Profily



Joseph Goebbels (29.10.1897 – 1.5.1945)

 

 
Joseph Goebbels je po svém vzoru a „páníčkovi“ Ádovi Hitlerů druhým nejznámějším fašistou v hiearchii druhé světové války. Každý si pamatuje jak se svým vůdcem vytrval do posledního okamžiku a poté, co jeho stará otrávila všechny děti, následoval svého obdivovaného vůdce do věčných lovišť. O jeho životě se však ví už méně.
 
Tak předně Joseph byl sice zapáleným nacionalistou, ale současně byl i kulhavým prťavcem, což se moc s obrázkem árijského nadčlověka neslučovalo. Naopak, tento tělesný handycap Josephovi zadělal na pořádný mindrák již od samotného dětství až přes pubertu, kdy se rozhodl vyvážit tento nedostatek silou intelektu. Zpočátku uvažoval, že se stane knězem, ale nakonec se spíš přiklonil k filozofii a literatuře. Komické je, že jeho učitelé, které mu studiem vštěpovali, zač je toho propaganda, byli převážně Židi. 
 
S příchodem první světové války se Josephovo mindrák rozhořel naplno. Jako zapálený nacionalista chtěl do války, ale tělesný handycap ho předurčil do funkce kancelářské krysy ve vlastenecké domoobraně. O několik let později se stejně prohlásil za válečného veterána a nenáviděné kulhání označil jako následek zranění. To bylo ale už v době, kdy se mu málokdo odvážil odporovat, nebo nedej bůh posmívat.
 
V roce 1920 se vzhlédl v nacistické ideologii ve chvíli, kdy mladí nacisti rozmetali pokus o komunistický puč v Bavorsku a Anton von Arco auf Valley, tedy muž, který spáchal atentát na vůdce mnichovských socialistů Kurta Eisnera  se pro něj stal bohem. Proto není divu, že roku 1922 byl pro něj vstup do NDSAP logickým rokem. Rok poté Hitler putoval po nevydařeném Pivním puči do vězení. Joseph byl pilný a svědomitý. Brzy se ukázalo že byl pro stranu přínosem, i přes fakt, že ve skutečnosti nenáviděl všechny, kdo měli jiný názor než on sám. Stejně tak opovrhoval svými posluchači, ale na druhou stranu jim byl schopen naslouchat, hlavně když měl pocit, že by toho mohl nějak využít.
 
Ovšem zpočátku v tom měl Joseph trochu bordel. Hlavně v době, kdy byl Hitler mimo hru a on byl hlavním spolupracovníkem Grehora Strassera. V té době se dokonce se začal přiklánět k proletariátu a socialistickým idejím. Roku 1925 publikuje otevřený dopis "mým přátelům na levici", v němž vyzývá k jednotě socialistů a nacistů v boji proti kapitalistům.  Jenže pak Hitler dokončil Mein Kampf, vrátil se s razancí sobě vlastní a jasně ukázal směr, jakým se bude nacistická budoucnost ubírat. Adolf totiž narozdíl od Josepha neviděl jako hlavní zlo kapitalisty, ale Židy. V tu dobu byl zcela otřesen a zklamán. Jeho slova "Už nevěřím Hitlerovi plně. To je ta strašná věc: Byla mi vzata moje vnitřní podpora.“ Jeho rozpoložení plně charakterizují. Ovšem zároveň byl velmi ambiciózní. A ambice dokázali poupravit u nejednoho člověka pohled na svět.
 
A tak ani Joseph Goebbels nebyl výjimkou. Hitler jasně rozpoznal jak jeho schopnosti, tak i ambice a poté co jej teatrálně během osobní audience „vytahal za uši“ za podporu "socialistického" křídla, mu velkoryse nabídl odpuštění a s ním i světlé zítřky, výměnou za slib věrnosti. Který pochopitelně dostal. A třeba uznat, že Goebbels tento slib na rozdíl od mnohých myslel skutečně upřímně. Dodržel ho až do konce svého života.
 
A tak začala Josephova hvězda stoupat strmě vzhůru. Převzal Hitlerovi židovské nepřátele za své, což jasně demonstroval během prvního židovského pogromu, jež vstoupil do historie jako Křišťálová noc a zcela zapomněl, že jeho velkou láskou byla rovněž Židovka. Ostatně vyklubal se z něj velice schopný demagog, takže zapomínat, nebo naopak vzpomínat si na určité věci, které se mu zrovna hodí do krámu, bylo vlastně jeho pracovní náplní. V roce 1933 se stal říšským ministrem propagandy, což oslavil tím, že nechal veřejně spálit na náměstí Bebelplatz knihy židovských a dalších pro árijské Německo nevhodných autorů.
 
Navíc se tento nový, antisocialistický, židy nenávidějící Goebbels šťastně oženil s Magdou Quandt (Hitler mu šel za svědka), které pak udělal šest dětí. To mu samozřejmě nebránilo užívat si pozornosti četných milenek. Jako správný mistr propagandy si to uměl vždy odůvodnit a Magda mu to tolerovala. Zato Joseph netoleroval nikomu a nic. Po ruce měl oddíly SA připravené zasáhnout proti jakémukoliv třídnímu nepříteli a když ti všichni došli, zaměřil se ještě více na Židy, společně s propagací totální války. Kde jsou ty časy, když nesouhlasil s Hitlerovou tézí, že socialistické Rusko musí být utopeno v krvavé lázni a naopak jej považoval za „přirozeného spojence Německa proti ďábelskému pokušení a korupci Západu.“
 
A tak se postupem času, díky moci, která neustále rostla z kdysi zakomplexovaného Goebbelse, intelektuála stala cynická chladnokrevná a ironická zrůda neschopná soucitu. Začal hluboce opovrhovat jakoukoliv lidskostí. Jen jednou se zdálo, že projevil cit, to když se zamiloval do české herečky Baarové, kvůli které chtěl opustit i rodinu, ale v tu chvíli zasáhl sám Hitler a Baarovou Goebbelsovi prostě zakázal. Ve snaze uchránit jednoho z předních mužů říše před skandálem. A Goebbels si rychle uvědomil, že moc a požitky z ní plynoucí jsou víc, než jen jedna nadržená česká běhna. Byť proklatě krásná. Ostatně jeho pletky s mladými herečkami byly pověstné. Pod jeho ministerstvo totiž spadala divadla, film, rozhlas i všechen tisk, takže de facto držel palec na kulturním tepu své doby, čehož náležitě využíval. Kromě milostných avantýr, charakteristických i pro dnešní šoubyznys mohl povznést, nebo zlikvidovat kohokoliv kdo se mu zalíbil, nebo znelíbil.
 
Jenže žádný strom neroste do nebe. Hlavně ten z Třetí říše, která zasela vítr a začala sklízet bouři. Druhá světová vála se chýlila ke konci, který již zřetelně napovídal, že Hitlerova Třetí říše tisíciletou nebude ani náhodou. Naopak, že jí čeká brzký pád. Joseph však přesto, i když průsery wermachtu na všech frontách se daly jen těžko retušovat, hlásal, že Německo se blíží k totálnímu vítězství. No co, byla to prostě jeho práce. A když to šlo ještě více do hajzlu, Joseph nakrmil uši svých soukmenovců zkazkami o "tajných zbraní" a mýtem "národní pevnosti" v horách. Druhým dechem pak tvrdil, že „Německo již má jen dvě možnosti, buď totální vítězství nebo totální zničení.“
 
Samozřejmě, že Bé bylo správně. Finále bylo pro Goebbelse, podle očekávání, neradostné. Jak slíbil, tak totiž učinil. Zůstal svému vůdci věrný až do hořkého konce v berlínském bunkru. Adolf jej ve své závěti učinil svým nástupcem. Říšským kancléřem, kterým se Joseph po jeho sebevraždě na jeden den stal. Pak. Když jeho manželka otrávila všech šest dětí, teré si udělali, polkly poslení hořkou pilulku plnou jedu i oni. Psal se první květen roku 1945 a do konce války zbývalo jen pár dní. A i ve své smrti měl v podstatě Goebbels jasno. Krátce před svou smrtí totiž řekl: "Vstoupíme do historie buď jako největší státníci všech dob, nebo jako největší zločinci".
 
více o válkách >>
FB



Spolupráce

Zajímá Vás psaní nebo máte zájem o reklamu? Kontaktujte nás na info@totalmag.cz.

Facebook

O projektu

Totalmag magazín je rozsáhlý projekt s vizí tzv. „virtuální trafiky“, v níž najdete neustále přibývající počet zájmových magazínů z různých odvětví společenského života a zábavy. Od politiky, společenských témat, přes kulturu v podobě filmů, komiksů, nebo hudby, až po různé volnočasové aktivity a zábavu reflektující nejen současné dění. Všechny spojitosti z těchto zdánlivě nesouvisejících témat pak shromažďuje kalendář, který z nich, postupem času bude tvořit raritní kroniku našich dní.





Originální konvice a hrnečky | PPC kampaně | Masivní originální nábytek | Tepelná čerpadla | Realizace Optimalizace pro vyhledávače (SEO), aplikace pro internet, eshopy, individuální projekty [smartdog.cz]