Profily



Jak a proč nacisti obsadili původně spojenecké Maďarsko

 

 
Dne 4. června 1920 byla podepsána Trianonská smlouva, kterou byly stanoveny nové hranice Maďarska jakožto nástupnického státu Uherska. Maďarsko ztratilo celých 71,5 % svého území. Území bylo rozděleno mezi státy sousedící s Maďarským královstvím. Ztráta území vedla ke zhoršení ekonomické a hospodářské situace. To byl jistě důvod k tomu, aby Maďaři začali podporovat nástup fašismu, který jim sliboval světlé zítřky.
 
Na počátku třicátých let dvacátého století už bylo v Maďarsku několik fašistických stran opěvujících ideologii národního socialismu. Mezi jejich přední plány patřilo, kromě jiného navrácení maďarských hranic do stavu před rokem 1918. Programy fašistických stran byly úzce spojené s programem Hitlerovým – rasismus, antisemitismus a militarizace kombinované extrémní formou maďarského nacionalismu s příměsí křesťanského fundamentalismu. Ve volbách v roce 1935 nebyla žádná z těchto stran schopna získat křesla v parlamentu. 
 
Byly ale úspěšné v přípravě živné půdy pro nástup Ference Szálásyho, jediného fašistického vůdce s vizí dominance maďarského národa nad celým světem. Nová vláda zahájila částečně úspěšný hon na extrémní pravici, jejíž hlavní hnutí byla všechna rozpuštěna. 
 
A doba poznamenaná Hitlerovým vzestupem, hrála maďarským fašistům samozřejmě do karet. S Mnichovskou dohodou, se jejich území začalo opět rozrůstat. Koncem roku 1938 proběhla první veřejná hungaristická manifestace, při které pochodovalo na deset tisíc stoupenců hnutí ulicemi Budapeště. Pod tímto tlakem byla nucena v té době už vláda Pála Tlekiho legalizovat Šípové kříže, ultrapravicovou stranu, která se transformovala ze zakázané NSZMP–HM. Vliv fašistů začínal nabývat na významu, nicméně stále nebyl dominantní.
 
Díky tomu na počátku války přijali Maďaři kolem 100 tisíc polských uprchlíků, stejně tak odmítali německá doporučení ke konečnému řešení židovské otázky. Ostatně i Szálásy prohlašoval, že jeho hungaristické ideály nebyly antisemitské ale asemitské: jednoduše se neměly zabývat židovskou otázkou. Jeho vizí bylo, že Maďarsko a Maďaři měli speciální předpoklady k tomu stát se vůdčí rasou celého světa.  
 
Na konci roku 1940 se vůdci různých fašistických frakcí shodli na začlenění do Strany šípových křížů, která od té doby měla reprezentovat maďarský národní socialismus. Ovšem i přes postupné fašistické snahy a vzrůstající vliv, s konzervativní politikou vlády a regenta Horthyho, nešlo nic dělat. Spojenectví, ano, fašistický stát – ne! To se však mělo změnit v roce 1941, kdy se Maďarsko již muselo připojit k fašistické ose Berlín – Řím – Tokio. Němci, dobře si vědomi vlivu Maďarska na Sousední Slovensko, nemohli nic riskovat. 
 
Maďarská vojska začala tak bojovat bok po boku s těmi německými, vojensky se spolu s Německem a Bulharskem podílelo na vpádu do Jugoslávie (na protest proti tomu spáchal maďarský předseda vlády Pál Teleki sebevraždu) a samozřejmě bojovalo i v Rusku.  V létě 1942 byla na východní frontu poslána další maďarská armáda, posílená o „trestné prapory“, v nich byly především aktivisté ilegální komunistické strany a odpůrci režimu.
 
Jenže postupné úspěchy Rudé armády (hlavně Bitva o Stalingrad)pomalu ale jistě nahlodávaly německé propagandistické řeči o totálním vítězství a velkopanství nad Evropou a počátkem roku 1944 již bylo Německo i se svými spojenci v těžké defenzivě. Když byla dne 12. ledna 1943 zahájena sovětská ofenzíva na Donu, umrzly ve čtyřicetistupňových mrazech tisíce honvédů. Následně uposlechl velitel maďarských honvédů Gusztáv Jány nesmyslný rozkaz odHitlera, aby maďarská armáda během ústupu kladla odpor a zpomalila tak Rudou armádu. Německá vojska mezitím stihla uprchnout. Výsledkem tohoto nesmyslného rozkazu bylo 40 000 padlých, 35 000 zraněných a 60 000 zajatých honvédů.
 
Frustrace rostla i díky faktu, že německá armáda nebrala své spojence jako rovnocené spolubojovníky. Hlavním úkolem německého polního četnictva bylo hlídat italská, maďarská a rumunská vojska. Pokud mělo německé polní četnictvo podezření ze zbabělosti či nespolehlivosti satelitních jednotek, potrestalo je třeba zabráněním zásobování potravinami, léčivy a municí, někteří podezřelí vojáci byli pověšeni je za ruce před palebné postavení na dobře viditelné místo, přidělením nesplnitelných úkolů, či totálním řešením v podobě (mylné)palby dělostřelectva do vlastních (spojeneckých) řad.
 
Navíc Rudá armáda začala bezprostředně ohrožovat maďarskou východní hranici. To byl signál k projevení protiněmeckých nálad, které ostatně bujeli v mnoha lidech i během maďarsko – německého spojenectví. Maďaři vyjednávali se spojenci o mírovém řešení a souhlasili s tím, že sníží hospodářskou a vojenskou pomoc poskytovanou Německu, stáhnou své jednotky z území Sovětského svaz a v okamžiku, kdy armády Spojenců dosáhnou maďarských hranic, vyhlásí válku Německu. 
 
Hrozila otevřená vzpoura a to Němci ve své napjaté situaci prostě nemohli potřebovat. Ze scény nezmizeli ani Szálásy a jeho nejvěrnější. Už v roce 1943 plánoval vojenský puč. Na konci roku bylo nejvyšší německé vojenské velení přesvědčeno, že v té době konzervativní vláda Miklóse Kállayho, jmenovaná regentem Horthym, která nebyla nacismu nakloněna, je nekompetentní a že je vojenská okupace země nevyhnutelná.
 
Regent Maďarského království, tedy tehdejší hlava státu Miklós Horthy (který se snažil se Spojenci vyjednávat už od roku 1942) byl tedy pozván na vyjednávání do Klessheimu (v dnešním Rakousku), kde byl Němci dočasně zajat, aby nemohl vydat plánovaný rozkaz k odporu k okupaci.  Hitler naléhal, aby okupaci povolil. Horthy nejprve odmítal, ale po výhrůžkách podvolil. Na rozkaz náčelníka generálního štábu nekladla maďarská armáda dne 19. března 1944 okupačním silám (operujícím v rámci operace Margarete) žádný odpor. Všichni nacionálně socialističtí vůdci, kteří museli v minulosti opustit zemi, se konečně mohli vrátit domů a aktivně se zapojili do zosnování totální války. 
 
Vedle německé armády vnikla sem také bezpečností policie a SD. Do skupiny gestapáků, kteří byli zařazeni do této skupiny, byli mnozí ze služeben v Čechách a na Moravě. Zájmu bývalých spojenců, nyní okupantů s přátelskou tváří, nemohla samozřejmě ujít Budapešť (její obsazení neslo krycí název Pancerfaust), kde byla okamžitě po její okupaci vytvořena loutková vláda, plně prosazující německé zájmy. Ty se kromě vojenské spolupráce dotýkaly hlavně vyhlazování židů, kterého se Maďarsko doposud učinně zdráhalo, což bylo rovněž trnem ve fašistickém oku. Horthy tyto deportace po několika měsících, na nátlak světových osobností reagující na svědectví dvou uprchlých vězňů, kteří popsali holocaust ve své pravé podobě, počátkem července 1944 zastavil. 
 
Poté, kdy Rumunsko přešlo na stranu spojenců, odvolal Horthy loutkovou vládu, začal sestavovat novou a současně s tím zahájil jednání se Sovětským svazem. Ultrapravice vyzbrojená Německem plánovala totální převrat a svržení království. K úspěchu jim měli být němečtí nacisti. Ti vyslali do Budapešti elitní SS komando vedené Ottou Skorzenym. V den, který Horthy předem vyhlásil jako konec války, toto komando uneslo jeho syna, a Szálásy tak mohl v klidu dokončit svůj převrat. Horthy byl donucen vzít své vyhlášení zpět a abdikovat v Szálasiho prospěch, který okamžitě 16. října  1944 vyhlásil Maďarský stát, tedy po vzoru sousedního Slovenska nacistický loutkový stát Třetí říše. Horthy putoval do domácího vězení v Bavorsku. 
 
Už na konci října tohoto roku Szálásy oznámil svůj program „Rekonstrukce národa“. Na jaře a začátkem léta roku následujícího Eichmann a jeho Sonderkommando deportovali maďarské Židy a Romy do Osvětimi. Deportace téměř půlmilionů lidí proběhla za aktivní účasti maďarských úředníků, policie a vojáků.
 
V té době však stál proti německým a maďarským jednotkám 2. ukrajinský front Rodiona Malinovského, který byl hlavní silou připravované ofenzívy jejíž součástí byla i tzv. Budapešťská operace. Ta se uskutečnila v rozmezí dní 29. října 1944 do 13. února 1945,  
 
Rudá armáda, společně s rumunským vojskem tak obsadila hlavní město Budapešť, většinu území Maďarska a část jižního Slovenska. Vůdce Ferenc Szálasi uprchl na západ, kde byl zajat americkými vojáky, kteří ho vrátili zpět do Maďarského království, aby zde byl souzen za válečné zločiny, stejně jako za zločiny proti státu a lidskosti a válečné zločiny. Popraven byl dne 12. března 1946. V lednu 1946 rovněž začalo vysídlení německého obyvatelstva z Maďarska. 
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]