Profily



Zjacevova cesta k Moskvě 3. Tichá cesta (Bělorusko 1941)

 

 
Jurij se plížil spálenou zemí. Nešel hrdě jako chlap, plížil se schlíple, jako zbabělec, který nechal krvácející Brest daleko za svými zády. Styděl se. Proklínal pud sebezáchovy, který ho donutil utéci. Teď, v tichu pusté krajiny se to lehko řekne, pomyslel si hořce, ale tam v bitevní vřavě, kdy každá vteřina může být tou poslední, tam v tom nepředstavitelném pekle, změti navzájem útočících těl, řevu samopalů, výbuchů bomb, tam si není lehké uchovat chladnou mysl. Zklamal. Udělal hanbu svým předkům. Jeho intelektuálská povaha mozku sice našeptávala, že kdyby nezmizel, pak by s jistotou ani dnes nebyl, ale jeho duše pálila pocitem viny a zbabělosti. Přežil, aby se teď mohl plížit spálenou krajinou. Nešel hrdě jako chlap, plížil se schlíple jako zbabělec, který se schovává před každým pohybem v dáli, plazil se jako červ, toužící se zavrtat do země, před mechanickým zvukem ocelových ptáků, občas křižujícími oblohu.
 
V tu chvíli nevěděl, co bude dál. A ani to nechtěl vědět. Fronta byla už dávno někde daleko před ním a on byl nyní, podle všech předpokladů, v týlu nepřítele. Jako poraženec, člověk bez hrdosti se krčil v křoví u cesty, nebo se schovával ve vysoké trávě. Žije jako vyděšené zvíře, kterému pohrozili holí, ale žije. Žije daleko od válečné vřavy. Všude je ticho, klid a mír. Mír zpustošené krajiny.
Lidským obydlím se zpočátku vyhýbal, styděl se podívat lidem do očí, ale hlad začínal být nesnesitelný.
 
Malá vesnice v malebném údolí stála kousek před ním. Jurij nakonec sebral odvahu a jako nezvaný host se k ní plížil. Již mezi prvními baráky jej zarazilo, jaký byl kolem klid. Dusivé husté ticho, které by se dalo krájet. Domy byly prázdné, nikde ani živáčka. Jurij se ještě chvíli plížil kolem nich a pak jako vyděšené zvíře, které netuší, co se kolem něj děje, utekl zpět do nedalekého lesa. V jeho skrytu tak počkal na noc. Ale ani zde se nic nezměnilo. Vesnice kousek před ním byla černá jako jeho svědomí. Ani plamínek naděje, ani jiskřička života. Hlad rval jeho vnitřnosti jako spáry divoké šelmy.
 
Nepočítal ty zastávky. Domy byly většinou prázdné, jako kdyby je jejich obyvatelé ve spěchu opustili. Jurij hledal potravu. Tu kus chleba, tu nakyslý zbytek mléka v krajáči. V klidu noci hltal jako zvíře. Pak se pod jejím pláštěm, jako zloděj beze cti, vydal dál.
 
Netušil, jak dlouho je již na cestě. Čas dávno ztratil smysl. Tiché dny, kdy si povídal jen sám se sebou, rozjímal nad smyslem svého nového života, se navzájem překrývaly. Všudypřítomné ticho jej dovádělo k šílenství. Když spatřil svůj obraz v kaluži u cesty, ze které hltavě pil, zděsil se. Strhaná zarostlá špinavá tvář, která na něj koukala, se už téměř vůbec nepodobala lidské. Step se zdála být nekonečnou. Je ještě naživu? Není právě toto jeho soukromé peklo? Trest za zbabělost a zradu?
Občas se uprostřed lesů jako šílenec rozkřičel a vychutnával ozvěnu, kterou vracely mohutní velikáni. Ne, stále žije! Jeho hlas ještě neutichl. Nestal se tichem. Zastávky v opuštěných, mnohdy vypálených obydlích vždy utišily jeho hlad. Válka, prošla tudy válka, říkal si jen tak sám pro sebe. Válka. Další dny, týdny samoty, v nichž si povídal sám se sebou, tiše přicházely a odcházely. Pak zaslechl tu hudbu. Něžné tóny Mozartovy Malé noční hudby lákaly všechny štvance uvězněné v nekonečném tichu zpátky do života lidí.
 
Lidi! Hlasy! Vojáci v charakteristických přilbách sháněli lidi dohromady. Velký amplión na střeše auta přehlušoval jejich pláč a bědování. Kolem zněl drsný smích a občas zaštěkala zbraň. Malá noční hudba. Dvanáctiletý kluk, který se pokoušel uniknout, nedoběhl ani na kraj vesnice. Dávka ze samopalu mu roztrhala záda. Allegro... Pláč vesničanů musel být slyšet až v nebi, které se barvilo do ruda nachovými červánky. Dav postrkovaný špalírem vojáků, štěkání německých ovčáků, vrčení motorů. Rondo Allegro.... Jurij si zacpal uši. Tolik zvuků, tolik utrpení. Pod nohama slepého lidského stáda se ztratilo malé dítě, téměř novorozenec, které vypadlo z rukou nějaké zbědované matky. Narodilo se do zlé doby. Andantino... Procesí trýzněných mířilo k velké jámě. Ze stodoly stojící opodál Jurijova úkrytu vyběhla mladá nahá dívka. Rukou si chránila své rozervané ženství a její křik se mísil se zoufalými prosbami vesničanů. Romance Andante... Statný německý ovčák, kterého jeden z přihlížejících Němců pustil z vodítka její nářek, stejně její trápení ukončil. Pak utichl i Mozart. Andantino con variazioni. Řev kulometů ovládl pole. Les lidí se kácel, jako podťatý velkou pilou do bezedného hrobu. Starci, ženy, děti. Cvakání spouští fotoaparátů nebylo slyšet. Skupinky pózujících esesáků před masovým hrobem. Výbuchy granátů trhaly již mrtvá těla topící se ve vlastní krvi... Jurij se skácel. Milosrdné bezvědomí ho přivítalo zpátky v říši ticha.
 
Do nosu ho udeřil štiplavý kouř ohně. Stodola dohořívala, stejně jako dalších pár domů. Jurij vstal a rozhlédl se kolem sebe. Byl zase sám, ale ticho bylo nenávratně pryč. Ozvěny nářků umírajících rozpalovaly plamen nenávisti v jeho nitru. Strach, morální měřítka, to vše nechal za sebou se spálenou vesnicí. Jeho život nabyl nového smyslu. Vraždit je! Vraždit je třeba holýma rukama. Zardousit, ubít tu fašistickou bestii, kdekoliv a kdykoliv se objeví. Klidně za cenu vlastního života. Ticho bylo pryč. Vystřídaly je zvony nenávisti rozechvívající každý nerv, každý smysl v jeho těle. Nenávist ho hnala stále dál.
 
Frontu přešel o několik dnů později. Jako zvíře vypuštěné z klece se u první předsunuté hlídky dožadoval zbraně. Chtěl zabíjet fašisty. Čím víc, tím lépe. O dva dny později byl předán do rukou NKVD, kde vypověděl svůj příběh. Závěr orgánů nemohl být jasnější. Jurij Pavlovič Zjacev byl polním soudem uznán vinným a za dezerci a vlastizradu odsouzen k trestu smrti. Ne, smrti se již nebál. Mrzelo ho jen, že se nemůže vrhnout v ústrety fašistické bestii a zemřít jako chlap.
 
Pokračování příště...
 
předchozí kapitola
další povídky >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]