Profily



Krl Hermann Frank: cesta k šibenici pro kata českého národa...

 
„Mocní, i když mají kolem sebe neustále tisíce lidí, zástupy těch, kteří jim pochlebují nebo se jich bojí, zůstávají po celý život vlastně sami.“ (K.H. Frank byl po celý život sám bez jediného přítele.)
 
V Praze se staví barikády. Povstání pražského lidu udělalo čáru přes rozpočet všem politickým machinacím a čachrům, kterými se chtěly různě zkompromitované osobnosti z českého i německého života v Praze kolem K.H. Franka dostat z dosahu pomsty svých trýzněných obětí, které po celých šest let držely ve strachu, a v koncentračních táborech.
Nezměrná ctižádost, touha po moci a nepřístupnost jakémukoliv lidskému pocitu ženou K.H. Franka k zločinům, jaké v českých zemích nemají obdoby.
 
Frank seděl v pracovně Pražského Hradu. Rozmýšlel, kam až se může obrátit hněv Čechů vůči jeho osobě. Jedinou šancí pro něho bylo vyjednávání a získání času. Snad se do té doby podaří navázat spojení s Američany a přejít do zajetí k nim. Mezitím se ale musí zbavit všech odpůrců, lidí, kteří by jej jednou mohli soudit. Nenáviděl Čechy, a proto do poslední chvíle uvažoval, kolik jich ještě stihne popravit….ale strach ze smrti jej začal svazovat…..
 
 Před očima mu proběhly úlomky jeho života……
 
 V Karlových Varech, ve Školní ulici, v domě, který nesl pyšný název Haus Toronto, došlo k zajímavé události. Matka Paula Franková porodila 24. ledna 1898 syna. Ležela na lůžku po namáhavém porodu a ve vedlejší místnosti se pyšný otec, učitel Heinrich Frank napájel jednou sklenkou alkoholu za druhou a vykřikoval:
„To není jen tak nějaké dítě! To bude někdo!“
 
Jakoby do vínku tato rozjařená předpověď či zbožné přání šťastného otce předurčila jeho životní kariéru. I dokonce jméno mu vybrali po radikálním německém poslanci Karl Hermannu Wolfovi, který v těch letech v rakouském parlamentě bouřil proti všemu českému.
 
Ve válečných letech 1916 stál mezi maturanty karlovarského gymnázia i K.H. Frank. Nebýt náhodné události, byl by v tento jeho slavnostní den patrně již v hrobě, nebo v zákopech. Když totiž vypukla válka, hlásil se mladá, šestnáctiletý Frank jako dobrovolník na frontu. Ale nevzali ho.
Proč?
 
V roce 1907, při hře s kluky, byl devítiletý Frank zraněn kamenem do pravého oka. Zranění bylo tak vážné, že přestal vidět a během osmi let na oko oslepl. V roce 1918 mu bylo oko operativně vyňato a zasazeno umělé.
Protože nemohl na frontu, začal se více věnovat studiu. Studium na právnické fakultě v Praze ho nebavilo. Díky tomu, že současně absolvoval jednoroční abiturientský kurs na obchodní akademii, stal se úředníkem.
 
Ale ani tohle „úřednické“ sezení za kancelářským stolem nebylo to pravé. Po čtyřech letech v kanceláři, s maturitou a čtyřmi semestry práv, rozhodl se Frank jít „učit“ do knihkupectví a nakladatelství.
Proč?
 
Nakladatelství, ve kterém se Frank začal učit, a v němž se potom stal i lektorem, patřilo Erichu Mathesovi a bylo za hranicemi Československa, v Lipsku. Byl to ten samý Mathes, který za okupace převzal v Praze Švábovo nakladatelství, který byl popraven. V knihkupectví Mathes v Lipsku se Frank seznámil s velkým množstvím vlivných lidí, kteří jej potom podpořili v jeho kariéře.
 
Frank udělal na základě doporučení svých vlivných přátel několik zásadních rozhodnutí. Jedno z nich bylo i to, že se vrátí do Karlových Varů a naváže osobní kontakty s Konrádem Heleinem. Bylo to počátkem října 1933. Jeho politická kariera se začala závratně rozvíjet.
 
1934 jej povolal jeho „spolubojovník“ Henlein do Chebu, jako redaktora náborového časopisu Rundschau. Tím se mu otevřela cesta do Německa a přímo až k Himlerovi.
Jako blízký spolupracovník Henleina kandiduje v roce 1935 ve volebním okrsku Karlovy Vary do parlamentu a je zvolen. Stal se místopředsedou Sudetendeutsche Partei – SdP (i když před volbami se jmenovala SHF). 
V roce 1937 byl oficiálně jmenován zástupce Konráda Henleina. Byl nejen druhým mužem ve straně, ale i šedou eminencí, který svým radikalismem a nenávistí vůči Čechům štval Němce v Československu k nejhorším činům.
 
9. června 1942 na poradě u Hitlera před přijetím úředníků protektorátní vlády, sám Frank přichází s nápadem, jak se blýsknout před vůdcem. Vzpomněl si totiž na hlášení vedoucího kladenského gestapa Wiesmanna a jeho hlášení o rodině Horákových, jejichž syn uprchl v roce 1939 a stal se důstojníkem československé zahraniční armády a sloužil u parašutistů. Naskytlo se podezření, že se vrátil a skrývá se u svých rodičů v Lidicích.
Frank na toto upozornil Hitlera. Ten stále hledal způsob, jak se pomstít Čechům za jejich „zbabělý“ čin – atentát na Heydricha.
 
Hitler se podíval na Franka a se zábleskem pomsty v očích vyštěkl:
„V tomto případě jednejte, Franku!“
 
Hitler zdůraznil slovo jednejte, ale Frank, nejvyšší vedoucí SS v protektorátě, věděl stejně dobře jako Hitler, že taková akce musí být velmi dobře promyšleně připravena.
10. června 1942 přijíždí Frank do Lidic, aby osobně překontroloval zahlazení až k základům vyhořelé obce. Byl spokojen. Český národ, který nenáviděl, dostal pořádnou lekci…..
 
18. června 1942 se v Resslově ulici rozkročil nad mrtvolami mužů. S úšklebkem na tváři zastíral svůj vnitřní vztek. Tyhle muže chtěl dostat živé. Tyhle muže…. Parašutisty, kteří se odvážili vztáhnout ruku na Heydricha. Svůj vztek již nedokázal krotit. Vydává rozkaz – vypálit další obec – Ležáky.
 
Počátkem května 1945 Frank cítí napětí v protektorátě. Všechny plány se mu hatí. Nestačí převést peníze, nestačí na vše. Vydává rozkazy, aby všechen cukr z Loun, Mělníka, Dobřichovic atd. byly odtransportovány do Německa. Dává ještě příkaz k odvezení obilovin, zásob látek atd..
 
Ještě chce za sebou bouchnout dveřmi. Vydává rozkazy k popravám. Muži jsou vyváděni na služebnách gestapa a zastřeleni na střelnicích, na dvorech. 
 
Frank si promnul čelo. Nedokázal potlačit bolest hlavy. Možná to bylo spojené i s tím, že namáhal pouze jedno oko. Ale cítil strach. Jak se dostat z pasti? Praha se vzbouřila. Povstalci jsou v ulicích, staví barikády a Schörnerova armáda nemůže projít přes město na západ k Američanům. Co dělat?
Jediná šance je jednání. Frank pozval cestou mise Mezinárodního červeného kříže v Praze generála Karla Kutlvašera, dr. Josefa Kotrlého z České národní rady a další.
 
„Pánová,“ zahájil s rozechvělým hlasem Frank, „mohu vám sdělit podmínky maršála Schörnera. Za prvé: propustíte všechny německé zajatce. Za druhé: vydáte nám všechny objekty, jichž jste se v Praze zmocnili, a odevzdáte všechny zbraně. Za třetí: nebudete bránit tomu, aby byla Praha opět obsazena německými jednotkami. Osobně jsem ochoten projednat předání moci české autonomní vládě.“
 
Frank se pohodlně usadil. Věděl, že jeho návrh návrhu autonomní vlády, která by byla pod jeho vlivem, by mohla ještě dost zamíchat poválečným uspořádáním v prostoru Čech a Moravy. Ale zase na druhou stranu věděl, že na jeho nabídky o příměří a uvolnění cesty na západ Češi nepřistoupí.
Proč?
 
Schörnerovy jednotky, které se snaží dostat na západ, páchají hrůzná zvěrstva. Zapalují domy, vraždí ženy a děti.
 
Útěk se nezdařil. Chytili ho nedaleko Plzně, u Rokycan. Alespoň že se dostal do rukou Američanům. Rusové by ho roztrhali zaživa. Zde měl alespoň nějakou šanci. Ta však vyprchala s rozhodnutím, že bude předán do rukou české justice. Štěstí v neštěstí se nekonalo. Přísně utajený transport z německé věznice ve Wiesbadenu do Prahy se konal 7. srpna 1945.
 
"Vinen se necítím, ale cítím se spoluzodpovědný za provádění rozkazů, které mi byly dány." (K.H.Frank) 
 
Středa 22. května 1946 krátce před desátou hodinou. Frank nemohl celou noc usnout. Převaloval se na lůžku a kouřil. Jeho hrdost byla pryč. Sebevědomí už neměl. Vše, co si musel vyslechnout u soudu, mu připomnělo jeho život, jeho střípky, které se rozletí do všech stran v okamžiku, kdy mu kat nasadí oprátku.
 
Frankovi podávají poslední cigaretu. Dlouze potáhne, rozhlédne se kolem sebe. Steží ovládá svůj strach. Je sice ve své šedivé uniformě, ale bez třpytivých distinkcí, bez lesácké čepice, rajtek a vysokých bot. Na jeho popravu se přišlo podívat několik tisíc lidí. Jistě že ho nenávidí. Ale určitě ne tak moc, jak on nenáviděl je. V posledních okamžicích zalitoval, že se mu nepodařilo dostat se před Norimberský soud. Tam by snad mohl mít malou šanci. Ne, jako zde, v Praze.
 
 Oprátka se mu utáhne kolem krku. Zbaví ho vzduchu a po několika minutách i života, ale minulosti a odpovědnosti za spáchané zločiny jej nikdo nezbaví.
 
  
             
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]