Profily



Leonid Morozov ve stalinově městě 3: Bordel

 

 
Kap... kap... kap... 
Všude kolem byla tma. Jen ten pravidelný rytmus přivádějící jeho pozvolna se probírající mysl k šílenství... vypadá takhle peklo? Nesmysl. Z pekla sem přišel.
 
Kap... kap...
 
Morozov opatrně jazykem olízl popraskané rty. Zkusil pohnout rukou. Ucítil bolest. Bolest. Bolest je přítel, prolétlo mu hlavou. Když ji cítím, znamená to že... žiju? 
Kap...
 
Pokusil se vstát. Tma byla stále neproniknutelná. Nohy zakoply o něco měkkého. Tmu náhle zaplnil dětský pláč. Morozov byl zmatený. Jeho temný svět se stal strašidelným místem pro život. Pak se v dálce objevil plamínek světla.
Špinavá dívka v potrhaných šatech došla ke svému dítěti, které spalo na zemi vedle Morozovova lože. „Upokoj se maličký,“ šeptala něžně do jeho ucha a hladila jej po světlých vlasech. Dětský pláč utichl.
 
„Kde, kde to jsem?“ dostal ze sebe Morozov.
„Nebojte se, jste u vašich. Našli jsme vás v troskách kostela. Nejprve jsme mysleli, že jste mrtvý, ale pak, když vás Olja šacovala, jestli nemáte něco užitečného, ucítila váš dech. Tak jsme vás vzali sem. Sem k nám.“
 
„Jsem Leonid Morozov. Major Rudé armády. Okamžitě uvědomte nejbližší velení, že jsem tady,“ hlas, který se snažil být autoritativní se bolestí a námahou zvrhnul v slabošské zasténání.
„Myslím, že to v nejbližší době nepůjde, soudruhu majore. Celou oblast nad námi dobyli před dvěma dny Němci. Ale nebojte se, snad naši brzy přijdou s protiútokem.“
„Proboha. Znamená to, že jsme zde v obklíčení? Pohřbeni zaživa? Jak můžete... Co tady proboha děláte?“
„Snažíme se přežít.“ Zněla lakonická odpověď.
 
Kap... kap... kap... 
 
Kapky. Už je ani nepočítal. Stejně jako minuty, hodiny, dny. Byl opět uvězněn v samotě sklepní místnosti podzemních katakomb. Nataša, která za ním a svým synkem Koljou, se kterým se o temný příbytek dělil, pravidelně přicházela se zbytky skromné potravy, jež rozdělila mezi oba dva. Tu kousek chleba, tu suchar, tu zbytek masové konzervy. Nejednou se stalo, že přišla mezi ně přespat, zazpívat táhlou častušku, potěšit se se svým malým pokladem, nebo mu vyprávět zkazku o statečném bohatýrovi, který vytáhl do černého lesa, v němž bydlela zlá baba jaga. 
 
Kap... kap...
 
„Já se bojím, strýčku...“ zakňoural šeptem Kolja.
„Z čeho máš strach, maličký..?“
„Z ohnivého mužíka. Maminka říkala, že chodí často pod zemí a honí zlobivé děti.“
„Neboj, maličký. To jsou jen zkazky.“ Morozov přivinul chlapce k sobě. Od té doby spali spolu na posteli jako dvě bezmocná raněná zvířátka ukrytá před zlobou celého světa ve své 
tmavé bezpečné noře.
 
Kap...
 
Morozov již nevnímal čas. Nataša, která docházela stále častěji, stále nenesla dobrou zprávu. Ruský protiútok byl v nedohlednu. Asi nedorazilo čerstvé maso, drala se ven z hlubin Morozovovy mysli cynická ozvěna minulosti. Nebo... mohlo se stát, že Stalingrad padl? Beznaděj a nejistota jej sžíralo stále více. Celou svou podstatou začínal toužit podívat se ven. Ven, kde nad hlavou putují mraky. Ven, kde může dýchat svěží vzduch. Ven, kde nejsou ty proklaté kapky. Jeho tělo již zesílilo. Ano, sice stále cítil bolest, ta však s každou přibývající chvílí v nekonečné temnotě ustupovala. Aby zabil čas, vyprávěl malému Koljovi příběhy o statečném vojákovi Zjacevovi, který bil fašisty až do posledního dechu, o krásné ošetřovatelce Táně, jež položila svůj život za záchranu jiných a o neohroženém vojákovi, který šel hledat svou ztracenou dcerku a ženu až do samého pekla. Pak, když usnul, počítal kapky. Stále dokola.
 
Kap... kap... kap... 
 
Už to nemohl vydržet. Podvědomí se bouřilo.
 
Kap... kap...
 
Cítil, že musí ven. 
 
Kap...
 
Vstal a vrávoravě zamířil ke dveřím.
Chodba byla dlouhá. Opatrně se držel při její straně. Neznajíc směr šel stále vpřed. Pak zaslechl hlahol. Za ohybem prosvítalo světlo. 
 
Místnost, do které vstoupil, byla prostorná. Ozářená petrolejkami, svíčkami. Opilecký zpěv přehlušoval sténání, vzdechy a vášnivé výkřiky. Nataša klečela nedaleko od dveří a polosvlečený voják ji obdělával ze zadu. V ústech měla jeho soukmenovce, který při tom nasával z lahve vodky. Další čtyři dívky se činily v podobně obscénních polohách. Voják s páskou přes oko močil na jednu z nich. Morozov stál jako u vytržení. Nemohl věřit svým očím.
 
„Kukmal, Braver Bordelpapa ist da!“ zahulákal jeden z vojáků.
„Na Trink mal mit uns.“ Ten s flaškou vodky ho vyndal Nataše s pusy a podával mu láhev. Alkohol projel jeho krkem jako ostří doběla rozpáleného ohnivého meče. Motala se mu hlava. Byl v pekle. Teď už to věděl. Podal se svým démonům. Pohublý, nečistý, omámený se pak na přání těch ožralých prasat pářil jako zvíře s Natašou, vystrkoval nahý zadek, do kterého mu jeden z Němců nacpal prázdnou flašku od vodky. Smál se jako šílenec. Temný svět se spil v jednu odpornou slizkou skvrnu.
 
Bylo ráno. Pach patu rozpálených těl, cigaret a smradu kořalky mu zvedl žaludek.
„Měla jsem ti to říct,“ Nataša na něj smutně koukala.
„Kurvo. Smradlavá prašivá německá kurvo...“ vyrazil ze sebe.
„Ano, jsem kurva. Ale aspoň žiju. Když přijdou naši, dělám to s nimi. Když Němci, dělám to s nimi. Ale žiju, rozumíš? Nedělám nic špatného. A co ty? Z čeho myslíš, že jsi žil? Co jsi jedl? Co jsi pil? Myslíš, že nám někdo dává příděly? Ne, můj milý. Tímhle tělem jsem všechno vydělala. Nechala se sebou dělat všechno, co ta prasata chtěla, aby dala kus chleba, suchar, nebo zbytek konzervy. Ano, jsem kurva... ale co jsi ty...“
Dál už to nemohl poslouchat. 
 
„Děvko. Shoř v pekelném ohni, kurvo jedna špinavá...“
 
Vyběhl směrem ke dveřím. Jako raněné zvíře se potácel ven. Ven za světlem. Ven, kde nad hlavou putují mraky. Ven, kde může dýchat svěží vzduch.
 
 
 
navazující děj: samostatná povídka: Krysař: „Přináším vám světlo a teplo.“
další povídky >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]