Profily



A láska?

 

 
„Když se dva lidé mají rádi, a to tak, že bez sebe nemohou žít, je to láska. Tak mi to alespoň říkala babička.“
 
Tenkrát jsem ještě neměla představu o tom, co slovo láska, se všemi dalšími slůvky jako milování, znamená. Teď sedím u nablýskaného zrcadla a na své dlouhé nohy si natahuji punčochy lemované krajkou. Fräulain Metzke mi to tak nařídila. Zákazníky to prý bude rajcovat. Zákazníky. Jaké zákazníky, když za služby, které jim já a se mnou dalších deset pečlivě vybraných děvčat věnují, nedají ani Pfennig. I když, to je pravda, dávají nám pokaždé další den poměrně pohodlného života. Čímž se dostáváme k tomu zásadnímu dilematu – Co všechno je člověk schopen udělat, aby přežil?
 
Já za sebe mohu říct, že všechno. A klidně i víc. Když jsme krátce poté, co nás vyplivli přecpané vagony na dobytek procházeli vstupní lékařskou prohlídkou, pochopila jsem že jsme se ocitli v předsíni pekla. Já měla štěstí. Moje stářím nezhuntované mladé tělo pravděpodobně zapůsobilo na některého z těch mužů v bílém plášti, díky čemuž jsem se ocitla v malé skupince podobně mladých dívek stojících stranou. Dlouhý had našich spolucestujících putoval ke komplexu nízkých baráků k osobní hygieně a odvšivení, jak jim řekli dozorci s věčně štěkajícími psy, vlčáky, na vodítkách. Že v těch sprchách místo vody proudil plyn, jsem se dozvěděla až později. Mnohem později. Jen se o tom šeptalo, jako by i toto vědomí mohlo zabít. Zamrazilo mě. Jak málo stačilo, abych se vydala jinou cestou.
 
Prostorný dům, do kterého nás dovedli, byl úplně stranou tábora. Lemoval ho dokonce i záhon s růžemi. V jeho dveřích nás uvítala fräulain Metzke, která nám v několika strohých větách vysvětlila pravidla hry, založená na výměnném obchodu. Pravidelné noci rozkoše pro německé oficíry za stravu a život. Nabídka, která se v jistých ohledech nedá odmítnout. Zbytek byla rutina. Prostě jsme jen doplnily stavy. Čerstvé maso.
 
Jmenoval se Karl Katz, byl zástupce velitele lágru, pohledný chlap a můj první klient, který si mě brutálně a přímočaře vzal. Neprotestovala jsem, neodmlouvala a poslušně plnila všechna jeho přání. Pravidla byla jasně daná. A já chtěla žít. S rozlámaným tělem a pachutí jeho sperma v ústech jsem pak nad ránem usnula. Když jsem se vzbudila, zjistila jsem, že malá Lidka, drobná černovláska z Polska, zmizela. Fräulain Metzke nám vysvětlila, že ta polnische Hure odmítla plnit zákazníkova přání, proto byla poslána ještě té noci na převýchovu do strážnice plné nadržených vojáků, odkud se už nevrátila. Poslouchat se musí, když chce člověk přežít. 
 
Další noc i ty následující se staly rutinou. Otevírala jsem se zástupům chlapů v černých uniformách na všechny způsoby. Mnohdy to bylo hodně ponižující, jindy bolestivé, ale touha po životě byla silnější. Nejednou se stalo, že si mě vzali i dva najednou. Kolikrát ve mně skončily i předměty, které s lidským tělem nemají nic společného. Co všechno je člověk schopen udělat proto, aby přežil? Já se snažila udělat všechno. Jedinými světlými chvilkami byly návštěvy mého prvního klienta, které se stále stupňovaly. V tu dobu jsem si uvědomovala, že si k němu začínám budovat nějaký vztah. Karl Katz, můj germánský polobůh s pořádným přirozením, stejně jako s příslibem naděje, že celou tu hrůzu nakonec přežiju. Moje vysněná jízdenka zpět do normálního života. Muž, kvůli kterému jsem nastavila svá vlastní pravidla. Chlap, u kterého mé vášnivé výkřiky nebyly tak docela hrané. Ani se v nich nezračila bolest. Fašista, kterému jsem vzápětí prozradila plán útěku Rosi a Helen, který jsem náhodou vyslechla na toaletě. Popravili je hned druhý den. Myslím, že je upálili zaživa. Prý je pálilo dobré bydlo.
 
Pak přišla chvíle, kdy si mě Karl okupoval jen a jen pro sebe. Dokonce i pohrdl čerstvým masem, které z nekonečných transportů okamžitě doplnilo řady nás, již prověřených spolehlivých lágrových kurev. Stejně tak jeho konverzace se mnou se již neomezovala na pouhé příkazy typu „Roztáhni nohy, kurvo.“, „Otoč se a vystrč zadek.“, ale byl schopný povídat i o svém druhém životě tam venku za plotem z ostnatého drátu. Jako kdyby vyprávěl pohádku plnou kouzel a neuvěřitelných věcí. A pak jedné noci mi sdělil, že plánuje vzít si mě s sebou do svého domu. Byla jsem v tu chvíli štěstím bez sebe. Mlhavá naděje a nejistota spojená s otázkou „Přežiju?“ začala nabývat konkrétní podoby v odpovědi „Ano.“
 
Když si mě po týdnu odvezl z bordelu, cítila jsem pocity podobné znovuzrození. Oblečená v šatech, které vybral z hromady zabavených šatů z davu pochodujícího k definitivní lázni, a které zářily barvami, stejně jako můj obličej štěstím. V prostorném domě jsem se dozvěděla, že dnes večer přijdou na návštěvu hosté, kterým mě chce představit. Probudila jsem se ve v pohádkovém snu. Snu, ze kterého se už nikdy nechci probudit.
 
Studí mě chodidla a chvěji se zimou a ponížením. Oprať přivázaná na rámu prostorné jídelny svírá můj krk. Make-up, kterým jsem zkrášlila svůj obličej, je rozmazán slzami. U stolu okolo mě sedí všichni ti chlapi, kteří se tolikrát do mě vylili, jejichž excesy jsem musela snášet. S rukama spoutanýma za zády a oprátkou kolem krku stojím na ledové krychli, kterou pomalu rozpouští plamen hořáku pod ní. Abych mohla dýchat, musím si již stoupnout na špičky. Tající led odkapává poslední okamžiky mého života.
 
„Podívejme se na tu malou židovskou kurvičku,“ směje se Karl. „Chtěla se stát paní domu. Zprznit svou nenažranou dírou germánské tradice!“ Jeho hlas je stále vášnivější. Na to, abych mu odpověděla, kde byla jeho árijská nadřazenost, když do mě strkal svého ptáka, už nemám sil.
 
Co je člověk schopný udělat pro přežití? Já všechno. Bohužel, své možnosti jsem už vyčerpala. Pohádkový sen se změnil v noční můru. Vím, že z té se již nikdy neprobudím. 
 
Ledová krychle se již rozplynula. Oprátka sevřela krk. Samovolně jsem se počůrala a v posledních záblescích něčeho, čemu se říká vědomí cítila, že to je poslední věc, kterou jsem ve svém životě udělala.
 
další povídky >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]