Profily



Alexej Maresjev: Příběh opravdově známého člověka

 

 
(Tento příběh je pouze částečnou fikcí, stejně jako bylo částečnou fikcí dílo Borise Pojevoje, známé jako Příběh opravdového člověka v níž vystupoval hrdinný letec Meresjev, zidealizovaný charakter skutečného Alexeje Maresjeva)

 

1941
„Jsem člověk - sněhulák. Jedině on se může brodit nekonečnými zasněženými pláněmi. Jsem němý svědek pozůstatků bitev, objevitel zavátých hrobů. Jsem zatím ještě bránící se pevnost proti bolesti, která neustále vystřeluje z mé pravé nohy do celého těla. Jsem omrzlý přízrak plazící se z posledních sil černým lesem za hlasem děl hřmících na obzoru. Jsem ztělesnění pudu sebezáchovy. Jsem člověk na pokraji sil. A bojím se, že už dlouho nebudu.“
 
Z vojenského hlášení:
Promrzlého letce, který byl listopadu 1941 sestřelen nad oblastí Černého lesa, nalezli po osmnácti dnech chlapci z malé vesnice. Pomoc byla povolána vzápětí.
 
1942
„Jsem mrzák. Bezcenný člověk, který v naškrobeném ložním prádle moskevské nemocnice může jen rekapitulovat svůj dosavadní život. Uřízli mi obě nohy. Zkurvený řezníci. Kdybych byl generál, dopadlo by to určitě jina. V živých snech si představuji, že se nic nestalo, že jsem volný jako pták a zbaven své zemské tíže létám v oblacích. I bez svého Lavočkina LA-5. Snad za to mohou ty prášky, které mi v hojném počtu dávají.“
 
1942
„Jsem zoufalý. Je mi jasné, že jako mrzák nemám sebemenší šanci přežít. Možná že mi dají metál. Ale z metálu se nenažeru. Pud sebezáchovy se opět ozývá. Musím se opět naučit chodit. Protézy jsou sice neohrabané, ale musí to jít. Nechci skončit jako krypl, který je odkázaný na pomoc druhých. Ruská duše je sice široká, ale chleba a vodky je málo. Na každého se nedostane. Bojím se, že chcípnu jak žebrák u silnice.“
 
1943
„Jsem připraven. Pahýly prodloužené protézami mi poslouchají na slovo. V klidu nemocničního lůžka jsem měl dostatek času promyslet si, co dál. Usiluji o znovupřijetí do armády. Bojím se, že mě jako mrzáka nepřijmou, mám nutkavou potřebu bít ty svině fašistický do posledního dechu. Rozloučil jsem se se sestřičkou Olgu. Dojata mým příběhem a hrdinstvím mi dovolila, abych s ní dělal úplně všechno.“
 
1943
„Jsem znovu v armádě. Když jsem se to dozvěděl, zpil jsem se pod obraz tak hrozně, že jsem nebyl schopen kroku. Ha ha dobrej fór. Beznohej nebyl schopnej kroku.“
 
1944
„Vstoupil jsem do strany. Byl jsem taky dekorován Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského Svazu. Znamená to, že jsem opravdový hrdina?“
 
1946
„Jsem opravdový hrdina. Celý národ oslavuje mé hrdinství. Kampov, který si teď říká Boris Polevoj, o mně dokonce napsal knihu. Jen zkomolil mé jméno z Maresjeva na Meresjeva. Brzy budu známý po celém světě. Stal se ze mě opravdový člověk. Opravdový hrdina. Taky jsem definitivně opustil armádu.“
 
1948
„Jsem filmový hrdina. Musím se smát, když vidím herce Pavla Chadochnikova, který mě představuje. Ten hrdinný zápal v očích. Ta touha a posedlost bojovat do poslední chvíle i přes svůj handycap proti fašismu. Krásná pohádka. Zase mě „svědí protéza“. Budu se muset od něj hodně naučit. Zítra mám besedu s pionýry. Nesmím je zklamat. Musím jim dát Meresjeva, na kterého jsou zvyklí z biografu.“
 
1977
„Jsem celebrita. Ztělesnění silné vůle, odvahy a taky míru. Přednášky na téma světový mír, které jsem absolvoval téměř po celém světě, už nepočítám. Strana a vláda mi daly důvěru a čest být poslem mírových myšlenek. Nedávno jsem viděl zase ten film o mně. Štve mě, že není barevný. Za týden odlétám do bratrského Československa. Vzal jsem si tam patronát nad jednou místní školou. Na jedné z podobných akcí jsem se tam setkal s vdovou po zabitém proletáři, Gustou Fučíkovou. Pozoruhodná žena. Taky tam mají dobré pivo.
 
1990
„Svět hrdinů jak jsem ho znal, přestal existovat. Přišla nová doba. Zůstaly mi jenom vzpomínky a světová proslulost. S tím se dá taky vyžít do posledních dní mého života. Když se za ním ohlédnu, jsem spokojen. V době bájí a hrdinských legend jsem se stal jednou z nich. Nemám se za co stydět. Jsem jen člověk. Opravdový člověk. Opravdový člověk se svým příběhem.“
 
Zpráva z tisku:
Alexej Maresjev zemřel v 85 letech 16. května 2001 na srdeční infarkt. Maresjev byl v roce 1942 sestřelen, ztratil obě nohy, avšak znovu začal létat. Za vojenských poct byl pohřben v Moskvě.
 
„Lež má krátké nohy, já nemám žádné.“ (A. Meresjev)
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]