Profily



Leonid Morozov ve stalinově městě 7: Tichá noc

 

 
Soumrak se snesl na rozbolavělou zem. Všude byl klid a mír. Jak se na sváteční čas vánoční sluší. Torzo věže rozstříleného kostela se jako velký varovný prst tyčil k nebi, na kterém se začali objevovat první hvězdy. 
 
K vymrzlé zemi se snášel sněhový poprašek. Azyl ticha uprostřed válečného šílenství. Oba muži stojící vedle sebe jej vychutnávají všemi svými smysly. 
„Scheisse Krieg,“ pravil jeden. Od úst mu šla pára. 
„Válka je svině,“ přitakal druhý a podal nepříteli oharek cigarety.
 
Byla to rutina. Zlikvidoval německý předvoj, který se uhnízdil nedaleko kostela. Vymýtit odtud ty německé neznabohy. Snadná práce. Vykouřit nácky z pozic a co nejvíc jich pozabíjet. Morozov posilněný vodkou ani na chvilku nezaváhal. Nu což, jsou přeci Vánoce, tak fricům nadělí pěkné překvapení. Hračka. Němci značně zdecimování ruskou neústupností a zimou už mleli z posledního. Kotel kolem Stalingradu se již uzavřel. Bitva o stalinovo město byla již téměž vítězně vybojována a tohle byl jen další bezvýznamný boj o bezvýznamný kus země. Dokud nebude úplný konec, bojovat se musí.
 
„Chudáci fricové,“ proběhlo Norozovovi hlavou, „Ještě to asi netuší, ale tady skončili. Jsou už všichni mrtví.“
 
Překvapivý výpad a klasická řež. Němci padali jako hadroví panáci. Jen pár se jich zmohlo na odpor. Jenže pak se něco pokazilo. Svist a dělostřelecký šrapnel společně s hromovým výbuchem rozoral zmrzlou půdu. A po něm další a další. Někde se stala chyba. Strašlivá chyba. Štáb se zřejmě nenamáhal informovat dělostřeleckou baterii o pánovaném útoku a zálohy rozpoutali peklo. 
 
„Hovada! Hovada, střílejte do vlastních!“ snažil se překřičet ohlušující řev explozí radista. Ta další mu urvala nohy jako hadrovému panákovi. Někde se stala chyba. Strašlivá chyba. Střepiny trhali těla všech vojáků, kteří před chvíli proti sobě stali ve snaze pozabíjet jeden druhého. Morozov se vrhl do kostelních vrat. Pud sebezáchovy mu velel najít nejbližší útočiště. Ukrytý nedaleko pobořeného oltáře pozoroval dílo zkázy. Víc dělat nemohl. Maximálně se moflit k bohu, ale Morozov už dávno o jeho existenci pochyboval.
 
Další rána zasáhla střechu kostela. Suť a zbytky polámaných prken s rachotem dopadly doprostřed chrámu. Další šrapnel roztrhl severní stěnu. Kostel zaplnil dým, zvířený prach a vzlykání. Morozov zpozorněl. Kousek od jeho úkrytu se krčil mladý kluk v uniformě wehrmachtu a usedavě plakal. Pak peklo utichlo. Morozov byl ve střehu. Namířil zbraň proti svému sousedovi. „Kto ty?“ zeptal se zvědavě. Plavovlasému mladíkovi se ve špinavé tváři jasně zrcadlil strach. Pravice křečovitě svírala Lugera. „Joseph,“ řekl a ukázal druhou rukou na prsa. „Und wer bist du?“ 
„Ivan.“ Zněla lakonická odpověď. 
 
Mladík se smutně pousmál „Joseph und Ivan. Letzte Uberlebende in die Helle.“ (Josef a Ivan poslední přeživší v pekle)
„ Nerozumím ti ani slovo skopčáku.“
„Wills du mich erschiessen?“ (chceš mě zastřelit?“)
Já nepaninaju germánsky. Rozumíš Fricku?“
„Ich bin nicht Fritz. Ich heisse Joseph.“
Němcova zbraň padla do prachu země. 
„Krieg, válka... schlecht.“
 
Morozov sklopil rovněž zbraň. Kolem nich se začal snášet soumrak. Všude byl klid a mír. Torzo věže rozstříleného kostela se stále jako velký varovný prst tyčilo k nebi, na kterém se začali objevovat první hvězdy. K vymrzlé zemi se snášel sněhový poprašek. 
 
Oba stáli bez hnutí, jako kdyby si přáli, aby trval na věky.
„Scheisse Krieg,“ pravil Joseph. 
„Válka je svině,“ souhlasil s ním Morozov, párkrát potáhl z cigarety a podal ji nepříteli. Sníh jako milosrdný závoj ukrýval kusy těl jejich kamarádů groteskně rozházených kolem nesčetných trychtýřů.
„Ales kaput.“
„Jo, všechno je v hajzlu.“
 
„Stille Nacht,Heilige Nacht,Alles schlaft einsam Wacht...“(Tichá noc,přesvatá noc,v spánku svém dýchá zem...),začal polohlasně zpívat Němec. Jeho táhlý zpěv se nesl tichem noci.
 
 „Nur Das Traute hoch heilige Paar,Holder Knabe im Lockigen Haar,“(půlnoc odbila,město šlo spát,zdřímli dávno i pastýři stád).
 
 Morozov se do smutné vánoční balady zaposlouchal . Její velebné tony ho nesly na svých melodických křídlech pryč,daleko od tohoto marastu,vychladlých těl,bolesti,utrpení,špíny a chaosu válečné vřavy.
 
 „Schlaf in himmlisher Ruh,Schlaf in himmlisher Ruh,“(jen boží láska ,ta bdí).
 
 Připadal si jako doma,v Moskvě,když mu věčně ustaraná matka zpívala ukolébavku,otec neustále opravoval věčně porouchaný samovar a všude kolem vonělo jmelí. Moskva,škola,první láska,sladká Táňa,o kterou soupeřil se svým nenáviděným rivalem Zjacevem...proboha.Škvíra jeho vědomí se stále rozšiřovala...Silvestrovská noc,divoké večírky v Berijově štábu,krasavice,které dostaly nabídku,která se neodmítala - buď bezvýhradnou povolnost,nebo černou skvrnu v kádrovém posudku, výkazy, Boris a jeho sestra hekajací předstíraným nadšením a odporem pod jeho tělem, hlášení, udání, znamenající pro ty,kterých se týkali jistou smrt, vzpoura trestného praporu, Zjacevovo hrdinství, když mu po vzpouře trestného praporu zachránil krk, smyšlené případy velezrady, odstraňují z cesty nepohodlné, smrt bývalého rivala,ze kterého se vyklubal prostý hrdina, telegram o identifikaci mrtvého těla jeho lásky z dětských let... všude samá paranoia,podezírání, utajené popravy v temných sklepech, řána do týla, četa NKVD  střílející do zad vlastní vojáky... všude samé utrpení,bolest smrt. Svinstvo. Intriky . Špína . Krev . Krev na jeho rukách... s každým novým poznáním vodopád z jeho očí nabýval na intenzitě. Ne, bůh není. Určitě není. Kdyby byl, nenechal by po světě chodit takovou svini jako je on.
               
„ Nejmenuji se Ivan. Jmenuji se Morozov...Leonid Morozov stydím se , že vůbec jsem,“zašeptal.
              
Hvězdy nad jejich hlavami svítily stále jasněji . Jedna velká padala dolů.Pozvolna jako miniaturní kometa klesala k zemi.Svítila stále jasněji.
               
Padá hvězda, prolétlo Morozovovi hlavou. Zavři oči a něco si přej. Ale co? Svět bez války? Vítězství Rudé armády? Konec utrpení a bolest? Ne. Přeju si, abych zase zapomněl...
               
Hvězda se stále blížila. V jednu chvíli jako kdyby zůstala viset kousek nad nimi. Pak se ozval výbuch. Signální světlice osvítila prostor kolem kostela. Z obou stran se začaly objevovat zášlehy plamenů. Leonid a Joseph od sebe odskočili, jako by byli zasaženi elektrickým proudem. Každý ke svým. Každý na svou stranu barikády. Všude kolem hvízdaly kulky. Bitva uprostřed vánoční noci se rozhořela spalujícím žárem. Vojáci dělali jen svou práci. Zabíjeli se. Tichá noc byla u konce.
 
 
 
Následující kapitola: Leonid Morozov ve stalinově městě 08: Ivan
 
další povídky >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]