Profily



Leonid Morozov ve stalinově městě 4: Protiútok

 

 
Je zvláštní, jak je lidská hrdost pomíjivá, honilo se hlavou Morozovovi, když známou stezkou mezi rozvalinami mířil k rozvalinám fabriky. Několik dní se ukrýval v troskách, ale s každou přibývající hodinou silnější hlad ovládal jeho tělo silněji, než jakákoliv ideologie na světě. 
 
Vyhublý, špinavý, více přízrak než člověk tak mířil okupovaným územím k jedinému útočišti, které znal. Temnota podzemí jej přivítala svým vlhkým teplem. V duchu si skládal, jak Natašu a její kolegyně osloví, omluví se jim a pokorně požádá o kus chleba. A taky, i když si to nechtěl přiznat, se těšil na malého Kolju. Jestlipak se tomu špuntovi alespoň trochu stýskalo? 
 
Konečně došel do sklepní místnosti. První, co ho zarazilo, bylo ticho. Mrtvé ticho. Pak si všiml, že dveře byly vykopnuté. S jasnou představou, co ho čeká, vstoupil dovnitř. Slabý pach spáleniny ho udeřil do nosu. Třesoucí ruka našla petrolejku. Její mihotavý plamen odhalil obraz apokalypsy. Ohnivý mužíček! Koljův strašák, který ho budil ve snech. Zuhelnatělá těla v groteskních polohách připomínala nechutné sousoší. Jeho součástí bylo i malé tělo chlapce. Bezmocnost, nenávist a vztek vehnaly Morozovovi slzy do očí. Jeho poslední slova „Děvko. Shoř v pekelném ohni, kurvo jedna špinavá...“ se nemilosrdně vracela. 
 
Pak se ozvala tlumená rána. A po ní další. Sklep se lehce otřásl. Protiútok! Kurvy zasraný. Dali jste si na čas. Lidi. Kvůli vám tady pochcípali lidi!
 
Morozov jako šílený vyběhl ven. Utíkal temnou hrobkou zpět do reality. Bylo mu jedno, že nemá zbraň, byl odhodlaný bojovat holýma rukama, kameny, vším, co mu přijde do ruky. Ruiny továrny ožily. Práskaly výstřely. Němci na druhé straně se urputně bránili. Morozov vyškubl pušku z nasazeným bajonetem z rukou mrtvého vojáka. Natáhl závěr. Zásobník byl plný. Dobře. Jako šílený s řevem, jenž vycházel z jeho nitra, se vrhl vpřed. Nikdo ho nemohl zastavit. Jestli má chcípnout, tak ať chcípne třeba teď. 
 
Vojáci ukrytí v ruinách se vydali za ním. Bajonet se zaryl do břicha jednoho z Němců. Morozov stiskl spoušť. Kousek dál zahlédl důstojníka třímajícího v ruce nějakou pálku. Prasata. Oni si myslí, že tohle je hra? Zahraj si s tímhle. Kulka vytvořila tomu kašparovi třetí oko. Chladným dnem šlehl plamen. Zavalitý muž s plamenometem namířil ústí své zbraně na skupinku střelců. Oheň je pohltil. Ohnivý mužíček! Puška cvakla naprázdno. Morozov se vrhl na tu zrůdu. Vytrhl mu z ruky dlouhou trubici. Palec se zabořil do očního důlku. Ucítil rány pěstí. Vřava bitvy přiostřovala. Klidně zhebnu, ale tohle musím dodělat. Zuby se zaryly do Němcova ucha. Nenašly hrdlo. Pořez v zoufalé snaze osvobodit se vzal do ruky kámen. Další rána do hlavy. A další. Ticho. Jasno. Únava se přihlásila o slovo. Slabé tělo vypovědělo službu. Pak po pohladila prázdnota.
 
Morozov zíral na strop provizorního štábu. Netušil, jak se sem dostal. Hlavu měl ovázanou kusem zakrváceného obvazu. Necítil nic. Jen prázdnotu. Netušil, jak se jmenoval. Netušil, kým je, kým byl. „Vaše jméno a hodnost, soudruhu,“ nad ním se skláněly pomněnkové oči. „Já... já... nevím. Nepamatuji se,“ vykoktal Morozov. Oči se mu klížily. Chtěl spát. Spát uprostřed světa, jehož krutou realitu zahalil milosrdný závoj zapomnění. 
 
„Je možné, že ten člověk je špión? Dezertér?“ otočil se major Boris na svého zástupce.
„Nemyslím. Bil se jako lev. Sám převzal při protiútoku iniciativu a byl první za nepřátelskou linií. Ten německý plamenometčík mu kamenem málem rozmašíroval hlavu. Podle mě to bude spíš nějaký místní občan, nenávidějící fašisty.“
„Co s ním, co navrhujete, poručíku Krylove?“
„Nu což, nechme ho zde na štábu. Uvidíme, snad se zotaví.“
„Jak mu budeme říkat?“
„Jak asi. Třeba Ivan.“
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
další povídky >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]