Profily



Každý život se počítá... (Tatjana Kronská 1921-1941)

 

 
Táňa pracovala rychle. Světla na chodbě sice vynechávala, ale to jí nemohlo vadit. Její bílý stejnokroj zdravotní sestry byl nasáklý krví. Tady jde přeci o lidský život. Musí ho zachránit. On musí přežít. Dech pacienta se již ztrácel. Světlo nad ní se zaprskáním zase na okamžik zhaslo.

 

Táňa byla ctižádostivou mladou dívkou. Leningradskou rodačkou, která si po svých intelektuálně založených rodičích vymodlila studium v Moskvě. Do velkého města přijela s velkými plány. Ve škole vždy vzorná a pozorná. Premiantka třídy, jedničkářka... a taky šprtna, jak o ní rozhlašovali ti méně úspěšní. A díky své nesporné kráse i romantický sen každého z jejích spolužáků. Byla si toho dobře vědoma. Lichotilo a líbilo se jí, když se uctivě plížili v jejích stopách. Největší vytrvalci nakonec zbyli dva. Tichý a nesmělý Zjacev a prospěchářský, protřelý Morozov.
 
Světlo se se zablikáním opět rozsvítilo. Další rána, která zachvěla nemocnicí, na chodbě zvedla oblak prachu. V takovém bordelu se nedá operovat, blesklo jí hlavou. Vzala svého pacienta za ruce a táhla ho do jedné z místností. Jeho hlava se nepřirozeně zvrátila dozadu.
 
Když vystudovala, našla své uplatnění na generálním štábu. Jako písařka. Shodou osudu její dva obdivovatelé zde pracovali také. Morozov jako součást NKVD, Zjacev jako voják se slibnou kariérou. Pomalu se začala rozmýšlet, kterému dá přednost. Srdce bylo pro Zjaceva, rozum pro Morozova. Opilost na silvestrovském večírku nakonec rozhodla za ni. Tenkrát pod stolem v místnosti plné hulákajících opilců o to přišla. Ani to moc nebolelo. Popravdě řečeno, představovala si to romantičtěji.
 
Prach se usadil. Bombardování na okamžik utichlo. Táně bylo jasné, že z leningradské nemocnice jsou už jen cáry, které drží pohromadě snad jen silou vůle. Dobytci, pomyslela si hořce. Prasata. Bombardovat nemocnici přeci nemůže napadnout žádného soudně uvažujícího člověka. Snad jen lidskou bestii.
 
S Morozovem byli občasní milenci, ale popravdě řečeno, jeho přímočarý chtíč jí nevyhovoval. Mířila podstatně výš. Chtěla být někdo. Proto se tolik snažila vlichotit do přízně jeho šéfa, samotného Beriji, muže, který jako šedá eminence hýbal celým Ruskem. Její snahy dopadly katastrofálně. Inu, jak se praví: Kdo chce víc, nemá nic. V jejím případě to nebyla tak docela pravda. Získala nechutnou vzpomínku na noc plnou alkoholu, kdy se na jejím těle střídali tři členové jeho štábu a to zvrhlé prase celý ten nečistý akt nepřirozeného zvráceného sexu sledovalo a onanovalo. Zneuctěná a ponížená se vrátila zpátky domů. Do Leningradu. Snad aby zapomněla, snad aby začala nový život. Pak začala válka.
 
Skelné oči jejího pacienta prozrazovaly, že se blíží konec. Ne, s tím se nemohla smířit. On musí žít. Každý život se počítá. V posledních dnech viděla hodně mrtvých. Mrtvých válejících se na ulicích, vojáků rozervaných šrapnely a kulkami, kteří se snažili bránit jejich město před fašistickou přesilou, malé děti umírající z hladu a vyčerpání, stařečky a stařenky, které někdo ubil pro kus chleba. Tolik zmařených životů. Tolik uhašených plamínků naděje. Letmo ji napadlo, že i ona je jedním takovým barbarským činem vinna. Bez lítosti a smilování si nechala vzít plod, příslib nového života, který si s sebou přivezla z Moskvy. Nechtěla vychovávat dítě, na jehož otce by ani nedokázala ukázat.
 
Když se vrátila, rodina ji přijala mezi sebe. Zjištění, že je těhotná, přijala s ledovým klidem. Potrat byl rutinní záležitostí. Jen šílenec by do takové doby chtěl přivést dítě. Natož bastarda. Netrvalo dlouho a celé město bylo neprodyšně obklíčené. Začala pomáhat v nemocnici. Tvrdou prací a krví prýštící z ran jiných se snažila smýt tu hořkou pachuť. Otce architekta povolali k otrocké práci do Kyrovových závodů, které i přes zoufalou situaci města, jež se pomalu měnilo v márnici, stále chrlily na frontu nové a nové tanky. Matka každý den chřadla a tichým hlasem, slábnoucí každou hodinou, kterou jí osud nemilosrdně vyměřil, proklínala rozhodnutí neopustit rodný dům ve chvíli, kdy to bylo ještě možné. Když umřela, nechali ji v posteli tak, jak skonala ještě několik týdnů, aby za ní mohli vybírat potravinové lístky. Jídlo bylo život. A každý život se počítá. Pak jedné noci náhodně mířená střela z německého dalekonosného děla zasáhla jejich byt. Byla v té době na noční šichtě. Otec spal. Předpokládala, že když se zmožen z odpolední šichty vrátil domů, nikdy se už neprobudil. Usnul navěky.
 
Do zdí nemocnice opět udeřily beranidla leteckých pum. Protiletadlová obrana nestíhala. Další hromové zaburácení. Primář, který ležel v její náruči, byl již dávno mrtev. Pochopila, že svůj boj definitivně prohrála. Jaká ironie osudu. On, který zachránil tolik životů, nakonec naposledy vydechne v náruči neškolené zdravotní sestry. Každý život se počítá. Ten, který se podaří zachránit i ten, který nakonec vyhasne. Statistiky města Leningradu jsou takových čísel plné. Poslední puma dopadla přímo na střechu leningradské nemocnice. Zdi povolily a udělaly z budovy rumiště. Zbytek strávil oheň.
 
 
Doplňující epizoda k povídce Zjacevova cesta k Moskvě
 
 
další povídky >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]