě po ní již vojáci z roty Charlie vyskakovali z vrtulníků, aby zlikvidovaly další ohniska odporu. Odpor však nepřicházel. Přesto dal kapitán Ernest Medina rozkaz k bleskovému útoku. Se zřejmým cílem. Zabít vše co se hýbe. Rota Charlie, složená hlavně z mladých, ani ne dvacetiletých vojáků měla zde projít bojovým křtem. Mnozí měli poprvé zjistit, jaký je pocit zabít v boji nepřítele.
 
 
Ve vesnici však žádní vojáci nebyli. Pouze civilisti. To však v mnohém aspektu této války nehrálo příliš velkou roli. Vietkong se často maskoval za civilisty, stejně jako nejeden z civilistů využil důvěřivosti Američanů a hezky z blízka je podaroval, třeba odjištěným granátem. Je dost docela dobře možné, že i tento aspekt války rozpoutal následovnou vřavu, jež se brzy změnila v masakr. Vojáci spustili na rozkaz velitele pěší čety Williama Calleyho palbu a začali házet granáty na vše, co se v okolí pohnulo. Tato mise se přeci jmenuje Search and Destroy (Najdi a znič) a tak se bude ničit. A ničilo se opravdu důkladně.
 
 
Mnozí civilisti byli zabiti na rýžových polích v okolí, další na ulicích či přímo v domech. Mnoho obětí bylo před smrtí znásilněno nebo mučeno. Proti počínání svých vojáků Calleyho nadřízený kapitán Ernest Medina nijak nezasáhl, naopak sám se přidal k vraždění. Frustrace ze zmrzačení či zabití mnoha členů roty Charlie, získávala navrch. Zde se vyháněl čert ďáblem. Bohužel však na nepravém místě. Běsnění odnášeli civilisté, kteří mnohdy neměli na výběr, neboť kdyby s Vietkongem nespolupracovali, podobný osud by je potkal z rukou „vlastních lidí“.
 
 
"Vojáci nás zahnali do příkopu a řekli, abychom si sedli a zase stoupli. A potom znovu a znovu. Mysleli jsme si, že už nás pustí, ale pak najednou začali střílet," vzpomíná se slzami v očích Pham Thi Thua, která přežila jako jedna ze čtyř jenom proto, že byla na samém dně příkopu a zůstala skryta pod hromadou mrtvých těl. 
 
 
Američtí vojáci vraždili ve vesnici více než dvě hodiny, přičemž bilance jejich běsnění byla opravdu tragická. Přes 500 mrtvých civilistů, 300 domů srovnaných ze zemí a postřílených 800 kusů dobytka. Později se zjistilo, že ve vesnici byli nanejvýš čtyři ozbrojení a několik neozbrojených partyzánů. Z roty byl zraněn jediný americký voják, který se sám postřelil do nohy. 
 
Běsnění by možná pokračovalo mnohem déle, kdyby do situace nezasáhl Warrant Officer Hugh Thompson, jeden z pilotů průzkumných vrtulníků, které měly asistovat pěchotě. 
 
 
„Létali jsme nad civilisty a uviděli jsme jednu ženu. Klečela po straně silnice. Larry Colburn jí pokynul, aby zůstala na místě... Za několik minut jsme letěli kolem ní znovu. Ležela na zemi a vedle sebe měla klobouk. Když jsme se ale podívali opravdu zblízka, byl tam ještě jeden zvláštní předmět. Byl to její mozek.“ (Hugh Thompson)
 
 
Vrtulníkem přistál těsně před skupinu vojáků, kteří se zrovna blížili k bunkru, kde se schovávala skupina vesničanů. Úmysl vojáků byl jasný. Thompson vylezl ze stroje, své posádce zároveň přikázal: "Kryjte mě. Jestli ti parchanti budou střílet na mě nebo na ty lidi, začněte střílet taky." Běžel k velicímu důstojníkovi, kterému oznámil, že chce civilisty odvést. "My je dostaneme pryč. Ručním granátem," odvětil mu na to četař Brooks. V tom okamžiku již Thompson na nic nečekal a přemluvil vesničany, aby ze svého úkrytu vylezli. Všech jedenáct Vietnamců bylo posléze na palubách doprovodných bitevníků evakuováno do bezpečí. 
 
 
Byť se velení snažilo celou záležitost udržet pod pokličkou, (podle oficiální zprávy bylo 16. března 1968 severovýchodně od města Quang Ngai zlikvidováno 128 nepřátelských vojáků, přičemž Američané utrpěli 2 mrtvé a 10 raněných), zprávy o masakru se dostaly ven díky vyprávění mnohých z jeho účastníků. Události ještě více rozhýbal dopis svědka incidentu Rona Ridenhoura, který o masakru napsal prezidentovi Nixonovi a několika kongresmanům. Posléze se jméno My Lai dostalo do médií. A skandál byl na světě.
 
 
Masakr v My Lai se tak nechvalně zapsal do dějin a znamenal definitivní konec podpory americké veřejnosti válce ve Vietnamu. 
 
"S lítostí myslím každý den na to, co se stalo v My Lai. Cítím lítost nad mrtvými, nad jejich příbuznými i nad americkými vojáky. Je mi to hluboce líto," prohlásil po čtyřiceti letech od masakru William Calley, který byl jako jediný v souvislosti s ním odsouzen na doživotí a po třech letech na základě milosti od prezidenta Nixona, propuštěn. V roce 1968 mu bylo 24 let. Nejmladší oběti byl jeden rok, nejstarší dvaaosmdesát let.
 
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]