Profily



Ferdinand Schörner (12.6.1892 – 2.7.1973)

 

 
Muž, který byl vojákem tělem i duší, se považoval za „pravé mnichovské dítě“. Byl tak spjatý s nacismem a ideologií hitlerismu, že byl jako poslední velitel téměř milionové armády ochoten pro svého vůdce Adolfa Hitlera vytvořit poslední pevnost v Čechách – Festung Böhmen. Ale jak k tomu všemu došlo? 
 
Sledujme malé milníky života tohoto muže, který stál vždy za svým slovem.
 
1. Základy vojenské služby
 
V roce 1911 vstupuje jako devatenáctiletý jinoch, plný ideálů do Královsko-bavorského pěšího pluku, jehož tradice sahala až k bitvě národů proti francouzskému císaři Napoleonovi v bitvě u Lipska. Hned první den světové války je jeho pěší pluk odeslán na západní frontu. Jeho jednotka, která se v bojích osvědčila svojí houževnatostí a nebojácností je na frontě neustále přemísťována tam, kde je potřeba zaplnit mezeru. Pluk se zúčastnil bojů u Verdunu, na rumunské frontě, proti Itálii a opět na západní frontě, kde je Schörner raněn. Po krátké rekonvalescenci žádal sám o urychlené odeslání na frontu.
 
Když válka skončila, měl již hodnost nadporučíka. Navrátil se zpět do svého Mnichova a stal se příslušníkem 19. pluku říšské obrany, se kterým v roce 1919 bojoval proti rudé bavorské Republice rad. Již tehdy začal projevovat svoje politické názory, přestože měl jako příslušník pluku zůstat vyhraněný státní politice. Začal se více zajímat o příčiny pádu Německa a prohry ve světové válce.  
 
2. Ve službách vůdce
 
Protože se zajímal o dění v Německu, stal se jedním z věrných spolupracovníků Adolfa Hitlera. Proto již měsíc před vypuknutím války byl Schörner velitelem 98 praporu Horských myslivců a podílel se v březnu 1938 na obsazení Rakouska a potom i na obsazení Československa.
 
Válečné štěstí mu přálo. Když se jako velitel 5. Horské divize zúčastnil bojů v Řecku, dosáhl významných úspěchů, které se zapsaly do dějin války. Den před vůdcovými narozeninami, tj. 19. Dubna 1941 dobyli jeho vojáci Athény a vztyčili vlajku s hákovým křížem nad Akropolí. Hitler ve své ješitnosti, protože takový dar k narozeninám nečekal, jej při příležitosti svých narozenin vyznamenal Rytířským křížem.
 
Schörner byl voják, který byl oddán svému vůdci jak v čase vítězství ale i v dobách porážek. Jeho vojenská čest mu nedovolila pochybovat o genialitách jeho vůdce. A Hitler, který toto vycítil a hlavně poznal věrnou oddanost, mu byl za to vděčný. Nejednou při jednáních ve Vlčím doupěti se v soukromí obracel na Schörnera s žádostí o jeho názor na tu či onu vojenskou situaci. Proto jeho věrnou službu oceňoval vůdce nejvyššími řády, udělováním hodností. Byl sice jedním s posledních, který byl jmenován polním maršálem, ale o to více mu byl Schörner věrným velitelem.
 
Konec války zastihl polního maršála Ferdinanda Schörnera v zapadlých českých lázničkách, Lázně Velichovky. Schörner očekával konec války. Neustále probíral se svým štábem všechny varianty konce války a jeho štábní mapa obsahovala nákresy všech postupů vojsk nepřítele, a to jak na východní, tak na západní frontě. Očekával konec války, ale jako pravý voják a věren vůdci se nechtěl vzdát bez boje.
 
V pondělí 7. Května 1945 dorazil na velitelství Schörnerova štábu telegram, který jej vyzýval ke schůzce s polním maršálem Albrechtem Kesselgingem, velitelem vojsk v Itálii, ve Štýrském Hradci, odkud se měli odebrat do legendární „Alpské pevnosti“, posledního místa, které se mělo stát obranným bodem nacistického Německa.
 
Jeho vůle se bránit nepříteli a převzetí posledního rozkazu, tj. stát se velitelem „Alpské pevnosti“ jej nenechávala v klidu. Stále měl totiž na paměti poslední rozhovor s vůdcem, kdy jej vyzýval, aby se z obleženého Berlína nechal dopravit do Čech, kde by jej mohl se svojí milionovou armádou bránit. Vůdce odmítl. Jeho slova stále zněla Schörnerovi v uších – „Buďto Berlím ubráním, nebo tady padnu. Se mnou padne i Německo!“
V duchu těchto slov se Schörner rozhodl k zásadnímu kroku.
 
Již po několik hodin chodily do jeho štábu nepřetržitě informace a situační zprávy o stavu na frontě. Katastrofa se šířila na všech úsecích. Souvislá obranná linie fronty již neexistovala. Jednotky se začaly rozpadat. Armádní skupina Střed, které ve skutečnosti maršál Schörner velel, přestávala existovat. Vojáci se pokoušeli o jediné – dostat se na západ a uniknout tak ruskému zajetí.
 
Schörner stál u okna své vily a pohupoval se v bocích. Tento zlozvyk prozrazoval jeho nervozitu před zásadním rozhodnutím. Otočil se od okna a přímo vyštěkl na svého pobočníka:
„Zavolejte mi ihned Karla Gastla!“ – a promnul si bradu. Byl opravdu nervózní. Čas začal již hrát i proti němu.
 
Gastl se dostavil a obdržel velmi jednoduchý rozkaz – se dvěma lehkými letadly Fiesler Storch měl odletět na letiště v Žatci a tam měl čekat na příjezd Schörnera a jeho štábu.
 
Schörner se rozhodl. Již cítil ten tlak na svém týlu a neustále si mnul čelo. Válka je prohraná. Jenom blázen by se pokoušel bojovat. Přesto ale nemůže tak bezhlavě prchat. Musí zachovat zdání ústupu. Proto předal velení nad armádou svému náčelníkovi štábu, generálporučíkovi von Natzmerovi. Ten měl řídit ústupové boje na západ a pokusit se dostat co nejvíce jednotek do amerického zajetí.
 
Cesta probíhala více než dramaticky. Přelety letadel, jak sovětská, tak spojenecká vyvolávaly paniku v koloně. Několikráte se dostali do blízké dělostřelecké palby. Situace se stávala nepřehlednou. Schörner se rozhodl na poslední chvíli změnit směr pochodu své automobilové kolony. Místo na Žatec se stočil na Podbořany. Tam se měl podle posledních informací nacházet ještě generál letectva Seidemann.
 
Mezitím na letišti v Žatci došlo ke změně situace. Velitel letiště totiž zabavil obě letadla a zakázal jakékoliv starty. Gastl a Mock, kteří čekali na Schörnerovu kolonu. Napětí stoupalo. Viděli, že je zle, proto se rozhodli jednat na vlastní pěst – porušit zákaz velitele žatecké posádky a s jedním z letadel vzlétnout. Pokus se zdařil. Zamířili vstříc Schörnerově koloně. Přistáli na travnatém vršku, ze kterého byl dobrý rozhled do kraje. Po nedaleké silnici postupovaly ustupující německé jednotky. Na autech se již třepotaly bílé prapory. Na obzoru bylo vidět tmavé skvrny – sovětské tanky, které se valily jako o závod, aby dostihly ustupující jednotky. Gastl s Mockem propadli panice. Odstartovali s letadlem a zamířili k Mnichovu. Generála Schörnera ponechali svému osudu.
 
3. Do zajetí
 
Kolona maršála Schörnera se zvolna přiblížila k Podbořanům. Schörner požádal generála Seidemanna o přidělení letadla a bylo mu ihned vyhověno. Pilotem letounu byl Erich Plocke.
 
Než ale Schörner nastoupil do letadla, udělal něco, co podlomilo úplně morálku zbytku jeho vojsk a hlavně klesl v očích svých spolubojovníků – odložil maršálskou uniformu  a převlékl se do tmavého obleku. Svému řidiči vydal rozkaz, aby jeho zavazadla dopravil bezpečně do Mittersillu nedaleko Solnohradu.
 
Motor letoun se rozběhl a bez potíží odstartoval. Nízkým letem, aby co nejvíce splýval s povrchem, se podařilo malému kurýrnímu letounu doletět do cíle. Bylo krátce po polední 9. Května 1945, ve čtvrtek, kdy poručík Plock přistál se svým letounem Fieseler Storch na poli nedaleko Mittersillu. Válka v Evropě již byla u konce.
 
Od místních vesničanů se Schörner dozvěděl, že nedaleko vesnice jsou již Američané. Proto aby trochu splynul s místním prostředím, pokusil se obstarat si místní typické oblečení. Chtěl se totiž na vlastní oči přesvědčit, co se ve vesnici děje. Všude vládl zmatek a tak toho Schörner využil. Vrátil se k letadlu, které na něho stále čekalo. Odstartovali. 
 
Tentokráte neletěli daleko. Přistáli u horské salaše nedaleko Saalfeldenu. Stále totiž doufal, že se mu podaří sejít s maršálem Kesselringem. Ale po něm nebylo ani stopy.
 
Schörner skrýval v horách až do 15. května 1945. Hovořil s místními obyvateli a stále se snažil získat informace o „Alpské pevnosti“. Ale vesničané se jenom usmívali. Nikdo z nich netušil NIC. „Alpská pevnost“ prostě neexistuje!
 
Sestoupil do údolí do městečka St. Johan odkud se vydal do Kützbühlu, kde se sám přihlásil na americkém velitelství. 
 
Američané jej několik dní vyslýchali a potom jej u Solnohradu předali Sovětům.
 
4. V zajetí
 
„Tak si s Vámi trochu popovídáme!?“ – prohodil důstojník NKVD. 
Schörner se zavrtěl na židli. Otázky, které se na něho hrnuly, byly stále stejné  - „Alpská pevnost“. Tomu mýtu už věřil každý vrátný v táboře i ve věznici.
Nic nemohl odpovědět, protože pevnost neexistovala. A tak za odměnu začala anabáze po sovětských lágrech a věznicích:
- Lubljanka u Moskvy
- Krasnogorsk
- Butyrka
- Leferovo.
 
11. února 1952 stanul Schörner před soudem v Moskvě a byl odsouzen k dvakrát k dvaceti pěti letům vězení.
 
Pouhých 24 hodin po vynesení rozsudku, se obrací písemně na J.V. Stalina s protestem, že zločiny, za které byl souzen ve skutečnosti nikdy nespáchal.
 
Od spoluvězňů se Schörner dozvěděl, že Stalin na podobné dopisy nikdy nereagoval. Proto je velmi překvapen, když ve vězeňské cele v moskevském Butyrku, kde byl společně s Rusy, Němci a Rakušany, přichází z Kremlu překvapující rozhodnutí. Místo dvakrát dvacet pět let má zůstat ve vězení jen dvanáct a půl roku. Spoluvězni si lámou nad tím hlavu a nevěřícně kroutí hlavou.
 
Ve čtvrtek 5. března 1953 umírá J. V. Stalin. Zdravotní stav Schörnera se rapidně zhoršuje. Prodělal operaci střev a srdeční záchvat. Náhle jej vyvádějí z vězení a vezou do obchodního domu GUM. Zde si má vybrat prádlo oblek. Nevěří svým očím. Něco se změnilo….
 
V pondělí 17. ledna 1955 jej přiváží vlak z Moskvy na Východní nádraží v Berlíně.
 
5. Na „svobodě“
 
Relativní svoboda se mění v podivný obraz. Je ve Východním Německu. Přes pokusy jej zastrašit a přimět k tomu, aby zůstal ve východní části, se přesune do svého města, kde vyrostl – do Mnichova.
 
Jeho příchod zůstal novinářům utajen pouze na několik dní. Ale přivítání nebylo moc přívětivé, protože již 6. Srpna 1955 bylo zahájeno vyšetřování Generálním státním zastupitelstvím proti Schörnerovi pro podezření nacionálněsocialistických násilností.
Z tohoto procesu odešel Schörner jako viník.  Byl odsouzen na čtyři a půl roku vězení. Tento trest si odpykal ve věznici v Landsbergu, kde po skončení války Američané věznili německé válečné zločince.
 
A jaký byl konec? Podivný. Schörner umírá 2. července 1973. Dva dny po jeho smrti vydá Spolkové ministerstvo obrany rozkaz všem příslušníkům spolkové armády, že se Schörnerova pohřbu nesmí zúčastnit v uniformě a ani v civilu není účast žádoucí.
 
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]